Pavel Mervart strana 31 z 46

Kniha Křižovatky Slovanů navazuje na sérii publikací slavistického projektu spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. 21 textů tohoto svazku je rozděleno do čtyř dílčích oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny, Kultura).> Autoři z řad účastníků již desátého ročníku Konference mladých slavistů z 10 zemí (Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Ukrajina) se z perspektivy různých vědeckých disciplín kriticky a nepředpojatě zamýšlejí nad uzlovými momenty časově vzdálenější i nedávné historie slovanského areálu. Představitelé nastupující badatelské generace tak ve formě kratších studií odkrývají vzájemné průsečíky mezi různorodými jazyky, kulturami a literaturami, které se na prostoru střední, jihovýchodní a východní Evropy potkávaly a vzájemně ovlivňovaly.

Knihu sámských přísloví je možné chápat jako úvod do sámské kultury. Přísloví vyjadřují některé základní kulturní hodnoty Sámů, objevují se v nich mnohé mytologické bytosti a jiné odkazy na staré mýty. Část přísloví, jež se dnes už nepoužívají, zůstává nicméně obestřena tajemstvím. Je například přísloví Člověk, který se ztratil, jde stále na východ založeno na mýtu o původu lidí, nebo jen popisuje historickou zkušenost? Nebo je zcela konkrétní instrukcí pro přežití v laponské tundře? Vstoupit do geograficky blízkého a zároveň kulturně vzdáleného světa pomáhají též ilustrace sámského malíře Hanse Ragnara Mathisena.

Pohyb existence je soubor šesti esejů publikovaných při různých příležitostech a věnovaných nejrůznějším tématům, tvoří jakýsi most mezi Patočkovou filosofií a Barbarasovým vlastním fenomenologickým projektem. Mezi tato témata patří Patočkova filosofie pohybu, asubjektivní fenomenologie, negativní platonismus a další. Nastiňuje se zde konfrontace, která čtenáři umožňuje sledovat, jakým způsobem se formovala Barbarasova vlastní fenomenologie života, ale zároveň se také jedná o originální příspěvek k patočkovským studiím.

Raně středověký spis Jeskyně pokladů se těšil v křesťanském Orientu velké oblibě, pravděpodobně pocházel ze Sýrie z okruhu školy svatého Efréma. Arabská verze z 9. století, jejíž překlad přinášíme, je zasazena do rámce pseudoklementinských spisů. Kniha vypráví biblické dějiny s apologetickým cílem vyložit starozákonní události jako první dějství spásy člověka skrze Božího Syna a Adamova potomka, Ježíše Krista. Jeskyně s Adamovým tělem a rajským dědictvím zlata, kadidla a myrhy představuje v druhém dějství Kristův hrob jako místo vykoupení z dědičné viny.

Raně středověký spis Jeskyně pokladů se těšil v křesťanském Orientu velké oblibě, pravděpodobně pocházel ze Sýrie z okruhu školy svatého Efréma. Arabská verze z 9. století, jejíž překlad přinášíme, je zasazena do rámce pseudoklementinských spisů. Kniha vypráví biblické dějiny s apologetickým cílem vyložit starozákonní události jako první dějství spásy člověka skrze Božího Syna a Adamova potomka, Ježíše Krista. Jeskyně s Adamovým tělem a rajským dědictvím zlata, kadidla a myrhy představuje v druhém dějství Kristův hrob jako místo vykoupení z dědičné viny.

Autorka knihy o cíli, který ve své práci sledovala v úvodu ke knize sama uvádí: „Skutečnost, že nevidím a že je zrak obecně považován za nejdůležitější zdroj informací při poznávání světa i v interakci s druhými lidmi, v každodenním životě a téměř ve všech oborech lidské činnosti, mě vedla k rozhodnutí položit si otázku, jak člověk od narození prakticky nevidomý ustavuje svět jako viditelný, leč neviděný. … Má práce by měla být pokusem o fenomenologickou, tj. na zkušenost zaměřenou, analýzu specifické situace nevidomého člověka. Můj text tedy bude veden tázáním, odkud a jak mi vyvstává zjištění, že svět, v němž žiji, je viditelný, ač já jej nevidím, co z viditelnosti světa se mi může jevit a jakým způsobem k tomu dochází.

