Prostor

Ellie dostala od života pořádně naloženo. V dětství přišla o rodiče, v devětadvaceti ovdověla, v práci jí právě dali výpověď. Bez manžela už nezvládne splácet hypotéku na jejich vysněný dům na okraji Filadelfie, a tak teď z nouzového bytu odnaproti dennodenně sleduje, jak se její bývalý domov přestavuje a chystá k prodeji. Záchranným lanem se pro ni stává setkání s dílem kdysi slavné pařížské malířky Suzanne Valadonové, jejíž obrazy jsou nyní uloženy v hlubinách depozitářů. Podaří se Ellii přemoct děravou paměť dějin a vrátit je do výstavních síní? Suzanne, vlastním jménem Marie-Clementine, vyrůstá v sedmdesátých letech 19. století na Montmartru jako nemanželská dcera pradleny. Přesto má spoustu tvůrčích snů a kráčí za nimi navzdory všem překážkám i pádům. Sedí modelem známým umělcům, mimo jiné Morisotové, Renoirovi či Toulouse-Lautrecovi, je obletovanou kráskou – jenže to jí nestačí. Když se chopí uhlu a později štětce, stane se nejen jednou z mála malířek v době, kdy ženy nesměly studovat na akademii, ale i průkopnicí v zobrazování všedních výjevů z domácího života. Její talent i kuráž Ellii inspirují. Nemá sice zkušenosti, vhodný sál ani kapitál, nicméně pustí se za svým snem stejně tvrdohlavě jako kdysi Valadonová. A tak Marta Molnarová podobně jako v románu Tajný život slunečnic otevírá pomyslný dialog dvou hrdinek, odhodlaných nevzdat se ani ve chvíli, kdy je život srazil na dno. Obě ženy si přes propast více než století předávají poselství, že občas sice visí všechno na vlásku, avšak i z vlásků se dá uplést pevný cop.

Ellie dostala od života pořádně naloženo. V dětství přišla o rodiče, v devětadvaceti ovdověla, v práci jí právě dali výpověď. Bez manžela už nezvládne splácet hypotéku na jejich vysněný dům na okraji Filadelfie, a tak teď z nouzového bytu odnaproti dennodenně sleduje, jak se její bývalý domov přestavuje a chystá k prodeji. Záchranným lanem se pro ni stává setkání s dílem kdysi slavné pařížské malířky Suzanne Valadonové, jejíž obrazy jsou nyní uloženy v hlubinách depozitářů. Podaří se Ellii přemoct děravou paměť dějin a vrátit je do výstavních síní? Suzanne, vlastním jménem Marie-Clementine, vyrůstá v sedmdesátých letech 19. století na Montmartru jako nemanželská dcera pradleny. Přesto má spoustu tvůrčích snů a kráčí za nimi navzdory všem překážkám i pádům. Sedí modelem známým umělcům, mimo jiné Morisotové, Renoirovi či Toulouse-Lautrecovi, je obletovanou kráskou – jenže to jí nestačí. Když se chopí uhlu a později štětce, stane se nejen jednou z mála malířek v době, kdy ženy nesměly studovat na akademii, ale i průkopnicí v zobrazování všedních výjevů z domácího života. Její talent i kuráž Ellii inspirují. Nemá sice zkušenosti, vhodný sál ani kapitál, nicméně pustí se za svým snem stejně tvrdohlavě jako kdysi Valadonová. A tak Marta Molnarová podobně jako v románu Tajný život slunečnic otevírá pomyslný dialog dvou hrdinek, odhodlaných nevzdat se ani ve chvíli, kdy je život srazil na dno. Obě ženy si přes propast více než století předávají poselství, že občas sice visí všechno na vlásku, avšak i z vlásků se dá uplést pevný cop.

