Prostor strana 2 z 62

V lednu 2003 obdržela rodina Berestových záhadnou nepodepsanou pohlednici. Na jedné straně byl obrázek Opéry Garnier; na druhé straně jména jejich příbuzných, kteří byli zabiti v Osvětimi: Ephraim, Emma, Noémie a Jacques.O několik let později se Anne snažila najít pravdu, která se za touto pohlednicí skrývala. Vydává se o 100 let do minulosti a sleduje životy svých předků od jejich útěku z Ruska po revoluci, přes cestu do Lotyšska, Palestiny a Paříže, až po válku a její následky. Vzniká napínavý a strhující příběh založený na skutečných událostech, který boří její jistoty o rodině, zemi i o ní samotné.Pohlednice, která je zároveň strhujícím vyšetřováním rodinných tajemství, dojemným příběhem matek a dcer a strhujícím portrétem pařížského intelektuálního a uměleckého života 20. století, vypráví příběh rodiny zničené holocaustem, ale přesto nějakým způsobem obnovené láskou a silou vyprávění.

Mám strach, protože někdo narušuje můj privátní prostor, moje zvyklosti, moje bariéry, které jsem si kolem sebe za celé ty roky postavila, a ten někdo ke mně kráčí ve žluté křiklavé pláštěnce a ten někdo je mladý, moc mladý a moc krásný na to, abych s ním mohla strávit celé léto na svém opuštěném ostrově, já, která jsem vyhnala svět, utekla před ním a on mě stejně dostihl. Stejně jsem neunikla. Stojí tady přímo přede mnou, s havraními vlasy, usmívá se a je tak bezprostřední, až se mi zatočí hlava. Jsem už starší, jsem o tolik starší než on. A stejně. Mám pocit, že proti němu nic nevím. Že to on, ne já, už všechno prožil. Vyzařuje z něj tolik bolesti. br br Pronikavě žlutá. Jako ta jeho pláštěnka. Moc výrazná. Jako on. br br Zpívat bříze je příběhem kontrastů. Mládí a stáří, naivity a cynismu, příliš velké snahy a přílišné pasivity. Ale hlavně je příběhem o naději a léčebné síle přírody, samoty a rozhodnutí zvládnout i to, co se zdá nezvladatelné.

Neil Nudelman, bývalý vysokoškolský učitel s bohatou profesionální kariérou, je už skoro tři roky bez práce. Zoufale se pere o holé živobytí, jeho pokusy o výdělečnou činnost však provází jeden karambol za druhým: ať jde o zasklívání okna v domě bývalého univerzitního kolegy, literární nádeničinu pro "spisovatele", jenž si ho najme jako redaktora svého pornografického románu, nebo marnou snahu získat invalidní důchod. K tomu po celou dobu vede bezúspěšný zápas se svými buranskými sousedy, kteří mu dělají ze života peklo, a čelí imaginární Skupině, jež na něj vyvíjí psychický nátlak, podrobuje ho křížovým výslechům a absurdně překrucuje jeho "příhody". Všechny Nudelmanovy eskapády a pohromy autor líčí s vtipem a smyslem pro prostořekou frašku, ale i se sympatiemi k nešťastníkovi, který v systému nenachází pomocnou ruku, aby se mohl odrazit ode dna a uplatnit svou kvalifikaci. Nudelman nemá proti rozjeté mašinérii prakticky žádnou šanci, a tak se ani příliš nebrání zmateným psychiatrickým nálezům či závěrům policejního šetření. Břitká satira se mění v jemně ironický nadhled, umožňující přežít i nejhlubší krizi uprostřed převažujícího konzumerismu. Svou diagnózu společnosti šedesátých a sedmdesátých let minulého století autor v Nudelmanově osobě podává s takovou dávkou neodolatelného černého humoru, že se čtenář často neubrání hlasitému smíchu.

