Pavel Mervart strana 17 z 46

Román Zrnka soli skládá ze střípků vzájemně se prolínajících příběhů mozaiku historie jednoho fiktivního evangelického sboru. Příběhy vypráví řada postav, mnohdy oddělených časem, ale vždy propojených místem. Jak obstáli v nelehkých životních situacích? Dokázali si přitom zachovat víru a lidskou důstojnost? Jak osobní vztahy ovlivňovaly dějiny celého společenství? Jak si vedli místní statkáři a kdo stál u založení sboru? Jak se odvíjejí osudy farářky v době totality? Kam přivede pátrání po vlastních kořenech křehkou umělkyni?

Kniha Alexeje F. Loseva představuje první ucelený životopis Vladimira Solovjova (1953-1900) filosofa, teologa a nejvýraznějšího ruského myslitele 19. století. Autor podrobně rozebírá Solovjovovy filosofické, náboženské, sociální a politické názory, věnuje se jeho vztahu k římskokatolické církvi, obviněním z panteismu, ekumenickým názorům a kritice ruského státu. Důkladná analýza všech Solovjovových děl přináší vhled do základních myšlenkových koncepcí jeho učení. Životní pouť filosofa autor začleňuje do panoramatického přehledu kulturního a společenského vývoje Ruska té doby.

Alexandr Sommer Batěk (18741944) byl učitelem, vynálezcem a šiřitelem vzdělanosti. Pro některé podivín, pro některé obraz své doby, každopádně člověk lidsky čistý a nadšený pro pravdu a poznání. Jeho posledním příspěvkem světu byl obrazový jazyk neoglyfy. V roce 1930 představil Batěk tento systém znaků, který měl být univerzálním písmem čitelným ve všech jazycích. Tato kniha popisuje základní milníky historie umělých jazyků a neoglyfy jako jejich pokračovatele. Stejně tak ukazuje důležité momenty Baťkova života, které souvisejí s tvorbou a šířením neoglyfů. Součástí je i edice všech dosud nalezených originálních textů o neoglyfech a s neoglyfy. Čtenář má možnost vnímat atmosféru sdělení i pokusit se o studium tohoto neobvyklého komunikačního prostředku.

Co znamená odsoudit někoho za to, co učinil? Je vůbec možné nenávidět hřích, ale milovat hříšníka? Otázky po významu morálního soudu, vinění a zodpovědnosti otevírají v knize rozsáhlé zkoumání vztahu člověka a jeho pomíjivého, ale zároveň nezvratného činu, v němž klíčovou úlohu hrají jednak zpětný pohled a reakce jednajícího, jednak dopad provinění na vztahy jednajícího, včetně vztahu k sobě samému. Skutečnost, že lítost a pocity viny nejsou omezeny jen na zamýšlené jednání, se v anglosaské etice posledních desetiletí stala podnětem ke zpochybňování kantovské představy, že morálně hodnotit lze výhradně to, co je v naší moci. Na tento vývoj navazuje ústřední myšlenková linie knihy zdůrazňující detailní pozornost ke konkrétní situaci jednání a psychologii jednajícího, která odhaluje, do jaké míry je lidské jednání vystaveno různým vlivům náhody. Tato změna úhlu pohledu vede k pokoře a vstřícnosti při posuzování druhých a ukazuje cestu pro smíření lásky a viny.

Předkládaná kniha se věnuje životu a dílu starce Josefa Hesychasty, jenž patří k nejvýznamnějším osobnostem současného pravoslaví. Prostřednictvím svého učení i žáků podstatně ovlivnil život na Svaté hoře Athos, a nejen tam. Kláštery v Americe jsou toho dokladem. Jeho duchovní odkaz, který se zachoval také v jeho textech, a zejména v dopisech, inspiruje napříč církevními tradicemi ty, kteří se dali na náročnou a zároveň okouzlující cestu radikálního křesťanského života v duchu hesychastické tradice. Starec Josef byl velkým učitelem noetické modlitby a přísné a ke svobodě vedoucí askeze. Kouzlo jeho duchovní pedagogiky spočívá v její hloubce a zároveň jednoduchosti. Starcova zkušenost modlitby a askeze se dá vyjádřit opravdu prostě: „Modli se neustále“ a „Dělej si násilí!“ Při četbě jeho textů vstupujeme do světa velkých světců, zejména otců pouště, Makária Egyptského, Jana Klimaka, Izáka Syrského a dalších. Celou tuto duchovní tradici Josef Hesychasta promýšlí a zpracovává originálním způsobem, tak jak vše sám zakusil a prožil.

