Pistorius & Olšanská strana 17 z 18

Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.

Kdo by očekával za větou Jak zahnat splín otazník, velice by se zmýlil. Mark Twain se neptá, jak přežít smutnou náladu, naopak - každá ze sedmnácti povídek tohoto souboru je malou pilulkou proti splínu a představuje svého autora v trochu jiném světle, než jak ho čeští čtenáři dosud znali. S humorem, místy hodně sarkastickým a kousavým, uděluje rady do života, vede přednášku o vědní disciplíně zvané onanologie, nebo se zamýšlí nad úskalími německého jazyka. Povídky vycházejí v českém překladu poprvé a nejsou pouhým ohlednutím do literární minulosti. Stáří jim nikterak neubírá na vtipu. "Večer je mu povoleno sníst tři sousta jakéhokoliv jídla, které mu nechutná, a vypít sklenici libovolného likéru, který nesnáší. Pokud je nekuřák, je mu dovoleno zapálit si dýmku. V 9.30 přesně musí být v posteli a sfouknout svíčku. Další den to celé znova. V čem je tohle lepší než mít dnu, to nevím," píše Twain v roce 1892 o procedurách v Mariánských Lázních a my mu rozumíme i dnes v 21. století

Magické město Praha, blízká budoucnost. Při svém nekonečném bloudění světem sem po šestnácti letech znovu přichází doktor Faust se svým průvodcem Mefistofelem a setkávají se tu se dvěma mladými lidmi - Davidem a Markétou. Faust se domnívá, že jsou důsledkem jeho předchozí návštěvy Prahy, a snaží se vžít do otcovské role, vůbec poprvé ve svém dlouhém životě. To ovšem pramálo zajímá Mefistofela, který připravil bizarní sled dramatických událostí, jež sledují jeho vlastní cíle. Pod staroměstskými střechami se začnou objevovat malí draci, ve Vltavě plavou piraně, bronzový kůň z Vítkova se vzepne a kamsi odcválá, ve městě se zastaví tramvaje, mění se prostorové vztahy, ulice na sebe přestávají navazovat, chodníky se propadají, podzemí města se mísí s povrchem. Nakonec se jedná o bytí či nebytí celé Prahy, která se ocitá na pokraji katastrofy. A jediní, kdo ji mohou zachránit jsou David s Markétou… V napínavém románu Faustovy děti se objevuje řada literárních i historických témat, počínaje aluzemi na Bulgakovův román Mistr a Markétka a Meyrinkovými pražskými magickými motivy konče. Jan Bažant se v něm znovu představuje jako vypravěč s bohatou imaginací, kombinující ve svých příbězích fantaskní prvky s erudicí a literární zběhlostí.

Srozumitelně psaná historie matematiky není určena historikům vědy, nýbrž širokému okruhu čtenářů (jimž při četbě knihy stačí znalost středoškolské matematiky). Milan Mareš sleduje příběhy a cesty významných matematických objevů, konceptů a myšlenek, které rozšiřovaly a formovaly intelektuální obzory člověka a následně podmiňovaly vývoj civilizace. Do tohoto rámce pak zasazuje také portréty velkých matematiků, kteří se o nové objevy zasloužili, a poutavě líčí jejich spletité a zajímavé osudy. V Příbězích matematiky se tak mísí vyprávění o matematice s vyprávěním o matematicích v poměru, který neobyčejně plasticky přibližuje onen podivuhodný svět abstraktní vědy.

Baladický nadčasový příběh jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné norské literatury se odehrává v krajině u hanzovního města Bergenu, v dobách, kdy se ještě jmenoval Bjorgvin. Mladí milenci Asle a Alida, sami téměř děti, nemají skoro nic. Jenom dítě, jež se narodí co nevidět, a jeden druhého. Marně hledají místo, kde by složili hlavu, nevyspaní a prokřehlí. Zoufalství je vyhnalo z domova a odsoudilo k nekonečné pouti. A jenom troufalost přerůstající v násilí jim může pomoci. Cestou nezbývá než podvolit se mámení, napolo snovému, napolo bdělému stavu, meznímu stejně jako okamžik, v němž se právě ocitli. Z Asleho a Alidy se neodvratně stávají psanci…

Svět hlavního hrdiny, Kryštofa je už od dětství něčím zvláštní. Kryštofovou noční můrou je rostlina zvaná bolševník - gigantický invazní plevel, v jehož těle koluje jedovatá míza. Propadá ve škole, ve společnosti je naprostým outsiderem, ale s nadšením a úžasem kříží masožravé rostliny. Má jen dva přátele, Andreje, kluka z děckého domova a Ninu, dívku, která se stane jeho osudovou láskou. Když dospěje, je pohlcen světem rostlin a postupem času objevuje černý trh se vzácnými květinami. Stává se obchodníkem s vymírajícími rostlinnými druhy, za jejichž utržení hrozí milionové pokuty a několikaleté tresty. Zásadní zlom v Kryštofově životě přichází, když se po letech opět setkává s Ninou, provdanou mezitím za Andreje, s nímž žije nepříliš šťastně. Kryštof ji přesvědčí, aby s ním odešla, a ve snaze vydělat pro tento nový život dostatek peněz, přijme svou poslední zakázku.

