Prostor strana 58 z 62

Manželství hrdinky Deníku Šílené manželky, se už delší dobu rozpadá. Do této celkem banální výchozí situace autorka rozpoutá gejzír komických situací, do nichž uvrhá svoji hrdinku a její 2 dcery. Druhý román nás nechá nahlédnout do života 33leté Karolíny, která pracuje jako redaktorka časopisu v Praze a žije v malé vesnici. Domek jí padá na hlavu, její partner je stále někde pryč, přátelství s ženatým kolegou je stále hlubší a ke všemu selhaly antikoncepční pilulky. Jenže kdo je otcem?

Tato kniha se pokouší přinést hlubší vhledy a seriózní informace o současném dění v české sociální demokracii, o jejích dějinách, ideových základech a perspektivách v mezinárodním srovnání. konfrontuje názory, postoje i osobní vztahy tří předsedů ČSSD a zároveň premiérů - Miloše Zemana. Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse a přináší také portréty těchto osobností z pera známých českých politických komentátorů.

Soubor povídek úspěšného německého prozaika líčí několik příběhů z německé současnosti. Jejich hrdinové se nečekaně ocitají před životními rozhodnutími, jsou osudem či vlastním přičiněním zahnáni do kouta nebo obtížně hledají svou identitu. Povídkám, napsaným lehkým (až žurnalistickým) perem, neschází napětí – ostatně Schlink je znám jako autor výborných kriminálních příběhů.

Další svazek knižní řady Náboženské tradice světa ve kterém nalezname výklad vzniku a histrického vývoje domorodých náboženství Severní Ameriky.

Bernhardova novela Na výšinách vyšla knižně poprvé v roce 1989, avšak autor ji začal psát už v roce 1957, a patří tedy k jeho nejranějším prózám, resp. textům na pomezí poezie a prózy. Jde o rozsáhlý fragmentární útvar, který měl být pravděpodobně součástí většího románového celku. Navzdory tomu je tato novela uzavřeným a samostatným textem, který obsahuje pro autora charakteristická témata, jako např. potřeba tvořit a zároveň nemožnost tvořit, všudypřítomná tragikomičnost, stejně jako stylistické prvky a vyprávěcí techniky, jimiž se vyznačuje Bernhardovo vrcholné tvůrčí období. Novela má zároveň výrazné autobiografické rysy. Osmadvacetiletý autor tu ve zkratce vyslovuje vše, co se ho bytostně dotýkalo a čím trpěl jako opuštěný mladý muž po těžkém plicním onemocnění, z něhož vyvázl takřka jen zázrakem.

Tato kniha se pokouší přinést hlubší vhledy a seriózní informace o současném dění v české sociální demokracii, o jejích dějinách, ideových základech a perspektivách v mezinárodním srovnání. konfrontuje názory, postoje i osobní vztahy tří předsedů ČSSD a zároveň premiérů - Miloše Zemana. Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse a přináší také portréty těchto osobností z pera známých českých politických komentátorů.

Kniha Éra prázdnoty je první knihou G. Lipovetského, která vyšla ve Francii již v roce 1983. Tenzo francouzský esejista a sociální myslitel je přijímán jako mimořádně výstižny a zároveň kritický komentátor obrazu druhé poloviny dvacátého století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání soudobých jevů současného individualismu se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho současného života, respektive projevů soudobé západní civilizace. Ve svých dalších knihách rozvíjí Gilles Lipovetsky základní okruh témat naznačených v Éře prázdnoty.

Po literárním cestopisu o Indii pod názvem Čísi svět (2004) představuje známá česká spisovatelka v nakladatelství PROSTOR už svou druhou knihu. Její tři novely vznikaly postupně od druhé poloviny osmdesátých let minulého století a ve všech případech jde o silné příběhy z našich časů. Jméno se odehrává v období normalizace v Československu. Historik, který nesmí publikovat, najde ženu, jež propůjčí jeho knížce své jméno. "Pokrývačka" mu postupně ukradne nejen knihu, ale i duši. Lež, na níž systém stojí, plodí v lidech zvrácené představy a deformuje jejich životy. Zakládá tragédii už od antiky. Milost je o brutálním vrahovi, jeho milé, knězi a bachaři. Autorka zde čerpala z poznatků a zkušeností, které nabyla jako ředitelka odboru stížností a milostí v kanceláři prezidenta Havla. Třetí novela Ráchel zachycuje příběh ženy, kterou rodiče vyvezli jako malé dítě do emigrace. Po jejich smrti hledá bolestně cestu k mateřskému jazyku a zemi, kde se narodila.