Berlín 1958. V rozděleném městě se stále více prohlubují rozdíly mezi západní a východní částí. Dopady války - rozdělení světa do dvou nesmiřitelných táborů - pociťují v politickém a ekonomickém zápolení lidé na obou stranách. Obyvatelé Západního Berlína si zvykli na svobodný život v blahobytu zasloužený tvrdou prací, zatímco lidé na Východě přivykli existenci v sešněrovaném režimu, v němž hledají nejrůznější cesty, jak omezující pravidla obcházet. Politické napětí narůstá v celém světě, nikdo však ještě netuší, co Berlín teprve čeká. Nejmladší ze sester Thalheimových, cílevědomá rebelka s křehkou duší Flori, se po šestnácti měsících útěku od rodiny vrací z Paříže do Berlína. Má prázdné kapsy a nesmírnou touhu malovat. Jak ji rodina přijme? Bude jí dopřáno studovat na výtvarné akademii? Módní dům Thalheim prosperuje, ale Flori si život spojený s rodinným podnikem nedovede představit. Netuší, že nyní v rodinném bytě v Bleibtreustrasse bydlí její bratranec Gregor s přítelem Hottem. Ti ji přijmou s otevřenou náručí. Prvotní úlevu však vystřídá obtížný boj za dosažení jejího předsevzetí. Nic nejde snadno, komplikují se jak vztahy v rodině, tak i její osobní vztahy s muži. Flori však usilovně hledá tvary, barvy, lásku a sama sebe. V průběhu pěti let nahradí spodničky petticoat ležérní styl oblečení, rock-and-roll vystřídá twist a Elvise Presleyho zastíní The Beatles. Které sny se Flori splní v době, kdy v Berlíně vyroste neprostupná zeď a John F. Kennedy zde pronese svůj nejproslulejší projev?

Díky hluboké znalosti ruských poměrů předkládá autor zasvěcenou analýzu a shrnutí důvodů i průběhu společenského, ekonomického i politického úpadku současného Ruska, jež se staly příčinou ruské agrese na Ukrajině. Představuje Rusko jako typický „petrostát“, který zmeškal příležitost využít obrovských příjmů z vývozu ropy a plynu k modernizaci. Jelikož není schopné přechodu k modernitě, musí se snažit zvrátit tento proces ve zbytku světa. Téměř veškerá politická činnost Ruska je tedy zaměřená na zastavení postupu lidstva k nové modernitě a na návrat k fungování lidské civilizace jako v minulosti.

Neil Nudelman, bývalý vysokoškolský učitel s bohatou profesionální kariérou, je už skoro tři roky bez práce. Zoufale se pere o holé živobytí, jeho pokusy o výdělečnou činnost však provází jeden karambol za druhým: ať jde o zasklívání okna v domě bývalého univerzitního kolegy, literární nádeničinu pro „spisovatele“, jenž si ho najme jako redaktora svého pornografického románu, nebo marnou snahu získat invalidní důchod. K tomu po celou dobu vede bezúspěšný zápas se svými buranskými sousedy, kteří mu dělají ze života peklo, a čelí imaginární Skupině, jež na něj vyvíjí psychický nátlak, podrobuje ho křížovým výslechům a absurdně překrucuje jeho „příhody“. Všechny Nudelmanovy eskapády a pohromy autor líčí s vtipem a smyslem pro prostořekou frašku, ale i se sympatiemi k nešťastníkovi, který v systému nenachází pomocnou ruku, aby se mohl odrazit ode dna a uplatnit svou kvalifikaci. Nudelman nemá proti rozjeté mašinérii prakticky žádnou šanci, a tak se ani příliš nebrání zmateným psychiatrickým nálezům či závěrům policejního šetření. Břitká satira se mění v jemně ironický nadhled, umožňující přežít i nejhlubší krizi uprostřed převažujícího konzumerismu. Svou diagnózu společnosti šedesátých a sedmdesátých let minulého století autor v Nudelmanově osobě podává s takovou dávkou neodolatelného černého humoru, že se čtenář často neubrání hlasitému smíchu.

