Portál strana 75 z 212

Kniha přináší populárně-naučnou formou málo známá fakta o autismu, jejich nečekané souvislosti a nevyhýbá se ani hodně diskutovaným tématům. Není učebnicovým textem ani poradenskou příručkou. Nemá za cíl komplexně popsat určitou problematiku spojenou s poruchami autistického spektra. Zaměřuje se naopak na poznatky, o nichž se v učebnicích většinou nepíše, protože se nehodí do učebnicových schémat. Není ale alternativním výkladem reality a zůstává na půdě akademické medicíny, kde autor více než dvě desetiletí působí. Je určena rodičům autistických dětí i všem odborníkům, kteří se chtějí zábavnou formou seznámit s neznámými dílky skládačky zvané autismus.

Lidem, kteří řeší naléhavou krizovou situaci, je dnes k dispozici řada různých zařízení, poskytujících krizovou pomoc, v nichž působí profesionálové i dobrovolníci. Publikace širokého autorského kolektivu shrnuje současný stav oboru, který je východiskem jejich práce, a popisuje základní postupy krizové intervence v nejrůznějších situacích. Úvodní část knihy charakterizuje společné znaky životních situací, v nichž lidé vyhledávají krizovou pomoc, a ukazuje možnosti odborné pomoci v krizi. Podává přehled pracovišť krizové intervence u nás i v zahraničí. Podrobně jsou rozebrána teoretická východiska i jednotlivé kroky různých forem a technik krizové intervence - tváří v tvář (s jednotlivcem, párem, skupinou); telefonická pomoc, mobilní služby (výjezd, práce v terénu) i krizová intervence při katastrofách. Ve speciální části autoři probírají hlavní typy krizových situací: krize spojené s jednotlivými fázemi lidského života (krizová intervence u dětí, dospívajících a jejich rodin, krizové situace u žen a mužů, v seniorském věku; krize spojené s partnerstvím, manželstvím a sexualitou); psychospirituální krize; krize spojené s duševními poruchami (klienti s poruchou osobnosti, s drogovou závislostí; týraní a zneužívaní klienti, problematika sebevražd). Závěr knihy se věnuje sociálně-právním aspektům krizové intervence.

Ludmila Javorová (1932) je jedna z mála žen, které byly vysvěceny na katolické kněze. Od roku 1964 byla pravou rukou tajně vysvěceného biskupa Felixe M. Davídka (19211988), vůdčí osobnosti skryté církve u nás. Ten po návratu z vězení (19501964) v šedesátých a sedmdesátých letech připravil a vysvětil na kněze řadu mladých mužů, a to celibátních i ženatých. Ludmilu Javorovou vysvětil na kněze západního obřadu římskokatolické církve v prosinci 1970 přes značný odpor v řadách biskupů a kněží skryté církve z okruhu Koinótés. Ludmila Javorová nemohla své kněžské povolání nikdy vykonávat zcela veřejně, ale dodnes je vnímá jako své životní poslání, byť stále ve skrytosti. Knižní rozhovor s ní je nejen unikátním svědectvím o životě skryté církve, ale především rozpravou o kněžství, jeho spiritualitě, o postavení žen v církvi a o možném přínosu ženství do všeobecně mužského prostředí katolického kléru.

Kdybych měl plnovous, tak se nebudu ke kuřákům raději ani přibližovat! Známý český psychiatr se ve čtyřech oddílech knihy opět pozastavuje nad absurditami každodenního života i nad jeho krásou, které si povšimne jen ten, kdo si na ni udělá čas. Nechybí ani půvabné historky z abstinentského života. První část knihy se věnuje různým aspektům smíchu a úsměvu, druhá část se zabývá mj. bludy a bludíky, cudnou a necudnou reklamou či transformačním účinkem vděčnosti a třetí část pojednává o vhodných technikách a návodech vedoucích k tělesné i duševní vyrovnanosti. Najdete zde krátké příběhy zamyšlení, pousmání, tu a tam zenovou kontemplaci nebo krátký, úderný verš. Čtenáře textem opět doprovází mudrlant pan Zkoumal.

Při přípravě jedné své knihy autorka strávila nějaký čas ve škole pro trenéry zvířat. Zatímco pozorovala studenty, jak cvičí paviány, emu, gepardy a další tvory, osvojila si pár technik, jež se ukázaly jako efektivní i v případě poněkud vyspělejšího zvířete jejího manžela Scotta. Poté o tom v The New York Times zveřejnila článek, který se na internetu stal nejsledovanějším a nejsdílenějším článkem Timesů v roce 2006. Tento úspěch Amy Sutherlandovou přiměl, aby své poznatky o behaviorálních technikách uplatňovaných u zvířat i lidí rozpracovala v knize. Ta je něčím na pomezí vzpomínek, rádce a příručky o zvířecí psychologii. Díky autorčinu originálnímu a zábavnému pojetí se dozvíme například to, proč odměna funguje lépe než trest nebo co je metoda minimálního posílení. Případně prostě získáme tipy, jak se účinně vypořádat s iritujícím chováním našich blízkých.