Jednoduché autentické vyprávění o neobyčejných začátcích dnes nejstaršího porevolučního klubu v Praze. Popisuje jeho vznik v roce 1990 i to, co mu předcházelo, způsob opakovaných úprav interiéru i různé potíže, s kterými se jeho provozovatelé museli potýkat. Na jedné malé společnosti tak demonstruje rozvoj raného kapitalismu v Čechách, charakterizovaného bohémským přístupem a nezkaženou živelností. Humorně referuje o zákulisí různých setkání, o pikanteriích a trapasech, kterých nikdo z nás nezůstane v běžném životě ušetřen, a o českých i světových osobnostech, které na Lávku v průběhu let zavítaly. Do úsměvně líčených peripetií zasahují starší vzpomínky, které dávají nahlédnout do duší tvůrců klubu a jejich kamarádů a mohou čtenářům připomenout i něco z vlastní minulosti.

Dvoudílná publikace Vítězové? Poražení? přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z původně 120 zaznamenaných životopisných vyprávění někdejších disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se v různé míře a na různé úrovni účastnili opoziční činnosti, a navazující druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ, od okresních výborů až po předsednictvo ústředního výboru KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v rámci výzkumného projektu metodou tzv. orální historie, přispívají nejen k obohacení našich faktografických znalostí o období normalizace. Umožňují nám nahlédnout do životních příběhů, zkušeností a prožitků lidí, kteří z jedné či druhé strany tuto historickou periodu ovlivňovali a spoluvytvářeli její charakter. Čtenář si může vytvořit velmi plastický, a přitom neučebnicový obraz našich nedávných dějin, neboť může konfrontovat jejich individuální prožitek zachycený ve vyprávění desítek aktérů. Na jedné straně jsou mezi nimi Petr Oslzlý, Václav Malý, Mikuláš Huba, František Stárek, Petr Uhl, Vladimír Hučín, Václav Havel a mnozí další, na straně druhé například Jindřich Poledník, Rudolf Hegenbart, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Zdeněk Hoření či Jaroslav Čejka. Historikům i širšímu okruhu zájemců o toto téma se do rukou dostává autentický pramen v podobě vyprávění osob různého věku, z centra i z regionů, známých i těch, kteří příležitost zveřejnit svůj životní příběh dostali poprvé. Životopisné rozhovory se přitom nezaměřují jen na historické události, na činnost ve stranických a politických funkcích nebo na disidentské aktivity. Přinášejí skutečné příběhy, někdy velmi silné a lidsky jímavé, jindy všední anebo přes veškerou autostylizaci i odpudivé. Interview zachycují také sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jakož i jejich osobní záliby, zájmy a koníčky a pokoušejí se přispět k tomu, aby označení „komunistický funkcionář“ nebo „disident“ nebylo jen prázdným pojmem bez živého obsahu. Publikace nesoucí záměrně nejednoznačný název Vítězové? Poražení? doplňuje tu stránku dějin, kterou nelze podchytit na základě písemných archivních pramenů. Je určena nejen pamětníkům, ale i mladé generaci čtenářů, která má možnost se na základě rozsáhlého a různorodého souboru rozhovorů zamyslet nad veřejnou i osobní „podobou“ těch, kteří své vyprávění poskytli, a dotvořit si svůj vlastní obraz sledovaného období.

Dvoudílná publikace Vítězové? Poražení? přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z původně 120 zaznamenaných životopisných vyprávění někdejších disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se v různé míře a na různé úrovni účastnili opoziční činnosti, a navazující druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ, od okresních výborů až po předsednictvo ústředního výboru KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v rámci výzkumného projektu metodou tzv. orální historie, přispívají nejen k obohacení našich faktografických znalostí o období normalizace. Umožňují nám nahlédnout do životních příběhů, zkušeností a prožitků lidí, kteří z jedné či druhé strany tuto historickou periodu ovlivňovali a spoluvytvářeli její charakter. Čtenář si může vytvořit velmi plastický, a přitom neučebnicový obraz našich nedávných dějin, neboť může konfrontovat jejich individuální prožitek zachycený ve vyprávění desítek aktérů. Na jedné straně jsou mezi nimi Petr Oslzlý, Václav Malý, Mikuláš Huba, František Stárek, Petr Uhl, Vladimír Hučín, Václav Havel a mnozí další, na straně druhé například Jindřich Poledník, Rudolf Hegenbart, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Zdeněk Hoření či Jaroslav Čejka. Historikům i širšímu okruhu zájemců o toto téma se do rukou dostává autentický pramen v podobě vyprávění osob různého věku, z centra i z regionů, známých i těch, kteří příležitost zveřejnit svůj životní příběh dostali poprvé. Životopisné rozhovory se přitom nezaměřují jen na historické události, na činnost ve stranických a politických funkcích nebo na disidentské aktivity. Přinášejí skutečné příběhy, někdy velmi silné a lidsky jímavé, jindy všední anebo přes veškerou autostylizaci i odpudivé. Interview zachycují také sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jakož i jejich osobní záliby, zájmy a koníčky a pokoušejí se přispět k tomu, aby označení „komunistický funkcionář“ nebo „disident“ nebylo jen prázdným pojmem bez živého obsahu. Publikace nesoucí záměrně nejednoznačný název Vítězové? Poražení? doplňuje tu stránku dějin, kterou nelze podchytit na základě písemných archivních pramenů. Je určena nejen pamětníkům, ale i mladé generaci čtenářů, která má možnost se na základě rozsáhlého a různorodého souboru rozhovorů zamyslet nad veřejnou i osobní „podobou“ těch, kteří své vyprávění poskytli, a dotvořit si svůj vlastní obraz sledovaného období.

