Pavel Mervart strana 38 z 46

Stěžejní dílo Daniila Andrejeva Růže Světa, jehož žánr sám autor definoval jako "metahistorický esej", přináší zcela nový pohled na smysl dějin, lidského života i celého vesmíru. Ucelená filosoficko-náboženská koncepce nabízí netradiční přístup k řadě teoretických myšlenkových východisek, a to ať již jde o teologii, filosofii či přírodní vědy. V Růži Světa je spojeno to nejlepší z náboženského a filosofického myšlení předchozích staletí, zvláštní důraz je však také kladen na následování mravního ideálu a principů nejvyšší etiky. Básník, prozaik, filosof a vizionář Daniil Leonidovič Andrejev (1906-1959), druhý syn významného ruského spisovatele L. N. Andrejeva (1871-1919), patří k nejoriginálnějším autorům 20. století. Formování jeho osobnosti jako myslitele a básníka zásadně ovlivnily podmínky stalinského politického systému, v němž nemohl uvažovat o publikaci svých děl. V roce 1947 byl za údajnou antisovětskou činnost odsouzen k dvaceti pěti letům vězení. Po propuštění v roce 1957 s podlomeným zdravím ještě stihl dokončit své zásadní dílo, mystický traktát Růže Světa. Kromě zničeného románu Poutníci noci, jenž zavdal příčinu k jeho zatčení, je rovněž autorem knihy Nejnovější Plútarchos, básnických cyklů Železné mystérium, Ruští bohové, Lesní krev aj. a rozsáhlé korespondence; pro pochopení jeho tvorby jsou zvláště cenné také drobné prózy a zápisy z dětských i vězeňských deníků.

Cílem tohoto sborníku je představit v českém kontextu subdisciplínu s názvem vizuální antropologie a přinést českému čtenáři alespoň část rozsáhlé diskuse o vztahu antropologie k vizuálním reprezentacím, především o vztahu antropologie a filmu (resp. videa). "Etnografický" film se zde představuje se všemi svými kontroverzemi, rozmanitou poetikou a fascinující schopností přiblížit nám svět tak, jak jej prožívají druzí. Spojovacím článkem jednotlivých textů je snaha pochopit, jak nahlížíme jiné kultury skrze oko kamery, jak se vytváří filmové obrazy těch "druhých", jak tyto obrazy vnímáme a jak přispívají k našemu celkovému obrazu světa. Předkládaný sborník se tak snaží otevřít některé důležité otázky a podložit odpovědi na ně názory uznávaných antropologů, filmových teoretiků a režisérů. Jde o první publikaci svého druhu v češtině.

Kniha povídek z každodenního života. …Luboš přibrzdil u nějaké vysoké ženy výrazných jihoitalských rysů, před osvětleným malebným penziónkem. Poučen, začal jsem zeširoka: "Buon giorno, signora, per favore…" "He? Straniero?" Z mého akcentu pochopila, že jsem cizinec. "Si," nasadil jsem dobrácký výraz. Ženština mi jasně, mezinárodně srozumitelnou gestikulací naznačila, co bychom se jako dál trmáceli, ať zůstaneme, a co nám může osobně nabídnout. Můj výraz se změnil z dobráka na troubu. Chvilku na mne koukala, pak si vysoukala dlouhou černou sukni, plácla se rozmáchle přes holý zadek a teatrálním způsobem s rukou nahoře spustila proud italštiny. Z barvy hlasu a gest zřejmě velmi opovržlivé. "Co říkala?" ozval se Luboš. "Áále, že máme jet ještě dál," opáčil jsem a zamáčkl oči zpátky do důlků… Josef Volf je vysokoškolsky vzdělaný strojař, svůj obor prošel od píky a ke psaní beletrie byl přemluven okolím. Narodil se a působí v Hradci Králové. Někomu se něco stát může je jeho literární prvotina.

