Prostor

Pod kopcem Landek ve slezské Ostravě žije ve dvou starých havířských domcích zvláštní pár – Johan a Truda, rázovití obyvatelé kraje formovaného hornickou tradicí. Navykli si pozorovat lanovku vozící turisty na vrchol kopce, na zahrádce popíjejí pivo, které se jim v lahvích chladí na dně malého rybníka, a zdánlivě bezstarostně si užívají své obyčejné životy. V době lockdownu se Johan s Trudou ocitají v nezvyklé situaci: jsou čím dál víc odkázáni sami na sebe, Johanův syn Hannes žijící v sousedním Polsku se k nim obtížně dostává přes uzavřenou státní hranici a Trudina dcera Maruška má svůj nový život v Praze. Radost ze setkání s dětmi a vnoučaty nahrazují nové starosti, reflektované ve svérázných rozhovorech a nápadech, jejichž atmosféru dotváří kouzelné hlučínské nářečí – prajzština. Zatímco Johan a Truda mudrují, jestli proti „činskemu virovi“ pomohou spíše „haderky přes pusinu“, řádně vychlazené pivo, „trumpovska dezinfekcija“ nebo „fajně zlata polivka“ z koi kaprů prodávaných v hobby marketu, nelítostná realita doráží až k nim na zahrádku. Na pozadí zdánlivě nedůležitých dějů a situací se rozvíjí příběh v jedné rovině humorný, zároveň ale v jádru vážný a tragický. Skrze místy groteskní vyprávění tak autor odkrývá absurditu a bizarnost doby pandemie, kterou oba hrdinové prožívají po svém – se svérázným pohledem na život a neméně svéráznými názory, jež nasvěcují nedávnou globální zkušenost z nových perspektiv.

První sbírka povídek dnes již etablované irské spisovatelky Claire Keeganové vyšla v originále v roce 1999 a je uhrančivá díky spojení lyrického stylu a tvrdé reality, kterou vykresluje. Působivost jí dodávají nečekaná rozuzlení příběhů, náznaky, z nichž naskakuje husí kůže, i obnažená pravda, vylíčená minimem přesných a výstižných vět. Autorčin rukopis s jasnou vizí ostře zkoumá svět, kde mají sny, vzpomínky a náhoda fatální následky pro všechny zúčastněné. Vyprávění jsou často tíživá a čtenář cítí jejich hutnou atmosféru, stejně jako skutečnost, že se pod povrchem těchto pečlivě vymodelovaných příběhů děje vždy cosi osudového. Claire Keeganová v každé povídce své prvotiny zkoumá vztahy mezi muži a ženami, rodinné vztahy i skrytou či otevřenou krutost a násilí. K těmto námětům se bude vracet i ve své další tvorbě. Antarktida vzbudila u čtenářů i kritiky globální ohlas a podle listu The Observer přináší „jedny z nejlepších současných povídek napsaných v angličtině“. Autorka za ně byla v roce 2000 odměněna prestižní Rooneyho cenou za irskou literaturu.

Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé téma je podepřeno autorovou špičkovou vědeckou erudicí a kniha je díky jeho nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.

Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé téma je podepřeno autorovou špičkovou vědeckou erudicí a kniha je díky jeho nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.

Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky. Zoja z této perspektivy osvětluje klíčové momenty dějin, zaměřuje se na totalitní režimy hitlerovského Německa a stalinského Sovětského svazu, na příčiny obou světových válek, holocaustu a různých druhů genocidy. Ukazuje, jak paranoičtí vůdci ztrácejí kontrolu nad mocí, již získali, kolektivní nevědomí se stává autonomním a jeho dopady mohou být katastrofální. Neopomíjí zásadní vliv masových médií na schopnost společnosti sebekriticky o sobě pochybovat a činit morálně správná rozhodnutí.

Katastrofy i naděje nečekaných setkání V exilu žijící ruský spisovatel Maxim Osipov se v knize Kámen, nůžky, papír a jiné povídky představuje českému publiku vůbec poprvé, a to prostřednictvím povídek, doplněných esejem a také dramatickým textem. Postavám, které zde autor vytvořil, je společné téma hledání pravdy a smyslu: Jejich hledání ale není pokaždé úspěšné a často dokonce ani ne upřímné, vede však k nečekaným výsledkům. Život, který autor popisuje, je bezútěšný, temný, plný ztrát, ale přesto se v něm najde i místo pro štěstí. Texty ve sbírce jsou tragikomické, existenciální, ale také plné nadsázky a komických či bizarních postav, jejichž prostřednictvím Osipov po svém zkoumá univerzální témata, jako jsou podoby lidské osamělosti, řád a svoboda a v neposlední řadě též nevyhnutelnost smrti. Osipovovy texty dohromady skládají kolážový portrét života v provinčním Rusku – jeho tragédie, frustrace ale také okamžiky pokorné krásy a inspirace. Příběhy v tomto svazku zachycují lékaře, herce, scenáristy, učitele, podnikatele, místní politické šéfy i obyčejné zločince, jejichž cesty se protínají nepředvídatelnými, ale zcela přirozenými způsoby: v nemocničním pokoji, v učebnách, administrativních kancelářích, ve vlacích a letadlech. Často nečekaná setkání vedou ke katastrofám, velkým i menším zjevením a příležitostně také k naději na vykoupení.

