Portál strana 167 z 187

Jak se moderní, samostatná, kreativní žena vyrovná s přijetím mateřské role? Kniha se zabývá často obtížně zvladatelnými stavy souvisejícími s naprostým odevzdáním se potřebám dítěte a je napsána jako průvodce touto iniciační cestou. První část je věnovaná ztrátě – svobody, kontroly i sebe samé. Druhá část se zabývá setkáním s temnotou (stínem) – jeho vyhodnocením a integrací. Třetí část se věnuje požadování transcendence, kreativity a autority. Autorka využívá méně známé varianty lidových pohádek a s jejich pomocí vysvětluje, jak integrovat stinné stránky mateřství a využít je k posílení. Lisa Marchiano je jungiánská psychoanalytička, sociální pracovnice a terapeutka působící v USA.

Publikace se věnuje problematice rozvoje mezigeneračních vztahů u dětí předškolního věku. Přináší poznatky o významu těchto vztahů jak pro dítě, tak pro seniory, a náměty, jak může mateřská škola rozvoj těchto vztahů podpořit. Velká část publikace je pak věnována příkladům tematických celků na téma stáří, které vycházejí z literatury pro děti. Jednoduchou formou přinášejí učitelkám mateřských škol inspiraci, jak toto téma v mateřské škole uchopit. Eva Koželuhová (hlavní autorka) působí jako odborný asistent na katedře preprimární a primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Přes dvacet let působila jako učitelka mateřské školy. Vystudovala magisterský studijní program Pedagogika předškolního věku a doktorský studijní program v oboru Pedagogika, oboje na Univerzitě Karlově. Ve své práci se zaměřuje kromě didaktiky předškolního vzdělávání na rozvoj čtenářské pregramotnosti – vede kurzy pro budoucí učitele na VŠ, spolupracuje jako lektor DVPP pro NPI.

Stovka aktivit, které nabízejí prostor pro dětskou kreativitu a hravé učení. Činnosti jsou rozděleny do šesti kategorií: děti si mohou hrát na zahradě nebo na procházce. Najdeme zde také hry, které děti mohou hrát ve třídě, hry pro deštivé dny, vyrábění a psychomotorické aktivity. Hry nejsou náročné na přípravu a nevyžadují žádné zvláštní pomůcky. Rozvíjejí dovednosti, které jsou důležité pro úspěšné učení, jako je koncentrace, rozlišování detailů či jemná motorika, a mohou posloužit jako motivace pro další školní práci. Georgina Durrant je učitelka a koordinátorka speciálněpedagogické péče. Má dvě malé děti.

Pokud máte obtíže se zvládáním emocí, může se zdát, že ztrácíte kontrolu nad celým svým životem. Hněv, bolest, zármutek, strach a další intenzivní pocity vás mohou přemoci, zahltit, může se stát, že nebudete vědět, co dělat dál, jak byste měli reagovat a racionálně uvažovat. Pokud je pro vás někdy náročné emocím porozumět, projevovat a zpracovávat je, tato kniha vám může pomoci. Je to váš průvodce, který vám pomůže emoce zvládat v klidu. Poslouží vám k tomu dovednosti, které jsou součástí dialektické behaviorální terapie. V kombinaci s technikami z kognitivně behaviorální terapie a mindfulness tvoří vaši sadu pro přežití emoční bouře. Knihu uvítají lidé, kteří se potýkají se zvládáním emocí, psychologové a psychoterapeuti. Sheri Van Dijk je psycholožka a psychoterapeutka s více než patnáctiletou praxí. Pracuje na psychiatrickém oddělení nemocnice v Southlake a má též vlastní praxi.

Jak dospět ke zklidnění, když stále někam chvátáme, za něčím se honíme a jsme v neustálém napětí? Stačí jen málo, jen pět minut… 99 jednoduchých cvičení všímavosti autoři rozdělili do tří částí. První se týká zklidnění a relaxace, druhá uznání vlastní hodnoty a třetí pak propojení s lidmi a světem kolem nás. Kniha vám pomůže poznat, jací vlastně jste a co potřebujete, poskytne vám inspiraci k jednoduchým dechovým a tělesným cvičením a ukáže vám, že součástí kvalitního života je i kontakt s těmi, kdo nás obklopují. Knihu uvítají lidé se zájmem o mindfulness a techniky zvládání stresu. Jeffrey Brantley MD, je emeritní profesor oddělení psychiatrie a lidského chování při Duke University Medical Center. Založil zde program pro snižování stresu pomocí mindfulness. Wendy Millstine je spisovatelka na volné noze a certifikovaná nutriční terapeutka. Je spoluautorkou řady knih s tematikou všímavosti.