Velké logopedické pexeso obsahuje ve třech dílech 54 témat ze základní slovní zásoby přibližně tříletých dětí. Každé téma je tvořeno 10 dvojicemi obrázků. Lze je použít ke hraní klasického pexesa, při kterém se při pojmenování obrázků rozvíjí a upevňuje slovní zásoba, ale podle návodu a pod vedením rodičů, učitelů či logopedů také k dalším hrám zaměřeným na zrakovou a sluchovou paměť, zrakové a sluchové vnímání, vyjadřovací dovednosti, rozvoj logického myšlení a početních představ. Mezi využitá témata patří domácí zvířata, dopravní prostředky, ovoce, nábytek, oblečení, hudební nástroje, sporty, hmyz, stromy, dopravní značky, počasí, protiklady ad. Knihu ocení logopedi, ale také učitelky mateřských škol. Seznam témat prvního dílu: domácí zvířata, zvířata ze ZOO, lesní zvířata, barvy, dopravní prostředky, ovoce, zelenina, nádobí, nábytek, oblečení, části těla, hračky, pohádky, rodina, jídlo, květiny, povolání, čísla. Mgr. Ilona Eichlerová a Mgr. Jana Havlíčková jsou klinické logopedky, autorky knihy Já mám v krabici cukr a krupici (Portál, 2009).

Francouzský kněz a terapeut se ve své úspěšné knize (ve Francii už 4. vydání) věnuje závažnému celospolečenskému tématu, které se nevyhýbá ani věřícím jak žít s úzkostmi, depresí a pocity viny. Opírá se přitom o Malou cestu sv. Terezie z Lisieux, u níž můžeme díky její vlastní autobiografii velmi dobře rekonstruovat, že sama těmito duševními problémy velmi trpěla. Pralong dobře rozlišuje mezi oblastí, kde má zasáhnout psycholog či psychiatr, a oblastí, kde může pomoct duchovní vedení a podpora. Provází čtenáře nejprve životem sv. Terezie, kde ukazuje řadu symptomů, s nimiž se světice potýkala, popisuje, jak je ve svém duchovním životě proměňovala, a pak tuto zkušenost zobecňuje na způsob, jak se jí inspirovat v životě každého, kdo podobnými obtížemi sám trpí. V duchu Malé cesty vybízí ke klidnému přijetí vlastní nedokonalosti, k důvěře a odevzdanosti do Boží lásky, k zaměření na bezprostřední budoucnost, opuštění nereálných očekávání apod. Kniha pomůže jak věřícím, kteří trpí úzkostí a depresí, tak jejich rodinným příslušníkům, duchovním a doprovázejícím. Joël Pralong je švýcarský diecézní kněz, původním vzděláním ošetřovatel na psychiatrii. Je autorem řady knih na pomezí spirituální a duševní pomoci.

Čeká vás nepříjemné setkání se šéfem. Právě vám volala učitelka, aby si postěžovala na vaše dospívající dítě. Je večer a pohádali jste se s partnerem. Co uděláte? Všichni se čas od času ocitáme v podobných situacích a až příliš často se uchylujeme ke starým neúčinným vzorcům chování obhajujeme svoji potřebu mít pravdu, odmítáme opravdu naslouchat, kvůli hněvu nebo frustraci říkáme kruté věci. Jenže lze to i jinak, a právě pro takové situace vytvořil Marshall Rosenberg svou slavnou nenásilnou komunikaci. Kniha je vlastně souborem kratších autorových textů a pokrývá tak široku škálu témat od řešení konfliktů přes práci s hněvem, s duchovností či s láskou a vztahy až po výchovu dětí. Díky mnoha přepisům rozhovorů čtenář uvidí, jak metoda nenásilné komunikace funguje v praxi. Marshall Rosenberg byl americký psycholog, mediátor, autor a učitel, který vytvořil metodu nenásilné komunikace, tj. proces, který podporuje partnerství a pomáhá řešit konflikty ve vztazích a v komunitách. V Portále vyšly jeho knihy Nenásilná komunikace, Co řeknete, změní váš svět a Nenásilná komunikace a moc.