Nevšedním způsobem pojatá publikace je zajímavým exkurzem do dob revolučních změn v chovu včel v 19. století skrze díla významného včelaře té doby Aloise Thumy. Čtenáře seznámí s tehdejšími poznatky o životě včel a snahami včelařů o pokrok v metodách chovu. V každé ze sedmi kapitol jsou k porovnání uvedeny též informace o současné situaci českého včelařství. Tento citlivě předložený kontrast zvýrazňuje přínosnost poznání historických faktů pro včelaře současnosti. Dává možnost vžít se do dob našich dědů, kdy čas zdaleka neplynul tak rychle jako dnes a kdy naši předkové žili v úzkém každodenním svazku s přírodou. Význačných včelařů z té doby známe řadu. Odkaz Aloise Thumy a poznání jeho přínosu pro včelařskou praxi i spolkovou včelařskou činnost rozhodně stojí za připomenutí. Pěknou, příjemnou a kultivovanou češtinou je sepsal vysokoškolský učitel, teolog a včelař z Chrudimi Karel Sládek.

Myšlenka pokroku poznání není samozřejmá. Obvykle se má za to, že do filosofie a vědy se dostala zvenčí a pomocí záhadných procesů, jako byla třeba sekularizace eschatologie. V této knize je myšlenka pokroku poznání pochopena jako specifický typ epistemologie, kterýpřiznává času nepominutelnou úlohu při utváření vědění o přírodě. Tato epistemologie měla řešit problémy, jež se objevovaly ve vědě a filosofii 16. a 17. století poté, co se zjistilo, že příroda se neotvírá lidské touze po poznání. První část knihy pojednává o vztahu mezi věděním a časem v několika proudech renesanční filosofie a vědy (M. Ficino, C. Bovillus, O. Croll, C. Gesner, M. Koperník, J. Kepler). V tomto období se neobjevovalo preskriptivní pojetí pokroku, protože víra v antropocentrickou teleologii světa zahrnovala i možnost dosažení poznání, které jednotlivec potřebuje. Druhá část knihy popisuje, jak raně novověká filosofie a věda odmítly teleologické a vitalistické pojetí světa a nahradily ho představou nekonečného kontingentního univerza složeného z atomů. Dalekohledy a mikroskopy zase přesvědčily filosofy a vědce, že lidská smyslovost není teleologicky uzpůsobena k empirickému uchopení celé přírody. Třetí část představuje základní prvky epistemologie pokroku, jak ji postupně rozvíjeli F. Bacon, G. Galilei a R. Descartes. Tito autoři ještě věřili, že pokrok poznání se v budoucnosti završí a lidé se stanou moudrými vládci přírody. Poslední část knihy popisuje genezi myšlenky nekonečného pokroku poznání. Ve druhé polovině 17. století se totiž původní vznešené cíle pokroku čím dál více vzdalovaly a zamlžovaly, až se nakonec pokrok stal svým vlastním cílem – a tím získal nekonečnost.Tento proces je doložen analýzami prací představitelů Royal Society (R. Hooke, T. Sprat, R. Boyle, I. Newton) i dobových kontinentálních autorů(B. Pascal, P. Gassendi, Ch. Huygens, B.deFontenelle). V závěru knihy je naznačen způsob, jak byla na konci 17. století myšlenka pokroku přenesena z oblasti věděnío přírodě na jiné subjekty– lidského ducha a celé lidstvo.

V křesťanství jde především o mysterium paschale, o Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání Ukřižovaného. Křesťansky věřit znamená věřit v Ježíšovo vzkříšení. V této souvislosti hraje důležitou roli nejen problematika Ježíšova prázdného hrobu, ale zejména tzv. velikonoční zjevení. Tato v Novém zákoně dosvědčená setkání se Zmrtvýchvstalým způsobila velikonoční víru Ježíšových učedníků a nastartovala čas církve. Křesťanským způsobem věřit v Ježíše znamená vstupovat do této velikonoční perspektivy nahlížení světa. Věnovat se křesťanské teologii pak předpokládá porozumění, že každá stránka novozákonního svědectví o Ježíši a jeho kříži je zalita velikonočním světlem… Předkládaná monografi e se věnuje slavným velikonočním tezím Hansjürgena Verweyena, který bezesporu patří k nejvlivnějším současným německým teologům. Kniha tyto tři podnětné teze prezentuje, kriticky i pozitivně komentuje a naznačuje – dle názoru autora – vyváženější defi nici i zdůvodnění velikonoční víry.

