Pistorius & Olšanská strana 17 z 18

Lyrický román Ráno a večer (2000) norského dramatika, básníka a prozaika Jona Fosseho zachycuje dvě mezní situace, mezi nimiž se rozpíná život člověka: narození a smrt. Nejprve rytmický proud zvuků a slov postupně vymezí a ustaví jeden jedinečný životní prostor, čas a jazyk – je to prostor, čas a jazyk chlapce Johannese, který právě přichází na svět kdesi v opuštěné rybářské osadě. Pak se ale jednoho dne začne všechno rozplývat, přichází konec: zastavuje se čas a jednotlivé roky života se najednou vpíjejí do sebe, mění se vzdálenosti a Johannes cestuje přes moře, aniž opustí svůj dům, ztrácí se jazyk a z obzoru mizí poslední zvuky a slova. V tomto krátkém strhujícím vyprávění se život zastavuje takřka čtenáři před očima. Fosseho hluboce lidské vyprávění o archetypálním norském rybáři bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se v mnoha zemích velkého uznání.

Pohádkový herbář obsahuje 40 půvabných, moudrých pohádek o květinách, které děti učí, aby chodily přírodou s očima otevřenýma. Každou pohádku doprovází líbezný obrázek rostliny, o níž se v pohádce píše, a kniha je tak originálním pohádkovým herbářem pro d

Volha je románem o televizi, s níž má autor, který v ní pracoval přes čtyřicet let, bohaté zkušenosti. Z vyprávění hlavní postavy - řidiče volhy, "panského kočího" Standy Pekárka zde postupně vyvstává zvláštní svět tohoto podniku, stojícího jakožto nástroj ideologického působení v popředí zájmu každého režimu. Zajímavý a zábavný román, napsaný neobyčejně bizarním, přesně odposlechnutým jazykem, lze číst jako svéráznou historii československé televize a najdete zde i řadu "historek z natáčení". Současně je však portrétem svého hlavního hrdiny, člověka, zajímajícího se pouze o ženské a fotbal, omezeného egocentrika, který ovšem vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků, jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB (s krycím jménem Volha), který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny a všechno. Karel Hynie s hořkým humorem sleduje jeho osud i po sametové revoluci a shledává, že se Pekárkova přizpůsobivá a sobecká povaha dobře uplatní vlastně kdykoliv.

Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.

Hrdina je obtížně uchopitelná kniha. Její recenzenti se shodují v obdivu, ale rozcházejí v popisu i interpretaci. Ve svém jádru se opírá o krutý, nesentimentální příběh dvou osamělých dětí, přemoudřelé Lien a jejího nepřítele-kamaráda autistického chlapce Marcuse, k němuž cítí odpor, ale který ji současně přitahuje.

Magické město Praha, blízká budoucnost. Při svém nekonečném bloudění světem sem po šestnácti letech znovu přichází doktor Faust se svým průvodcem Mefistofelem a setkávají se tu se dvěma mladými lidmi - Davidem a Markétou. Faust se domnívá, že jsou důsledkem jeho předchozí návštěvy Prahy, a snaží se vžít do otcovské role, vůbec poprvé ve svém dlouhém životě. To ovšem pramálo zajímá Mefistofela, který připravil bizarní sled dramatických událostí, jež sledují jeho vlastní cíle. Pod staroměstskými střechami se začnou objevovat malí draci, ve Vltavě plavou piraně, bronzový kůň z Vítkova se vzepne a kamsi odcválá, ve městě se zastaví tramvaje, mění se prostorové vztahy, ulice na sebe přestávají navazovat, chodníky se propadají, podzemí města se mísí s povrchem. Nakonec se jedná o bytí či nebytí celé Prahy, která se ocitá na pokraji katastrofy. A jediní, kdo ji mohou zachránit jsou David s Markétou… V napínavém románu Faustovy děti se objevuje řada literárních i historických témat, počínaje aluzemi na Bulgakovův román Mistr a Markétka a Meyrinkovými pražskými magickými motivy konče. Jan Bažant se v něm znovu představuje jako vypravěč s bohatou imaginací, kombinující ve svých příbězích fantaskní prvky s erudicí a literární zběhlostí.

Obsáhlý výbor z publicistické tvorby Pavla Kohouta z let 1975–2008. Mimo jiné obsahuje cyklus skvělých samizdatových fejetonů, články psané pro Literární noviny a konečně pravidelné sloupky a fejetony, které autor dodnes publikuje v deníku Právo. Krátké publicistické útvary, v nichž autor dokáže uplatit svůj smysl pro pointu a zkratku, představují vedle divadelních her a románů třetí důležitou oblast jeho tvorby

Nový román Pavla Kohouta. Píše se rok 1948 a komunistická strana chystá sloučení se sociálními-demokraty. Do tohoto historického rámce je zasazen příběh milostného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří přední sociálně-demokratický politik, universitní profesor a poslanec Felix Fischer, jeho žena, významná česká herečka a mladý komunistický básník, se kterým se sblížila v době války, během svého totálního nasazení. Fischer je znám jako významný a vlivný odpůrce nadcházejícího spojení politických stran a tak se stává objektem zájmu státní bezpečnosti ovládané komunisty. Kolem osobního dramatu všech tří hrdinů se poznenáhlu začíná splétat podivná a nebezpečná síť a oni náhle zjistí, že ve hře bez pravidel, která se s nimi hraje, je v sázce život i vlastní svědomí.