Arghaván odešla z Íránu do Nizozemska, aby za sebou nechala minulost. Jenže vzpomínky si člověk s sebou odveze kamkoli. Mladá žena provozuje v Amsterdamu malý obchod s použitým zbožím, a zatímco zde poznává příběhy cizích lidí, vybavuje si vůně tržišť, hlasy ptáků a stíny hor v rodném Tabrízu. A stále ji pronásledují myšlenky na dětství poznamenané matčiným odchodem a pomalým rozpadem osobnosti milovaného otce, který propadl opiu. Zároveň se usilovně snaží zakořenit v nové zemi. Postupně se spřátelí s neslyšící tanečnicí Annou, podivínským Johanem, který naslouchá stromům, a zamiluje se do mladého hudebníka Meese. Přesto Arghaván stále hledá odpověď na otázku, co vlastně znamená někam patřit. Je domov místo, člověk, jazyk? Nebo si ho nosíme v sobě? Sholeh Rezazadeh napsala neobyčejně něžný román o paměti, osamělosti a touze po blízkosti, který okouzluje svou obrazností, jemností a schopností hlavní hrdinky naslouchat světu – lidem, krajině i stromům.

Ohromující rodinná sága, inspirovaná životem autorových předků, zachycuje vzestup a pád maďarské aristokratické rodiny na pozadí obou světových válek. Dvaadvacetiletý švýcarský autor Nelio Biedermann napsal strhující román a mezinárodní bestseller, jenž nyní vychází ve 25 jazycích. Na okraji temného lesa, kdesi v rozpadajícím se uherském mocnářství, stojí osamělý zámek patřící dynastii von Lázár – místo, kde se dědí nejen majetek a jméno, ale také úzkost, šílenství a tajemství, o nichž se nesmí mluvit. Právě zde se během svátku Tří králů narodí Lajos, podivně průsvitné dítě s vodově modrýma očima, jehož příchod jako by otevřel jednu ze starých ran celého rodu. Nelio Biedermann v místy až hypnotickém románu Lázár stvořil příběh, v němž se mísí poezie, gotická atmosféra, psychologická hloubka i ozvěny magického realismu. V rozlehlém sídle, obklopeném hustým lesem, který jako by měl vlastní vůli, sledujeme osudy několika generací aristokratického rodu poznamenaného lží, melancholií a potlačovanou touhou. Baron Sándor se děsí šílenství, které už kdysi pohltilo jeho matku i bratra. Jeho žena Mária, uvězněná v manželství bez lásky, se učí mistrně lhát, aby uchránila tajemství svého syna. A Lajos, citlivý chlapec vyrůstající mezi duchy minulosti, postupně poznává, že rodové dědictví není jen otázkou krve. Román se odehrává v době, kdy se starý svět habsburské monarchie rozpadá pod tlakem modernity, nacionalismu a blížících se válek. Nelio Biedermann však velké dějiny zachycuje především skrze intimní dramata svých postav – skrze pohledy, drobná gesta, nevyřčené věty a zlověstné ticho panující mezi členy jedné rodiny. Styl jeho vyprávění je smyslový, imaginativní a mimořádně podmanivý. Lázár je román o dědičné vině, o strachu z vlastního původu i o touze uniknout osudu, který nám byl určen už dávno před narozením. Především je to však nezapomenutelný literární obraz světa, jenž mizí – a lidí, kteří se ho zoufale snaží zachránit, i když už dávno tuší, že je odsouzen k zániku.

Ohromující rodinná sága, inspirovaná životem autorových předků, zachycuje vzestup a pád maďarské aristokratické rodiny na pozadí obou světových válek. Dvaadvacetiletý švýcarský autor Nelio Biedermann napsal strhující román a mezinárodní bestseller, jenž nyní vychází ve 25 jazycích. Na okraji temného lesa, kdesi v rozpadajícím se uherském mocnářství, stojí osamělý zámek patřící dynastii von Lázár – místo, kde se dědí nejen majetek a jméno, ale také úzkost, šílenství a tajemství, o nichž se nesmí mluvit. Právě zde se během svátku Tří králů narodí Lajos, podivně průsvitné dítě s vodově modrýma očima, jehož příchod jako by otevřel jednu ze starých ran celého rodu. Nelio Biedermann v místy až hypnotickém románu Lázár stvořil příběh, v němž se mísí poezie, gotická atmosféra, psychologická hloubka i ozvěny magického realismu. V rozlehlém sídle, obklopeném hustým lesem, který jako by měl vlastní vůli, sledujeme osudy několika generací aristokratického rodu poznamenaného lží, melancholií a potlačovanou touhou. Baron Sándor se děsí šílenství, které už kdysi pohltilo jeho matku i bratra. Jeho žena Mária, uvězněná v manželství bez lásky, se učí mistrně lhát, aby uchránila tajemství svého syna. A Lajos, citlivý chlapec vyrůstající mezi duchy minulosti, postupně poznává, že rodové dědictví není jen otázkou krve. Román se odehrává v době, kdy se starý svět habsburské monarchie rozpadá pod tlakem modernity, nacionalismu a blížících se válek. Nelio Biedermann však velké dějiny zachycuje především skrze intimní dramata svých postav – skrze pohledy, drobná gesta, nevyřčené věty a zlověstné ticho panující mezi členy jedné rodiny. Styl jeho vyprávění je smyslový, imaginativní a mimořádně podmanivý. Lázár je román o dědičné vině, o strachu z vlastního původu i o touze uniknout osudu, který nám byl určen už dávno před narozením. Především je to však nezapomenutelný literární obraz světa, jenž mizí – a lidí, kteří se ho zoufale snaží zachránit, i když už dávno tuší, že je odsouzen k zániku.