Kniha obsahuje devět textů, jejichž tématem je společenská změna sledovaná skrze studium městského prostoru, proměn jeho organizace, mechanismů jeho utváření i forem správy. Vedle témat městské mobility či diferenciace a segregace urbánního prostoru řeší především problematiku významů vkládaných do míst jejich uživateli. Proměny významů, jež jsou prostorům přisuzovány v průběhu každodenních mezilidských setkání i obecných mocenských či politických vyjednávání, jsou důležitým projevem sociální změny v (urbánním) prostoru - místa zůstávají, ale pro každou další generaci mohou znamenat cosi jiného. Někdy jejich důležitost postupně klesá až - podobně jako dopravní trasy starého industriálního města - tiše zaniknou. Jindy může být asanace ulic, náměstí či čtvrti hlasitým projevem nového společenského řádu. Autoři a autorky jednotlivých statí dohromady zastupují široký badatelský záběr od historie, přes sociologii a antropologii až k sociální geografii. Kniha je proto určena odborníkům a zájemcům o interdisciplinární studium města.

Kniha povídek z každodenního života. …Luboš přibrzdil u nějaké vysoké ženy výrazných jihoitalských rysů, před osvětleným malebným penziónkem. Poučen, začal jsem zeširoka: "Buon giorno, signora, per favore…" "He? Straniero?" Z mého akcentu pochopila, že jsem cizinec. "Si," nasadil jsem dobrácký výraz. Ženština mi jasně, mezinárodně srozumitelnou gestikulací naznačila, co bychom se jako dál trmáceli, ať zůstaneme, a co nám může osobně nabídnout. Můj výraz se změnil z dobráka na troubu. Chvilku na mne koukala, pak si vysoukala dlouhou černou sukni, plácla se rozmáchle přes holý zadek a teatrálním způsobem s rukou nahoře spustila proud italštiny. Z barvy hlasu a gest zřejmě velmi opovržlivé. "Co říkala?" ozval se Luboš. "Áále, že máme jet ještě dál," opáčil jsem a zamáčkl oči zpátky do důlků… Josef Volf je vysokoškolsky vzdělaný strojař, svůj obor prošel od píky a ke psaní beletrie byl přemluven okolím. Narodil se a působí v Hradci Králové. Někomu se něco stát může je jeho literární prvotina.

Jaké byly osudy řecké církve po pádu Konstantinopole do rukou Osmanů v roce 1453? Jak se vyrovnala s novými podmínkami a výzvami, jež s sebou muslimská nadvláda přinesla? Jak dokázala po čtyři staletí uchovat byzantské dědictví a zároveň přispět ke vzniku řeckého národního obrození? Na tyto a další otázky hledá odpovědi kniha nestora světové medievalistiky Stevena Runcimana (1903-2000). Předmětem autorova zájmu však není pouze výčet dějinných peripetií byzantské církve, ale především proces přechodu nadnárodní, všeobecné církve ke společenství s národním, lokálním charakterem. Zvláštní pozornost věnuje vnitřnímu uspořádání Velké církve, jejímu učení a vůdčím osobnostem daného období. V panoramatické syntéze analyzuje vztahy konstantinopolského patriarchátu s ostatními křesťanskými denominacemi - římskokatolickou, anglikánskou, luteránskou, kalvínskou a s církvemi pravoslavnými, především na Balkáně a v Rusku, ale i s ostatními blízkovýchodními patriarcháty (alexandrijským, antiochijským a jeruzalémským).

