Pavel Mervart strana 34 z 39

Vývoj života na Zemi nebyl pouhým sledem předurčených dějů a událostí. Život se v rozporu s některými názory nevyvíjel přímočaře a nesměřoval ke stále větší složitosti a dokonalosti. Místo toho se v geologickém a fosilním záznamu setkáváme s nečekanými zvraty a změnami, které někdy postihly a přerušily dlouhodobé evoluční trendy, a dokonce mohly změnit i samotný směr vývoje organického světa na naší planetě. Snad nejlepším a nejintenzivněji zkoumaným příkladem takové velké a dramatické změny je hromadné vymírání druhů, ke kterému došlo na konci křídy přibližně před 66 miliony let. Tehdy do oblasti budoucího Mexického zálivu narazila asi deset kilometrů velká planetka, což následně vedlo k celé smršti katastrofických událostí, jejichž výsledkem bylo vyhynutí asi tří čtvrtin všech druhů na naší planetě. O dějinách výzkumu této události, jeho pozadí, okolnostech a nejnovějších výsledcích pojednává tato kniha.

Básnická sbírka Davida Růžičky (1973). Narozen v Kolíně, vyrůstal v Cerhenicích. V letech 1987 – 1993 studoval v Plzni. Po několika životních epizodách, v nichž působil jako myč nádobí, učitel hudby, hudebník v orchestru, zaměstnaný nezaměstnaný, průzkumník veřejného mínění a příležitostný příživník a kytarista, nastoupil jako ošetřovatel v domově důchodců, kde pracuje dodnes. Žije v Praze.

Básnická sbírka Davida Růžičky (1973). Narozen v Kolíně, vyrůstal v Cerhenicích. V letech 1987 – 1993 studoval v Plzni. Po několika životních epizodách, v nichž působil jako myč nádobí, učitel hudby, hudebník v orchestru, zaměstnaný nezaměstnaný, průzkumník veřejného mínění a příležitostný příživník a kytarista, nastoupil jako ošetřovatel v domově důchodců, kde pracuje dodnes. Žije v Praze.

Tahy 2017 jsou dohrou happeningu, který proběhl na podzim roku 2016 v nově otevřené Posledního příruční knihovně pardubic­ké univerzity. Číslo, které mělo zachytit písmem vzájemnou náhlou myšlenkovou propojenost účastníků setkání, se nakonec zrodilo post festum, na jiných místech, v jiném čase, se zřetelem na přítomnost i nepřítomnost barevnosti v kulturních projevech české, balkánské a maďarské provenience.

Vývoj života na Zemi nebyl pouhým sledem předurčených dějů a událostí. Život se v rozporu s některými názory nevyvíjel přímočaře a nesměřoval ke stále větší složitosti a dokonalosti. Místo toho se v geologickém a fosilním záznamu setkáváme s nečekanými zvraty a změnami, které někdy postihly a přerušily dlouhodobé evoluční trendy, a dokonce mohly změnit i samotný směr vývoje organického světa na naší planetě. Snad nejlepším a nejintenzivněji zkoumaným příkladem takové velké a dramatické změny je hromadné vymírání druhů, ke kterému došlo na konci křídy přibližně před 66 miliony let. Tehdy do oblasti budoucího Mexického zálivu narazila asi deset kilometrů velká planetka, což následně vedlo k celé smršti katastrofických událostí, jejichž výsledkem bylo vyhynutí asi tří čtvrtin všech druhů na naší planetě. O dějinách výzkumu této události, jeho pozadí, okolnostech a nejnovějších výsledcích pojednává tato kniha.

Wittgensteinovy poválečné zápisky o filosofii psychologie představují relativně málo známý (s výjimkou dílčího výboru z těchto textů, z něhož vznikl 2. díl Filosofických zkoumání), ale rozsáhlý a pozoruhodný materiál. Autor v nich do značné míry opouští soustředění na jazyk a význam jako téma a metodu jazykových her, které charakterizovaly „klasický“ tvar jeho pozdní filosofie (jak ji známe z 1. dílu Filosofických zkoumání nebo z Modré a hnědé knihy), a přesouvá se k pojmům specificky psychologické povahy a do blízkosti zkoumání fenomenologických. Klade si otázky, co vstupuje do procesů našeho vnímání a vidění, otázky po povaze toho, co nazýváme duševními stavy či emocemi, a zvláště otázky po vztahu mezi těmito psychologickými fenomény a tím, co chápeme jako jejich „vnější“ projev či vyjádření. Ve své filosofii psychologie Wittgenstein také dopodrobna zkoumá problém „aspektového vidění“ na příkladu řady schematických obrázků, stejnou měrou osvětlujících jako kuriózních, mezi nimiž čelné postavení zaujímá ikonická figura „kachnozajíce“. Díky typicky wittgensteinovské aforistické stylistice, téměř nevyužívající technických či odborných termínů, přitom však hutné až kryptické, představují tyto poznámky filosoficky náročnou četbu, která je zároveň netriviálním estetickým zážitkem. Wittgensteinovy úvahy o filosofii psychologie byly klíčovým inspiračním zdrojem významných děl poválečné filosofie jednání (např. pojednání G. E. M. Anscombe Úmysl), etiky (práce Cory Diamond, Petera Winche či Stanleyho Cavella) či filosofie mysli (autorů jako Norman Malcolm či Peter Hacker). Překlad úplného souboru těchto zápisků vzniklých v letech 1946–1951 podstatným způsobem doplňuje obraz Wittgensteinova poválečného díla, v českých překladech dosud zastoupeného menšími sbírkami poznámek O jistotě a O barvách.