Pavel Mervart strana 34 z 46

Kolektivní monografie Víra, kultura a společnost je jedním z výstupů mezinárodního badatelského projektu zaměřeného na výzkum náboženských kultur v Evropě 19. a 20. století. Prostřednictvím jednotlivých případových studií se kniha dotýká důležitých procesů, zejména modernizace a demokratizace společnosti a sekularizace a pluralizace náboženství, přičemž poukazuje na jejich vzájemný vztah. Publikace je rozdělena do čtyř oddílů, v nichž autorský kolektiv dané téma rozvíjí v několika základních perspektivách. Jednotícím prvkem celé knihy však zůstává vymezení analytického potenciálu konceptu náboženských kultur.

Kniha přináší 100 přísloví ze subsaharské Afriky (ze svahilské jazykové oblasti střední a východní Afriky). Jednotlivá přísloví jsou uváděna v českém překladu i ve svahilském originále s krátkými výklady. Padesát vybraných přísloví je doplněno barevnými ilustracemi Davida Ledvinky. V doslovu seznamuje překladatel Pavel Mikeš čtenáře s historií svahilštiny a jejími základními rysy včetně výslovnosti.

Aikidó (pro některé bojový sport, pro jiné záhada) trpí nepochybně nedostatkem informací o vlastních cílech a metodách, jimiž se radikálně liší od jiných disciplín, ať už orientálních či nikoli, k nimž je často připodobňováno, ba dokonce je s nimi zaměňováno. S ambiciózními (či snad utopickými) záměry nenabízí nic menšího než způsob vedení boje, který vymycuje násilí, a tím současně poskytuje určitý úhel pohledu na druhé a na svět a způsob komunikace s nimi. Jeho síla vychází bez pochyby z toho, že se kromě přísnosti svých principů opírá o koherentní a strukturovanou metodu, jež vyjadřuje zároveň pokračování ostatních bojových umění i rozchod s nimi. Jeho slabostí je, že se nevyhýbá bloudění a historickým vtělením, jež jsou vlastní každé lidské činnosti. Přesto není důvod jej litovat, neboť právě to dodává objem, pevnost a hustotu něčemu, co by jinak zůstalo pouhým netělesným ideálem. V aikidu, stejně jako v poezii, se slabost rýmuje s bohatstvím. Franck Noel je držitelem 7. danu v aikidu, který získal ve světovém centru Aikikai v Tokiu, kde pobýval osm let a s nímž stále udržuje kontakty. Žije v Toulouse, kde se věnuje výuce této disciplíny ve středisku "Dojo de la Roserai", jež založil v roce 1988, a kromě toho vykonává praxi na nejrůznějších místech po celé Evropě. Zastává odpovědná místa v FFAAA (Francouzská federace aikida, aikibuda a příbuzných disciplín), což mu umožňuje pracovat na výchově nových kádrů a reflektovat jejich roli v praktikování této disciplíny. Kromě knihy Aikidó. Fragmenty dialogu o dvou neznámých je autorem řady esejů a článků věnovaných aikidu.

Publikace si klade za cíl představit jedinečný charakter medicíny jakožto disciplíny rozkročené jak ve sféře přírodních, tak humanitních věd a pohybující se sice na bázi všeobecně platných zákonů, zároveň však ustavičně konfrontované se singularitou v podobě jedinečné a neopakovatelné osobnosti každého pacienta, ale přirozeně také lékaře. Téma je nasvíceno různými aspekty, které představují vztah mezi zdravím a nemocí, mezi pacientem a lékařem, mezi medicínou a ostatními vědami, mezi teorií a terapií, mezi individuálním terapeutickým přístupem založeným na osobní zkušenosti, empatii a intuici a "nezaujatým" či "objektivním" přístupem lékařské vědy. Jednotlivé studie, jejichž autory jsou renomovaní badatelé a lékaři stejně jako začínající vědci, objímají široký časový záběr od Hippokrata po současnost a nabízejí pohled filosofie i historie lékařství, antropologie a epistemologie, a také mimořádně zajímavé reflexe ze sféry současné lékařské praxe (psychiatrie, geriatrie, systémové medicíny); tato reflexe se mnohdy dotýká samotných základů fungování současného biomedicínského komplexu.

