Prostor strana 5 z 63

Theo chtěl dobrovolně odejít ze světa, ale osud s ním hraje podivnou hru. Zemi postihla nevysvětlitelná katastrofa a on se podle všeho stal posledním člověkem na planetě. Anebo ne? Vybaven technickými znalostmi inženýra a amatérského letce se vydává pátrat, zda kromě něj ještě někdo přežil. Svět se mu proměňuje před očima, příroda si bere zpět, co jí člověk vzal. Zůstanete-li na světě sami, vše je vám zdánlivě k dispozici: obchody plné zboží, libovolné dopravní prostředky, opuštěná města i romantické pláže. Ale jaký to má vše smysl? Hrdina nového románu Jiřího Pehe v tomto světě dokáže přežít, ale čím dál víc si uvědomuje, že bez ostatních lidí se pravidla mění a jeho pátrání po přeživších se proměňuje v přemítání o smyslu lidských dějin. Theo si klade otázky, co z naší civilizace mělo nějaký význam a co stojí za to zachovat. Výtvarné umění, literatura, náboženství, filozofie, hudba, historie. Vše je buď člověkem vytvořené, nebo se to k lidstvu nějakým způsobem vztahuje. Ale ve chvíli, kdy si Theo může z Louvru odvézt Monu Lisu a naložit na náklaďák libovolné množství artefaktů z vatikánských muzeí, je na vážkách: mají tyto věci samy o sobě ještě nějakou hodnotu? A co teprve peníze, majetek, luxusní zboží, pomíjivá sláva politiků a celebrit? Jiří Pehe vytvořil mnohovrstevnatý román, v němž prostřednictvím svého hrdiny zkoumá limity lidské civilizace. Bez povýšeného mentorování nám dává možnost podívat se na naši každodennost z pořádného odstupu.

Berlín, rok 1952. V?rozděleném Německu stále probíhá poválečné budování a?lidé se vracejí k?relativně normálnímu životu. Prohlubují se rozdíly mezi oběma částmi města, Módní dům Thalheim však vzkvétá. Díky nejstarší sestře Rike jsou oděvní kreace, které nabízí, velmi žádané a?prostřednictvím rodinného přítele Markuse pronikli Thalheimovi i?do divadelního a?filmového světa. Také Silvie, která se jako jediná rozhodla pro kariéru mimo módní dům, si chce života užívat plnými doušky. V?rozhlase se jí daří, v?jejím novém pořadu nazvaném Hlasy defilují přední osobnosti kultury a?Silviina popularita s?novým vysíláním okamžitě roste. Do života jí vstupuje charismatický herec a?vypadá to, že se jí vše daří. Ale zdánlivá idyla je jen klidem před bouří. Mužská část rodiny odmítá nechat ženy vést obchod samostatně. Otec povolal do vedení firmy Oskara, jenže se ukazuje, že pro tuhle pozici není dostatečně disciplinovaný. Když Thalheimovy začne ohrožovat nenáviděný rival a?vzpurná nejmladší sestra Florentine dělá rodině starosti, Silvie je nucena se rozhodnout, co je pro ni opravdu důležité. Rike potřebuje pomoci s?řízením módního domu a?tlačí na svou mladší sestru, aby se také zapojila. A?tak Silvie musí volit mezi svou bytostnou touhou po svobodě a?odpovědností plynoucí z?toho, že je Thalheimová. Ani ve druhém díle rodinné ságy není nouze o?překvapení. Brigitte Riebe se opět daří svěžím stylem spojovat historické události s?fiktivními příběhy protagonistek. A?tak i?jejich osudy bezprostředně ovlivní například dělnické povstání, které ve východní části země propukne 17. června 1953…

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Román o síle vůní a přátelství, ale také o endometrióze a hledání pravé životní cesty, nás přivádí na italský ostrov Elbu. Zde se Beáta, hlavní hrdinka knihy, na prahu čtyřicátých narozenin pokouší čelit chronické bolestivé nemoci za pomoci aromaterapie a nečekaných setkání, jež jsou nadějí na vyléčení prožitých traumat a osamělého života bez lásky. Zatímco její vrstevnice si vybudovaly úspěšné kariéry a zakládají rodiny, Beáta přešlapuje na místě. Jednoho dne ji však závan tajemného parfému přivede na Elbu, kde si postupně začne uvědomovat, že jen přežívat nestačí. Doléhají na ni tíživé vzpomínky, s nimiž se bude muset vyrovnat, ale zároveň ji čekají podmanivé vůně, spousta zmrzliny a noví lidé, díky nimž se rozhodne znovu najít ztracenou důvěru nejen v ostatní, ale především v sebe samu. A pokusí se také zjistit, co je podstatou oné elbské „grácie“, která jí tak přirostla k srdci.