Co všechno se může stát, když se člověk chce dostat za každou cenu na vrchol, být nejlepší a nechat všechny daleko za sebou? Po úspěšném románu Eva, v němž Verena Kesslerová nabídla pohled na rodičovství z perspektivy čtyř žen s různými, a přesto propojenými osudy, přichází nyní autorka s novou ženskou hrdinkou. Aby se vypravěčka zvedla ze dna, kam dopadla z velké výšky, musí předstírat, že odjakživa vyznává fitness. A navíc fingovat mateřství. Nutně totiž potřebuje práci a MEGA GYM leží zcela stranou jejího někdejšího světa. Zrcadla se tu lesknou, na dokonalých tělech se rýsují svaly, u baru to jiskří nenuceným flirtem a šéf se hrdě hlásí k feminismu. Žádný tlak na výkon, žádné přesčasy, žádná konkurence – ale taky žádný cíl. Dokud se ve fitku neobjeví Vick. Vtipný, chytrý i tak trochu děsuplný román fascinuje příběhem o posedlosti, sebedestruktivních ambicích a odvrácené straně dokonalých povrchů.

Debutová sbírka příběhů izraelsko-amerického autora Omera Friedlandera je fantastickým a imaginativním výletem do úzkých uliček Jeruzaléma, opuštěné Negevské pouště a malebných pomerančových hájů města Jaffa v Izraeli. Rozvedený podvodník s dcerou prodává prázdné láhve plné „svatého vzduchu“ naivním turistům; Libanonská Šeherezáda okouzlí tři mladé vojáky ve zbombardované budově rádia v Bejrútu; izraelská dobrovolnice oplakává smrt svého syna, který zemřel v Gaze.

Abdulrazak Gurnah nám ve svém nejnovějším románu, prvním od chvíle, kdy v roce 2021 získal Nobelovu cenu za literaturu, předkládá subtilní příběh o dospívání, vině, touze a hledání vlastní identity ve světě poznamenaném koloniální minulostí. S empatií a vypravěčskou jistotou sleduje autor osudy tří hlavních postav, jejichž životy se protínají v prostředí, kde osobní rozhodnutí nikdy nejsou zcela oddělena od širších historických a společenských vlivů. Gurnah rozplétá jejich vztahy s trpělivostí a citem pro detail, přičemž postupně odhaluje skryté motivace, zklamání i naděje. Krádež je zároveň intimním příběhem dospívání i široce pojatým obrazem postkoloniální reality - světa, v němž se minulost neustále vrací a ovlivňuje přítomnost. V závěru, plném napětí a katarze, se jednotlivé dějové linie propojují v překvapivé, a přitom nevyhnutelné rozuzlení. Gurnahův román je výjimečný svou schopností probouzet porozumění: nenápadně, ale vytrvale nás vede k tomu, abychom méně soudili a více chápali - druhé i sami sebe. Román Theft představuje návrat autora do rodné Tanzanie a navazuje na témata, která charakterizují jeho dosavadní tvorbu - otázku identity, vykořenění, sociální nerovnosti a vztahu mezi Afrikou a Evropou v globalizovaném světě.