Druhá básnická sbírka Dr. Krejzybera (básnický pseudonym Jiřího Studeného) se nese v duchu reflexivních, místy až deníkových záznamů vyjadřujících obraznou cestou všední zápasy dnešního člověka o vlastní autenticitu a myšlenkovou a citovou nezávislost. V básních se prolíná banální každodennost s bezmála snovými vizemi, prezentovanými ovšem mnohdy v značně ironickém až parodickém kontextu. Sbírku doplňuje jako bonus samostatná básnická skladba Vanishing Plot, inspirovaná existenciální poetikou nezávislého filmu šedesátých let (kultovní snímek Vanishing Point). Důležitý rozměr veršů Dr. Krejzybera tvoří rovněž hledání spirituálních východisek ze současné hodnotové krize globalizovaného světa, jíž lze vzdorovat vědomou životní odpoutaností, lehkostí a humorem. Dr. Krejzyber (*2008) samostatně debutoval sbírkou Myslet jako auto (2011), společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Jiřím Studeným píše příležitostné eseje o tvůrčím psaní (Dramata jazyka, 2010).

Kniha Andrease Müllera představuje vůbec první novodobou publikaci o Svaté hoře v češtině. Autor v ní přehledně popisuje historii Athosu od vzniku mnišského osídlení na přelomu 9. a 10. století až do renesance místního klášterního života v posledních desetiletích. Ve druhé části knihy se pak věnuje dějinám a uměleckým památkám jednotlivých klášterů.

Maxim Řek, vlastním jménem Michael Trivolis, patří k velkým osobnostem evropské humanitní vědy konce 15. a první poloviny 16. století. Svým životem i tvorbou spojil několik kulturních okruhů. Narodil se a nabyl vzdělání v Řecku, jež sice již bylo pod nadvládou Osmanské říše, ale stále uchovávalo živé dědictví byzantské i antické kultury. Poté odešel do Itálie, kde působil jako respektovaný znalec řeckého písemnictví, jež napomáhal zprostředkovat tamním humanistům. Odtud jeho kroky směřovaly na Athos, odkud byl jakožto výjimečně erudovaný filolog povolán do Moskvy, aby zde vedl práce na opravě překladů bohoslužebných knih. Pobyt v Rusku však pro Maxima vyústil v tragédii: dostal se do střetu s církevní i světskou mocí, byl odsouzen, řadu let vězněn a ani po osvobození mu nebyl povolen vytoužený návrat do rodného Řecka.

Kniha přináší český překlad kompletního básnického díla (publikované a téměř veškeré dílo nevydané) jednoho z nejvýznamnějších řeckých básníků K. Kavafise (1863-1933). Překlad pořídili R. Dostálová, V. Hladký a J. Pelán. (Všichni tři překladatelé již společně podobně přeložili kompletní básnické dílo J. Seferise.) Kniha vychází ke 150. výročí básníkova narození a 70. výročí jeho umrtí. Konstantinos Kavafis (29. dubna 1863, Alexandrie - 29. dubna 1933, Alexandrie) Čelný představitel novodobé řecké poezie. Pocházel ze staré zámožné rodiny, která ovšem ještě za jeho dětství zchudla. Téměř celý život prožil v egyptské Alexandrii, z jejíž slavné antické minulosti, ale i barvité přítomnosti čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Zpočátku byl pod silným vlivem literárních proudů konce 19. století, postupně však jeho poezie našla svůj vlastní výraz a přešla od vázané rýmované formy k volnému verši. Vedle námětů z řecké historie, pojaté v celé její šíři, dává ve svých básních otevřeně zaznít své homosexuální orientaci, mimochodem jako jeden z prvních moderních básníků. Kavafisovo dílo bylo v Řecku, ale i ve světě, plně doceněno teprve až po jeho smrti.

The subject of this book is a culture of a Nungon ethnic group, who live in the mountainous part of Huon peninsula in Papua-New Guinea. The authors of the book conveyed the opinions of the pupils of the local elementary school on issues as culture, nature, environment conservation and prospects for the future. The pupils presented their ideas via drawings, which they accompanied by comments. The book consists of a rich visual material obtained during the field research among Nungon people. It serves as an introduction into their culture, and also presents their opinions on diverse topics. The book addresses anthropologists, etnologists and others interested in cultures of Papua New Guinea. Předmětem knihy je kultura etnické skupiny Nungon, která obývá horské oblasti poloostrova Huon na Papui-Nové Guineji. V knize autoři unikátním způsobem zprostředkovali názory žáků místní základní školy na kulturu, přírodu, ochranu biodiverzity a budoucnost jejich vesnice. Žáci školy se k uvedeným tématům vyjádřili prostřednictvím kreseb a komentářů k nim. Kniha obsahuje bohatý obrazový materiál, který autoři získali během terénních výzkumů u Nungonů, jejichž kulturu a názory v knize představují. Kniha je určena nejen antropologům, etnologům a kulturologům, ale všem zájemcům o kultury Papuy-Nové Guineje.

