Prostor strana 60 z 63

Dílo národů Roberta B. Reicha, profesora Harvardovy univerzity, je živě napsanou analýzou problémů, před kterými dnes, na přelomu století, stojí nejen Spojené státy, ale i ostatní vyspělé země. Ještě v polovině 20. století životní úroveň obyvatel každého státu závisela na úspěchu hlavních korporací země. Ekonomika vyspělých státu byly propojeny jen ve velmi omezené míře. Reich ve své práci přináší přesvědčivé argumenty pro své tvrzení, že dnes se situace změnila: peníze, myšlenky a technologie volně proudí přes hranice, v neposlední řadě díky moderním formám komunikace. To prospívá především tvůrčím pracovníkům, které Reich nazývá symbolickými analytiky , avšak přináší ve vyspělých státech značné problémy nekvalifikovaným pracovním silám i pracovníkům v sektoru služeb, kteří se dostávají do konkurenčního tlaku pracovních sil v zemích třetího světa, které jsou ochotny pracovat za velmi nízkou mzdu. Ve Spojených státech se rozšiřuje propast mezi symbolickými analytiky a čtyřmi zbývajícími pětinami obyvatelstva. V Díle národů, jehož titul je narážkou na klasickou práci Adama Smithe, Reich navrhuje reformní opatření, kterými by se tento nepříznivý trend dal zvrátit.

Ve volném pokračování vloni vydané autorčiny prvotiny Pár obyčejných dnů se opět setkáme se svéráznou sociální asistentkou Ivou Drexlerovou, a jejími několika novými případy, jejichž řešení si v ničem nezadá s prací soukromého detektiva - jen snad poněkud hůř placeného a s menší společenskou prestiží. Ponuré okolnosti často velmi smutných příběhů jsou ovšem i tentokrát podány s notnou dávkou inteligentního humoru, nadhledu a sebeironie, ještě okořeněnou kousky hrdinčiných tří pubertálních dcer a velmi speciální babičky. A tak i žena, která je ve své profesi ztělesněním odvahy, se v soukromém životě dostává občas do úzkých...

Austerův oslňující „pikareskní román se odehrává vlastně v průběhu celého 20. století. Autor originálně a s nadhledem konfrontuje dospívání malého sirotka se „zráním“ americké společnosti, tj. s událostmi, které otřásly na počátku minulého století dějinami Spojených států. Chlapec Walt se u záhadného mistra Jehudi naučí létat a poprvé vzlétne spolu s Charlesem Lindberghem a doslova a do písmene padá s newyorskou burzou. Waltův vzestup a sláva zobrazují Ameriku 20. století v jejích proměnách, v její pokleslosti i velikosti.

Kniha obohacuje obsáhlou kafkovskou literaturu o zcela nový pohled: v centru pozornosti nestojí jako obvykle spisovatel sám, ale členové jeho rodiny, rodiče Hermann a Julie Kafkovi, jeho tři sestry i další příbuzní. Informace o nich byly dosud pro badatele zajímavé jen tehdy, pokud mohly nějakým způsobem přispět k vysvětlení nebo interpretaci Kafkova díla. Wagnerová ve své práci vychází z Kafkových deníků a dopisů, kromě toho nejenom pečlivě prostudovala archivy, především pražský policejní archiv, v němž našla mnoho zajímavých informací, ale zpovídala i pamětníky. Knížka představuje v tomto smyslu nejen přínos ke kafkovskému bádání, ale i k historii českých Židů ve spektru dějin jedné typické židovského rodiny z níž vzešel jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní světové literatury.

Američtí prezidenti podstatným způsobem ovlivňovali a ovlivňují dějiny své země. Podle ústavy jsou hlavou státu, zastávají funkci předsedy vlády a nejvyššího velitele ozbrojených sil. Od 20. století se k jejich "zaměstnání" přidružila ještě zásadní role v mezinárodní, respektive celosvětové politice; především v době mezinárodních krizí stojí američtí prezidenti v ohnisku politických událostí.Encyklopedická práce předních německých historiků a politologů představuje 42 prezidentů USA od George Washingtona po George W. Bushe v biografických portrétech. Velkým osobnostem v Bílém domě, jako např. Georgi Washingtonovi, Andrew Jacksonovi, Abrahamu Lincolnovi nebo Franklinu D. Rooseveltovi, je přitom věnováno více místa než těm, jejichž význam je menší. Jednotlivé příspěvky zachycují nejen často pohnuté osobní a politické osudy jednotlivých státníků, ale i nejdůležitější události a mezníky politického, sociálního a morálně-duchovního vývoje USA.