Berlín 1958. V rozděleném městě se stále více prohlubují rozdíly mezi západní a východní částí. Dopady války – rozdělení světa do dvou nesmiřitelných táborů – pociťují v politickém a ekonomickém zápolení lidé na obou stranách. Obyvatelé Západního Berlína si zvykli na svobodný život v blahobytu zasloužený tvrdou prací, zatímco lidé na Východě přivykli existenci v sešněrovaném režimu, v němž hledají nejrůznější cesty, jak omezující pravidla obcházet. Politické napětí narůstá v celém světě, nikdo však ještě netuší, co Berlín teprve čeká. Nejmladší ze sester Thalheimových, cílevědomá rebelka s křehkou duší Flori, se po šestnácti měsících útěku od rodiny vrací z Paříže do Berlína. Má prázdné kapsy a nesmírnou touhu malovat. Jak ji rodina přijme Bude jí dopřáno studovat na výtvarné akademii? Módní dům Thalheim prosperuje, ale Flori si život spojený s rodinným podnikem nedovede představit. Netuší, že nyní v rodinném bytě v Bleibtreustrasse bydlí její bratranec Gregor s přítelem Hottem. Ti ji přijmou s otevřenou náručí. Prvotní úlevu však vystřídá obtížný boj za dosažení jejího předsevzetí. Nic nejde snadno, komplikují se jak vztahy v rodině, tak i její osobní vztahy s muži. Flori však usilovně hledá tvary, barvy, lásku a sama sebe. V průběhu pěti let nahradí spodničky petticoat ležérní styl oblečení, rock-and-roll vystřídá twist a Elvise Presleyho zastíní The Beatles. Které sny se Flori splní v době, kdy v Berlíně vyroste neprostupná zeď a John F. Kennedy zde pronese svůj nejproslulejší projev.

Promyšleně vystavěný, závažný a čtivý příběh scenáristky Anny Vovsové začíná vyprávět fotografka Hana, jež se rozhodla, že nechce dál žít. Po ponižujících manželových avantýrách a neustálých odchodech pro ni život ztratil smysl: děti pod vlivem neukotveného mládí nemá, vztah se sestrou povážlivě skřípe. Všechno už tu bylo, vše vyfotografovala, vyvolala a uložila, takže nadešel čas zúčtovat - rozhodne se skočit z viaduktu. Nevyjde jí to. V pokusu o sebevraždu jí zabrání jiná tragédie, která je výsledkem náhodného setkání Hanina manžela s neznámým mladým cizincem, nejspíš syrským uprchlíkem, s nímž se sblížila její neteř… Soukromá historie bloudících postav se odvíjí na pozadí světových událostí, a tak ve Viaduktu rezonuje nejen téma sváru dvou ženských generací a živoření po boku nepravého muže. Haninu tíseň umocňují i tíha exilové zkušenosti, jíž autorka ve Francii mimochodem sama prošla, a uprchlická krize jako dopad dnešních válečných konfliktů. Próza psaná vytříbeným jazykem splétá vzpomínky na minulost se současností a prostředky filmové řeči nechává čtenáře domýšlet, kudy se budou kroky románových postav ubírat dál.

