Pavel Mervart strana 16 z 46

Významný, avšak doposud opomíjený urbanista, výtvarný návrhář a architekt východočeské moderny Oldřich Liska (1881–1959) působil v letech 1908–1947 ve čtyřech královéhradeckých projekčních kancelářích. Během své činnosti byl autorem největšího počtu architektonických realizací v Hradci Králové v rámci meziválečného období. V tomto městě se také stal spoluautorem několika urbanizačních studií, které pak rozvíjel i v dalších obcích regionu (např. Pardubice, Třebechovice pod Orebem, Polička, Jaroměř, Kostelec nad Orlicí, Náchod). Hlavní těžiště Liskovy činnosti ve dvacátých letech spočívalo v realizaci bloků nouzových obytných domů. Mezi další důležité aspekty architektovy tvorby patří inovační návrhy škol tzv. halové dispozice na východočeském venkově; nepřehlédnutelná je projektantova schopnost dobře se přizpůsobit nejnovějším architektonickým módním trendům.

Publikace představuje výbor z korespondence významného ruského básníka Daniila Leonidoviče Andrejeva (1906-1959) jak s jeho blízkými a přáteli od dětských let až do posledních měsíců před smrtí, tak s jeho třetí manželkou Allou Alexandrovnou. První část zachycuje dopisy z 30. a 50. let 20. století, druhá především z období let 19541957. Korespondence Daniila Andrejeva umožňuje nahlédnout do intelektuálního života stalinského Sovětského svazu, přibližuje život vězněných a propuštěných v době po Stalinově smrti s jejich existenčními problémy a snahou vyrovnat se s represivním státem. Zároveň přináší portrét významného a vysoce kultivovaného tvůrce oběti stalinského systému, člověka osobitého, zásadového až tvrdohlavého, ale také něžného, starostlivého a po dlouhá léta odloučení věrně milujícího manžela. Korespondenci doplňuje Andrejevova biografie z pera jeho ženy Ally Alexandrovny. Kniha je opatřena úvodní studií, poznámkovým aparátem a výkladovými komentáři překladatele.

Jan Amos Komenský zaujímá v literatuře k dějinám hledání dokonalého jazyka zvláštní postavení: každý ho zmiňuje, téměř nikdo mu však nepřisuzuje zásadnější roli či originalitu. Přesto Komenského projekt dokonalého jazyka originální byl, a to svým spojením přísně racionalistického přístupu s hluboce eschatologickým, dokonce milenaristickým očekáváním. Tato kniha proto nahlíží Komenského podnik jako logicko-teologický, a tímto prizmatem jej uvádí do souvislostí intelektuálního prostoru raně novověké republiky učenců. Nejdůležitějším Komenského přímým inspirátorem se ukazuje být francouzský minorita Marin Mersenne, a to především svým harmonickým, totiž kombinatorickým přístupem k hledání nejlepšího z možných jazyků. Tezí knihy je, že Komenský je historicky vůbec prvním autorem, který zařazuje kalkulace kombinatorické matematiky do pojednání o obecné jazykovědě. K jazyku jedniček a nul je zde samozřejmě ještě daleko, přesto již v 16. a 17. století vyvstává jakási prehistorie úvah vrcholících v binárním počítačovém kódu, tomto současném dokonalém jazyce sui generis. V závěrečné části výklad knihy vyúsťuje tam, kde dosahuje svého nejzazšího teologického horizontu i Komenského idea dokonalého jazyka: v eschatonu, tedy při posledních věcech. Dle Komenského již zní polnice sedmého anděla a milénium je na dosah, proto lze doufat v brzké naplnění i naší touhy po dokonalém jazyce. Svaté Písmo tento jediný, poslední a dokonalý jazyk přislibuje, domnívá se, a dokládá to mnoha výmluvnými biblickými obrazy, neopouštěje přitom ani na okamžik své racionalistické pozice založené na požadavku kombinování definovaného, požadavku, který za svůj přijme i Leibniz.

Knížečka O snech je záhadná i na poměry pozdněantického filosoficko-náboženského prostředí svého vzniku. Synesios z Kyrény (370413 n. l.) v ní jako žák alexandrijské filosofky Hypatie v novoplatónském rámci a rétoricky bohatě vykládá o vztahu duše ke světu, o jejím nečekaně proměnlivém životě a případné spáse či ponížení. K osobitosti spisku patří, že je soustředěn kolem výkladu o tzv. pneumatu, nitrosvětském korelátu naší nehmotné duše. Snadno dostupná a pragmatická schopnost duše předpovídat budoucnost z našich snů však dle autora představuje pouhý vedlejší produkt cesty vedoucí podstatně hlouběji. Velkou většinu knihy tvoří kontextualizující úvod ke spisu O snech, jeho podrobný interpretační komentář a vysvětlující poznámky.