Kniha El Negro byla inspirována autorovým zážitkem z roku 1983, kdy se jako student během prázdninového putování náhodou setkal v  muzeu provinčního španělského městečka Banyoles s vycpaným černochem, zvaným prostě El Negro – Černoch. Pro Franka Westermana, studujícího tropické zemědělství se zaměřením na pomoc rozvojovým zemím, se stala tato místní kuriozita, jejíž vybledající kůži natírá konzervátor muzea čas od času krémem na boty, zdrojem řady palčivých otázek, ale i jakýmsi symbolem odcizení evropské civilizace a ostatního světa. Píše o tom: „Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali? … Jednou v noci jsem si uvědomil, že chci také vědět, co vypovídá El Negro o nás, dnes.“

Lyrický román Ráno a večer (2000) norského dramatika, básníka a prozaika Jona Fosseho zachycuje dvě mezní situace, mezi nimiž se rozpíná život člověka: narození a smrt. Nejprve rytmický proud zvuků a slov postupně vymezí a ustaví jeden jedinečný životní prostor, čas a jazyk – je to prostor, čas a jazyk chlapce Johannese, který právě přichází na svět kdesi v opuštěné rybářské osadě. Pak se ale jednoho dne začne všechno rozplývat, přichází konec: zastavuje se čas a jednotlivé roky života se najednou vpíjejí do sebe, mění se vzdálenosti a Johannes cestuje přes moře, aniž opustí svůj dům, ztrácí se jazyk a z obzoru mizí poslední zvuky a slova. V tomto krátkém strhujícím vyprávění se život zastavuje takřka čtenáři před očima. Fosseho hluboce lidské vyprávění o archetypálním norském rybáři bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se v mnoha zemích velkého uznání.

Třicátého listopadu 1939 napadla Rudá armáda bez varování neutrální Finsko. V třeskuté zimě se rozpoutaly boje, které do historie vešly pod označením "zimní válka". Jedním z klíčových dějišť bylo strategicky položené městečko Suomussalmi, které se Finové v rámci taktiky spálené země rozhodli evakuovat, zničit a nastražit příchozím rudoarmějcům jako past.

Mušle a jiné odposlechy je sbírkou drobných apokryfických příběhů Květy Legátové, které spojuje přesvědčení, že věci bývají jiné, než by se zdálo na první pohled. Úsměvná knížka znovu představuje oblíbenou autorku jako mistra českého jazyka i dialogu a čtenáře potěší laskavým a nevšedním pohledem do lidské psychologie.

Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.

Milenec (Ha-meahev, 1977) je jedním z nejslavnějších románů světově proslulého izraelského prozaika Avrahama B. Jehošuy. Příběh Adama, který pátrá po milenci své ženy Asji, ztraceném ve víru jomkipurové války, a jejich čtrnáctileté dcery Dafi, jež se zamiluje do jednoho z arabských dělníků pracujících pro jejího otce, přibližuje na pozadí osudů jednotlivých hrdinů také složité a napjaté poměry v izraelské společnosti, včetně válečných hrůz, mezigeneračních střetů či židovsko-arabského konfliktu. Vyprávění je podáno střídavě očima šestice hlavních postav, jejichž vnitřní monology, vzpomínky, sny či útržkovité záznamy vědomí utvářejí strukturu tohoto strhujícího a psychologicky působivého románu, přeloženého již do dvanácti jazyků.

Kdo by očekával za větou Jak zahnat splín otazník, velice by se zmýlil. Mark Twain se neptá, jak přežít smutnou náladu, naopak - každá ze sedmnácti povídek tohoto souboru je malou pilulkou proti splínu a představuje svého autora v trochu jiném světle, než jak ho čeští čtenáři dosud znali. S humorem, místy hodně sarkastickým a kousavým, uděluje rady do života, vede přednášku o vědní disciplíně zvané onanologie, nebo se zamýšlí nad úskalími německého jazyka. Povídky vycházejí v českém překladu poprvé a nejsou pouhým ohlednutím do literární minulosti. Stáří jim nikterak neubírá na vtipu. "Večer je mu povoleno sníst tři sousta jakéhokoliv jídla, které mu nechutná, a vypít sklenici libovolného likéru, který nesnáší. Pokud je nekuřák, je mu dovoleno zapálit si dýmku. V 9.30 přesně musí být v posteli a sfouknout svíčku. Další den to celé znova. V čem je tohle lepší než mít dnu, to nevím," píše Twain v roce 1892 o procedurách v Mariánských Lázních a my mu rozumíme i dnes v 21. století

Magické město Praha, blízká budoucnost. Při svém nekonečném bloudění světem sem po šestnácti letech znovu přichází doktor Faust se svým průvodcem Mefistofelem a setkávají se tu se dvěma mladými lidmi - Davidem a Markétou. Faust se domnívá, že jsou důsledkem jeho předchozí návštěvy Prahy, a snaží se vžít do otcovské role, vůbec poprvé ve svém dlouhém životě. To ovšem pramálo zajímá Mefistofela, který připravil bizarní sled dramatických událostí, jež sledují jeho vlastní cíle. Pod staroměstskými střechami se začnou objevovat malí draci, ve Vltavě plavou piraně, bronzový kůň z Vítkova se vzepne a kamsi odcválá, ve městě se zastaví tramvaje, mění se prostorové vztahy, ulice na sebe přestávají navazovat, chodníky se propadají, podzemí města se mísí s povrchem. Nakonec se jedná o bytí či nebytí celé Prahy, která se ocitá na pokraji katastrofy. A jediní, kdo ji mohou zachránit jsou David s Markétou… V napínavém románu Faustovy děti se objevuje řada literárních i historických témat, počínaje aluzemi na Bulgakovův román Mistr a Markétka a Meyrinkovými pražskými magickými motivy konče. Jan Bažant se v něm znovu představuje jako vypravěč s bohatou imaginací, kombinující ve svých příbězích fantaskní prvky s erudicí a literární zběhlostí.