Do roku 1959 byla jediným uceleným svědectvím o conquistě vítězná kronika španělských dobyvatelů. Až mexický antropolog a historik Miguel León-Portilla shromáždil texty původních obyvatel, přeložené z jazyka náhuatl Ángelem Maríou Garibayem, a zpřístupnil je v díle Conquista pohledem poražených. Kniha přináší vyobrazení bojů s conquistadory a pád aztécké říše tak, jak na tyto události nahlíželi indiáni z Tenochtitlánu, Tlatelolka, Texcoka, Chalka a Tlaxcaly. Nyní má i český čtenář možnost poznat indiánská líčení předznamenávající katastrofu, popis postupu Cortésových armád, kroniku hrdinských bitev dávných Mexiků bojujících za svou kulturu i za své životy, žalozpěv za civilizaci, která byla navždy smetena z povrchu zemského, i velkou epopej o počátku mexické národní identity - knihu Conquista pohledem poražených, jež se zařadila mezi klasická díla mexické literatury.

The present monograph Concepts of Harmony in Five Metaphysical Poets analyses the significance of Pythagorean cosmology for the understanding the world and man in the English Renaissance. The author perceives Pythagorean cosmology as a key concept for the arts in the Renaissance, especially music and poetry. A gradual wane in the belief of the concept of a universal cosmic harmony is markedly reflected in the work of the five major "metaphysical poets" under study: Donne, Herbert, Vaughan, Marvell and Crashaw. They struggle to keep the metaphorical potency of the Pythagorean concept while stressing the process of their language experiments. However, this leads to a general metaphorization of the world: the mission of the poet shifts from interpreting universal truths about the world and the human fate in it to keeping the power of poetic language as the very instrument of such metaphorization. In that sense, this struggle for harmonising the "un-musical"or "mute" nature of the universe has ever since become one of the main challenges of poetry.

Od 11. století se na Rusi vytvářelo vlastní mnohotvárné písemnictví, jehož vývoj zachycuje v reprezentativních ukázkách tato antologie. Čtenář v ní mimo jiné nalezne homilie metropolity kyjevského Ilariona, Kirila Turovského a Serapiona Vladimírského, legendy o sv. Borisu a Glebovi či Sergiji Radoněžském, vyprávění o slavných knížatech Andreji Bogoljubském, Alexandru Něvském a Michailu Černigovském, Daniilův poutnický cestopis do Svaté země, poučné příběhy z Kyjevskopečerského paterika a přípis intelektuálského "ztracence" Daniila Zatočnika.

Nepohodlní mrtví přicházejí s odkouzlením reality mexické demokracie a obnažením logiky neoliberální politiky státu a špinavé války proti politické opozici. Detektivním žánrem, založeným z principu na zapeklitosti, utajenosti, neviditelnosti a zdánlivé nerozpletitelnosti, objasňují ideologické pilíře protipovstalecké války nízké intenzity. Text čtenáře pohltí, přestože pojednává o tématech jako neoliberalismus, stát, politicko-ekonomické elity, sociální hnutí či politika paměti, které zpracované v podobě politologického traktátu unudily k smrti již tisíce čtenářů. Kniha Nepohodlní mrtví je historicky prvním překladem Marcosovy knihy u nás. Téměř dvacet let po povstání už bylo načase...

Období raného středověku, v němž do Británie pronikalo křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů. Kniha se snaží seznámit čtenáře s osudy několika svatých tohoto období prostřednictvím vybraných hagiografických děl 7. a 8. století. V jednotlivých kapitolách pojednává o papeži Řehoři Velikém, iniciátorovi misie do Británie, irském misionáři sv. Kolumbovi, sv. Wilfridovi, biskupovi z Yorku, poustevníku sv. Guthlakovi či zakladateli proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Benediktu Biscopovi a jeho nástupci sv. Ceolfrithovi. Publikace přináší také překlady částí latinských legend o těchto světcích. Mgr. Helena Polehlová (nar. 1974 v Chrudimi) vystudovala latinu a angličtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní vyučuje na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Zabývá se anglo-latinskou a staroanglickou literaturou. Mgr. Petr Polehla, Ph.D. (nar. 1974 v Třebíči) vystudoval latinu, estetiku a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době působí jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Diecézním teologickém institutu Biskupství královéhradeckého. K jeho odborným zájmům patří odraz kultu svatých zejména v latinské literatuře středověku a raného novověku.

Publikace vznikla na základě dlouhodobé práce autorek a autorů se seniory v oblasti pedagogiky a psychologie, kurzů počítačové techniky a ICT a v oblasti výuky cizích jazyků. V širokém záběru vhodně spojuje faktické údaje, teoretické úvahy a závěry týkající se sledované problematiky a konkrétní případové studie.

Poněkud netradiční sbírka básní básníka, esejisty, překladatele a literárního vědce Jakuba Guziura.