Peníze hýbou světem, to každý ví. Přesto často nedoceňujeme a přehlížíme význam peněz pro lidskou kulturu a civilizaci. Odkud se ten zvláštní nástroj vlastně vzal, kdo ho vynalezl a kdo ho zdokonalil, v čem tkví kouzlo jeho fungování a v čem naopak vězí příčiny finančních krizí a kolapsů? Irský ekonom David McWilliams při své poučné, místy neuctivé a stále znovu překvapující cestě mapuje vztah mezi lidskými dějinami a peněžní technologií. Provádí nás tisíciletími historie peněz, od zářezů na kosti z Ishanga staré dvacet tisíc let po mince v řeckých městských státech, od matematiky středověkých Arabů po Francouzskou revoluci a od vzniku amerického dolaru po dnešní kryptoměny. David McWilliams přesvědčivě dokládá, že peníze ve svých různých podobách patří do stejné škatulky jako používání ohně, písma či elektřiny: jde o jeden z nejvýznamnějších vynálezů a objevů lidských dějin, který hluboce změnil a dodnes mění náš život a vztah ke světu.

Katastrofy i naděje nečekaných setkání V exilu žijící ruský spisovatel Maxim Osipov se v knize Kámen, nůžky, papír a jiné povídky představuje českému publiku vůbec poprvé, a to prostřednictvím povídek, doplněných esejem a také dramatickým textem. Postavám, které zde autor vytvořil, je společné téma hledání pravdy a smyslu: Jejich hledání ale není pokaždé úspěšné a často dokonce ani ne upřímné, vede však k nečekaným výsledkům. Život, který autor popisuje, je bezútěšný, temný, plný ztrát, ale přesto se v něm najde i místo pro štěstí. Texty ve sbírce jsou tragikomické, existenciální, ale také plné nadsázky a komických či bizarních postav, jejichž prostřednictvím Osipov po svém zkoumá univerzální témata, jako jsou podoby lidské osamělosti, řád a svoboda a v neposlední řadě též nevyhnutelnost smrti. Osipovovy texty dohromady skládají kolážový portrét života v provinčním Rusku – jeho tragédie, frustrace ale také okamžiky pokorné krásy a inspirace. Příběhy v tomto svazku zachycují lékaře, herce, scenáristy, učitele, podnikatele, místní politické šéfy i obyčejné zločince, jejichž cesty se protínají nepředvídatelnými, ale zcela přirozenými způsoby: v nemocničním pokoji, v učebnách, administrativních kancelářích, ve vlacích a letadlech. Často nečekaná setkání vedou ke katastrofám, velkým i menším zjevením a příležitostně také k naději na vykoupení.

Nejnovější román nositele Nobelovy ceny za literaturu tematicky navazuje na autorův nejúspěšnější román Ráj. Když byl Ilyas ještě chlapec, ukradli ho rodičům na pobřeží východní Afriky němečtí koloniální vojáci. Po letech strávených mimo domov, kde bojoval proti svým vlastním lidem, se vrací domů a zjišťuje, že jeho rodiče jsou pryč a jeho sestra Afiya je de facto opuštěna a zotročena. Hamza se také vrací z války domů, zjizvený na těle i na duši, a kromě oblečení nemá nic – dokud nepotká krásnou, neohroženou Afiyu. Zatímco tito mladí lidé žijí, pracují a zamilovávají se a jejich osudy jsou stále těsněji spjaty, padá na ně stín nové války na jiném kontinentu a hrozí, že je opět odnese pryč. Gurnah – jako teprve druhý nositel Nobelovy ceny s původem v subsaharské Africe – reprezentuje dlouho neslyšený hlas, který promlouvá ke čtenářům po celém světě a teprve v posledních letech se konečně dostává i k českému publiku. Dozvuky jsou totiž na jednu stranu románem zasazeným do specifického myšlenkového i kulturního prostředí, zároveň reflektují univerzální lidské zkušenosti, které jsou nositeli vysokého potenciálu k překlenutí kulturních mostů a překonání bariér.