Děj novely Iževské noci se odehrává v 90. letech v Ižkaru/Iževsku, hlavním městě Udmurtské republiky, a na udmurtském venkově. Do středu vyprávění je vložena adaptace pověsti o konci zlatého věku Udmurtů (období dějin Udmurtů v rámci mnohonárodnostní, mnohojazyčné a tolerantní Zlaté hordy a Kazaňského chanátu), dobytí Udmurtska a celého Kazaňského chanátu Ivanem Hrozným. Pověst je vyprávěna z perspektivy dobytých, zobrazuje masakr obyvatel a útěk přeživších. Spojnicí mezi oběma příběhy jsou udmurtský panovnický rod hlavní hrdina současného příběhu je snad potomkem tohoto rodu a odznaky posvátné moci, jež se snaží získat nejen hlavní hrdina, ale také rusko-udmurtská mafie. Vedlejší postavy jsou kromě poruštělých udmurtských mafiánů udmurtské studentky nucené finančními okolnostmi k prostituci, které v průběhu příběhu naleznou svou pravou roli jakýchsi kněžek a zasvětitelek do mystéria. Kniha nabízí českému čtenáři přímý pohled na aktuální i historickou společnost Udmurtů, jejichž vlastní hlas zatím v českých zemích neměl možnost svobodně zaznít a o nichž máme představu buď zkreslenou, nebo žádnou.

Kniha Horizont komparace je dalším výsledkem česko-polské odborné spolupráce MałgorzatyKowalczyk (*1946), polonistky a didaktičky literatury, a Petra Posledního (*1945), literárního historika, teoretika, bohemisty a jedné z nejvýraznějších osobností české literárněvědné polonistiky. Přítomná publikace s výmluvným podtitulem Česko-polské literární sousedství 19452005 nabízí metodologicky i materiálově originální, mnohovrstevnatou sondu do různých podob vzájemných vývojových vazeb mezi dvěma národními literaturami. Národní aspekt coby klíčový komparatistický přístup je zde přitom od počátku kriticky promýšlen a de facto zpochybňován. Na pozadí srovnávání tvorby rozličné sociokulturní provenience dostává prostor zkoumání rozmanitých poloh literární kultury, resp. literárnosti. Autoři cílevědomě pracují s hlediskem naratologickým, tematologickým, translatologickým a dalšími; jedním z pilířů jejich uvažování o takto komplexně pojaté problematice je neustálý zřetel ke vztahu mezi tradicí a individuálním talentem, řečeno s T. S. Eliotem. V uvedených ohledech spis navazuje na předchozí publikace polonistického a polonisticko-bohemistického zaměření, vydané nakladatelstvím Pavel Mervart: společné dílo obou autorů s názvem Jákobův žebřík. Polská literatura v letech 19451989 (2008) a práci Petra Posledního Taktika přepisu. Polští autoři v časopise Světová literatura (2013).

Malíř a básník Vladimír Josef Dvořák (*1967) patří mezi výrazné osobnosti českého moderního umění uplynulého půlstoletí spojující výtvarné i slovesné vyjadřování v jeden celek. Jeho kladení a vrstvení barev do abstraktních ploch i reálných tvarů navazuje na odkaz klasické moderny, ale dotváří přiznané inspirační vzory do osobitého rukopisu současného tvůrce glosujícího svět okolo nás. Jak sám zdůrazňuje jeho obrazy jsou určené k tomu, aby žily s člověkem v jeho každodennosti. Patří proto především do bytových a pracovních interiérů, aby vytvářely kultivované kulisy našich životů. Publikace chronologicky mapuje vývoj a proměny Dvořákovi malby zahrnující nejrůznější výtvarné techniky a ukazuje na její souvislost s kulturně-politickým kontextem jeho života mezi Šumavou, Plzní, Prahou a Berlínem. Vedle reprodukcí děl jsou otištěny i jeho statě vysvětlující teoretická východiska tvorby a biografická dokumentace. Doslov Václava Maliny, malíře, grafika, kurátora, pedagoga a dlouholetého ředitele Galerie města Plzně rámuje osobními vzpomínkami čtenářský zážitek z obrazového příběhu VJD a zdůrazňuje, že .radost z tvorby je charakteristickým rysem jeho usilování až dodnes.

Brazílie se jako největší latinskoamerická země (a pátá největší na světě), země s 206 miliony obyvatel, čím dál častěji těší pozornosti badatelů v oboru společenských i přírodních věd. Jako trh s obrovským potenciálem má význam pro ekonomy. Jako země s neobvyklými dějinami je zajímavá pro historiky i politology. Jako rozmanitá země několika podnebných pásů přitahuje biology a geografy. Jako země s nesmírně bohatou kulturou, na níž se kromě domorodého obyvatelstva a portugalských kolonizátorů podílejí také potomci zotročených Afričanů a přistěhovalci z nejrůznějších oblastí světa Japonci, Libanonci, Syřané, Italové, Němci nebo Češi , fascinuje kulturology, literární historiky, muzikology, etnografy, lingvisty a mnohé další. Publikace má za cíl představit alespoň některé z těchto aspektů brazilské minulosti, přítomnosti a budoucnosti; tím spíše, že v českém prostředí této zemi dosud nebyla věnována dostatečně velká pozornost.