Chováte se sebevědomě, přestože v duchu bojujete s nejistotou? Máte často dojem, že nevíte, kdo doopravdy jste? Zmítáte se mezi pocitem nízkého sebevědomí a velikášstvím? Máte pocit, že nejste nikdy dost dobrá? Mnohé ženy se potýkají s nikdy nekončící potřebou uznání blízkými či okolím. Koncept ženského narcismu mnoha umožnil nahlédnout podstatu jejich problému a osvobodit se od představy trpícího, perfekcionistického vnitřního dítěte, které touží po uznání své skutečné identity. Kniha je určena všem ženám, které musí podobným pocitům dlouhodobě čelit. Text vychází z dlouholeté terapeutické zkušenosti autorky během léčení bulimie u žen. První část vymezuje koncept ženského narcismu jako pocit neschopnosti vyhovět požadavkům na dokonalost a ztrátu prožitku skutečného já. Zabývá se také rozdílem mezi narcismem u mužů a u žen. Druhá část se zaobírá problémy citové vazby, napětím mezi závislostí a autonomií, rodinnými vzorci, projekcí rodičovských ambicí, konfliktem madona-děvka, sourozeneckými vztahy a ideálem krásy. Třetí kapitola pojednává o vztahu mezi velikášstvím a komplexem méněcennosti, o postoji k jídlu, o kodependenci a různých jiných závislostech. V závěru jsou návody, jak se s narcismem alespoň částečně vypořádat. Bärbel Wardetzki je zkušená německá psychoterapeutka a autorka několika bestsellerů na téma poruchy příjmu potravy, ženské sebevědomí a obrana proti verbálním útokům.

Všeho nech a přijeď za mnou! Právě tohle napsal své mladé ženě její manžel, který se v té době živil jako lovec kožešin na Západním Špicberku. A Christiane, vzdělaná mladá umělkyně ze zámožné rodiny, skutečně opustila klidný život u rodičů i malou dcerku a vydala se na nehostinný Sever. Příběh vznikl ve čtyřicátých letech dvacátého století. Autorka své zážitky popisuje s neobyčejným pragmatismem a humorem, který tu a tam připomene slavnou knihu Vejce a já. Christiane, jako správná hospodyňka vybavená například sušenou petrželkou do polévky, připluje na Špicberky. Po počátečním šoku při spatření dřevěné chýše potřené dehtem, kterou jí manžel připravil spolu s mladým Norem, který dvojici pomáhá a má jim během polární noci dělat společnost, zjišťuje, že téměř jediným zdrojem potravy a vitaminů pro ně bude tulení maso. Poté co se mladé ženě podaří polidštit a zútulnit staromládeneckou domácnost, začne vnímat ohromující krásu a sílu severské přírody a oceňovat samotu poskytující možnost hluboké kontemplace. Později se dokáže nadchnout i nádherou půl roku trvající polární noci, popisuje různé zajímavé aspekty existence v severských podmínkách a životy obyvatel Špicberků a s odhodlaností sobě vlastní se přenáší přes drsné stránky života na Severu. Příjemné, vtipné čtení, psané stále živým jazykem, které poutavě zachycuje dobové reálie a v Německu se dočkalo již šestnácti vydání. Christiane Ritter (1897-2000), rodačka z Karlových Varů, se proslavila touto knihou, přeloženou do mnoha světových jazyků.

Kniha se zabývá rizikem syndromu vyhoření při práci učitele. Vyhoření vzniká v důsledku chronického stresu a vede k silným psychickým a fyzickým problémům, k nekvalitní výuce, ke špatným vztahům ke kolegům a žákům. Cílem knihy je, aby vyučující získali dobré povědomí o rizicích, které souvisejí s profesní náročností, získali orientaci v pojmech stres a vyhoření a dokázali u sebe vnímat jejich projevy, porozuměli příčinám stresu a vyhoření na individuální, školní a resortní úrovni, nabyli přesvědčení, že je možné vhodnými kroky snížit nebezpečí vzniku vyhoření, vyzkoušeli si sadu konkrétních technik. Kniha využívá výsledků největšího výzkumu vyhoření mezi českými vyučujícími, který byl realizován v letech 2017-2018. Autorský tým ve složení doc. PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D., prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., PhDr. Ida Viktorová, Ph.D., PhDr. Veronika Pavlas Martanová, Ph.D., PhDr. Anna Páchová a Ph.D. a PhDr. Veronika Francová, Ph.D., pracuje na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 2015 se systematicky věnuje výzkumu učitelského vyhoření.