Práca sa zameriava na priblíženie zdrojov sibírskeho autonomizmu, ktoré siahajú do konca 19. storočia a sú späté s činnosťou sibírskeho oblastníckeho hnutia. Markantnejšie sa autonomistické hnutie prejavilo na Sibíri po roku 1917 a vrcholilo v roku 1918, keď došlo k vyhláseniu Dočasnej sibírskej vlády. Pád vlády admirála A. V. Kolčaka priniesol emigráciu predstaviteľov sibírskeho autonomistického hnutia, z ktorých mnohí našli útočisko v tehdajšom Československu. Myšlienky sibírskeho autonomizmu v istej forme prežívali aj v podmienkach emigrácie. Práca vychádza z výskumu primárnych materiálov v ruských a českých archívoch. V českej i slovenskej historiografii predstavuje prvý pokus o priblíženie tejto problematiky. Je určená odborným kruhom, študentom odboru história a politológia, záujemcom o vnútropolitický vývoj v Rusku v rokoch občianskej vojny aj o život emigrantov z Ruska v medzivojnovom období.

Roger Chartier (*1945) je jedním z předních francouzských historiků zaměřených na intelektuální dějiny. Spolupracoval s revuí Annales, působil na Vysoké škole sociálních studií (EHESS), od roku 2006 přednáší na Coll`ege de France. Kniha Na okraji útesu představuje soubor dvanácti esejů, ve kterých autor diskutuje či polemizuje se současným pojetím historiografie, především francouzské. Svá témata rozvíjí ve třech okruzích - jednak zkoumání některých metod či konceptů, dále kritické vyrovnávání se s autoritami, jako jsou například Michel de Certeau, Michel Foucault, Louis Marin, a konečně konfrontace historie se sousedními disciplínami, zejména s geografií, sociologií, filozofií a literární vědou.

Kniha obsahuje devět textů, jejichž tématem je společenská změna sledovaná skrze studium městského prostoru, proměn jeho organizace, mechanismů jeho utváření i forem správy. Vedle témat městské mobility či diferenciace a segregace urbánního prostoru řeší především problematiku významů vkládaných do míst jejich uživateli. Proměny významů, jež jsou prostorům přisuzovány v průběhu každodenních mezilidských setkání i obecných mocenských či politických vyjednávání, jsou důležitým projevem sociální změny v (urbánním) prostoru - místa zůstávají, ale pro každou další generaci mohou znamenat cosi jiného. Někdy jejich důležitost postupně klesá až - podobně jako dopravní trasy starého industriálního města - tiše zaniknou. Jindy může být asanace ulic, náměstí či čtvrti hlasitým projevem nového společenského řádu. Autoři a autorky jednotlivých statí dohromady zastupují široký badatelský záběr od historie, přes sociologii a antropologii až k sociální geografii. Kniha je proto určena odborníkům a zájemcům o interdisciplinární studium města.

Kniha Tři rozhovory o válce, pokroku a konci světových dějin je posledním dokončeným dílemVladimíra Solovjova. Podle slov F. Rouleaua z předmluvy k tomuto svazku v ní "konečně nachází rovnováhu mezi pokrokem, působícím v dějinách světa, a dovršením tohoto pokroku, jež už leží mimo tyto dějiny (to je smysl přechodu od teokracie k apokalyptice). Nachází rovnováhu mezi vtělením jako principem univerzální srozumitelnosti a jako osobní skutečností (to je smysl postupného přechodu od sofiologie k christologii). Nachází rovnováhu uvnitř christologie samé mezi slávou a křížem (to je smysl vyprávění o Antikristu, kde se proti gnózi zdůrazňuje rozhodující úloha duchovního rozlišování a boje). A konečně nachází rovnováhu mezi teoretickou filosofií idealistického střihu a morálním myšlením biblického typu: lidské jednání a svoboda se vepisují do samého srdce Bohočlověka. Taková je cesta boho-lidství nejen v duchu, ale i v pravdě."

Sbírka básní. Dr. Krejzyber (*2008), ve spolupráci s básníkem Jiřím Studeným vydal sbírky Soulbuilding (1996), Lotosové zajetí (2004) a Zase básně (2008). Cyklus Myslet jako auto je jeho samostatným debutem.