Ostia. Přístav antického Říma. Kniha přináší zevrubné informace o Ostii, antickém přístavu, který v minulosti hrál stěžejní roli v zásobování Říma. Na pozadí událostí římských dějin je v ní popsáno, jak se Ostia vyvíjela a jak se proměňoval její vztah k hlavnímu městu říše. Zvláštní pozornost je věnována náboženství v Ostii, architektuře města, lázním a jejich fungování, freskám, mozaikám a sochařským dílům, životě ve městě a také historii objevování a restaurování Ostie. Připojena je též kapitola o nedalekém přístavu Portus a Isola Sacra. Publikace obsahuje i chronologický přehled všech staveb v Ostii včetně jejich úprav a obsáhlý rejstřík. Text doplňuje množství nákresů, mapek a fotografií. Jde o dosud nejpodrobnější zpracování historického a architektonického vývoje jedné z nejvýznamnějších italských archeologických lokalit dostupné v češtině. Ostia. Průvodce archeologickou lokalitou. První český průvodce po antické Ostii, jedné z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších italských archeologických lokalit, je nezbytným pomocníkem každého návštěvníka tohoto přístavu starověkého Říma. Dva navržené okruhy celodenní a na 4 až 6 hodin usnadňují pohyb po rozlehlém areálu a přibližují všechny důležité stavby, urbanismus města i nutný stavební a historický kontext. Nedílnou součástí knihy je velké množství podrobných mapek, plánku, fotografií a rekonstrukcí budov, takže si návštěvník muže názorně představit jejich původní podobu. Díky promyšlenému systému si také muže vytyčit svou vlastní trasu a vybrat si, kterou ze 152 staveb popsaných v průvodci navštíví. Samostatné kapitoly jsou věnovány praktickým informacím, hlavnímu obchodnímu náměstí Ostie, římským stavebním technikám a expozici ostijského muzea.

Jedenácté číslo ročenky Parrésia opět přináší pestrou paletu příspěvků zaměřených na oblast východního křesťanství. Jedná se především o tematický blok věnovaný přenosu hesychasmu z pozdní Byzance do oblasti východní Evropy. Příspěvky K. Wareho, J. Meyendorffa, G. M. Prochorova, V. M. Živova a M. Řoutila se věnují středověku, studie S. S. Choružije pak jednomu ze světců-hesychastů našich dnů Silvánovi Athoskému. Širší souvislosti tohoto fenoménu podává v rozhovoru Hesychasmus představuje naději křesťanů pro budoucnost doc. Václav Ventura. Různé podoby křesťansko-muslimského dialogu a konfrontace přibližují další dva příspěvky: L. Nosek připravil komentovaný překlad Řeči proti astrologii nestoriánského učence Eliáše z Nisibis ( 1046) a napjatým vztahům mezi křesťany a muslimy se věnuje rovněž studie L. Hrabalové The Christian Community in Mosul and Nineveh Plains between 20032017, hodnotná především tím, že se jedná o informace sbírané během cest do míst, kde byli ještě nedávno křesťané pronásledováni bojovníky tzv. Islámského státu.

Vše, co se nám dochovalo od tří mílétských myslitelů (Thaléta, Anaximandra a Anaximena), jsou pouhá nepřímá svědectví, která pocházejí především ze dvou zdrojů: od Aristotela a jeho žáka Theofrasta. Kvůli nedostatku jiných zpráv jsou dochované informace většinou považovány za věrohodné. Pavel Hobza je naproti tomu přesvědčen, že jsou často značně zkreslené a že míru jejich zkreslení lze posoudit na základě důkladné analýzy aristotelské filosofie. Při interpretaci mílétského myšlení si podle Hobzy musíme vždy klást otázku, zda údajná mílétská terminologie není ve skutečnosti spíš aristotelskou interpretací. Oproti jiným studiím o Míléťanech tkví hlavní přednost Hobzovy knihy v tom, že se nejprve důkladně vyrovnává s Aristotelovou filosofií a teprve následně přistupuje ke zkoumání dochovaných informací o Míléťanech. Potvrzuje se, že hledání pralátky (jež se dříve považovalo za hlavní rys mílétského myšlení) je pouze aristotelskou konstrukcí. Navíc se ukazuje, a že Anaximandros neznal pojem Neomezena (to apeiron) a Anaximenův pojem aér neoznačoval primárně průhledný atmosférický vzduch, ale spíš vlhkou mlhu, z níž vznikl svět. Za hlavní filosofický přínos Míléťanů tak Hobza považuje především vytvoření obdivuhodných kosmogonicko-kosmologických modelů, jež poprvé v dějinách umožnily vysvětlit fungování světa přirozeným způsobem, tj. bez zásahů bohů.