Kniha nabízí první ucelené českojazyčné dějiny literatury psané na území Finska švédsky. Tato moderní menšinová literatura vzniká od přelomu 19. a 20. století; ve studii je zaznamenán její více než stodesetiletý vývoj až do současnosti. Popisovány jsou mj. peripetie vzniku a vývoje významného literárního hnutí finskošvédského modernismu, z něhož je u nás díky básnickému výboru Země, která není (1987, 1990) známa hlavně Edith Södergran (1892–1923). Autor si zvolil sociologický úhel pohledu a staví na koncepci literárního pole Francouze Pierra Bourdieua (1930–2002). Díky tomu má studie být též příspěvkem do diskuse o aplikaci bourdieuovských teorií v humanitních vědách. Finskošvédskou literaturu v tomto ohledu charakterizuje to, že má – podobně jako dřívější německá literatura v českých zemích – jak své centrum (v hlavním městě země Helsinkách), tak i svou periferii (především v oblastech severozápadního Finska). Vykazuje rovněž specifické rysy, co se týče sociálního původu autorů. Součástí publikace je také bibliografie českých překladů finskošvédské literatury.

Kniha běloruského anarchisty vznikla jako reflexe vězeňského pobytu i jako svého druhu pomocný manuál pro potenciální vězně. Vypráví zároveň jedinečný příběh: Mí kamarádi a já jsme se stali prvními anarchisty v novodobých dějinách nezávislého Běloruska, kteří byli odsouzeni do vězení za politické akce. Neméně unikátní byly podmínky našeho propuštění. Nevím, jestli by se našel ve světových dějinách jiný příklad, kdy nejvyšší činitelé evropských států, prezidenti a předsedové vlád i senátoři Spojených států žádali po jiném státu propuštění politických vězňů anarchistů (a stejně pozoruhodné je, že jsme v důsledku těchto i jiných žádostí propuštěni skutečně byli) nehledě na to, že v těchto zemích si odpykávají tresty domácí političtí vězni anarchisté.

Poutní místo Filipov je již 150 let fenoménem. Příspěvky z konference konané v jubilejním roce 2016 se snaží z různých perspektiv popsat jeho minulost a upozornit i na jeho současný význam nejen v rámci česko-německých vztahů Filipov představuje živoucí symbol snahy o vzájemné porozumění Čechů a Němců v období po roce 1945. V publikaci jsou dále otištěna a do češtiny přeložena dosud takřka neznámá původní akta biskupské komise, která vyšetřovala uzdravení Marie Magdaleny Kade z 13. ledna 1866. Díky těmto autentickým textům se čtenář přiblíží samotným počátkům filipovského poutního místa. Der Wallfahrtsort Philippsdorf ist seit 150 Jahren ein Phänomen. Die Beiträge von der Tagung, die im Jubiläumsjahr 2016 stattgefunden hat, bemühen sich, die Vergangenheit des Orts aus verschiedenen Gesichtspunkten zu beschreiben und auf dessen heutigen Zustand hinzuweisen, nicht nur im Rahmen der tschechisch-deutschen Beziehungen Philippsdorf stellt ein lebendiges Symbol der Bemühung um das wechselseitige Verständnis zwischen Tschechen und Deutschen nach 1945 dar. In der Publikation wurden ferner die bis heute beinahe vergessenen ursprünglichen Akten der Bischöflichen Kommission abgedruckt und ins Tschechische übersetzt, die die Heilung von Maria Magdalena Kade vom 13. Januar 1866 untersuchte. Dank dieser authentischen Texte wird der Leser mit den Anfängen des Philippsdorfer Wallfahrtsorts bekannt gemacht.

Kolektivní monografie s názvem Spanilost Vaše cizozemcům se líbí přibližuje v mezioborovém pohledu vývoj a proměny českých kuchařských knih vydávaných v průběhu dlouhého 19. století. Autoři se soustřeďují na otázku, jakou roli tato knižní tvorba plnila v každodenním životě obrozující se české společnosti. Tematicky se věnují podobě gastronomických schémat, která kuchařské knihy svým obsahem přirozeně dotvářely. Stranou autorského zájmu ovšem nezůstávají ani další hlediska potvrzující, že kuchařské knihy mohou být jedním z modelů interpretace veškerých procesů a společenských změn, jež 19. století přineslo v kolektivním i individuálním smyslu.

