Pavel Mervart strana 17 z 39

Cílem předkládané publikace je objasnit koncepci lidského jednání u německého mylitele F. W. J. Schellinga (1775–1854), jak ji implikuje jeho volní koncepce absolutna vypracovávaná v letech 1809–1821. V tomto období se Schelling částečně odklání od původních racionalistických vzorů (Spinoza, Kant, Fichte) a přiklání se více k mysticko-filosofujícímu pojímání světa (Böhme aj.), aniž by však podstatně opustil své dřívější identitně-filosofické stanovisko. Středem zájmu je především koncepce jednání ze spisu Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů (1809) a její rekonstrukce z nedokončeného a za autorova života nikdy nepublikovaného souboru Věky světa (asi 1810–1821). Součástí zkoumání je též interpretace Kantovy teorie jednání ze spisu Náboženství v mezích pouhého rozumu (1793) a její srovnání s Kierkegaardovou koncepcí svobody ze spisu Pojem úzkosti (1844).

Katechetika je vědním oborem na pomezí mezi teologií a pedagogikou. Je zaměřena na praxi, a proto patří k pastorálním teologickým oborům. Jako teologický obor zkoumá způsob Božího jednání s člověkem, reflektuje ho a stanovuje principy, obsahy a metody katechetického působení církve ve výchově křesťanské víry člověka. I když v dnešní době je zájem o tento obor spíše nepatrný, čtenáře knihy může překvapit, jak živé dění je možné objevit v poměrně nedávné minulosti a kolik zajímavých a cenných přístupů a cest nás může inspirovat i dnes. Studie mapuje období více než sedmdesáti let: charakterizuje toto období, uvádí přehledy učitelů katechetiky na teologických fakultách a představuje jejich dílo, snaží se upozornit na způsoby hledání i na nalezené a ověřované cesty. Zahrnuje práci nejen specializovaných katechetiků, ale i dalších českých teologů, které náročné společenské podmínky přiměly angažovat se v pastorační praxi. Je zachycen i vliv zahraničních autorů, jejichž díla byla přeložena a zpřístupněna formou samizdatu. Historie je koneckonců nenahraditelnou učitelkou a její zkoumání dobrodružstvím, které může zaujmout i širší okruh čtenářů, pokud jim výchova víry leží na srdci.

„Chce prý být svobodný. Zabijte ho“ Toto je příběh a život malého velkého hrdiny. Ačkoli Kazantzakisův román Bratrovrazi patří k jeho méně známým dílům, zralostí, významem, a hlavně nadčasovostí se vyrovná těm ostatním. Autor, v hloubi duše pacifista, přibližuje čtenáři střet znepřátelených stran za občanské války v Řecku (1946–1949) z jiného úhlu pohledu, přičemž užívá neobvyklé literární prostředky. Uprostřed událostí stojí bezelstný, lidsky přirozený, nezávislý kněz, který se snaží nalézt odpověď na otázku, na čí straně je právo. Vyvíjí obrovské úsilí usmířit obě strany a zastavit zbytečné krveprolití. Vede nekonečný dialog s Bohem a zároveň se dovolává jeho pomoci. Marně. Poté, co v jeho farnosti dojde k nevyhnutelné tragédii, za niž cítí osobní vinu, zoufalý odchází do světa s posláním hlásat mír a usmíření mezi všemi lidmi... Nalezne je, či ne? Občanská válka představuje pro jakýkoli národ jednu z největších pohrom. Bratr bojuje proti bratrovi. Málokdo má v sobě takovou vnitřní sílu, aby se stal „malým velkým hrdinou“, jako naše ústřední postava, a postavil se proti všem.

Bohumila Grögerová (19212014) patří k nejvýraznějším osobnostem naší literatury. Její dílo, po dlouhou dobu nerozlučně spjaté s tvorbou Josefa Hiršala, bylo mnohokrát oceněno u nás i v zahraničí. Knížka Lístky čerpá z jejích pracovních zápisků, citací a poznámek, je tedy jakýmsi nahlédnutím do myšlenkového a tvůrčího světa autorky.

Válečný veterán plukovník Eduard Picka (Plzeň 1923 Hradec Králové 2012) začíná svá vyprávění vzpomínkou na to, jak se coby malý chlapec dostal se svým otcem do Sovětského svazu a jak zde prožíval svá dětská léta. Po napadení Sovětského svazu byl odveden do Rudé armády a následně nasazen jako ženista v bojích o Stalingrad. V roce 1944 byl převelen do stavu československé armády bojující na půdě Sovětského svazu, kde by zařazen k formujícímu se dělostřelectvu. Zde se setkává se svým celoživotním přítelem a vzorem pplk. gšt. Vilémem Sachrem a stává se jeho oddaným pobočníkem po celý zbytek válečné vřavy. Po skončení válečných hrůz zůstal i nadále ve vojenském stejnokroji. Díky svému matematickému nadání se nakonec stal excelentním mapovým důstojníkem ve službách československého letectva. Sloužil postupně na několika letištích, kde mimo jiné zažil bouřlivý rok 1968. Počátkem sedmdesátých let se řízením života znovu setkal s Vilémem Sachrem. Přestože byl stále důstojníkem ČSLA, aktivně mu pomáhal se sepisováním jeho válečných vzpomínek, které byly pro tehdejší režim nepřijatelné. Po svém odchodu na zasloužený odpočinek se v devadesátých letech velmi aktivně zapojil do práce Československé obce legionářské a Svazu letců v Hradci Králové. Pro své znalosti, zkušenosti a neměnné životní postoje byl velmi uznávanou autoritou.