Co uděláte, když na svatbě své bývalé lásky v Londýně zjistíte, že ctihodný pradědeček ženicha byl masovým vrahem domorodců v Kongu? Napíšete o tom knihu! Kniha Petra Květiny a spolupracovníků boří zaběhnuté představy o minulosti chápané jako sled historických událostí. S přispěním archeologie a antropologie může čtenář nahlédnout pod povrch psané historie a vidět, že literární prameny nemusí být nutně nejspolehlivějším zdrojem informací o minulosti. V hledáčku zájmu se však ocitají hlavně společnosti bez vlastních psaných záznamů, a to jak ty z dávné minulosti, tak i takové, které existovaly ještě relativně nedávno. Kniha ukazuje jinakost těchto archaických společností, těžko uchopitelnou v referenčnímměřítku západní éry postmodernismu. Jejich odlišnost je mnohdy tak výrazná, že autoři neváhali příslušníky takových společnosti označit jako „ty druhé“. Ty, kteří jsousice lidmi, ale nesdílejí s námi mnoho ze svých mentálních, technologických ani behaviorálníchvzorců.Osou jejich studia jsou v pojetí knihy základní ekonomické strategie, jako lov a sběr, pastevectví, zahradní zemědělství a polnohospodářství. Výpravný styl textu je mimořádně dobře sklouben s celobarevným obrazovým doprovodem, který je tvořen scénickými ilustracemi a mnoha unikátními fotografiemi. Velmi atraktivní je využití konceptu rozšířené reality, takže některá vyobrazení lze s pomocí markeru spojit s mobilním zařízením (telefon, tablet) a získat na displeji trojrozměrný obraz. Kniha je celkovým pojetím v českém prostředí unikátní a vytváří nový pohled na předhistorické společnosti, zajímavý pro širokou veřejnost i novou generaci studentů.

Tato kniha není výčtem či přehledem etických teorií. Není ani metodicko-didaktickým manuálem pro konkrétní vyučovací jednotky, tematické okruhy či věková období – ačkoli určitý pedagogický rámec předkládá. Jak název napovídá, půjde především o hledání východisek či fundamentů, na kterých etická či morální výchova stojí, bez kterých by ani nebyla možná. Záměrem knihy je formulovat a promyslet základní otázky, které nutně předchází jakékoli eticko-výchovné počínání. Co umožňuje řeč o dobrém a zlém? Je možné naučit (se) ctnosti? Co dělá naše jednání dobrým, resp. špatným? Jak se to má s lidskou povahou? Jsme ve své podstatě dobří? Nebo zlí? Co ustavuje a legitimizuje vychovatelovo etické působení na dítě? A jak docílit, aby se dostavil kýžený výsledek? Co je vlastně cílem etické výchovy? Jak má vypadat eticky vychovaný, tj. „dobrý“ člověk? Nebo slovy našeho „učitele národů“ – kterak učiniti, aby člověk znal dobré, chtěl dobré a činil dobré, a to, „i když se nikdo nedívá“?

Kniha je prvním českým překladem dnes již klasického úvodu do filozofie vědy od jednoho z nejvýznamnějších filozofů vědy 20. století Carla G. Hempela. Kniha tak představuje nezbytnou četbu nejenom pro studenty filozofie a badatele zabývající se filozofií vědy, ale rovněž pro studenty a badatele v rámci různých přírodovědných oborů, kterým může poskytnout potřebný filozofický nadhled nad vědeckým výzkumem, jemuž se věnují. Kvality Hempelova textu prozrazuje jeho překlad do více než deseti jazyků (mimo jiné i do japonštiny a čínštiny) a jeho stále nové reprinty. Sofistikované a abstraktní metodologické a filozofické principy Hempel ilustruje pomocí názorných příkladů: hypoteticko-deduktivní metodu vytváření a ověřování vědeckých hypotéz prezentuje na příkladu z dějin lékařství, jmenovitě na Semmelweisově výzkumu tzv. horečky omladnic, deduktivně-nomologický model vědeckého vysvětlení přibližuje pomocí tzv. Puy-de-Dômského experimentu, a analogicky poukazuje na řadu dalších významných epizod z historie vědy. V rámci nevelkého prostoru se autorovi podařilo představit řadu důležitých témat současné filozofie vědy, například formulování a testování vědeckých hypotéz a teorií, roli zákonů ve vědeckých teoriích, problematiku definování vědeckých pojmů, otázku smyslu redukcionismu ve vědě apod. Přestože je kniha je psána z pozice logického empirismu, tj. zdánlivě již překonaného filozofického směru, stále nové ohlasy, které Hempelovo filozofické dílo vyvolává, dokládají nadčasovost tohoto textu a ukazují Hempelův text jako velmi důsledné a propracované promýšlení těch nejzásadnějších filozofických otázek vědy.