Když Philip Sidney 17. října 1586 v mladém věku třiceti dvou let umírá následkem zranění z bitvy u Zutphenu, jeho díla kolují pouze v rukopisné podobě, některá zůstala nedokončena. Přesto je jeho osobnost postupně utvářena do podoby kultovního hrdiny a básníka, počínaje líčením jeho hrdinských skutků i smrti a pokračujíc monumentálním pohřbem, jenž údajně jeho tchána Francise Walsinghama přivedl takřka na mizinu, či elegiemi na jeho počest. Monografie líčí dobrodružnou iniciační cestu mladého Philipa Sidneyho na evropský kontinent, jež ho zavedla do Paříže bartolomějské noci, ale také do Vídně a Prahy, kde navazuje kontakt s rodinou Tadeáše Hájka z Hájku. Vyprávěny jsou též příběhy těch osobností, které do jisté míry zůstávaly ve stínu Sidneyho kultu: jeho mladšího bratra Roberta Sidneyho, jehož poezie je ústím jeho společenské a politické frustrace; jeho sestry Mary Sidney Herbert, hraběnky z Pembroke jádrem její literární kariéry je truchlení po mrtvém bratrovi a převzetí role jeho literárního dědice; a konečně jeho neteře lady Mary Wroth, která důmyslným způsobem komponuje své dílo jako fikci s biografickými prvky (včetně mileneckého vztahu s bratrancem Williamem Herbertem).

Autor je biolog, a tato kniha představuje výbor z jeho českých textů z let 20082017; navazuje tak na podobný soubor Profil absolventa (2008). Čtenář zde nalezne ukázky textů z knih, které napsal sám anebo do nich přispíval, doslovy k překladům, na kterých se podílel, a také kratší příležitostné texty. Spojujícím tématem těchto různorodých příspěvků je snaha po pochopení živého, nalezení charakteristik, které odlišují život od neživota. Přírodověda se obvykle vyhýbá antropomorfismům, protože znemožňují objektivní přístup ke studovaným jevům o to usiluje i biologie, za cenu, že některými projevy života se nezabývá. Věda však není jediným zdrojem poznání, a tak v případě projevů života se často objevuje pnutí mezi pohledy vědců a třeba filosofů, dějepisců a podobných zhlediska přírodovědy nevědců. Ve snaze propojit toto napětí si autor dovoluje přistupovat k živému také z pozice zkušenosti lidí: živých bytostí, s jejichž prožíváním světa a přežíváním ve světě máme nedá se nic dělat největší zkušenost. Tím nejdůležitějším svorníkem je historie a její výklad v podání evolučních biologů a dějepisců na jedné straně, a jednotlivými formami života na straně druhé. Paměť a zkušenost nesčetných generací a jejich interpretace podmínek panujících tady a teď takto všichni budujeme (sjednáváme) biosféru, sémiosféru, kulturosféru.

Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Dominikán Cyril Riga (1689-1758) vzal slova svatého Pavla rozhodně vážně. Jeho kázání mu vynesla ve své době věhlas a zajistila mu ve Vídni přístup k císařskému dvoru. Zakusil ovšem i to, že hlásání pravdy před urozeným publikem má své stinné stránky. V očích dvora zašel jednoho dne příliš daleko... A musel takřka okamžitě opustit Vídeň, vzdát se slibné kariéry na univerzitě a přijmout zákaz kazatelské činnosti. Co císaře a dvořany tolik pobouřilo? Kniha přináší edici duchovní promluvy ze dne 21. prosince 1734, kterou Riga přednesl v přítomnosti monarchy Karla VI. a která se mu stala osudnou. Kázání je opatřeno kritickými poznámkami, komentářem a překladem do češtiny, edici doplňuje delší úvodní studie. Verkünde das Wort, tritt auf, ob gelegen oder ungelegen, überführe, weise zurecht, ermahne, in aller Geduld und Belehrung! Dominikaner Cyrill Riga (16891758) nahm die Worte des hl. Paulus ernst. Seine Predigten machten ihn schon zu Lebzeiten berühmt und sicherten ihm im barocken Wien den Zugang zum kaiserlichen Hof. Riga erfuhr aber auch die Schattenseiten dessen, wenn man die Wahrheit vor dem hochadeligen Publikum verkündet. In den Augen des Hofes ging er eines Tages schon viel zu weit... und musste Wien praktisch von einer Stunde auf die andere verlassen, auf die vielversprechende Karriere an der Universität verzichten und das Verbot der Predigertätigkeit hinnehmen. Was hat den Kaiser und seinen Hof derart empört? Das vorliegende Buch liefert eine kritische Edition der verhängnisvollen Predigt vom 21. Dezember 1734, die Riga in Anwesenheit des Monarchen Karl VI. hielt.