Marc Ferro (*1924) je jedním z vedoucích redaktorů revue Annales a na Vysoké škole sociálních studií (EHESS) vede výzkumnou skupinu Kinematografie a historie. Kromě dějin filmu se ve svém díle soustředil především na dějiny Ruska, Sovětského svazu a východní Evropy, a rovněž historii kolonialismu. Jeho živý zájem vzbuzuje i zkoumání způsobů, jak o dějinách psát a jak je analyzovat. Mezi Ferrova nejvýznamnější díla patří La Grande guerre 1914-1918 (Velká válka 1914-1918, 1969), L'histoire sous surveillance (Dějiny pod dohledem, 1985) a Le livre noir du colonialisme (Černá kniha kolonialismu, 2003). V českých překladech dosud vyšly jeho knihy Dějiny Francie (2006) a Dějiny kolonizací. Od dobývání po nezávislost: 13.-20. století (2007).

Kniha seznamuje českého čtenáře s Montaleho pozoruhodnou a závažnou tvorbou esejistickou a kritickou, kterou autor sám nazýval svým "vedlejším povoláním" (Il secondo mestiere). Soubor Montaleho kritických esejů je širokým výběrem z textů, jež vznikaly v průběhu půl století a v nichž je mimořádně pronikavě analyzována zejména italská, francouzská a anglická poezie a próza. Montale soudí literární díla z velmi koherentní estetické pozice a jeho eseje jsou skutečným gejzírem přesných detailních postřehů. Ač zůstává i ve svých kritických postojích jedním z velkých reprezentantů evropského modernismu, je zároveň pronikavým soudcem slepých uliček avantgardních experimentů. Překladatel a editor knihy Jiří Pelán doplnil knihu doslovem a řadou edičních poznámek a vysvětlivek.

Our aim is to create a platform for scholarly exchange not only within the Czech Republic but internationally. We seek original articles that explore a wide range of issues concerning American and British literature, visual arts, music and other cultural phenomena as well as cultural history. The editors encourage submissions from scholars working in various disciplines with interests in American and British cultures, as well as articles with interdisciplinary perspectives on those cultures. We also devote a portion of the journal to outstanding student contributions. Since 2010, the journal has been enlisted in The National Index of Peer-reviewed Scholarly Periodicals published in the Czech Republic

Marc Ferro (*1924) je jedním z vedoucích redaktorů revue Annales a na Vysoké škole sociálních studií (EHESS) vede výzkumnou skupinu Kinematografie a historie. Kromě dějin filmu se ve svém díle soustředil především na dějiny Ruska, Sovětského svazu a východní Evropy, a rovněž historii kolonialismu. Jeho živý zájem vzbuzuje i zkoumání způsobů, jak o dějinách psát a jak je analyzovat. Mezi Ferrova nejvýznamnější díla patří La Grande guerre 1914-1918 (Velká válka 1914-1918, 1969), L'histoire sous surveillance (Dějiny pod dohledem, 1985) a Le livre noir du colonialisme (Černá kniha kolonialismu, 2003). V českých překladech dosud vyšly jeho knihy Dějiny Francie (2006) a Dějiny kolonizací. Od dobývání po nezávislost: 13.-20. století (2007).

Obrat k archaické moudrosti nemá být jenom pokusem o sestup k velice starým a rafinovaně "primitivním" způsobům vnímání i poznávání. Spíš chce otevřít jakousi stereoskopii různých přístupů, která by nám mohla zprostředkovat různé dimenze skutečnosti. Za uplynulých dva a půl tisíce let otočila precese oblohu o víc než 35 úhlových stupňů, sklon ekliptiky se zmenšil asi o třetinu stupně, linie iónského pobřeží se posunula o 3 až 12 km, na Zemi přibylo lidí a zčásti se změnily jejich starosti; některým přibyly dříve netušené znalosti. Přesto jsem přesvědčený, že pohled na moře nebo na hvězdnou oblohu probouzí podobné škály pocitů (samozřejmě různé u různých lidí a v různých situacích) a přitom pořád nabízí mnoho témat ke zkoumání.