Nebeský žebřík byzantského mystika Ióanna Klimaka je dnes shodně považován za jedno z nejvlivnějších děl východní i západní asketiky. Spis se těšil mimořádné oblibě již od svého vzniku v 7. století a zanechal výraznou stopu v asketické literatuře i duchovním životě mnichů i laiků následujících staletí.Předkládané vydání přináší vůbec první český překlad tohoto spisu do češtiny, a to včetně úvodní studie, komentářů a rozsáhlé obrazové přílohy.

Kniha venovaná otázkam filozofie matematiky prináša radikálne nový pohľad na vzťah našich teórií a skutočnosti okolo nás. Snaží sa ukázať, že náš vzťah ku skutočnosti nie je priamy, ale je zásadným spôsobom sprostredkovaný inštrumentmi, ktoré pri našom vzťahovaní sa ku skutočnosti používame. Okrem vedeckých nástrojov autor zdôrazňuje predovšetkým význam symbolických inštrumentov, ako sú čísla, algebrické vzorce alebo geometrické obrázky. Symbolické nástroje, podobne ako vedecké inštrumenty, odkrývajú a stabilizujú rôzne aspekty skutočnosti a tým menia obraz skutočnosti a naše miesto v nej. Kvôli kľúčovej roli inštrumentov v našom vzťahovaní sa ku skutočnosti autor svoju pozíciu nazýva inštrumentálnym realizmom. Z pozície inštrumentálneho realizmu argumentuje proti hlavným pozíciám vo filozofii matematiky, ako sú logicizmus, platonizmus, intuicionizmus a konštruktivizmus. V istom zmysle je inštrumentálny realizmus príbuzný s filozofiou neskorého Wittgensteina a možno tvrdiť, že sa snaží do filozofie vedy a matematiky preniesť vhľady, ktorými Wittgenstein obohatil filozofiu jazyka.

Třísté padesáté výročí založení královéhradecké diecéze bylo vítanou příležitostí k refl exi řady významných témat z jejích dějin. Diecéze prošla od svého vzniku množstvím proměn a sehrála důležitou roli z hlediska náboženského života v regionu. Též se významně zapsala do života kulturního i společenského a v řadě faktorů ovlivnila i celospolečenské dění. Jak tedy místní církev vešla v život a jak obohatila život univerzální církve, jak posloužila věřícím a jak prospěla obyvatelstvu východních Čech? To vše jsou otázky, které si klademe při pohledu zpět. Jednotliví autoři této publikace se zabývají tématy týkajícími se přímo dějin biskupství, ale též dějin institucí, u nichž bylo biskupství zřizovatelem či s nimiž úzce spolupracovalo. Pozornost je též věnována vybraným osobnostem královéhradecké diecéze. K tématům přistupují badatelé zejména z hlediska církevních, regionálních a kulturních dějin, ale též z hlediska historické demografie, dějin správy a dějin umění.

Autorovi sotva pětadvacetiletému v čase, kdy zde nikdo Orwellovu vizi světa roku 1984 nemohl znát (kniha byla těžce zakázaná a nedostupná), podařilo vytvořit „Orwella v kostce“, a přitom prózu neepigonskou a nadčasovou. Návštěva Města podřízeného Kolosu, jehož obyvatelé jsou živeni výhradně ocelovými šupinami a pokorně odevzdávají kolosu nejen všechny své síly v úmorné práci, ale i své děti – to je čtenářský zážitek strhující, tísnivý, napínavý, provokující k úvahám… Je vůbec někdy a někde v lidských silách uniknout manipulaci? Jak dalece rozumíme postavám tohoto příběhu? Nebo se jim dokonce podobáme ? Za studií v průmyslu obětovaném městě Ústí nad Labem mě někdy v polovině osmdesátých let minulého století napadl námět na novelu Den splněného přání. Do Labe ústící říčka Bělá se vyznačovala každý den jiným nepřirozeně kalným barevným odstínem a jedovatý dým z ústeckých chemiček ochucoval vzduch pokaždé jinak nasládlou příchutí. Většina místních obyvatel měla ve tváři podobně mdlý a rezignovaný výraz. Umírající stromy v kopcích nad městem působivě dotvářely veskrze truchlivou atmosféru… (z Poznámky autora)