Historické knihy Starého zákona kanonicky i obsahově navazují na první část Písma Zákon, který je zapsán v pěti knihách Mojžíšových. Společným rysem těchto knih je existence lidu smlouvy, ať už jde o celého Izraele nebo později jen o Judu, jako národa ve vlastní zemi, a literární forma vyprávění. Jedná se tedy o příběhy, které mají čtenáře přesvědčit, zaujmout a získat. Jejich smyslem není detailně přesný zápis událostí faktograficky přesná historie, ale poučení čtenáře z jejich aktuálně platného odkazu. Hlavními tématy jsou obsazování zaslíbené země Izraelci, vznik a průběh jejich monarchií, babylonské zajetí a následující perské a řecké období; jde tedy o události v obvyklé chronologii vymezené 13. až 2. stoletím př. Kr. Autor věří, že životnost příběhů a jejich inspirovaná hloubka zaujme i dnešního čtenáře; může v nich nalézt i nejednu analogii.

Paměťová studia posledních desetiletí se zabývají kulturní pamětí a charakterizují privátní vzpomínky i oficiální prezentace událostí jako kulturní a sociální konstrukt, jako nepřetržitý proces vybavování si a reinterpretace transferu vzpomínek. Do kontextu těchto teorií náleží také Příběh budovy čp. 301 v Hradci Králové (budova Obchodní akademie, dnes děkanát Pedagogické fakulty UHK). Budova již více než sto let slouží školním účelům a vzpomínky i příběhy, které předložená publikace nabízí, se vztahují k osobnostem i událostem přesahujícím školní prostředí. Budova se specifickou architekturou se stává jednou z důležitých architektonických památek hradeckého salonu republiky, prostřednictvím spolku Oliva zaznamenává vzestup českého bankovního sektoru a příběhy osobností korespondují s poli tickým a společenským vývojem našeho státu během celého dvacátého století. Zkrátka sto let je dlouhá doba nejen z hlediska lidského života, ale i z hlediska prostoru, v němž se příběhy odehrávají.

Kniha Přehled církevní historiografie na Západě do konce osvícenství je určena především čtenářům, kteří mají zájem blíže poznat dějiny církevního dějepisectví, a to od jeho počátků spojených se vznikem samotného křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Vzhledem k vytyčenému rozsahu publikace bylo nutné pojednat témata poměrně stručně a s omezením na určitá území, především na (západo- a východo-) středoevropskou oblast. Církevní dějiny mají své pevné místo mezi ostatními historickými disciplínami nejpozději od vydání slavného spisu Methodus ad facilem historiarum cognotionem (1566), v němž jeho autor Jean Bodin rozdělil dějepisectví na dějiny občanské (humanum), přírodní (naturale) a církevní (divinum). První se dle autora týkají lidí, druhé přírody a třetí jejího otce, tedy Boha. Přestože někteří pozdější myslitelé Bodinovo dělení mírně pozměnili, církevní dějiny již mezi historickými disciplínami zůstaly navždy. Jednotné církevní dějiny přitom neexistují, neboť každá z křesťanských církví má kromě své teologie i svůj pohled na dějiny vycházející z vlastní teologie. Ostatně církevní dějiny jsou v prostředí církví chápány jako jedna z teologických disciplín. Snad můžeme obecně shrnout, že hlavním úkolem církevních dějin je co možná nejvěrněji zachytit život církve po všech jeho rozmanitých stránkách po celou dobu jejího trvání. Jejich předmětem jsou tedy všechny oblasti církevní působnosti a všechny stránky náboženského života příslušníků církve.

Autoři knihy objevují principy humanistického myšlení a na něm založeného vůdcovství a předkládají je jako inspirativní vzory pro náš současný život a řízení moderních organizací. Kniha sleduje myšlenkový proud od Husa přes Němcovou, Masaryka, Baťu až k našim současníkům. Hledá v jejich způsobu myšlení to, co je i pro dnešní vedení lidí aktuální a využitelné. Pomáhá učit se vyzařovat moudrost a zkušenost, která je pro ostatní následováníhodná. Celé uplynulé čtvrtstoletí jsme v našich luzích a hájích fascinovaně hltali hlavně anglosaskou manažerskou literaturu a nacházeli v ní vzory pro řízení firem, teď to zkoušíme jinak a obracíme se ke zdrojům vlastním, česko-moravským. Skrze příběhy skutečných osobností, příklady odvahy či schopnosti čelit nezdarům ukazujeme osudy vedené jasnými životními postoji. Věříme, že humanistické principy jsou inspirativní a aktuální i pro 21. století, vysvětluje trojice autorů, renomovaných profesionálních koučů a lektorů, členů Stavovské rady a Prezidia České asociace koučů. Kniha je určena manažerům, kteří vedou lidi ve firmách. Lékařům, učitelům, sociálním pracovníkům, kteří vedou či ovlivňují lidi v rámci své profese. Obecně lidem se zájmem o svůj růst.