Prostor strana 5 z 48

Prvotina ruského emigrantského prozaika Saši Sokolova (1943) je křehkým, přeludovým až snovým románem, který patří mezi stylistické vrcholy ruské prózy. V románu je rekonstruována zvláštní, pro normální vědomí zaostalá psychika vypravěče, žáka zvláštní šk

Pohled na české a německé dějiny 20. století očima syna čínského velvyslance v poválečném Československu. Hsi-Huey Liang byl svědkem vývoje, který vyvrcholil únorem 1948, po němž celá rodina odjížděla z Prahy pod bedlivým dohledem ÚV KSČ.

Vzpomínky mosteckého rodáka, jazzového hudebníka Huberta Sigmunda, zachycují jeden z nejtemnějších úseků moderních českých dějin a zároveň tragické vyústění mnohasetletého soužití Čechů a Němců v naší zemi.

Známý novinář a komentátor Martin Komárek si v krátkých a vtipných textech, k nimž předmluvu napsal Michal Horáček, bere na mušku velké množství našich předsudků, domněnek, znalostí a neznalostí o Evropské unii. Jeho úvahy, určené nejširšímu publiku, používají jednoduchých vět a prostých příkladů. Komárek krok za krokem vysvětluje důvod vzniku, dosavadní vývoj a další směřování Unie, stejně jako skutečné znění a možné důsledky její navrhované Ústavní smlouvy. Trpělivě zkoumá mýty k tomuto tématu a ověřuje jejich platnost. Komárkova knížka, jakkoli nabitá osobitým humorem, je založená na velmi solidní znalosti faktů. Teprve tehdy, když budeme znát fakta, můžeme se začít přít o jejich smysl, a ten pak společně vytvářet. Čtenářům se prostřednictvím této publikace dostává do rukou nejen vtipná a osvěžující, ale skutečně cenná pomoc.

Autor se ve svém románu zabývá nacistickou minulostí Německa, která se přes individuální osudy prolíná se současností. Napínavý příběh hlavního hrdiny je zároveň cestou k vlastní identitě.

V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí probíhala pod královou přímou kontrolou. Ludvík paměti dedikoval svému synovi, dauphinovi Ludvíkovi (1661–1711) a v textu se k němu přímo obrací. Chce mu zanechat následováníhodný obraz rozvážného a zodpovědného panovníka, pečujícího o svou zemi a lid. Nejedná se v první řadě o historický pramen, nýbrž o pronikavé zamyšlení nad onou souhrou pohledů, vlivů a zájmů, v jejichž středu se panovník pohybuje coby všudypřítomné světlo, které právě díky své oslnivé záři dokáže zůstat i neprůhledné, aniž by se skrývalo. Historické události jsou líčeny jen v hutném výběru a text se zaměřuje na složitý vztah mezi „nitrem“ a „obrazem“ krále-politika, panovníka z Boží milosti. Paměti zaslouží srovnání s Machiavelliho Vladařem i dalšími klasickými díly politické filosofie a pozoruhodným způsobem předjímá problémy současné, bytostně medializované politiky.

Sedm vznešených Benátčanek různého věku a s různými životními zkušenostmi se sejde v domě jedné z nich, mladé vdovy Leonory, aby spolu hovořily o všech možných aspektech svých životů, a to jak čistě teoreticky, tak na základě konkrétních zážitků. Hlavním tématem jejich rozhovorů je nepřátelství mužů vůči ženám. Celý dialog je stylizován do duchaplné hry na soudní přelíčení, kdy ženy jsou v rolích žalobce, obhájce i soudce a obvinění jsou muži. Moderata Fonte se snaží dokázat, že žena má stejné vrozené schopnosti jako muž a za předpokladu stejného vzdělání a výchovy může dokonce prokázat i svou nadřazenost. Tato explicitně vyjádřená touha po rovnoprávnosti je v kontextu renesanční literatury značně originální. Pro dnešního čtenáře je kniha rovněž cenným svědectvím o renesanční ženě z urozených kruhů, odhalujícím jak její roli společenskou, tak její soukromý život s důrazem na touhy, záliby, vkus i ambice.

Kniha se zabývá domácím násilím, týráním dětí, vraždami, drogami, nezletilými zločinci, útoky na seniory a dalšími tématy.Kniha čerpá náměty především z pořadu „Krimi live“, který uvedla Prima. Autorská dvojice knihy, JUDr. Miroslav Antl a Hanuš Hanslík, předkládá srozumitelnou a čtivou formou nejen konkrétní příklady páchání trestné činnosti, ale i návody a odborné rady obětem, jak v těchto extrémních životních situacích reagovat. Miroslav Antl je spoluautorem pořadu a odborným poradcem, Hanuš Hanslík jeho dramaturgem.

