Pistorius & Olšanská strana 2 z 17

Srozumitelně psaná historie matematiky není určena historikům vědy, nýbrž širokému okruhu čtenářů (jimž při četbě knihy stačí znalost středoškolské matematiky). Milan Mareš sleduje příběhy a cesty významných matematických objevů, konceptů a myšlenek, které rozšiřovaly a formovaly intelektuální obzory člověka a následně podmiňovaly vývoj civilizace. Do tohoto rámce pak zasazuje také portréty velkých matematiků, kteří se o nové objevy zasloužili, a poutavě líčí jejich spletité a zajímavé osudy. V Příbězích matematiky se tak mísí vyprávění o matematice s vyprávěním o matematicích v poměru, který neobyčejně plasticky přibližuje onen podivuhodný svět abstraktní vědy.

Milenec (Ha-meahev, 1977) je jedním z nejslavnějších románů světově proslulého izraelského prozaika Avrahama B. Jehošuy. Příběh Adama, který pátrá po milenci své ženy Asji, ztraceném ve víru jomkipurové války, a jejich čtrnáctileté dcery Dafi, jež se zamiluje do jednoho z arabských dělníků pracujících pro jejího otce, přibližuje na pozadí osudů jednotlivých hrdinů také složité a napjaté poměry v izraelské společnosti, včetně válečných hrůz, mezigeneračních střetů či židovsko-arabského konfliktu. Vyprávění je podáno střídavě očima šestice hlavních postav, jejichž vnitřní monology, vzpomínky, sny či útržkovité záznamy vědomí utvářejí strukturu tohoto strhujícího a psychologicky působivého románu, přeloženého již do dvanácti jazyků.

Nový román Pavla Kohouta. Píše se rok 1948 a komunistická strana chystá sloučení se sociálními-demokraty. Do tohoto historického rámce je zasazen příběh milostného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří přední sociálně-demokratický politik, universitní profesor a poslanec Felix Fischer, jeho žena, významná česká herečka a mladý komunistický básník, se kterým se sblížila v době války, během svého totálního nasazení. Fischer je znám jako významný a vlivný odpůrce nadcházejícího spojení politických stran a tak se stává objektem zájmu státní bezpečnosti ovládané komunisty. Kolem osobního dramatu všech tří hrdinů se poznenáhlu začíná splétat podivná a nebezpečná síť a oni náhle zjistí, že ve hře bez pravidel, která se s nimi hraje, je v sázce život i vlastní svědomí.

Baladický nadčasový příběh jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné norské literatury se odehrává v krajině u hanzovního města Bergenu, v dobách, kdy se ještě jmenoval Bjorgvin. Mladí milenci Asle a Alida, sami téměř děti, nemají skoro nic. Jenom dítě, jež se narodí co nevidět, a jeden druhého. Marně hledají místo, kde by složili hlavu, nevyspaní a prokřehlí. Zoufalství je vyhnalo z domova a odsoudilo k nekonečné pouti. A jenom troufalost přerůstající v násilí jim může pomoci. Cestou nezbývá než podvolit se mámení, napolo snovému, napolo bdělému stavu, meznímu stejně jako okamžik, v němž se právě ocitli. Z Asleho a Alidy se neodvratně stávají psanci…

Obsáhlý výbor z publicistické tvorby Pavla Kohouta z let 1975–2008. Mimo jiné obsahuje cyklus skvělých samizdatových fejetonů, články psané pro Literární noviny a konečně pravidelné sloupky a fejetony, které autor dodnes publikuje v deníku Právo. Krátké publicistické útvary, v nichž autor dokáže uplatit svůj smysl pro pointu a zkratku, představují vedle divadelních her a románů třetí důležitou oblast jeho tvorby

Kniha El Negro byla inspirována autorovým zážitkem z roku 1983, kdy se jako student během prázdninového putování náhodou setkal v  muzeu provinčního španělského městečka Banyoles s vycpaným černochem, zvaným prostě El Negro – Černoch. Pro Franka Westermana, studujícího tropické zemědělství se zaměřením na pomoc rozvojovým zemím, se stala tato místní kuriozita, jejíž vybledající kůži natírá konzervátor muzea čas od času krémem na boty, zdrojem řady palčivých otázek, ale i jakýmsi symbolem odcizení evropské civilizace a ostatního světa. Píše o tom: „Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali? … Jednou v noci jsem si uvědomil, že chci také vědět, co vypovídá El Negro o nás, dnes.“