Reportér a doktor filozofie Erwin Habr přijíždí do vídeňského sanatoria, kde se setkává se starým profesorem Rudolfem Kapinem, trpícím traumaty z války. Umírajícího akademika totiž tíží dávná vina, z níž se chce vyznat a vyzpovídat. V dávné minulosti působil jako člen vídeňské Akademie výtvarných umění, která dvakrát odmítla – coby uchazeče o studium – mladého Adolfa Hitlera. Souběžně s tím sledujeme období, kdy již Hitler upevňuje moc a začínají rasové i jiné čistky. Otázka viny nabývá na významu a snoubí se s paranoidním strachem některých akademiků z „uchazečovy“ pomsty. Jiní naopak zůstávají v klidu a předpokládají „Vůdcovu“ vděčnost, neboť kdyby byl Hitler na školu přijat, neumožnili by mu svým odmítnutím jeho politický vzestup. V historických kulisách se před námi otevírá psychologický příběh vyprávějící o věčném tématu viny a trestu. Autor zvažuje, nakolik je člověk zodpovědný za nepřímé důsledky svého jednání, a skrz své postavy nabízí různé možnosti, jak se k danému dilematu postavit. To vše je rámováno silným, originálním a chytlavým příběhem, který střídají kontemplativní pasážemi o humanitě, ale i vlivu umění na chod dějin a lidskou společnost jako celek.

Půvabný, nesmírně vtipný a zároveň hluboký příběh ze současnosti s kořeny v dávných časech se odehrává ve vísce jménem Nincshof, v místě usazeném po staletí v nejvýchodnějším cípu Rakouska až u maďarských hranic. Dějí se zde podivuhodné věci, obyvatelé svou ves zřídkakdy opouštějí, muži přijímají příjmení svých manželek a domy tu kdysi stávaly na kůlech, aby nezmizely v mokřadu plném úhořů. Jenže moderní doba doléhá i na místní a nincshofský starosta, který už má politiky a úředního šimla plné zuby, zatouží svou obec před byrokraty ve Vídni a Bruselu ukrýt. A tak společně s trojicí přátel vymyslí způsob, jak vísku osvobodit od tlaku novodobých nároků a postarat se o to, aby na ni svět zapomněl. Ve stylu někdejších avantgardních hnutí si hrdě říkají „oblivisté“, tedy aktivisté zapomnění. Oblivisté z Nincshofu podnikají nejrůznější opatření, aby svůj domov vymazali z paměti současnosti. Z internetu zmizí obecní webové stránky, přes noc jsou záhadně odstraněny silniční ukazatele a turistické značky. Zdá se, že všechno jde jako po másle. Dokud se ovšem v Nincshofu nečekaně neobjeví narušitelé z města. Plány oblivistům zkříží dokumentaristka, která se k nim čerstvě přistěhovala v naději, že životem na venkově překoná pracovní vyhoření. Nemluvě o jejím manželovi, který k Nincshofu přitahuje nežádoucí pozornost chovem prazvláštního druhu koz.

Hlavní postava románu M. M., český úředník s literárními ambicemi, tajemník generálního ředitele pobočky mlékárenského koncernu pro Francii a Východní Evropu se sídlem v Paříži, ženatý otec dcery Alžběty, potká salónní levicovou Pařížanku Maud. Oblíbenými místy jejich nepravidelných schůzek jsou pařížské kavárny, bistra a muzea. Osobnost hlavního hrdiny je ovlivněna vyrůstáním v prostředí normalizace a destruktivní výchovou otce, projevující se v dospělosti chronickou absencí sebedůvěry. Příběh je vyprávěn lakonickým pohledem jeho manželky. Zatímco M. M. si užívá vysněné Paříže, vypravěčka nevynechá příležitost prchnout do Prahy nebo na český venkov, na místa, která jí v kontrastu s rušnou a blazeovanou francouzskou metropolí nabízejí atraktivnější „obyčejný svět“. Román je inspirován rovněž příběhy středověkého šprýmaře Enšpígla, kterého ztělesňuje milenec vypravěčky.