Kniha Éra prázdnoty vyšla ve francouzském nakladatelství Gallimard poprvé v roce 1983 a od té doby se dočkala mnoha reedic. Její autor, francouzský esejista a sociální myslitel Gilles Lipovetsky (1944), profesor filozofie na univerzitě v Grenoblu, je přijímán jako mimořádně výstižný a zároveň kritický komentátor druhé poloviny 20. století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání "současného individualismu" se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho veřejného i osobního života, respektive projevů západní civilizace. Ke svému tématu nezaujímá autor žádný předem vyhraněný morální postoj. Snaží se dobrat jeho příčin a následků, vyhledává paralely, jež umožňují pochopit současný individualismus a jeho proměny v celé jejich komplexnosti. Česky kniha vychází již ve čtvrtém vydání.

Profesor filozofie a literatury na univerzitě v Maastrichtu Maarten Doorman rozebírá ve své knize skryté fungování romantismu v celé moderní době a všímá si především kulturního významu a dosahu romantického postoje od počátku tohoto hnutí v Evropě na sklonku 18. století až do současnosti. Kniha není suchopárně akademickým pojednáním ani se nejedná jen o literárně historické studie. Jejím jádrem je srovnávání postojů či "mentalit", a romantika se tak ocitá například vedle rockového festivalu ve Woodstocku, pařížského máje 1968 či Marcela Duchampa a moderního umění. Tato originální konfrontace vede postupně k hlavní tezi celé knihy: současný člověk je ovlivněn romantickými postoji mnohem víc, než si sám uvědomuje, a to i proto, že romantická revoluce přivedla na svět pojetí člověka, který sebe sama tvoří a jehož chápání sebe sama není jednoznačně definováno jeho sociální funkcí. Romantický pojem člověka v sobě zároveň nese i skryté důsledky, které vycházejí najevo teprve později, například imperativ seberealizace v moderní době naráží na fenomén odcizení a obecně je pociťována "krize kultury". Doorman je suverénním znalcem romantické teorie a literární tvorby. Neustálé srovnávání s alternativním hnutím mládeže v šedesátých letech a dovolávání se čtenářovy zkušenosti poskytuje knize živost a pestrost.

Autor knihy měl možnost několikrát navštívit Mongolsko a tuto zemi poznat z mnoha perspektiv, neboť zde působil jako poradce úspěšného politika, překladatele a pozdějšího mongolského prezidenta Nambaryna Enchbajara. Pronikl nejen do zákulisí parlamentních voleb v hlavním městě Ulánbátaru, ale i do života chudých pastevců v nejvzdálenějších stepích. Během svých cest napříč Mongolskem prožil nejednu pozoruhodnou událost a setkal se s mnoha zajímavými lidmi. V samostatných, uzavřených kapitolách vypráví své zážitky, popisuje památky a historii země, zvyky obyvatel a jejich nelehké živobytí v drsné přírodě, které je evropskému čtenáři vzdálené. Kromě života pastevců popisuje i osudy mnichů, lovců či zlatokopů hledajících zbytky zlata v opuštěných dolech. Do své rodiny ho uvede například americký misionář se svou holandskou manželkou a devíti dětmi, bývalý představený kláštera, který se vrhl na podnikání, nebo lovec s orlem. Autor píše svižně, čtivě, a přitom nerezignuje na hloubku a pravdi

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost. Editor do svého "klasobraní" zařadil verše, o kterých sice kdekdo ví ze školních let, ale které se již vytratily ze živého čtenářského povědomí, např. literární texty českého středověku, původní verze písní "Svatý Václave" a "Narodil se Kristus Pán", ale i jedinečná díla básnické baladiky: Nerudova "Balada horská" a "Paní z námoří" J. Hořejšího, verše J. Mahena ad. Hron zároveň vysvobozuje ze zapomenutí rozsáhlou skladbu "Protichůdci" obrozeneckého básníka V. B. Nebeského, ale i třeba takovou literární "fajnovost", jako jsou barokizující hřbitovní nápisy Víta Cízy. Hronův výběr není ovšem uzavřen do české jazykové ulity. Do české poezie právem patří i texty psané jak univerzálním jazykem evropského středověku, latinou, tak především verše psané německy (minesangy Václava II., Rilke, ale i málo známý T. Hoeck, také Franz Kafka a Adalbert Stifter) a rovněž anglicky (např. evropsky proslulá koleda "Good King Wenceslas"). Takto široce koncipovaný výběr poskytuje čtenářům cennou příležitost spontánně a přímo, bez nadbytečných literárněhistorických zprostředkování, konfrontovat básnické hodnoty nejrůznějších dob a duchovních proveniencí a v případě textů psaných v cizích jazycích i porovnávat jejich "zrcadlovou", dvojjazyčnou podobu.

Bernhard Schlink si románem Předčítač (Vorleser, 1995) získal světovou proslulost. V rovině osudového milostného vztahu v něm zpracoval čtenářsky přitažlivým způsobem téma německé viny za zločiny druhé světové války. Kniha Předčítač je příběh mladíka zamilovaného do mnohem starší ženy, o jejíž temné nacistické minulosti se dovídá teprve později. Byl přeložen do sedmatřiceti jazyků a zfilmován. Jako vůbec první německá kniha se ocitl na vrcholu prestižního žebříčku bestsellerů New York Times.