Jedenáctiletá Gopi hraje squash od doby, kdy byla dost stará na to, aby mohla držet raketu. Když jí zemře matka, otec ji zapojí do nového tréninkového režimu, který zprvu působí nevinně, ale ukáže se být neobvykle tvrdý, až brutální. Gopi se začíná postupně vzdalovat svým dvěma sestrám, její život a celý její svět se smrskne výhradně na sport a začne se řídit jeho rytmem: podání, volej, úder. Na kurtu ale není sama. Kromě ní je tu i její otec a výjimečně talentovaný třináctiletý chlapec Ged. Nezapomenutelný příběh o dospívání zachycuje obyčejný život s neotřelou krásou. Ukazuje nevinnost a roztodivné způsoby, jakými poznáváme sami sebe i jeden druhého. Napínavá, strhující prvotina o smutku, přátelství a snaze mladé sportovkyně překonat sama sebe. Autorka velmi prostě a čtivě vypráví nesmírně dojemný příběh, aniž by sklouzla do sentimentality. Román se objevil v užší nominaci Man Bookerovy ceny za rok 2023.

Ještě nikdy se v dějinách lidstva neprotínalo tolik různých převratných trendů s celosvětovým dosahem: dnešek přináší obrovské změny v oblasti geopolitiky i technologie, ekonomiky i komunikace. Naše situace je jedinečná, ale při řešení stávajících problémů se můžeme poučit z minulosti. Které dřívější revoluce jsou našim současným otřesům nejpodobnější - a která historická řešení pro nás mohou být inspirativní? Fareed Zakaria předpověděl nástup neliberálních demokracií přesněji, než to učinili Francis Fukuyama či Samuel Huntington ve svých ikonických knihách Konec dějin a poslední člověk a Střet civilizací. A nyní přichází se stejně zásadním dílem, jež promění pohled na éru, v níž žijeme. Pramenem dynamiky moderní doby není podle Zakarii Francouzská revoluce, jež vyústila do chaosu a hospodářské zaostalosti, nýbrž měšťanská, obchodní a finanční revoluce v osvobozených Spojených nizozemských provinciích, která následně inspirovala politické revoluce ve Velké Británii a v Americe a připravila půdu pro nástup moderního průmyslu a mezinárodního obchodu. Úspěšné revoluce poskytují prostor pro individuální vynalézavost a důvtip, ale současně budují mechanismy nutné k zajištění společenské soudržnosti a nepropadají radikalitě. Každý pokrok s sebou totiž nese i vlnu frustrace a lidem je třeba ponechat prostor, aby se v hluboce transformovaném světě mohli zorientovat a najít si v něm své místo. Nacházíme se na rozhraní čtyř revolucí, zdánlivě věštících temnou budoucnost: ovlivňuje nás globalizace, nástup nových technologií, problémy identity i geopolitika. Zakaria však ve své knize Věk revolucí dokazuje, že pokud budeme jednat uvážlivě a tolerantně, pesimismus je předčasný.

Ve své první práci o dějinách mezinárodní politiky z roku 1957 se Kissinger zabývá diplomatickou historií Evropy od Napoleonovy porážky v Rusku přes sérii mezinárodních kongresů v letech 1814-1822 až po protiturecké povstání v Řecku 1822, které definitivně ukončilo již několik let slábnoucí britskou participaci na evropské politice. V centru autorovy pozornosti stojí aktéři mnoha desítek rozhovorů, konferencí a kongresů - rakouský kancléř Metternich a jeho protějšek, britský ministr zahraničí lord Castlereagh. Především na jejich osudech a názorech sledujeme, jak se habsburská monarchie po Napoleonově pádu postupně odpoutává od svého vnuceného francouzského spojence a přebírá vůdčí roli v evropské diplomacii a zároveň jak Británie prosazuje v protinapoleonské koalici své pojetí politiky rovnováhy v Evropě. Evropské státy se tehdy pokusily na troskách ponapoleonské Evropy vystavět nový mezinárodní řád, poprvé založený na pravidelných konzultacích a snaze nalézt jednotící politické principy. Kissinger jej analyzuje pod zjevným vlivem nedávno skončené druhé světové války, která postavila svět před velmi podobný problém jako napoleonské války Evropu. A neskrývá sympatie k pragmatické, neideologické politice Metternicha a Castlereaghe, hledající stabilní mezinárodní řád založený na rovnováze sil a vzájemných garancích.

Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky. Zoja z této perspektivy osvětluje klíčové momenty dějin, zaměřuje se na totalitní režimy hitlerovského Německa a stalinského Sovětského svazu, na příčiny obou světových válek, holocaustu a různých druhů genocidy. Ukazuje, jak paranoičtí vůdci ztrácejí kontrolu nad mocí, již získali, kolektivní nevědomí se stává autonomním a jeho dopady mohou být katastrofální. Neopomíjí zásadní vliv masových médií na schopnost společnosti sebekriticky o sobě pochybovat a činit morálně správná rozhodnutí.