Předkládaná kniha někdejšího jordánského korunního prince a strýce dnešního krále El Hassana bin Talála představuje vůbec první novodobý pokus o zachycení dějin a povahy křesťanské zvěsti z pohledu muslima. Autor popisuje historickou pouť křesťanství od jeho vzniku v Palestině přes činnost apoštolů, první všeobecné sněmy, velký rozkol v 11. století až po jeho postavení v současném arabském světě. Kniha získala brzy po svém prvním vydání v roce 1995 široký ohlas a byla přeložena do řady jazyků.

I když je hlavním polem zkoumání a popisu problematiky manželství a rodiny v této knize teologie, neomezuje se pouze na ni. Naopak ve snaze přispět k hlubšímu pochopení okolností, v nichž křesťané dnes svá manželství a rodiny, chce zprostředkovat širší pohled na využití výsledků bádání různých teologických i neteologických disciplín. Jan Sokol připomíná, že dnešní rodina žije v jiných životních podmínkách, než tomu bylo před sto a více lety, a ukazuje, že tehdejší model rodiny většina manželských párů v naší kultuře realizovat nemůže a ani nechce. Biblistka Mireia Ryšková ve svém příspěvku ukazuje, jak může být biblický základ podkladem solidních teologických úvah a inspirací k řešení aktuálních otázek manželství. Na základě obsáhlejšího teologického zkoumání prezentují Vojtěch Novotný a Prokop Brož rodinu jako domácí církev. Lubomír Mlčoch se věnuje významu ekonomie pro rodinu a významu křesťanské rodiny pro život společnosti. Příspěvek Libora Prudkého pojednává o anomii čili bezdomovectví či nezakořeněnosti v oblasti života rodin. Na nezastupitelnou roli rodičů ve výchově ve víře a rozvíjení víry poukazuje Ludvík Dřímal, který v péčí rodičů o výchovu ve víře nalézá cestu překonání takzvaného zeškolštění katecheze. Aleš Opatrný mimo jiné upozorňuje na potřebné zásady snah pomoci rodinám v nesnázích. Josef Zeman psycholog a křesťan s velkou poradenskou zkušeností v oblasti manželství a rodiny analyzuje současnou situaci a nabízí cesty k vytváření a udržení dobré motivace k manželství a životu podle křesťanských zásad.

Předmětem knihy je antropologické a etnologické zkoumání lidského těla a tělesnosti. Publikace kolektivu autorů se zaměřuje na tělesné modifikace, na diskusi o hranicích lidského těla a rozdíly mezi lidskými bytostmi a stroji. Volně navazuje na titul Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat (2014). Kniha Tělo 2.0 staví na teoriích těla a tělesnosti, které se od začátku 20. století rozvíjejí ve vědách o člověku, společnosti a kultuře. Jednotlivé kapitoly se věnují poruchám příjmu potravy, skalpování, rozdílům mezi člověkem a stroji, funkčním modifikacím těla a provádění extrémních modifikací. Kapitoly sjednocuje téma bolesti a překračování hranic lidského těla.

Kniha nabízí přehledný a čtivý vhled do současné debaty ve filozofii společenských věd a v kulturní antropologii. Hlavním hrdinou je pojem kultura: autor ho sleduje od jeho vzniku až po současné trendy užití v kognitivních vědách. Kniha se ovšem neomezuje na jeho intelektuální historii. Rovněž vysvětluje, proč je tento pojem a jeho obsah důležitý pro vědce, a to nejen sociální. Dále objasňuje, kdy a z jakých důvodů se pojem přestal používat, a konečně se zamýšlí nad tím, zda existuje nějaká naděje, že by se pojem kultura mohl vrátit do vážné vědecké diskuze v obnovené (zvětšené) explanační síle.

Publikace se věnuje korespondenci barokního polyhistora a jezuity Athanasia Kirchera s korespondenty z českých zemí. Z četby dopisů vyvstává plastický obraz vzájemně propojené učenecké, aristokratické a církevní komunity, která hrála významnou roli nejen v rámci celé Kircherovy korespondence, ale i ve formulaci badatelských témat přírodní filosofie v českých zemích. Kircherovým dílem byl inspirován i vznik analogie pohybu mořských vod s pohybem krve v lidském těle Oceanus macro-microcosmicus (1664) od Philippa Jakoba Sachse von Löwenheim. Závěr knihy je věnován právě srovnání Sachsova a Kircherova díla a rozdílům v analogiích, tak jak je oba autoři představují. Skrze vrstevnatou strukturu knihy, kdy každá následující kapitola rozvíjí kapitolu předchozí, je možné nahlížet vývoj přírodní filosofie v českých zemích v polovině sedmnáctého století z několika úhlů.