Čím si procházíš? Tato otázka se objevuje průběžně v celé knize a odpovědí na ni je hluboce lidský příběh o přátelství, empatii a smíření s konečností člověka. Vypravěčka, spisovatelka středního věku, se po letech znovu setkává s přítelkyní novinářkou, s níž kdysi pracovala v redakci časopisu a která čelí nevyléčitelné nemoci. Na její žádost se rozhodne být jí nablízku během posledních dní. Z tohoto rámce se postupně odvíjí mozaika setkání a rozhovorů s lidmi, kteří po svém hledají způsob, jak porozumět světu a sobě samým. Nunez předkládá téměř filozofický dialog a vyzdvihuje absurditu světa, který neumožňuje trpícím, aby dobrovolně opustili přelidněnou planetu, i alibismus lidstva systematicky směřujícího k utrpení a zkáze. Autorčin styl vyniká úsporným, přesným jazykem, jemným humorem a nadhledem, díky nimž i vážné téma proměňuje v text plný života. Čím si procházíš je pozoruhodná a mimořádně kultivovaná introspektivní próza, která čtenáře konfrontuje s univerzálními otázkami lidské existence. Přináší současný pohled na doprovázení druhého člověka ke konci života, na přátelství a důstojnou smrt a činí tak přirozeně a bez patosu. Kniha se dočkala mnohých ocenění a stala se také předlohou filmu španělského režiséra Pedra Almodóvara Vedlejší pokoj (The Room Next Door, 2024), v němž zazářily herecké hvězdy Tilda Swinton a Julianne Moore a který si z Benátského filmového festivalu odvezl Zlatého lva.

Branka rodinného domku v jednom severomoravském městě je v ponurých časech pozdní normalizace symbolickým východem z vězení, jelikož pozemek je ze třech stran obehnán zdmi kasáren sovětských okupantů. Pro malého Matyáše Kulicha řečeného Kulda, který si tu ze všeho nejradši hraje na vojáky, je však zároveň oblíbenou každodenní pozorovatelnou, díky níž poznává, jak to ve světě chodí. Pod vedením chrabrého dědy, sudetského vysloužilce z druhé světové války, může sledovat manévry i manýry okupačních vojsk, zaznamenávat pohyb jejich techniky, infiltrovat se mezi ně jako špion a hlavně nepříteli všemožně drobně škodit, přestože většina spoluobčanů je se stavem věcí navenek smířená. Jenže to je pouze polovina příběhu. V paralelní linii posouvající román Milana Babíka o téměř čtyři desetiletí vpřed sledujeme družinu českých bojových mediků na Ukrajině, kteří na donbaské frontě ošetřují těžce raněné a současně usilují o převoz padlého zakladatele týmu zpět do vlasti. A jakmile se nitky osudů hlavních hrdinů obou částí vyprávění protnou, prolne se i mládí se stářím, život se smrtí, hra se skutečností, humor s absurdní tragédií a chvíle osudového poznání s okamžiky čirého utrpení. Celoživotní průzkumník na poli mezinárodních vztahů se beletristicky zamýšlí nad tím, co znamená svoboda. A co vše je pro ni dnes – po letech prosperity a relativního globálního poklidu – znovu třeba obětovat, chceme-li i nadále zůstat sami sebou.

Co všechno se může stát, když se člověk chce dostat za každou cenu na vrchol, být nejlepší a nechat všechny daleko za sebou? Po úspěšném románu Eva, v němž Verena Kesslerová nabídla pohled na rodičovství z perspektivy čtyř žen s různými, a přesto propojenými osudy, přichází nyní autorka s novou ženskou hrdinkou. Aby se vypravěčka zvedla ze dna, kam dopadla z velké výšky, musí předstírat, že odjakživa vyznává fitness. A navíc fingovat mateřství. Nutně totiž potřebuje práci a MEGA GYM leží zcela stranou jejího někdejšího světa. Zrcadla se tu lesknou, na dokonalých tělech se rýsují svaly, u baru to jiskří nenuceným flirtem a šéf se hrdě hlásí k feminismu. Žádný tlak na výkon, žádné přesčasy, žádná konkurence – ale taky žádný cíl. Dokud se ve fitku neobjeví Vick. Vtipný, chytrý i tak trochu děsuplný román fascinuje příběhem o posedlosti, sebedestruktivních ambicích a odvrácené straně dokonalých povrchů.