Kdybych matce řekla, že na to nemám čas, tak se mnou už v životě nepromluví! Podobná prohlášení důvěrně znají mnozí z nás. Potýkají se s kulturně podmíněným vzorcem chování, kvůli němuž jsou přesvědčeni, že musejí za každých okolností všem vycházet vstříc na úkor vlastních potřeb. To vede k pocitům úzkosti, ztráty identity, k potlačovanému vzteku a někdy i k vyhoření. Kniha odlehčeným, zábavným způsobem pomocí nově vytvořené humorné terminologie uvažuje o příčinách tohoto postoje a nabízí řešení spočívající v různých aspektech respektování vlastních hranic a potřeb. Zabývá se důvody, proč je tak obtížné něco odmítnout, zejména blízkým osobám, tělesnými projevy odmítnutí a spouštěči tohoto rozpoložení. Analyzuje různé druhy „ne“ a jednotlivé oblasti, v nichž je potřeba jednoznačně odmítnout. Jedná se například o vymezení vůči dětem, žadatelům o finanční příspěvek, rodičům, bývalým partnerům, sousedům, přátelům nebo zvířatům. Pojednává také o rizicích a vedlejších účincích odmítnutí a nabízí celou typologii osob, vůči kterým je potřeba si nastavit funkční hranice. Věnuje se též špatnému svědomí po odmítnutí. „Lékárnička odmítání“ v závěrečné části knihy obsahuje: pomoc při rozhodování, vhodné odmítací formulace, jak získat čas, kdy je potřeba zalhat a návod, jak si vést „odmítací deník“ či „vision board“, kde si stanovíme, proti čemu je třeba se vymezit. Každá kapitola je doplněna testy. Annette Lies je původní profesí ekonomka, která později vystudovala dramaturgii. Je autorkou několika úspěšných románů a mnoha scénářů. Žije v Německu.

Každý se někdy naštve. Když se ale vztekem necháváme přeprat, možná se s námi ostatní děti nebudou chtít až tak moc kamarádit. Co si ale máme počít se svými emocemi? Hravý průvodce nabízí 35 jednoduchých strategií, které ti pomohou: poznat, co tě vždycky vytočí, pochopit a pojmenovat své emoce, dát si pauzu, když zjistíš, že je toho na tebe moc, obnovit kamarádství, které dostalo zabrat tvým hněvem projevit bezpečně své pocity. Nikdo tě přitom nebude odsuzovat, protože občas se vztekáme všichni. Je ale na nás, jak se svým vztekem budeme zacházet. Kniha je určena pro mladší školní děti. Christina Kress je sociální pracovnice s téměř dvacetiletou praxí s herní terapií a KBT. Pracuje s dětmi i rodinami.

Jak se moderní žena dokáže vyrovnat s rolí babičky, dosud spojované s určitými zastaralými stereotypy? A co na to její vnitřní dítě? Autorky, samy svižné, mladistvé ženy, které zažité představě rozhodně neodpovídají, se zaměřují na tři základní kameny při budování dobrých vztahů na ose rodiče–děti–vnoučata: na humor, uvolněnost a respekt. Pracují s pojmy všeobecná empatie, vyrovnaný vnitřní postoj a rozloučení s nefunkčními vnitřními přesvědčeními. Důraz kladou též na práci s vnitřním dítětem babičky, které se může často „ozývat“ ve chvílích, kdy dcera/snacha přistupuje k výchově vnoučete jinak, než to babička zná. Zabývají se i vymezením hranic – o tom, nakolik role babičky ovlivní ženin život, a o potřebě spontánnosti v nečekaných situacích. Dále se dočteme o specifikách vztahu k vlastnímu dítěti, k vnoučatům a k nevlastním vnoučatům, o roli mužů v této situaci a o potřebě je vtahovat do soužití s vnoučaty a v poslední kapitole o rodinné vztahové krizi, která se může dostavit s příchodem nové generace, a jak se s ní vyrovnat. Příručka je psaná s hlubokým porozuměním složité dynamice vztahů mezi nejbližšími osobami Gundi Mayer-Rönne je rakouská psycholožka zaměřená na systemickou rodinnou terapii, hypnoterapii a nenásilnou komunikaci. Důležité je pro ni i posilování role ženy v rodinné dynamice. Carina Manutscheri je nakladatelská redaktorka a lektorka workshopů tvůrčího psaní žijící v Rakousku.