Jak by se odvíjel život Milana Kundery, kdyby se nestal spisovatelem? Jak vypadal mistrův návrat do rodného Brna pro ztracenou novelu? S kým se Kundera potká v nebi a jak asi probíhalo jeho pařížské setkání s Babišem? Román Falešný knír je originální literární hříčkou, odkazující svou strukturou i stylem k románům i esejům Milana Kundery, jehož dílo a život se staly tématem sedmi žánrově pestrých částí, do nichž je Falešný knír rozdělen. Obsah je ironicky provokativní, místy až parodický. Zároveň ale bytostně aktuální až znepokojivý. Tematizuje mediálně známou kauzu Kunderova údajného udavačství, hraje si s domněnkami, které se o Kunderovi a jeho tvorbě šířily, i s obrazem, jaký o sobě a svých textech sám spisovatel vytvářel. Děj románu zavede Kunderu i další osobnosti literární či politické scény na netušená místa i do nečekaných, mnohdy bizarních situací. Autor fabuluje nad známými i neznámými momenty spisovatelova života a činí tak nejen s hlubokou znalostí jeho osudů i díla, ale také s promyšleným humorem, v němž se mísí fraška s intelektuálně pojatou groteskou. Karel Zeithaml svůj román staví na podrobných znalostech faktů i na mediálních a společenských diskusích, které se na konto nedávno zesnulého spisovatele dlouhodobě vedly a vedou. Zpřítomňuje tím téma pro Kunderu samo o sobě důležité, tedy diskusi o oddělení či neoddělení díla od svého autora, jeho života i mediálního obrazu. Falešný knír je stejně jako Kunderovy romány knihou velice inteligentní, a navíc veskrze humornou. Představuje mistrnou persifláž a zároveň prózu, jaká nemá na tuzemské scéně obdoby.

Paul Starr je nejzáhadnější muž, jakého kdy Grace potkala. Je zároveň nadmíru úspěšným kardiologem a vypadá to, že má opravdu všechno, a to včetně manželky, která mu rozumí: Evie miluje Paula natolik, že je ochotná se o něj s Grace podělit. Annalise zachrání Paul před zlomeným srdcem a ponížením. Kasia považuje Paula za svého jediného opravdového přítele. Když po jejím boku zemře, vysvětlení, proč cestovali uprostřed noci v jednom autě, je z nečekaných starostí tou nejmenší. Nebylo přece žádným tajemstvím, že Paul žil více životů a před lidmi, které miloval, nic neskrýval. Najednou se ale zdá, že všechno bylo trochu jinak. Když se životní cesty čtyř žen protnou, vypadá to, že se teď budou ubírat jedním směrem. Jaká je pravděpodobnost, že se z nich stanou přítelkyně? Možná právě tohle si Paul celou dobu přál…

Doba mikročipů se blíží ke konci. Jak se tranzistory zmenšují bezmála do velikosti atomu, fenomenální růst výpočetního výkonu se nevyhnutelně zhroutí. Tato změna však předznamenává zrod nového revolučního typu kvantového počítače. Ty slibují bezprecedentní nárůst výpočetního výkonu a umožňují pokrok, který by mohl převrátit všechny aspekty našeho každodenního života. Zatímco média se dosud soustředila především na jejich ohromující potenciál k prolomení všech známých metod šifrování, mimo jejich zájem probíhá závod o využití neuvěřitelné síly kvantových nástrojů, která povede k revoluci v průmyslu. Výrobci automobilů, lékařští výzkumníci a poradenské firmy sázejí na kvantové počítače, aby mohli navrhovat efektivnější vozidla, vyrábět nové léky zachraňující životy nebo zefektivnit podnikání. To je však teprve začátek. Kvantové výpočty bychom mohli využít k dekódování složitých chemických procesů potřebných k výrobě levných hnojiv a k rozpoutání „druhé zelené revoluce“. K vytvoření super baterie, která umožní vznik slunečního věku, nebo k návrhu reaktorů jaderné fúze pro výrobu čisté, bezpečné a obnovitelné energie. Může dokonce odhalit ďábelsky obtížné skládání proteinů, které je základem dosud nevyléčitelných nemocí, jako je Alzheimerova choroba nebo Parkinsonova choroba. Neexistuje jediný problém, se kterým by se lidstvo potýkalo a který by nebylo možné řešit pomocí kvantových počítačů. Michio Kaku, který celý svůj profesní život strávil prací na kvantové teorii, vypráví se svou typickou zřetelností a nadšením vzrušující příběh o překročení této vědecké hranice a o závodu, ve kterém se nehraje o nic menšího než o budoucnost lidstva.