Prostor strana 5 z 62

Čtrnáctiletá Billie tráví většinu života na šedivém panelákovém sídlišti, kde žije se svou matkou Marikou. Na konci měsíce mají obvykle peníze sotva na těstoviny s kečupem, ale Marika dokáže svým velkým srdcem a smyslem pro fantazii každodenní realitu vždycky nějak rozzářit. Jednoho dne však neohlášeně přijede z Maďarska babička a nic už nemá být takové, jako bylo doposud. Billie se vydává na osamělou cestu, začíná pátrat po vlastním otci a po odpovědích na další netušené otázky. Například proč se jí tak často zdá o moři, u kterého přitom nikdy nebyla...

Vincent van Gogh, jehož obrazy jsou dnes chloubou nejprestižnějších světových muzeí a mají nedozírnou hodnotu, za svého života prodal jen jedno jediné plátno. Ta zbylá zdědila manželka umělcova bratra a mecenáše Thea van Gogha Johanna Bongerová. Po Theově předčasné smrti zůstala jeho mladá vdova s dítětem bez prostředků. I tak dokázala svůj život zasvětit tomu, aby dílo geniálního tvůrce představila světu. Její dojemný, místy až napínavý příběh se odhaluje na stránkách tajemného sešitu, který před svou smrtí daruje vnučce Emsley slavná newyorská malířka Violet Velarová. Mladá podnikatelka Emsley se do Johannina příběhu ponoří ve chvíli, kdy se i jí život bortí pod rukama: krachuje jí firma i dlouholetý vztah, a navíc ji těžce zasáhne smrt milované babičky, k níž měla z celé rodiny nejblíž. Během vyklízení domu po Violet pak naráží na další a další překvapení. Johannin osud připadá Emsley natolik inspirativní, že ji přiměje přehodnotit vlastní život. Nejenže otevře své srdce nové lásce, ale také začíná rozplétat nitky rodinných tajemství. Nakonec právě v minulosti nachází odpovědi na to, kam by v životě chtěla dojít a kým by se ráda stala. Autorce se díky důkladné znalosti uměleckého prostředí podařilo vykreslit odlišná období, v nichž se oba příběhy odehrávají, i zdůraznit jejich styčné body. Osudy protagonistek se v textu navzájem proplétají a stávají se dvoustranným zrcadlem silné ženské povahy; zrcadlem, které na jedné straně odráží nesnadné postavení žen v patriarchální společnosti devatenáctého století, a na straně druhé zachycuje bitevní pole těch současných.

Román oceňované irské spisovatelky přináší vyprávění o raném mateřství, které s neobyčejnou autentičností zachycuje složitost a náročnost této životní etapy. V niterném monologu promlouvá matka ke svému synovi – od jeho narození až do tří let – a otevírá před čtenářem svět naplněný nejen radostí, ale zejména únavou, pochybnostmi a úzkostí. Její vyprávění představuje vyznání mateřské lásky, zcela bezpodmínečné, a zároveň obsahuje matčiny obavy z toho, že se jednoho dne bude svému dospělému potomkovi zodpovídat. ? Péči o potomka zvládá hlavní hrdinka jen s vypětím fyzických a duševních sil. Pozorně a pravdivě ukazuje zdánlivě triviální „boje o přežití“ ženy, která je trvale nevyspalá a mnohdy ani netuší, proč její dítě pláče a co ho vlastně trápí. Navíc se zdá, že manžel žije v úplně jiném vesmíru, nedostává se jí od něj ani pomoci, ani pochopení. Autorka bravurně pojímá každodenní rutinu s malým dítětem a v epizodách, jež by snad mohly vyústit v humorné historky, neopouští vážný tón, neboť v nich vícekrát hrozí tragédie. Kilroyová se nebojí dotknout témat, která jsou často tabuizovaná. Její naléhavý román o mateřské lásce se pohybuje na pomezí prózy a lyrické zpovědi a s hlubokou empatií vykresluje všední situace, které se stávají univerzálním zážitkem pro mnoho žen.

Téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zpracovává Lubomír Kubík ve své knize románovými prostředky. Drží se všech dostupných historických faktů o dané události, avšak nově se zamýšlí i nad vnitřními pohnutkami jeho přímých aktérů. Hlavní dějovou linii tvoří osud dvou československých výsadkářů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, vyslaných do protektorátu pod krycími jmény Zdeněk a Ota. Autor sleduje jejich pouť od vysazení nad okupovanými Čechami koncem prosince 1941 až po jejich nerovný boj s nacisty v červnu 1942 v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje. Hned na začátku musejí překonávat množství překážek. Místo v lesích u Plzně se po seskoku ocitnou 20 kilometrů od Prahy a jen náhodou se jim podaří kontaktovat odbojáře z řad Sokola. Parašutisty zaráží malomyslnost mnohých krajanů, nečekali, že podmínky v okupované vlasti budou tak svízelné a život natolik ochromen. Přes počáteční opatrnost se spolupráce s ilegální sítí rychle rozbíhá. Čím dál větší okruh jejich spolupracovníků má však strach, že akce bude stát příliš mnoho obětí, a začíná o jejím smyslu pochybovat. Gabčík s Kubišem si uvědomují, že provedení atentátu proti vůli odbojářů by bylo obtížné, na druhé straně nesplnění úkolu daného londýnskou vládou by znamenalo zradu. Původní neotřesitelný postoj obou dlouholetých přátel se začíná pozvolna proměňovat. Na tlak okolí reaguje každý z nich trochu jinak...

Příběh dvou kamarádů, dvou matek, dvou manželek. Román Takový hodný kluk o sicilské mafii, která sice nestřílí, ale řídí ostrovní ekonomiku, je především příběhem nelítostné síly rodiny. Giovanni musí uspokojit společenské ambice své matky Cettiny, Santino chce zachránit svou matku Assuntu před osudem, který přijala, aby uživila rodinu. Santino se stává „betonovým princem“, zatímco Giovanni, právník, vyhledávaný mocnými lidmi, propůjčuje své schopnosti do služeb těch, kteří zneužívají své privilegované postavení. Oba uzavřou dobré manželství a triumfují v temných osmdesátých letech, ve strašlivé době mafiánských válek. Oba přátelé jsou tak brzy vtaženi do nespravedlivého a nebezpečného světa zkorumpovaného stavebního průmyslu. Zachrání angažovaná právnička Anna Giovanniho, který si vzal za ženu bohatou Veroniku? Podaří se oddané manželce Margheritě udržet pro Santina bezpečí rodinného krbu a udržet ho daleko od krve a násilí?

Pod kopcem Landek ve slezské Ostravě žije ve dvou starých havířských domcích zvláštní pár – Johan a Truda, rázovití obyvatelé kraje formovaného hornickou tradicí. Navykli si pozorovat lanovku vozící turisty na vrchol kopce, na zahrádce popíjejí pivo, které se jim v lahvích chladí na dně malého rybníka, a zdánlivě bezstarostně si užívají své obyčejné životy. V době lockdownu se Johan s Trudou ocitají v nezvyklé situaci: jsou čím dál víc odkázáni sami na sebe, Johanův syn Hannes žijící v sousedním Polsku se k nim obtížně dostává přes uzavřenou státní hranici a Trudina dcera Maruška má svůj nový život v Praze. Radost ze setkání s dětmi a vnoučaty nahrazují nové starosti, reflektované ve svérázných rozhovorech a nápadech, jejichž atmosféru dotváří kouzelné hlučínské nářečí – prajzština. Zatímco Johan a Truda mudrují, jestli proti „činskemu virovi“ pomohou spíše „haderky přes pusinu“, řádně vychlazené pivo, „trumpovska dezinfekcija“ nebo „fajně zlata polivka“ z koi kaprů prodávaných v hobby marketu, nelítostná realita doráží až k nim na zahrádku. Na pozadí zdánlivě nedůležitých dějů a situací se rozvíjí příběh v jedné rovině humorný, zároveň ale v jádru vážný a tragický. Skrze místy groteskní vyprávění tak autor odkrývá absurditu a bizarnost doby pandemie, kterou oba hrdinové prožívají po svém – se svérázným pohledem na život a neméně svéráznými názory, jež nasvěcují nedávnou globální zkušenost z nových perspektiv.

První sbírka povídek dnes již etablované irské spisovatelky Claire Keeganové vyšla v originále v roce 1999 a je uhrančivá díky spojení lyrického stylu a tvrdé reality, kterou vykresluje. Působivost jí dodávají nečekaná rozuzlení příběhů, náznaky, z nichž naskakuje husí kůže, i obnažená pravda, vylíčená minimem přesných a výstižných vět. Autorčin rukopis s jasnou vizí ostře zkoumá svět, kde mají sny, vzpomínky a náhoda fatální následky pro všechny zúčastněné. Vyprávění jsou často tíživá a čtenář cítí jejich hutnou atmosféru, stejně jako skutečnost, že se pod povrchem těchto pečlivě vymodelovaných příběhů děje vždy cosi osudového. Claire Keeganová v každé povídce své prvotiny zkoumá vztahy mezi muži a ženami, rodinné vztahy i skrytou či otevřenou krutost a násilí. K těmto námětům se bude vracet i ve své další tvorbě. Antarktida vzbudila u čtenářů i kritiky globální ohlas a podle listu The Observer přináší „jedny z nejlepších současných povídek napsaných v angličtině“. Autorka za ně byla v roce 2000 odměněna prestižní Rooneyho cenou za irskou literaturu.

Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé téma je podepřeno autorovou špičkovou vědeckou erudicí a kniha je díky jeho nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.

Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé téma je podepřeno autorovou špičkovou vědeckou erudicí a kniha je díky jeho nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.

Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky. Zoja z této perspektivy osvětluje klíčové momenty dějin, zaměřuje se na totalitní režimy hitlerovského Německa a stalinského Sovětského svazu, na příčiny obou světových válek, holocaustu a různých druhů genocidy. Ukazuje, jak paranoičtí vůdci ztrácejí kontrolu nad mocí, již získali, kolektivní nevědomí se stává autonomním a jeho dopady mohou být katastrofální. Neopomíjí zásadní vliv masových médií na schopnost společnosti sebekriticky o sobě pochybovat a činit morálně správná rozhodnutí.

Katastrofy i naděje nečekaných setkání V exilu žijící ruský spisovatel Maxim Osipov se v knize Kámen, nůžky, papír a jiné povídky představuje českému publiku vůbec poprvé, a to prostřednictvím povídek, doplněných esejem a také dramatickým textem. Postavám, které zde autor vytvořil, je společné téma hledání pravdy a smyslu: Jejich hledání ale není pokaždé úspěšné a často dokonce ani ne upřímné, vede však k nečekaným výsledkům. Život, který autor popisuje, je bezútěšný, temný, plný ztrát, ale přesto se v něm najde i místo pro štěstí. Texty ve sbírce jsou tragikomické, existenciální, ale také plné nadsázky a komických či bizarních postav, jejichž prostřednictvím Osipov po svém zkoumá univerzální témata, jako jsou podoby lidské osamělosti, řád a svoboda a v neposlední řadě též nevyhnutelnost smrti. Osipovovy texty dohromady skládají kolážový portrét života v provinčním Rusku – jeho tragédie, frustrace ale také okamžiky pokorné krásy a inspirace. Příběhy v tomto svazku zachycují lékaře, herce, scenáristy, učitele, podnikatele, místní politické šéfy i obyčejné zločince, jejichž cesty se protínají nepředvídatelnými, ale zcela přirozenými způsoby: v nemocničním pokoji, v učebnách, administrativních kancelářích, ve vlacích a letadlech. Často nečekaná setkání vedou ke katastrofám, velkým i menším zjevením a příležitostně také k naději na vykoupení.

Peníze hýbou světem, to každý ví. Přesto často nedoceňujeme a přehlížíme význam peněz pro lidskou kulturu a civilizaci. Odkud se ten zvláštní nástroj vlastně vzal, kdo ho vynalezl a kdo ho zdokonalil, v čem tkví kouzlo jeho fungování a v čem naopak vězí příčiny finančních krizí a kolapsů? Irský ekonom David McWilliams při své poučné, místy neuctivé a stále znovu překvapující cestě mapuje vztah mezi lidskými dějinami a peněžní technologií. Provádí nás tisíciletími historie peněz, od zářezů na kosti z Ishanga staré dvacet tisíc let po mince v řeckých městských státech, od matematiky středověkých Arabů po Francouzskou revoluci a od vzniku amerického dolaru po dnešní kryptoměny. David McWilliams přesvědčivě dokládá, že peníze ve svých různých podobách patří do stejné škatulky jako používání ohně, písma či elektřiny: jde o jeden z nejvýznamnějších vynálezů a objevů lidských dějin, který hluboce změnil a dodnes mění náš život a vztah ke světu.

Katastrofy i naděje nečekaných setkání V exilu žijící ruský spisovatel Maxim Osipov se v knize Kámen, nůžky, papír a jiné povídky představuje českému publiku vůbec poprvé, a to prostřednictvím povídek, doplněných esejem a také dramatickým textem. Postavám, které zde autor vytvořil, je společné téma hledání pravdy a smyslu: Jejich hledání ale není pokaždé úspěšné a často dokonce ani ne upřímné, vede však k nečekaným výsledkům. Život, který autor popisuje, je bezútěšný, temný, plný ztrát, ale přesto se v něm najde i místo pro štěstí. Texty ve sbírce jsou tragikomické, existenciální, ale také plné nadsázky a komických či bizarních postav, jejichž prostřednictvím Osipov po svém zkoumá univerzální témata, jako jsou podoby lidské osamělosti, řád a svoboda a v neposlední řadě též nevyhnutelnost smrti. Osipovovy texty dohromady skládají kolážový portrét života v provinčním Rusku – jeho tragédie, frustrace ale také okamžiky pokorné krásy a inspirace. Příběhy v tomto svazku zachycují lékaře, herce, scenáristy, učitele, podnikatele, místní politické šéfy i obyčejné zločince, jejichž cesty se protínají nepředvídatelnými, ale zcela přirozenými způsoby: v nemocničním pokoji, v učebnách, administrativních kancelářích, ve vlacích a letadlech. Často nečekaná setkání vedou ke katastrofám, velkým i menším zjevením a příležitostně také k naději na vykoupení.