Větší zájem o přírodu v poslední době má svůj odraz i v terapeutické práci. Příroda nabízí oproti terapeutickému křeslu jinou dimenzi zážitku, psychologové a terapeuti začínají takříkajíc mezi stromy stále více terapeuticky pracovat. Vyrazit s klientem ven totiž rozhodně není jen nouzové řešení – když chodíme a mluvíme, naše mysl a tělo se integrují. Pokud jsme v něčem zaseknutí, zjistíme, že nám pomáhá pohyb a chůze vpřed. Fyzický pohyb také pomáhá například v naladění se na rytmus pohybů klienta, což je fyzický druh empatie. Terapie v přírodě má navíc příznivé dopady na samotné psychology a terapeuty, kteří jsou vystaveni příběhům a prožívání svých klientů. Terapie v přírodě zvyšuje jejich obvyklou fyzickou aktivitu, což vede ke zmírnění negativních dopadů sedavějších přístupů k terapii. Kniha přibližuje teoretické základy i praktické rozměry terapie v přírodě, zaměřuje se na chůzi a mindfulness v přírodě, přináší četné kazuistiky, snaží se definovat dobrou praxi, zdůvodňuje přínosy psychoterapie v přírodě a to, proč dává smysl ve své praxi vyměnit čtyři stěny za stromy a na co si dávat pozor. Adam Táborský vystudoval jednooborovou psychologii a veřejnou politiku. Tématem přírody a duševního zdraví se zabývá ve své terapeutické praxi i v doktorském studiu. Pracuje v PN Bohnice s lidmi s emočně nestabilní poruchou osobnosti pomocí DBT (dialekticko-behaviorální terapie), má zkušenosti z Centra krizové intervence.

Někde v hloubce každého příběhu se nachází poklad, který čeká, až ho objevíme. Arteterapeutický přístup, který autorka představuje, pracuje s mýty a pohádkami, které slouží k odhalení výzev, jimž čelíme. Klienti začínají tím, že si vyberou postavu z mýtu či pohádky, která je přitahuje, aniž by věděli, proč. Pak spolu s postavou, kterou si vybrali, vyrážejí na tvůrčí cestu, aby na ní objevili své skryté a nevědomé stránky. Představovaný přístup je komplexní. Autorka v úvodní části vysvětluje jeho zakotvení v teorii a následně nabízí postupy, jež krok za krokem popisuje. Zprostředkovává prožitky a reflexe svých klientů, kteří se na tuto cestu vydali. Součástí terapeutické práce je tvorba masky. Každý máme svou masku, za kterou se skrýváme. Nebo maska znázorňuje to, čím bychom chtěli být? Yehudit Silverman M.A. R-DMT, RDT, je arteterapeutka a bývalá vedoucí oddělení tvůrčí terapie na Concordia University, Montreal. Metodu, kterou v knize představuje, sama vyvinula a přes 20 let s ní seznamuje své studenty.

Většina lidí vychovávajících malé děti podobnou situaci zná – občas se neudrží a dítěti začne nadávat. Příručka popisuje, co se děje s dítětem, které je takovýmto způsobem průběžně znevažováno a negativně hodnoceno, a nabízí užitečné postupy, jak něčemu takovému předcházet. Zejména v rodině může totiž vzhledem k nedostatečnému nastavení hranic a roztočené spirále negativního přístupu dojít ke zhoršení atmosféry, pocitu vychovatelského selhání u rodičů a vzniku negativního sebeobrazu u dětí. Kniha rozebírá jednotlivé aspekty této situace: Proč vůbec k negativnímu hodnocení a znevažování prostřednictvím nadávání a urážení v rodině dochází? Co cítí dítě, kterému se nadává? Co cítí rodič? Které jsou nejčastější příčiny a spouštěče? Napodobujeme výchovné vzorce svých rodičů? Pečujeme o sebe dostatečně fyzicky i duševně? Dokážeme najít správnou rovnováhu mezi zodpovědností a důvěrou? Jak s dítětem vhodně komunikovat? A jak to všechno převést do praxe? Každá část je doplněna kapitolkou s vyjádřením odborníka, otázkami a cvičeními. Linda Syllaba je psycholožka, koučka a systemická terapeutka působící ve Vídni. Zabývá se i pedagogikou a vztahovou psychologií podle Jespera Juula. Společně s Danielou Gaigg vytvářejí podcasty a videa a pořádají semináře.