Monografie Stvoření, nebo příroda? je badatelskou sondou do intelektuálních dějin evropské kultury v oblasti výkladu přírody. Zaměřuje se na období raného novověku mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím a o tématu přírody pojednává v průsečíku tehdejších obrazů světa i člověka, pojmů a metod tak, jak je chápaly a jak s nimi pracovaly teologie propojená s filosofií a nová přírodní věda. Základní epistemologická otázka knihy zní: Jak byla, případně mohla být čtena příroda v Evropě té doby, kdy se na jedné straně rodí nová věda a na druhé straně pokračuje recepce zavedených teologicko-filosofických tradic? Kniha je příspěvkem k pochopení dějin teologického diskurzu, především hermeneutiky stvoření, a jako malé kompendium může sloužit i pro zájemce o dějiny přírodních věd. Nad rámec roviny historické přináší vlastní systematickou interpretaci. Historické dilema mezi tím, jak tematizuje přírodu teologie a jak přírodověda, chápe totiž autorka jako problém uchopitelný nejen historicky a nejen metodologicky, nýbrž principiálně. Vyslovuje ho jako dilema, zda, jak a proč udržet, či naopak redukovat celistvé pojetí přírody tehdy stejně jako dnes. Autorčino kritické rozlišování umožňuje čtenáři získat nový vhled do problematiky samo o sobě staré, leč překvapivě i velmi současné.

Kniha Proměny kulturní paměti ve slovanském areálu navazuje na sérii publikací projektu Konference mladých slavistu spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. 13 textu od účastníku již třináctého konferenčního ročníku ze 4 zemí (Česká republika, Chorvatsko, Německo, Polsko) je rozděleno do tří oddílu ( Jazyk, Literatura, Dějiny a kultura). Jazykově a tematicky různorodé odborné studie spojuje obecný problém odrazu politicko-společenského vývoje v proměnách kulturní paměti. Mladí badatelé zkoumají daný fenomén na příkladech z regionu střední, východní a jihovýchodní Evropy.

K tématům, o nichž v této knize pojednávají teoretici z různých oboru, patří: procesy a události spjaté s užíváním a stárnutím nástrojů, událost ve vztahu k Platónově pojmu okamžitost, procesy a události v terapeutické praxi psychologa, proces přechodu od neolitu do doby bronzové, pohyby měnového kurzu a cen zboží a služeb, procesy deskové tektoniky Země, proces střídání ledových a meziledových dob, popis kvantifikovatelných vlastností procesu a událostí, singularity a katastrofy jako významné události v rámci časového vývoje, pojetí událostí jako polomnožin, konceptualizace procesu jako zobecnění vopěnkovského pohybu, matematický text jako událost v dějinách matematiky, proměna významu v symbolické události, krystalizace jako příklad fyzikálního procesu směřujícího k řádu, presentismus, eternalismus a posibilismus jako tři pojetí času, selhání Laplaceova determinismu.

Malování se slečnou K. přináší minipříběhy řečeno filmařskou mluvou nasnímané z žabí i ptačí perspektivy. Pestrými záběry nám František Kšajt umožňuje nahlédnout do nesnadného života autistické dospívající dívky. Poskytuje vhled do své šest let trvající arteterapeutické práce. Neváhá podívat se na citlivé období puberty, ve kterém dívka malováním získává větší sebevědomí, zbavuje se svých úzkostí a strachů. V doslovu autor formou rozhovoru poskytuje prostor matce k vyjádření emocí, názorů a zkušeností. Knížka tím dostává další užitečný rozměr. O důvod víc si ji přečíst. Jak výstižně napsala Marie Lhotová v předmluvě: Autor sepsal literárně své zkušenosti nejspíše pro ty, kdo se dostávají do kontaktu s nějakou podobou poruch autistického spektra, ale i pro všechny ty, kteří si rádi přečtou nevšedně napsaný zajímavý příběh jednoho člověčího osudu.

Tahy 2017 jsou dohrou happeningu, který proběhl na podzim roku 2016 v nově otevřené Posledního příruční knihovně pardubic­ké univerzity. Číslo, které mělo zachytit písmem vzájemnou náhlou myšlenkovou propojenost účastníků setkání, se nakonec zrodilo post festum, na jiných místech, v jiném čase, se zřetelem na přítomnost i nepřítomnost barevnosti v kulturních projevech české, balkánské a maďarské provenience.