Svět hlavního hrdiny, Kryštofa je už od dětství něčím zvláštní. Kryštofovou noční můrou je rostlina zvaná bolševník - gigantický invazní plevel, v jehož těle koluje jedovatá míza. Propadá ve škole, ve společnosti je naprostým outsiderem, ale s nadšením a úžasem kříží masožravé rostliny. Má jen dva přátele, Andreje, kluka z děckého domova a Ninu, dívku, která se stane jeho osudovou láskou. Když dospěje, je pohlcen světem rostlin a postupem času objevuje černý trh se vzácnými květinami. Stává se obchodníkem s vymírajícími rostlinnými druhy, za jejichž utržení hrozí milionové pokuty a několikaleté tresty. Zásadní zlom v Kryštofově životě přichází, když se po letech opět setkává s Ninou, provdanou mezitím za Andreje, s nímž žije nepříliš šťastně. Kryštof ji přesvědčí, aby s ním odešla, a ve snaze vydělat pro tento nový život dostatek peněz, přijme svou poslední zakázku.

Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavu na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.

Útlá knížka Jana Čáky je knížkou vzpomínkovou a svým způsobem i bilanční. Autor v ní zůstává věrný svému kraji Příbramska, Podbrdska a okolí Berounky, současně však přináší také vzpomínky na poválečné skautské hnutí a jeho výrazné osobnosti, kteří formova

Knižní studie komparativního zaměření se zabývá způsoby ztvárnění a využití těla a tělesnosti ve světové literatuře a kultuře od starověku až po soudobou popkulturu. Věnuje pozornost základním emblémům tělesnosti, které stojí u kořenů naší civilizace, pro

Soubor deseti textů vybraných z doby 17. až 18. století, původně českých i přeložených, představuje deset zajímavých pohledů na Františka Xaveria, tohoto "apoštola Indií a Japonska", prvního z význačných jezuitských světců a misionářů. Na jeho příkladu kniha ukazuje, jakou podobu měla v českých zemích raného novověku úcta ke svatým, do jaké míry se proměňovala v průběhu času a jak se přizpůsobovala vzdělanému i lidovému publiku.

V minulém století nebyli jedinými prozaiky Erben, Mácha či Němcová. Výbor povídek Mrtví tanečníci, který navazuje na podobně koncipovanou antologii poezie Rozkošný hrob (2009), představuje nejen autory známější (Klicpera, Sabi-na), ale i pozapomenuté (Gallaš, Vocel) či zcela opomíjené (Ludvík, Stroupežnická). Zastřešující tematická studie i podrobné medailonky o jednotlivých autorech seznamují čtenáře s počátky české prózy, v níž se od ranného národního obrození rozvíjí motivy viny, trestu a konfliktu jedince se společností. Většina povídek vychází knižně poprvé.

Všední život obyvatel Československa sedmdesátých a sedm-desátých let 20. století byl na každém kroku poznamenán ideologickou propagandou. Do soukromí všech generací pronikala prostřednictvím popkultury ve filmové a seriálové tvorbě či hudební produkci. Soubor studií Tesilová kavalérie nabízí pohled např. na způsob zobrazování lásky za časů normalizace na televizních obrazovkách, na úlohu dobové módy a vzhledu, na charakteristické znaky kremačních projevů nebo na hodnotu kutilství. Knihu doplňuje kalendárium - přehled nejvýznamnějších událostí z oblasti společenského dění a populární kultury v Československu i ve světě v letech 1970-1989.

Velká fotografická monografie mladé fotografky Katariny Brunclíkové (1977), jež se ve své vorbě dotýká několika proudů výtvarného umění. Někdy navazuje na minimalistické tendence – umí se vyjádřit prudce osvětlenými tvary vystupujícími z neurčitého temného prostoru. Dospívá k přísné skladbě jednoduchých geometrických prvků, ale přitom ponechává prostor náhodě. Jindy rozehrává proměnlivé struktury, jakoby vycházela z odkazu informelu s jeho zdůrazněním neovladatelného proudění energií. Pozoruhodné jsou rovněž její portréty, ve kterých se lidský obličej prolíná se strukturami, v nichž se tvář rozpadá a dělí či propojuje s přírodními motivy, aniž by fotografie působily sentimentálně.

Kniha je monografií významného českého fotografa Pavla Brunclíka (1950) a obsahuje snímky z jeho stejnojmenné výstavy komponovaných aktů, na nichž spolupracoval s předními sólisty baletu Národního divadla (výstava, která se uskutečnila na jaře 2007 současně v Paříži a pražském Mánesu, se setkalas mimořádným ohlasem). Autor, který vystudoval geofyziku na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity a dokumentární režii na FAMU, se jako fotograf prosadil zprvu v oblasti reprodukční a reklamní fotografie. V posledních letech se však věnuje fotografování krajin v nejrůznějších zemích celého světa a aktům. Kromě řady katalogů vydal tři monografické publikace Cizí ženy (1995), Země (2000) a Krajiny 1997–2004 (2004), z nichž dvě poslední byly oceněny jako Fotografická publikace roku.