Pistorius & Olšanská strana 18 z 18

Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavu na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.

Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.

Příběh jednasedmdesátiletého Richarda Slavíka je podán jako existenciální příběh lidské krize ve světě, jemuž protagonista přestává rozumět. Odhodlání jít si za svým či bránit své teritorium dávno tlumí životní zkušenosti stáří stejně jako stárnoucí, tedy slábnoucí tělo, přesto se hlavní hrdina pokouší odmítat vycházet okolnímu světu bezvýhradně vstříc, snažit se rozumět a přistupovat na vše, co si soudobá společnost žádá: kritérium výkonu, kult mládí vpřed atp. Úzkostem a nejistotám se pokouší čelit svébytným typem posmutnělého, načernalého humoru, který zajišťuje ději dynamiku a vnitřní napětí. Autorova umná kompozice, práce s větou v dialogu či popisu činí z románu Život na úvěr mimořádné, byť náročné čtení.

Svět hlavního hrdiny, Kryštofa je už od dětství něčím zvláštní. Kryštofovou noční můrou je rostlina zvaná bolševník - gigantický invazní plevel, v jehož těle koluje jedovatá míza. Propadá ve škole, ve společnosti je naprostým outsiderem, ale s nadšením a úžasem kříží masožravé rostliny. Má jen dva přátele, Andreje, kluka z děckého domova a Ninu, dívku, která se stane jeho osudovou láskou. Když dospěje, je pohlcen světem rostlin a postupem času objevuje černý trh se vzácnými květinami. Stává se obchodníkem s vymírajícími rostlinnými druhy, za jejichž utržení hrozí milionové pokuty a několikaleté tresty. Zásadní zlom v Kryštofově životě přichází, když se po letech opět setkává s Ninou, provdanou mezitím za Andreje, s nímž žije nepříliš šťastně. Kryštof ji přesvědčí, aby s ním odešla, a ve snaze vydělat pro tento nový život dostatek peněz, přijme svou poslední zakázku.

Lyrický román Ráno a večer (2000) norského dramatika, básníka a prozaika Jona Fosseho zachycuje dvě mezní situace, mezi nimiž se rozpíná život člověka: narození a smrt. Nejprve rytmický proud zvuků a slov postupně vymezí a ustaví jeden jedinečný životní prostor, čas a jazyk – je to prostor, čas a jazyk chlapce Johannese, který právě přichází na svět kdesi v opuštěné rybářské osadě. Pak se ale jednoho dne začne všechno rozplývat, přichází konec: zastavuje se čas a jednotlivé roky života se najednou vpíjejí do sebe, mění se vzdálenosti a Johannes cestuje přes moře, aniž opustí svůj dům, ztrácí se jazyk a z obzoru mizí poslední zvuky a slova. V tomto krátkém strhujícím vyprávění se život zastavuje takřka čtenáři před očima. Fosseho hluboce lidské vyprávění o archetypálním norském rybáři bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se v mnoha zemích velkého uznání.

Pohádkový herbář obsahuje 40 půvabných, moudrých pohádek o květinách, které děti učí, aby chodily přírodou s očima otevřenýma. Každou pohádku doprovází líbezný obrázek rostliny, o níž se v pohádce píše, a kniha je tak originálním pohádkovým herbářem pro d

Volha je románem o televizi, s níž má autor, který v ní pracoval přes čtyřicet let, bohaté zkušenosti. Z vyprávění hlavní postavy - řidiče volhy, "panského kočího" Standy Pekárka zde postupně vyvstává zvláštní svět tohoto podniku, stojícího jakožto nástroj ideologického působení v popředí zájmu každého režimu. Zajímavý a zábavný román, napsaný neobyčejně bizarním, přesně odposlechnutým jazykem, lze číst jako svéráznou historii československé televize a najdete zde i řadu "historek z natáčení". Současně je však portrétem svého hlavního hrdiny, člověka, zajímajícího se pouze o ženské a fotbal, omezeného egocentrika, který ovšem vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků, jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB (s krycím jménem Volha), který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny a všechno. Karel Hynie s hořkým humorem sleduje jeho osud i po sametové revoluci a shledává, že se Pekárkova přizpůsobivá a sobecká povaha dobře uplatní vlastně kdykoliv.

Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.

Hrdina je obtížně uchopitelná kniha. Její recenzenti se shodují v obdivu, ale rozcházejí v popisu i interpretaci. Ve svém jádru se opírá o krutý, nesentimentální příběh dvou osamělých dětí, přemoudřelé Lien a jejího nepřítele-kamaráda autistického chlapce Marcuse, k němuž cítí odpor, ale který ji současně přitahuje.