Abdulrazak Gurnah nám ve svém nejnovějším románu, prvním od chvíle, kdy v roce 2021 získal Nobelovu cenu za literaturu, předkládá subtilní příběh o dospívání, vině, touze a hledání vlastní identity ve světě poznamenaném koloniální minulostí. S empatií a vypravěčskou jistotou sleduje autor osudy tří hlavních postav, jejichž životy se protínají v prostředí, kde osobní rozhodnutí nikdy nejsou zcela oddělena od širších historických a společenských vlivů. Gurnah rozplétá jejich vztahy s trpělivostí a citem pro detail, přičemž postupně odhaluje skryté motivace, zklamání i naděje. Krádež je zároveň intimním příběhem dospívání i široce pojatým obrazem postkoloniální reality - světa, v němž se minulost neustále vrací a ovlivňuje přítomnost. V závěru, plném napětí a katarze, se jednotlivé dějové linie propojují v překvapivé, a přitom nevyhnutelné rozuzlení. Gurnahův román je výjimečný svou schopností probouzet porozumění: nenápadně, ale vytrvale nás vede k tomu, abychom méně soudili a více chápali - druhé i sami sebe. Román Theft představuje návrat autora do rodné Tanzanie a navazuje na témata, která charakterizují jeho dosavadní tvorbu - otázku identity, vykořenění, sociální nerovnosti a vztahu mezi Afrikou a Evropou v globalizovaném světě.

Čerstvý třicátník Tadeáš se po návratu z?vězení rozhodl začít znovu a?líp. K?tomu však potřebuje aspoň minimální příjem, střechu nad hlavou a?podporu blízkých. Ale co když nic z?toho nemá? Dočasné řešení mu nabízí práce pro drogového dealera z?pražského Smíchova, která roztáčí kolotoč událostí, na jejichž konci čeká buď pád, anebo naděje na vykoupení. Román Andělé na subutexu nelítají vykresluje subkulturu rázovitých postaviček pohybujících se na pražském Andělu. Lukáš Zárybnický předkládá nejen syrový a?jazykově autentický, ale i?nečekaně poetický náhled na život lidí z?okraje společnosti. Uživatelé drog a?jejich dealeři se tu potkávají s?prostitutkami či bezdomovci, ale též s?policisty a?psychology z?nízkoprahových zařízení. Navíc v?okolí začíná pátrání po vrahovi, který zoufalým feťákům prodává subutex smíchaný s?chemickým čističem odpadů. Ve smrtelném ohrožení se tak dá spoléhat jedině na pomoc opravdového strážného anděla… Existenciální próza na téma drogové závislosti podobně jako Memento Radka Johna nebo Anděl Jáchyma Topola ukazuje odvrácenou stranu jednoho z?nejživějších míst české metropole. Stranou od anonymního davu tady vládnou zkratkovité reakce, silné lokty i?demagogie lokálních politiků. Aniž by autor užívání návykových látek zlehčoval, snaží se o?pochopení různých světů na základě vlastní zkušenosti s?klienty usilujícími o?životní restart. Výsledkem je napínavý příběh o?věcech, které se dějí ve stínu našich běžných životů.