Řekli jste si někdy: „Co jsem to udělal?“ nebo „Proč jsem své chování neudržela na uzdě?“ Ostatní mohli nad vaším chováním uvažovat a říkat si, co je asi tak na vás špatného. Když přemýšlíme o svých pocitech, nemáme daleko k sebeobviňování nebo z toho, co děláme, udělat jakýsi podivný standard. Během hluboce osobních rozhovorů Oprah Winfrey s odborníkem na lidský mozek a trauma Brucem Perrym se otázka: „Co je na tobě špatného?“ proměnila v: „Co se ti stalo?“. Oprah Winfrey otevírá příběhy ze své minulosti, traumatické zkušenosti a nepřízeň osudu, a Bruce Perry nabízí poznatky o traumatu, psychické odolnosti a uzdravení z odborného pohledu. Kniha je plná příběhů, spojují se v ní prožitky známé americké moderátorky s tím, co zažily děti, s nimiž pracoval doktor Perry. Knihu ocení zájemci o téma traumatu, resilience a uzdravení, psychologové. Oprah Gail Winfrey je americká moderátorka, herečka a vydavatelka časopisu, která uváděla televizní pořad Oprah show. Je mnohonásobnou držitelkou ceny Emmy a byla nominována na Oscara. Bruce D. Perry je americký psychiatr, specializuje se na dětské duševní zdraví a neurovědu. V Portále vyšla jeho úspěšná kniha Chlapec, kterého chovali jako psa.

Uštěpačné poznámky, chybějící slova poděkování nebo přehlížení mohou zasáhnout něčí srdce stejně silně jako nečekané odmítnutí či při hádce pronesená ostrá slova. I když budeme nadále fungovat navenek, psychicky jsme zraněni. Pokud bolest z tohoto zranění ignorujeme, zůstává podprahová. Teprve když ji přijmeme, můžeme uvolnit místo pro jiné, pozitivnější pocity. Autor ve své knize ukazuje, jak můžeme najít odvahu podívat se a rozpoznat, co přesně v nás bylo zraněno, jak se můžeme postarat o svá zranění, vyrůst z nich, a dokonce je uzdravit, jak reagovat co nejrychleji nebo s odstupem a jak vyléčit i ty nejdávnější rány. Přitom nabízí řadu konkrétních návodů a metod práce s emoční bolestí. Rolf Sellin je původní profesí architekt, který o sobě zjistil, že je vysoce citlivý. Když se učil pracovat se svou citlivostí, vyvinul metody, které dnes ve svých seminářích a knihách zprostředkovává nejen hypersenzitivním laikům, ale i psychoterapeutům a psychologům. V Portále vyšly jeho knihy Blíž tě nepustím (2019) o nastavování hranic a Vysoce citliví lidé mezi námi (2021).

Kniha Já a obranné mechanismy patří ke klasickým, základním psychoanalytickým textům. Anna Freud, dcera Sigmunda Freuda, zde zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že ve skutečnosti bylo vždy předmětem zájmu psychoanalýzy Já a jeho poruchy – přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově Já a jeho funkcí. Autorka se v této knize věnuje specifickému problému – prostředkům, kterými se Já brání nelibým stavům a úzkosti a pokouší se zvládat impulzivní jednání, afekty a pudové nároky. Anna Freud (1895–1982) byla rakousko-uhersko-britská psychoanalytička židovského původu, dcera zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Je zakladatelkou egopsychologie a dětské psychoanalýzy. Jejím nejvýznamnějším konceptem jsou obranné mechanismy Ega a systém paralelních vývojových linií. Věnovala se též problému puberty a adolescence. Patří do stovky nejcitovanějších psychologů 20. století.