Děj humorné movely je zasazen do redakce inzertních novin Pražský den, kterou řídí jejich majitel Schauer. Redakce má jen málo zaměstnanců a v podstatě prosperuje, každý se ale snaží, co to dá, aby vynikl. Hlavní postavou se vbrzku stává vychrtlý obrýlený intelektuál se zelenou pletí žijící stále s přepečlivou maminkou Jiří Šourek. Právě on, v zoufalství, čím a jak oživit kulturní rubriku, dostane do rukou dopis, který napsala ministru Rosenheimovi jeho milenka. Vzpomíná na příjemně strávenou dovolenou s ženatým ministrem. Jiří udělá z dopisu zprávu dne - a spouští tím celý řetězec skandálních odhalení, komických situací i osudových přehmatů...

Co znamená nezpracovaná vina pro politickou kulturu demokratické společnosti? Tuto otázku si německá společnost dvacátého století musela položit hned dvakrát – po roce 1945 a po roce 1989. Politoložka Gesine Schwanová, která řídí Evropskou univerzitu Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou a letos kandiduje na úřad spolkového prezidenta, polemizuje ve své práci na hluboce lidské téma s naivní a falešnou představou, že nezpracovaná vina se časem – jaksi biologicky – „vyřeší“ sama. Člověk, který si nedokáže přiznat a zhodnotit vlastní podíl na nesprávných činech, neškodí – a to dlouhodobě – jen sám sobě a svému bezprostřednímu okolí (rodina, děti), ale nakonec i celé společnosti a politickému klimatu. Zamlčovaná vina totiž otřásá sebevědomím, důvěrou člověka v sebe i v druhé a v rovině společenské rozhodně ohrožuje stabilitu demokratického zřízení. Schwanová se ve svém výkladu opírá nejen o zkušenosti velkých náboženství, ale vychází i z řady děl nejrůznějších evropských myslitelů (Immanuela Kanta, Paula Ricoeura, Karla Jasperse, Sigmunda Freuda a dalších) a pracuje s bohatým historickým materiálem. Ačkoli jí za základní pramen slouží období německé třetí říše, zvolené téma úzce souvisí s jakoukoli totalitní společností, respektive s jakýmkoli přechodem od totality k demokracii. Kniha zabývající se v historickém kontextu otázkou viny či provinění a jejím významem pro kulturu demokratické země je tedy navýsost aktuální i pro současnou českou společnost.

Další svazek knižní řady Náboženské tradice světapředstavuje vývojově třetí a nejmladší náboženský systém - islám - jemuž dalo vzniknout semitské civilizační prostředí Předního východu. Autor přistupuje k islámu z pozic kulturního antropologa, který se pouští za hranice normativního islámu a pomocí empirického výzkumu se noří do hlubin islámské každodennosti. Vychází z premisy, že islám je náboženství spíše ortopraktické , které lkade větší důzar na zákonodárnou povahu zjeveného slova Božího a na naplňování zbožnosti v praktickém životě věřících.

Když dospělá žena miluje už jen svou kočku, asi s ní nebude něco v pořádku. To něco je celý svět sociální pracovnice Agáty: vyhořelý manžel, vzdalující se syn, ohrožené pracovní místo; strádání finanční i citové. Žena uvězněná v pasti na myši. Pak její kočka skočí z balkónu na dvůr – a rovněž pod Agátou se najednou rozevře propast. Svůdná propast: její kočku zachrání neznámý muž, který má v sobě temnou hloubku, jež Agátu děsí i přitahuje současně. Vášnivý vztah, jenž s ním Agáta prožije, ji zavede nejen až do odlehlých oblastí Afriky – ale hlavně do té horké a tajemné džungle, již má většina z nás v srdci.

V nejnovějším románu se Paul Aster představuje v takové podobě, na jakou jsme u něj zvyklí – jako výborný vypravěč příběhů, který využívá postupy a prvky pokleslých žánrů. Autor pracuje s motivy detektivního, špionážního, sci-fi , válečného a milostného románu, přičemž příběhy často vkládá do sebe a zároveň nenásilně rozvíjí úvahy o povaze reality a lidských dějin. Základní linii vyprávění tvoří stárnoucí nedávno ovdovělý spisovatel. Následkem dopravní nehody je upoutaný na invalidní vozík, proto žije v domě s rozvedenou dcerou Miriam a vnučkou Katyou. Přemítání o uplynulém životě se v jeho hlavě prolíná s vymýšlením příběhu.