Nejnovější román nositele Nobelovy ceny za literaturu tematicky navazuje na autorův nejúspěšnější román Ráj. Když byl Ilyas ještě chlapec, ukradli ho rodičům na pobřeží východní Afriky němečtí koloniální vojáci. Po letech strávených mimo domov, kde bojoval proti svým vlastním lidem, se vrací domů a zjišťuje, že jeho rodiče jsou pryč a jeho sestra Afiya je de facto opuštěna a zotročena. Hamza se také vrací z války domů, zjizvený na těle i na duši, a kromě oblečení nemá nic – dokud nepotká krásnou, neohroženou Afiyu. Zatímco tito mladí lidé žijí, pracují a zamilovávají se a jejich osudy jsou stále těsněji spjaty, padá na ně stín nové války na jiném kontinentu a hrozí, že je opět odnese pryč. Gurnah – jako teprve druhý nositel Nobelovy ceny s původem v subsaharské Africe – reprezentuje dlouho neslyšený hlas, který promlouvá ke čtenářům po celém světě a teprve v posledních letech se konečně dostává i k českému publiku. Dozvuky jsou totiž na jednu stranu románem zasazeným do specifického myšlenkového i kulturního prostředí, zároveň reflektují univerzální lidské zkušenosti, které jsou nositeli vysokého potenciálu k překlenutí kulturních mostů a překonání bariér.

Jedenáctiletá Gopi hraje squash od doby, kdy byla dost stará na to, aby mohla držet raketu. Když jí zemře matka, otec ji zapojí do nového tréninkového režimu, který zprvu působí nevinně, ale ukáže se být neobvykle tvrdý, až brutální. Gopi se začíná postupně vzdalovat svým dvěma sestrám, její život a celý její svět se smrskne výhradně na sport a začne se řídit jeho rytmem: podání, volej, úder. Na kurtu ale není sama. Kromě ní je tu i její otec a výjimečně talentovaný třináctiletý chlapec Ged. Nezapomenutelný příběh o dospívání zachycuje obyčejný život s neotřelou krásou. Ukazuje nevinnost a roztodivné způsoby, jakými poznáváme sami sebe i jeden druhého. Napínavá, strhující prvotina o smutku, přátelství a snaze mladé sportovkyně překonat sama sebe. Autorka velmi prostě a čtivě vypráví nesmírně dojemný příběh, aniž by sklouzla do sentimentality. Román se objevil v užší nominaci Man Bookerovy ceny za rok 2023.

Ještě nikdy se v dějinách lidstva neprotínalo tolik různých převratných trendů s celosvětovým dosahem: dnešek přináší obrovské změny v oblasti geopolitiky i technologie, ekonomiky i komunikace. Naše situace je jedinečná, ale při řešení stávajících problémů se můžeme poučit z minulosti. Které dřívější revoluce jsou našim současným otřesům nejpodobnější - a která historická řešení pro nás mohou být inspirativní? Fareed Zakaria předpověděl nástup neliberálních demokracií přesněji, než to učinili Francis Fukuyama či Samuel Huntington ve svých ikonických knihách Konec dějin a poslední člověk a Střet civilizací. A nyní přichází se stejně zásadním dílem, jež promění pohled na éru, v níž žijeme. Pramenem dynamiky moderní doby není podle Zakarii Francouzská revoluce, jež vyústila do chaosu a hospodářské zaostalosti, nýbrž měšťanská, obchodní a finanční revoluce v osvobozených Spojených nizozemských provinciích, která následně inspirovala politické revoluce ve Velké Británii a v Americe a připravila půdu pro nástup moderního průmyslu a mezinárodního obchodu. Úspěšné revoluce poskytují prostor pro individuální vynalézavost a důvtip, ale současně budují mechanismy nutné k zajištění společenské soudržnosti a nepropadají radikalitě. Každý pokrok s sebou totiž nese i vlnu frustrace a lidem je třeba ponechat prostor, aby se v hluboce transformovaném světě mohli zorientovat a najít si v něm své místo. Nacházíme se na rozhraní čtyř revolucí, zdánlivě věštících temnou budoucnost: ovlivňuje nás globalizace, nástup nových technologií, problémy identity i geopolitika. Zakaria však ve své knize Věk revolucí dokazuje, že pokud budeme jednat uvážlivě a tolerantně, pesimismus je předčasný.