Další svazek esejů francouzského sociálního myslitele kriticky analyzuje postmoderní dobu.

Titul Ochlazení, science fi ction z blízké budoucnosti, není míněn pouze v přeneseném smyslu - v tomto případě se ochlazují vztahy mezi Ruskem, Evropskou unií a NATO -, ale i doslovně. Rusko přestává Evropě dodávat ropu a plyn. Na začátku románu ruské tanky potlačí v Bělorusku, bojujícím za demokracii, jak lidská práva, tak "kontrarevoluci". Tato událost, která má mnohé shodné rysy s rokem 1968 v Československu i s následnou normalizací, k nimž se autor v retrospekci vrací, přerůstá v napínavý příběh. Nadějí zůstává láska, bezpodmínečná, nic neočekávající.

Román beletristickou formou přibližuje osobnost židovského básníka a dobrodruha Huga Sonnenscheina-Sonky, který chtěl změnit svět, přežil Osvětim a zemřel ve věznici na Mírově. Kniha Jiřího Kamena vychází především z autentického Sonkova dopisu Rudolfu Slánskému, který psal na Mírově v době, kdy byl obviněn z kolaborace. Nejčastějšími tématy veršů německy píšícího židovského básníka Sonky (1889–1953), rodáka z Kyjova, jsou revoluce, vzpoura a vztahy muže a ženy: osudové i minutové. V jeho básních vystupují samotáři, rebelové, vagabundi, gézové, blázni, Židé, cikáni a děvky. Bůh se chová jako anarchista, Ježíš je vagabund podobný Sonkovi. Básník se i jako neliterární postava rád stylizoval do role člověka z okraje společnosti. Jeho život představuje závratný sled dobrodružství, milostných, politických i uměleckých.

Románovým způsobem zpracované známé téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Autor se pokusil o nový pohled na známé a již řadou tvůrců zpracované téma. Při sledování činnosti příslušníků československých vojenských jednotek ve Velké Británii, členů výsadků Antropoid a Silver A, rotmistrů Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše, Josefa Valčíka a dalších parašutistů, vyslaných 29. prosince roku 1941 z Londýna do okupované vlasti, aby nejen navázali spojení s domácím odbojem a organizovali sabotáže, ale především se pokusili uskutečnit atentát na R. Heydricha, sice respektuje základní historická fakta, ale snaží se klást větší důraz na zobrazení psychiky protagonistů a odhalení motivů jejich činů.

Teta Valerie, moderní stará panna, zdědí nečekaně rodinný statek. Ale nemá na údržbu, a tak se ho snaží zachránit pomocí příbuzných, kteří přijedou z různých zemí, kam je zavály tři přistěhovalecké vlny. Ti se nejen těžko sžívají s "místňáky", ale narážejí na sebe rozličností zvyků, názorů i životního stylu. V závěru objevují "starou vlast", uvědomují si své kořeny, a ač se vrací do svých domovů, jednou nohou již na statku zůstávají. Celý příběh je rámován dobovým prokletím a má téměř detektivní náboj - vyšetřování úmyslně založeného požáru usedlosti.

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost. Editor do svého "klasobraní" zařadil verše, o kterých sice kdekdo ví ze školních let, ale které se již vytratily ze živého čtenářského povědomí, např. literární texty českého středověku, původní verze písní "Svatý Václave" a "Narodil se Kristus Pán", ale i jedinečná díla básnické baladiky: Nerudova "Balada horská" a "Paní z námoří" J. Hořejšího, verše J. Mahena ad. Hron zároveň vysvobozuje ze zapomenutí rozsáhlou skladbu "Protichůdci" obrozeneckého básníka V. B. Nebeského, ale i třeba takovou literární "fajnovost", jako jsou barokizující hřbitovní nápisy Víta Cízy. Hronův výběr není ovšem uzavřen do české jazykové ulity. Do české poezie právem patří i texty psané jak univerzálním jazykem evropského středověku, latinou, tak především verše psané německy (minesangy Václava II., Rilke, ale i málo známý T. Hoeck, také Franz Kafka a Adalbert Stifter) a rovněž anglicky (např. evropsky proslulá koleda "Good King Wenceslas"). Takto široce koncipovaný výběr poskytuje čtenářům cennou příležitost spontánně a přímo, bez nadbytečných literárněhistorických zprostředkování, konfrontovat básnické hodnoty nejrůznějších dob a duchovních proveniencí a v případě textů psaných v cizích jazycích i porovnávat jejich "zrcadlovou", dvojjazyčnou podobu.