Kniha přináší populárně-naučnou formou málo známá fakta o autismu, jejich nečekané souvislosti a nevyhýbá se ani hodně diskutovaným tématům. Není učebnicovým textem ani poradenskou příručkou. Nemá za cíl komplexně popsat určitou problematiku spojenou s poruchami autistického spektra. Zaměřuje se naopak na poznatky, o nichž se v učebnicích většinou nepíše, protože se nehodí do učebnicových schémat. Není ale alternativním výkladem reality a zůstává na půdě akademické medicíny, kde autor více než dvě desetiletí působí. Je určena rodičům autistických dětí i všem odborníkům, kteří se chtějí zábavnou formou seznámit s neznámými dílky skládačky zvané autismus. Prof. Michal Hrdlička je přednostou Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, vyučuje na 2. LF UK. Absolvoval četné zahraniční stáže, publikoval řadu prací doma i v zahraničí. Byl editorem učebnice Dětská a adolescentní psychiatrie (2000). V Portále mu jako spoluautorovi vyšly knihy Krize středního věku (2006) a Dětský autismus (2014).

Kniha matematických her se snaží zpřístupnit matematiku všem dětem: těm matematicky nadaným, ale i těm, které matematika zrovna moc nebaví. Známé hry přizpůsobuje jednoduchému i složitějšímu matematickému jazyku (pexeso, domino, hra v kostky, bingo), vedle toho kniha obsahuje i spoustu zcela nových her. Provází děti do světa sčítání a odčítání, malé i velké násobilky, zlomků, hodin, geometrických tvarů, prostorové představivosti, pomáhá rozvíjet logické myšlení prostřednictvím matematických šifer a kódů atd. Každá hra je v knize jednoduše popsána, obsahuje počet hráčů, rozpis pomůcek a procvičovanou matematickou operaci, případně obměnu hry (její těžší variantu pro vyšší ročníky), přílohu v podobě záznamového archu či komponenty potřebné ke hře. Stačí tedy přílohu z knihy pouze vykopírovat a použít ji ke hře popsaným způsobem. Kniha her se zaměřuje na procvičení učiva od 3. ročníku ZŠ až po konec druhého stupně. Mnoho her je ale upraveno a dají se použít již od 1. ročníku ZŠ. V hrách totiž často jde o metodu a postup hry samotné. Procvičované učivo si učitel do her může dosadit sám dle vlastní potřeby.

Je důležité, aby se pečující o osoby s demencí starali tak, že se jejich klienti budou cítit dobře. To se však podaří pouze tehdy, budou-li pracovníci stále znovu zkoumat a zlepšovat svůj postoj, ošetřovatelské kompetence i odborné know-how. Právě to je cílem tohoto přehledného, srozumitelného a výstižného rádce. Čtenáři se dozvědí, jakých chyb by se při péči mohli dopouštět. Cílem však je zprostředkovat jim mnoho praktických rad a tipů v oblasti vlastního postoje, uspořádání prostředí, komunikace, náročného chování, práce s klientovou biografií či péče o tělo a výživy. Každé ze sta hesel obsahuje předpoklad, s nímž autorky nesouhlasí, komentář a podnět, jak se dané chybě vyhnout. Podněty autorek ukazují mimo jiné směrem k individualizované péči, zájmu o důvody určitého chování a respektu k postoji osob s demencí. Jutta König je znalkyně v oblasti sociálního práva a zdraví. Dr. Claudia Zemlin pracuje jako klinická psycholožka, gerontoložka, psychoterapeutka a vyučuje na Univerzitě Witten/Herdecke. Autorky vedou v Německu četné semináře na téma péče o lidi s demencí a poskytují v této oblasti poradenství.

Cílem publikace je seznámit čtenáře s traumatem u dětí, které způsobila pečující osoba, a popsat způsoby podpory, resp. léčby traumatizovaného dítěte. Pokryta jsou témata jako neurofyziologie traumatu, dispozice k traumatu, nezdolnost, vliv na kvalitu vazby k blízkým osobám, překonání traumatu v terapii, rizika spojená s terapií, podpora traumatizovaného dítěte v rodině. Na knize, která má multidisciplinární charakter, se podíleli profesionálové pracující s traumatizovanými dětmi a s jejich rodiči jako psychologové či sociální pracovníci (Petr Štěpaník, Ivana Pokorná, Leona Němcová, Tereza Chábová, Tereza Koryntová, Hana Pazlarová, Štěpánka Hejčová, Daniela Květenská, Veronika Kubešková, Jindra Šalátová).

Jessie je holka, kterou nechtěli. Holka s dramatickým osudem, který se nakonec povede proměnit, i když to je za cenu náročné práce lidí kolem ní a také samotné Jessie. Torey Hayden v knize popisuje složité úsilí o získání důvěry malé holčičky, která už se bojí k někomu přilnout. Jessie neuvěřitelně lže, její lhaní je až patologické a slouží jí jako adaptační mechanismus. Alespoň někdy je za hrdinku, i když si to vybájí, a lži jí mají sloužit k tomu, aby ji někdo bral vážně. Díky vytrvalé terapeutické práci se jí ale podaří tuhle ochranu postupně opustit a stát se tím, čím doopravdy je malou, citlivou holkou.