Knižní studie komparativního zaměření se zabývá způsoby ztvárnění a využití těla a tělesnosti ve světové literatuře a kultuře od starověku až po soudobou popkulturu. Věnuje pozornost základním emblémům tělesnosti, které stojí u kořenů naší civilizace, pro

Mušle a jiné odposlechy je sbírkou drobných apokryfických příběhů Květy Legátové, které spojuje přesvědčení, že věci bývají jiné, než by se zdálo na první pohled. Úsměvná knížka znovu představuje oblíbenou autorku jako mistra českého jazyka i dialogu a čtenáře potěší laskavým a nevšedním pohledem do lidské psychologie.

Obrazová publikace přináší reprodukce více než pětiset starých pohlednic, jejichž společným námětem je řeka Vltava. Dobové pohlednice, pocházející ze sbírek řady sběratelů, ukazují již dávno zmizelou podobu míst, která dobře známe, ale i místa, jež zmizela pod vodní hladinou. Pohlednice jsou řazeny tak, jak po sobě následují zachycená místa - od pramene až po ústí Vltavy do Labe. K orientaci slouží deset mapek se zachycenými místy, kde byly pořízeny jednotlivé snímky.

Staré pověsti české Aloise Jiráska se opírají především o výbor motivů z kroniky Václava Hájka z Libočan. Kniha Petra Maška, vedoucího oddělení zámeckých knihoven Národního muzea, se snaží oproti tomu zpracovat všechny významné epické motivy ze čtrnácti nejstarších českých kronik a jejich postupnou proměnu a vývoj. Text je doplněn rejstříkem jmen a informacemi o jednotlivých kronikářích. Kniha má formu vyprávění a je určená nejširšímu publiku.

Další kniha významné současné české autorky obsahuje devět "dialogů", které Květa Legátová napsala pro rozhlas. Zahrnuje nejstarší autorčiny texty Olga Jeglovičová a Splněná přání, ale i znamenité rozhlasové detektivní povídky Červená náušnice nebo Klíček. Kniha navazuje na edice autorčiných rozhlasových her Pro každého nebe (Labyrint, 2003) a Posedlá a jiné hry (Paseka, 2004).

Další kniha významné současné české autorky obsahuje devět "dialogů", které Květa Legátová napsala pro rozhlas. Zahrnuje nejstarší autorčiny texty Olga Jeglovičová a Splněná přání, ale i znamenité rozhlasové detektivní povídky Červená náušnice nebo Klíček. Kniha navazuje na edice autorčiných rozhlasových her Pro každého nebe (Labyrint, 2003) a Posedlá a jiné hry (Paseka, 2004).

Milenec (Ha-meahev, 1977) je jedním z nejslavnějších románů světově proslulého izraelského prozaika Avrahama B. Jehošuy. Příběh Adama, který pátrá po milenci své ženy Asji, ztraceném ve víru jomkipurové války, a jejich čtrnáctileté dcery Dafi, jež se zamiluje do jednoho z arabských dělníků pracujících pro jejího otce, přibližuje na pozadí osudů jednotlivých hrdinů také složité a napjaté poměry v izraelské společnosti, včetně válečných hrůz, mezigeneračních střetů či židovsko-arabského konfliktu. Vyprávění je podáno střídavě očima šestice hlavních postav, jejichž vnitřní monology, vzpomínky, sny či útržkovité záznamy vědomí utvářejí strukturu tohoto strhujícího a psychologicky působivého románu, přeloženého již do dvanácti jazyků.

Obsáhlý výbor z publicistické tvorby Pavla Kohouta z let 1975–2008. Mimo jiné obsahuje cyklus skvělých samizdatových fejetonů, články psané pro Literární noviny a konečně pravidelné sloupky a fejetony, které autor dodnes publikuje v deníku Právo. Krátké publicistické útvary, v nichž autor dokáže uplatit svůj smysl pro pointu a zkratku, představují vedle divadelních her a románů třetí důležitou oblast jeho tvorby

Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavu na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.

Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavu na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.