Kniha představuje dvanáct západoevropských zemí, jejich tradice a kultury. Pro představení každé z těchto zemí byla vybrána buď ta období, v nichž prožívaly svá zlatá léta, či ta, která ovlivnila dějiny a kukturu jiných evropských národů. Záměrem této ušebnice je dát jak pedagogům, tak dětem první „klíč k dané zemi.

Esej Jeana Améryho (1912-1978) O stárnutí vychází z duchovního prostředí existencialismu a ani čtyřicet let od prvního vydání neztrácí aktuálnost; každý z nás, pokud se nestane statistickou výjimkou, dříve či později zestárne. Autor probírá různé aspekty stárnutí a začíná proměnou v zakoušení času a prostoru. Má-li mladý člověk před sebou "spoustu" času, pak to především znamená, že žije ve světě vnímaném prostorově: svět je takovému člověku otevřen. Stárnoucímu se však uzavírá a on sám upírá pohled nikoliv do budoucnosti, nýbrž do minulosti. Započíná se ústup ze světa. Jednoho dne stárnoucí člověk nepoznává vlastní tělo, na sobě pozoruje, co v něm, kdysi mladém, budilo odpor. Jeho tělo se mu - stejně jako celý svět - odcizuje, neboť nyní je mu dáno jinak než v mládí. Zatímco tehdy byl vlastně bez něj a přitom s ním splýval, teď je tímto tělem a zároveň ve stálém zápase s ním. Dříve byl "energií", teď je pouhou "hmotou". Stárneme a nutně přestáváme rozumět světu, a to i když zápas o porozumění nevzdáváme, tj. když se povýšenecky neuzavřeme v tzv. věčných pravdách, či když se naopak hystericky nesnažíme držet krok s dobou. Nové pohledy na svět však přijímáme jen s největšími obtížemi a pravé potěšení nám neposkytují. Esej O stárnutí stejně jako celé Améryho dílo se vyznačuje nekompromisní vůlí k pravdě.

Reprezentativní publikace předního fotografa architektury Pavla Štechy obsahuje přes čtyři sta fotografií jeho rodného města, členěných do osmi kapitol. Vychází v českoanglickém jazyce.

Na úsvitu moderního věku se v Itálii setkaly tisíce nadšených diváků se slavnými aviatiky a umělci, mezi nimiž nechyběli Franz Kafka, Louis Blériot, Giacomo Puccini, Glenn Curtis, Max Brod a Gabrielle D’Annunzio. Pražský rodák Peter Demetz, emeritní profesor Yaleské univerzity, se vydal v jejich stopách a zjistil, že onoho 11. září 1909 se nejen proťaly cesty Franze Kafky, Gabriela d´Annunzia a Giacoma Pucciniho, ale že se tito umělci v Brescie setkali s leteckými inženýry i odvážnými aviatiky. Demetz popisuje dobrodružnou podívanou a dění kolem letecké přehlídky včetně jejích nečekaně melodramatických příprav a zároveň rozšiřuje naše znalosti o kulturní historii. Stejně jako Kafku ho uchvacují letecká esa – Američan Glenn Curtis, Ital Mario Calderara a úřadující král oblak Louis Blériot z Francie: i oni ostatně byli umělci ve svém vlastním oboru…

Kniha se zabývá dějinami církví v bývalém Sovětském svazu, Československu, Polsku, Maďarsku a NDR během komunistického režimu po druhé světové válce.Autor se ovšem snaží ukázat celou pravdu, tedy nejen potlačování a pronásledování církví, nýbrž i skutečnost, že také uvnitř církví se našli lidé, kteří k pronásledování víry a věřících různou měrou přispívali. Nehledá laciná nařčení ani odhalení, dokazuje, jak usilovně se tajné služby komunistických režimů dostávaly lidem pod kůži a jak těžké bylo bránit se jejich působení. Odhaluje institucionální mechanismy pošlapávání lidského svědomí a naznačuje, jak bylo možné vytvořit v centru Evropy v polovině 20. století systém založený na násilí a lži a současně jej prezentovat jako vrcholný výdobytek humanismu.