Magické město Praha, blízká budoucnost. Při svém nekonečném bloudění světem sem po šestnácti letech znovu přichází doktor Faust se svým průvodcem Mefistofelem a setkávají se tu se dvěma mladými lidmi - Davidem a Markétou. Faust se domnívá, že jsou důsledkem jeho předchozí návštěvy Prahy, a snaží se vžít do otcovské role, vůbec poprvé ve svém dlouhém životě. To ovšem pramálo zajímá Mefistofela, který připravil bizarní sled dramatických událostí, jež sledují jeho vlastní cíle. Pod staroměstskými střechami se začnou objevovat malí draci, ve Vltavě plavou piraně, bronzový kůň z Vítkova se vzepne a kamsi odcválá, ve městě se zastaví tramvaje, mění se prostorové vztahy, ulice na sebe přestávají navazovat, chodníky se propadají, podzemí města se mísí s povrchem. Nakonec se jedná o bytí či nebytí celé Prahy, která se ocitá na pokraji katastrofy. A jediní, kdo ji mohou zachránit jsou David s Markétou… V napínavém románu Faustovy děti se objevuje řada literárních i historických témat, počínaje aluzemi na Bulgakovův román Mistr a Markétka a Meyrinkovými pražskými magickými motivy konče. Jan Bažant se v něm znovu představuje jako vypravěč s bohatou imaginací, kombinující ve svých příbězích fantaskní prvky s erudicí a literární zběhlostí.

Nový román Pavla Kohouta. Píše se rok 1948 a komunistická strana chystá sloučení se sociálními-demokraty. Do tohoto historického rámce je zasazen příběh milostného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří přední sociálně-demokratický politik, universitní profesor a poslanec Felix Fischer, jeho žena, významná česká herečka a mladý komunistický básník, se kterým se sblížila v době války, během svého totálního nasazení. Fischer je znám jako významný a vlivný odpůrce nadcházejícího spojení politických stran a tak se stává objektem zájmu státní bezpečnosti ovládané komunisty. Kolem osobního dramatu všech tří hrdinů se poznenáhlu začíná splétat podivná a nebezpečná síť a oni náhle zjistí, že ve hře bez pravidel, která se s nimi hraje, je v sázce život i vlastní svědomí.

Obsáhlý výbor z publicistické tvorby Pavla Kohouta z let 1975–2008. Mimo jiné obsahuje cyklus skvělých samizdatových fejetonů, články psané pro Literární noviny a konečně pravidelné sloupky a fejetony, které autor dodnes publikuje v deníku Právo. Krátké publicistické útvary, v nichž autor dokáže uplatit svůj smysl pro pointu a zkratku, představují vedle divadelních her a románů třetí důležitou oblast jeho tvorby

Kniha El Negro byla inspirována autorovým zážitkem z roku 1983, kdy se jako student během prázdninového putování náhodou setkal v  muzeu provinčního španělského městečka Banyoles s vycpaným černochem, zvaným prostě El Negro – Černoch. Pro Franka Westermana, studujícího tropické zemědělství se zaměřením na pomoc rozvojovým zemím, se stala tato místní kuriozita, jejíž vybledající kůži natírá konzervátor muzea čas od času krémem na boty, zdrojem řady palčivých otázek, ale i jakýmsi symbolem odcizení evropské civilizace a ostatního světa. Píše o tom: „Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali? … Jednou v noci jsem si uvědomil, že chci také vědět, co vypovídá El Negro o nás, dnes.“

Lyrický román Ráno a večer (2000) norského dramatika, básníka a prozaika Jona Fosseho zachycuje dvě mezní situace, mezi nimiž se rozpíná život člověka: narození a smrt. Nejprve rytmický proud zvuků a slov postupně vymezí a ustaví jeden jedinečný životní prostor, čas a jazyk – je to prostor, čas a jazyk chlapce Johannese, který právě přichází na svět kdesi v opuštěné rybářské osadě. Pak se ale jednoho dne začne všechno rozplývat, přichází konec: zastavuje se čas a jednotlivé roky života se najednou vpíjejí do sebe, mění se vzdálenosti a Johannes cestuje přes moře, aniž opustí svůj dům, ztrácí se jazyk a z obzoru mizí poslední zvuky a slova. V tomto krátkém strhujícím vyprávění se život zastavuje takřka čtenáři před očima. Fosseho hluboce lidské vyprávění o archetypálním norském rybáři bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se v mnoha zemích velkého uznání.