Virtuózní memoárová próza Patagonský zajíc (ve francouzském originále poprvé vyšla v roce 2009) přináší působivé několikanásobné vyznání Clauda Lanzmanna: deník o jeho citovém životě, zápisky z cest, shrnutí osobních válečných zkušeností i vyprávění o francouzském intelektuálním světě druhé poloviny 20. století. Kniha, v níž se tento filmař projevuje také jako svébytný spisovatel a myslitel, je sumou člověka hledajícího existenciální dobrodružství a hluboce oddaného tématům, za která bojoval. Lanzmann se v ní prezentuje i v nečekaných podobách. Jako mladičký nespoutaný odbojář, vášnivý student a milovník, intelektuál, odvážný reportér z východního Berlína nebo jako člen delegace, jež navštívila Čínu a Severní Koreu. A především coby člověk určující myšlenkové směry své doby - jako přispěvatel měsíčníku Les Temps modernes, aktivní účastník i podporovatel alžírského osvobozeneckého hnutí, kronikář mladého státu Izrael. A konečně jako autor svého životního díla o genocidě Židů: filmu Šoa. Okolnostem dvanáctiletého natáčení tohoto dokumentu věnoval závěrečnou část knihy, která je rozsáhlým svědectvím o jeho vytrvalosti při hledání pravdy a o snaze zachovat paměť lidstva. Lanzmannův život jako by od mládí definovalo vědomí smrti a konečnosti lidského života, on sám však život vášnivě miloval a žil s intenzitou, jež vyráží dech. Urputnost a odvaha jej přivedly do mnoha nebezpečných situací, do blízkosti státníků, filozofů i filmových hvězd, se kterými jednal se stejnou brilantností, s jakou dokázal ve filmu Šoa vyzpovídat oběti i vrahy. Klíčové okamžiky moderních dějin v textu střídají půvabné historky plné paradoxů, jež leckdy osvětlí povahu totalitních režimů nebo zásadních historických zvratů lépe než učebnice dějepisu, vše je tu navíc podáno s nezaměnitelným šarmem. Deník Le Monde označil vydání Lanzmannových pamětí za "historickou událost", v Německu získala v roce 2010 výroční WELT-Literaturpreis. V roce 2025 uplynulo sto let od Lanzmannova narození a čtyřicet let od premiéry filmu Šoa.

Promyšleně vystavěný, závažný a čtivý příběh scenáristky Anny Vovsové začíná vyprávět fotografka Hana, jež se rozhodla, že nechce dál žít. Po ponižujících manželových avantýrách a neustálých odchodech pro ni život ztratil smysl: děti pod vlivem neukotveného mládí nemá, vztah se sestrou povážlivě skřípe. Všechno už tu bylo, vše vyfotografovala, vyvolala a uložila, takže nadešel čas zúčtovat – rozhodne se skočit z viaduktu. Nevyjde jí to. V pokusu o sebevraždu jí zabrání jiná tragédie, která je výsledkem náhodného setkání Hanina manžela s neznámým mladým cizincem, nejspíš syrským uprchlíkem, s nímž se sblížila její neteř… Soukromá historie bloudících postav se odvíjí na pozadí světových událostí, a tak ve Viaduktu rezonuje nejen téma sváru dvou ženských generací a živoření po boku nepravého muže. Haninu tíseň umocňují i tíha exilové zkušenosti, jíž autorka ve Francii mimochodem sama prošla, a uprchlická krize jako dopad dnešních válečných konfliktů. Próza psaná vytříbeným jazykem splétá vzpomínky na minulost se současností a prostředky filmové řeči nechává čtenáře domýšlet, kudy se budou kroky románových postav ubírat dál.