Branka rodinného domku v jednom severomoravském městě je v ponurých časech pozdní normalizace symbolickým východem z vězení, jelikož pozemek je ze třech stran obehnán zdmi kasáren sovětských okupantů. Pro malého Matyáše Kulicha řečeného Kulda, který si tu ze všeho nejradši hraje na vojáky, je však zároveň oblíbenou každodenní pozorovatelnou, díky níž poznává, jak to ve světě chodí. Pod vedením chrabrého dědy, sudetského vysloužilce z druhé světové války, může sledovat manévry i manýry okupačních vojsk, zaznamenávat pohyb jejich techniky, infiltrovat se mezi ně jako špion a hlavně nepříteli všemožně drobně škodit, přestože většina spoluobčanů je se stavem věcí navenek smířená. Jenže to je pouze polovina příběhu. V paralelní linii posouvající román Milana Babíka o téměř čtyři desetiletí vpřed sledujeme družinu českých bojových mediků na Ukrajině, kteří na donbaské frontě ošetřují těžce raněné a současně usilují o převoz padlého zakladatele týmu zpět do vlasti. A jakmile se nitky osudů hlavních hrdinů obou částí vyprávění protnou, prolne se i mládí se stářím, život se smrtí, hra se skutečností, humor s absurdní tragédií a chvíle osudového poznání s okamžiky čirého utrpení. Celoživotní průzkumník na poli mezinárodních vztahů se beletristicky zamýšlí nad tím, co znamená svoboda. A co vše je pro ni dnes – po letech prosperity a relativního globálního poklidu – znovu třeba obětovat, chceme-li i nadále zůstat sami sebou.

Na počátku tisíciletí dostane autorčina matka Lélia pohlednici s obrázkem pařížské Opery Garnier, na níž jsou bez dalšího vysvětlení napsána rodná jména čtyř členů její rodiny, kteří zahynuli v Osvětimi. Po pár letech si Léliina dcera Anne na pohlednici vzpomene a rozhodne se vypátrat jejího pisatele. S matčinou pomocí rekonstruuje historii rodiny Rabinovitchových, pocházející z Moskvy, která se před sílícím antisemitismem a politickým pronásledováním rozprchla po první světové válce po světě. Léliini prarodiče v té době coby mladý manželský pár zamířili nejprve do Lotyšska, pak do Palestiny, až se svými třemi dětmi zakotvili ve vysněné Francii. Nepodaří se jim však získat francouzské občanství a po počátečních úspěších je čekají hrůzy deportace do sběrných táborů a posléze do Osvětimi. Zachrání se jen prvorozená dcera Myriam, která z Paříže uprchne do neokupované jižní Francie, kde vládne vichistická vláda, a s manželem se tu zapojí do odboje. Mezi zdokumentované střípky minulosti vkládá autorka vzpomínky z vlastního dětství i zážitky ze současnosti, dotýkající se židovské identity. Román přináší napínavou četbu a českého čtenáře seznamuje s méně známou historií francouzských internačních táborů za druhé světové války, ale i s aktuálními náladami ve francouzské společnosti. Sklidil velký mezinárodní úspěch a byl nominován na několik literárních ocenění. V roce 2022 získal ve Spojených státech studentskou cenu Choix Goncourt United States, o rok dříve se s ním Anne Berest dostala do výběru prestižní Prix Goncourt ve Francii.

Čím si procházíš? Tato otázka se objevuje průběžně v celé knize a odpovědí na ni je hluboce lidský příběh o přátelství, empatii a smíření s konečností člověka. Vypravěčka, spisovatelka středního věku, se po letech znovu setkává s přítelkyní novinářkou, s níž kdysi pracovala v redakci časopisu a která čelí nevyléčitelné nemoci. Na její žádost se rozhodne být jí nablízku během posledních dní. Z tohoto rámce se postupně odvíjí mozaika setkání a rozhovorů s lidmi, kteří po svém hledají způsob, jak porozumět světu a sobě samým. Nunez předkládá téměř filozofický dialog a vyzdvihuje absurditu světa, který neumožňuje trpícím, aby dobrovolně opustili přelidněnou planetu, i alibismus lidstva systematicky směřujícího k utrpení a zkáze. Autorčin styl vyniká úsporným, přesným jazykem, jemným humorem a nadhledem, díky nimž i vážné téma proměňuje v text plný života. Čím si procházíš je pozoruhodná a mimořádně kultivovaná introspektivní próza, která čtenáře konfrontuje s univerzálními otázkami lidské existence. Přináší současný pohled na doprovázení druhého člověka ke konci života, na přátelství a důstojnou smrt a činí tak přirozeně a bez patosu. Kniha se dočkala mnohých ocenění a stala se také předlohou filmu španělského režiséra Pedra Almodóvara Vedlejší pokoj (The Room Next Door, 2024), v němž zazářily herecké hvězdy Tilda Swinton a Julianne Moore a který si z Benátského filmového festivalu odvezl Zlatého lva.