Virtuózní memoárová próza Patagonský zajíc (ve francouzském originále poprvé vyšla v roce 2009) přináší působivé několikanásobné vyznání Clauda Lanzmanna: deník o jeho citovém životě, zápisky z cest, shrnutí osobních válečných zkušeností i vyprávění o francouzském intelektuálním světě druhé poloviny 20. století. Kniha, v níž se tento filmař projevuje také jako svébytný spisovatel a myslitel, je sumou člověka hledajícího existenciální dobrodružství a hluboce oddaného tématům, za která bojoval. Lanzmann se v ní prezentuje i v nečekaných podobách. Jako mladičký nespoutaný odbojář, vášnivý student a milovník, intelektuál, odvážný reportér z východního Berlína nebo jako člen delegace, jež navštívila Čínu a Severní Koreu. A především coby člověk určující myšlenkové směry své doby - jako přispěvatel měsíčníku Les Temps modernes, aktivní účastník i podporovatel alžírského osvobozeneckého hnutí, kronikář mladého státu Izrael. A konečně jako autor svého životního díla o genocidě Židů: filmu Šoa. Okolnostem dvanáctiletého natáčení tohoto dokumentu věnoval závěrečnou část knihy, která je rozsáhlým svědectvím o jeho vytrvalosti při hledání pravdy a o snaze zachovat paměť lidstva. Lanzmannův život jako by od mládí definovalo vědomí smrti a konečnosti lidského života, on sám však život vášnivě miloval a žil s intenzitou, jež vyráží dech. Urputnost a odvaha jej přivedly do mnoha nebezpečných situací, do blízkosti státníků, filozofů i filmových hvězd, se kterými jednal se stejnou brilantností, s jakou dokázal ve filmu Šoa vyzpovídat oběti i vrahy. Klíčové okamžiky moderních dějin v textu střídají půvabné historky plné paradoxů, jež leckdy osvětlí povahu totalitních režimů nebo zásadních historických zvratů lépe než učebnice dějepisu, vše je tu navíc podáno s nezaměnitelným šarmem. Deník Le Monde označil vydání Lanzmannových pamětí za "historickou událost", v Německu získala v roce 2010 výroční WELT-Literaturpreis. V roce 2025 uplynulo sto let od Lanzmannova narození a čtyřicet let od premiéry filmu Šoa.

Historie nejslavnější klenotnické dynastie světa se klene přes čtyři generace od revoluční Francie éry druhé republiky až po sedmdesátá léta 20. století. O její vzmach se postarali především tři bratři Cartierové, jejichž mottem bylo „Nekopíruj, jenom tvoř“ a kteří jí zásluhou svého mimořádného talentu a píle před více než stoletím dodali mezinárodní věhlas. Vizionářský designér Louis navrhl například první pánské náramkové hodinky Santos, aby pomohl svému příteli letci s orientací v čase, aniž by musel sundávat ruce z kniplu. Vyjednavači Pierrovi se povedlo koupit budovu manhattanského zastoupení firmy na Páté avenue za dvojitý perlový náhrdelník. A zcestovalý Jacques, expert na drahé kameny, získal Cartierům přístup k nejkvalitnějším rubínům, smaragdům a safírům, jež inspirovaly proslulý styl tutti frutti. Francesca Cartier Brickell, jejíž pradědeček Jacques byl nejmladším z těchto bratrů, objela celý svět, aby prozkoumala slavné dějiny svého rodu i skrytá zákoutí rodinné historie svých výjimečných předků a zasadila je do fascinující skládačky. Donedávna chybějící střípky poodhalují skrytá rodinná tajemství, dramatické románky, dějinné zvraty i řadu dalších zajímavých příběhů. Autorka elegantní kroniky Dynastie Cartier nám s badatelským zanícením čtivě a podrobně přibližuje též osud nejznámějších šperků firmy – klenotů s prokletým diamantem Hope, smaragdů rodu Romanovců nebo broží s motivem pantera. A spolu s nimi i šarm dlouhého zástupu aristokratů a nejbohatších podnikatelů či hvězd z prostředí módy a filmu, které je hrdě nosily: od ruských velkokněžen, indických mahárádžů a jejich manželek až po Wallis Simpsonovou, Coco Chanel a Elizabeth Taylorovou. Kniha, jejíž originál vyšel v roce dvoustého výročí narození zakladatele dynastie Louise-Françoise Cartiera, je velkolepou epopejí o lesku doby – freskou nahlíženou očima ikonické rodiny, která se na luxusní záři jedné epochy nemalou měrou podílela.

Mýty opředené britské ostrovy na sklonku starověku, svět Keltů a jejich prastarých zvyků, svět Římanů, jejichž světovládná říše se pomalu rozpadá, svět pozvolna nastupujícího křesťanství. Doba pohanských rituálů, prvních kostelů a zrodu legend. Zde se odvíjí příběh druidské kněžky Eimhir. Jejíma očima sledujeme střet zcela odlišných tradic a zájmů uvnitř jedné země, který má nevyhnutelně udat směr budoucímu vývoji a starý svět navždy proměnit. Jako vzdělaná druidka se Eimhir chopí příležitosti ovlivnit běh dění a pokouší se zachovat dávné dědictví své země ve stále bouřlivějším víru událostí. Je však čím dál obtížnější rozlišit spojence od nepřátel, dostát přísahám i závazkům a rozhodnout se, na čí straně stát. Jaké mají bohové s Britannií záměry? A lze tento boj lidskými silami vůbec vyhrát? Románový debut Diany Míčkové Ostrov stínů je historickou ságou, čerpající z autorčiných odborných znalostí a zároveň velice čtivě napsanou bezmála básnickým jazykem.

Co stojí za spády Putinova režimu a jeho invazí na Ukrajinu? Aby vysvětlil současnou eskalaci, vydává se autor až do středověku. Rozebírá kořeny ruských problémů od rozmachu Kyjevské Rusi přes vznik Moskevského velkoknížectví a říše Petra Velikého až po stále viditelnější zaostávání carství Romanovců a obě revoluce roku 1917, Sovětský svaz, čtyři dekády studené války a zrod mnohonárodnostní Ruské federace. Poukazuje na vztah ruského státu k jeho občanům, na zdejší okleštěné pojetí demokracie a lidských práv. Kniha ostře kritizující autoritářství Kremlu shrnuje bystré politické analýzy s historickým vhledem i výhledem do budoucna a stává se nezbytným průvodcem v Evropě doby neklidné.

Mýty opředené britské ostrovy na sklonku starověku, svět Keltů a jejich prastarých zvyků, svět Římanů, jejichž světovládná říše se pomalu rozpadá, svět pozvolna nastupujícího křesťanství. Doba pohanských rituálů, prvních kostelů a zrodu legend. Zde se odvíjí příběh druidské kněžky Eimhir. Jejíma očima sledujeme střet zcela odlišných tradic a zájmů uvnitř jedné země, který má nevyhnutelně udat směr budoucímu vývoji a starý svět navždy proměnit. Jako vzdělaná druidka se Eimhir chopí příležitosti ovlivnit běh dění a pokouší se zachovat dávné dědictví své země ve stále bouřlivějším víru událostí. Je však čím dál obtížnější rozlišit spojence od nepřátel, dostát přísahám i závazkům a rozhodnout se, na čí straně stát. Jaké mají bohové s Britannií záměry? A lze tento boj lidskými silami vůbec vyhrát? Románový debut Diany Míčkové Ostrov stínů je historickou ságou, čerpající z autorčiných odborných znalostí a zároveň velice čtivě napsanou bezmála básnickým jazykem.

Stojíme opět na prahu událostí, které nás od základu přetvoří. S tím, jak umělá inteligence (AI) bezprecedentně absorbuje lidské vědění, začíná zprostředkovávat vztahy mezi námi a realitou. Má zjevný potenciál přispět k nápravě fundamentálních problémů, avšak zároveň nastolí výzvy, jakým jsme dosud nečelili. Zbaví nás schopnosti nezávislého úsudku, prověří náš vztah k božskému, snad dokonce nastartuje novou fázi evoluce druhu Homo sapiens. Stane se naší partnerkou v každodenním rozhodování, ale možná i nezvladatelnou hrozbou, před níž varoval Asimov. Kterou její schopnost bude nutné včas utlumit? Nebo jsme si už nevědomky a pasivně vybrali? Soubor úvah Genesis, zahrnující celé spektrum názorů na AI od zaslepené víry ve všemocné technologie až po neopodstatněný strach z mechanické náhrady člověka, nastiňuje strategii pro orientaci v divočině pokročilého věku informací. Závěť vynikajícího amerického státníka Henryho Kissingera, sepsaná s IT specialisty Craigem Mundiem a Ericem Schmidtem, připravuje dnešní rozhodující činitele - nás všechny - na nelehké volby zítřka. Radí nám obezřetně využít příležitostí, jež AI nabízí, aniž bychom se stali obětí temných sil, které její příchod vyvolal.