Čtrnáctiletá Billie tráví většinu života na šedivém panelákovém sídlišti, kde žije se svou matkou Marikou. Na konci měsíce mají obvykle peníze sotva na těstoviny s kečupem, ale Marika dokáže svým velkým srdcem a smyslem pro fantazii každodenní realitu vždycky nějak rozzářit. Jednoho dne však neohlášeně přijede z Maďarska babička a nic už nemá být takové, jako bylo doposud. Billie se vydává na osamělou cestu, začíná pátrat po vlastním otci a po odpovědích na další netušené otázky. Například proč se jí tak často zdá o moři, u kterého přitom nikdy nebyla...

Vincent van Gogh, jehož obrazy jsou dnes chloubou nejprestižnějších světových muzeí a mají nedozírnou hodnotu, za svého života prodal jen jedno jediné plátno. Ta zbylá zdědila manželka umělcova bratra a mecenáše Thea van Gogha Johanna Bongerová. Po Theově předčasné smrti zůstala jeho mladá vdova s dítětem bez prostředků. I tak dokázala svůj život zasvětit tomu, aby dílo geniálního tvůrce představila světu. Její dojemný, místy až napínavý příběh se odhaluje na stránkách tajemného sešitu, který před svou smrtí daruje vnučce Emsley slavná newyorská malířka Violet Velarová. Mladá podnikatelka Emsley se do Johannina příběhu ponoří ve chvíli, kdy se i jí život bortí pod rukama: krachuje jí firma i dlouholetý vztah, a navíc ji těžce zasáhne smrt milované babičky, k níž měla z celé rodiny nejblíž. Během vyklízení domu po Violet pak naráží na další a další překvapení. Johannin osud připadá Emsley natolik inspirativní, že ji přiměje přehodnotit vlastní život. Nejenže otevře své srdce nové lásce, ale také začíná rozplétat nitky rodinných tajemství. Nakonec právě v minulosti nachází odpovědi na to, kam by v životě chtěla dojít a kým by se ráda stala. Autorce se díky důkladné znalosti uměleckého prostředí podařilo vykreslit odlišná období, v nichž se oba příběhy odehrávají, i zdůraznit jejich styčné body. Osudy protagonistek se v textu navzájem proplétají a stávají se dvoustranným zrcadlem silné ženské povahy; zrcadlem, které na jedné straně odráží nesnadné postavení žen v patriarchální společnosti devatenáctého století, a na straně druhé zachycuje bitevní pole těch současných.

Román oceňované irské spisovatelky přináší vyprávění o raném mateřství, které s neobyčejnou autentičností zachycuje složitost a náročnost této životní etapy. V niterném monologu promlouvá matka ke svému synovi – od jeho narození až do tří let – a otevírá před čtenářem svět naplněný nejen radostí, ale zejména únavou, pochybnostmi a úzkostí. Její vyprávění představuje vyznání mateřské lásky, zcela bezpodmínečné, a zároveň obsahuje matčiny obavy z toho, že se jednoho dne bude svému dospělému potomkovi zodpovídat. ? Péči o potomka zvládá hlavní hrdinka jen s vypětím fyzických a duševních sil. Pozorně a pravdivě ukazuje zdánlivě triviální „boje o přežití“ ženy, která je trvale nevyspalá a mnohdy ani netuší, proč její dítě pláče a co ho vlastně trápí. Navíc se zdá, že manžel žije v úplně jiném vesmíru, nedostává se jí od něj ani pomoci, ani pochopení. Autorka bravurně pojímá každodenní rutinu s malým dítětem a v epizodách, jež by snad mohly vyústit v humorné historky, neopouští vážný tón, neboť v nich vícekrát hrozí tragédie. Kilroyová se nebojí dotknout témat, která jsou často tabuizovaná. Její naléhavý román o mateřské lásce se pohybuje na pomezí prózy a lyrické zpovědi a s hlubokou empatií vykresluje všední situace, které se stávají univerzálním zážitkem pro mnoho žen.

Téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zpracovává Lubomír Kubík ve své knize románovými prostředky. Drží se všech dostupných historických faktů o dané události, avšak nově se zamýšlí i nad vnitřními pohnutkami jeho přímých aktérů. Hlavní dějovou linii tvoří osud dvou československých výsadkářů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, vyslaných do protektorátu pod krycími jmény Zdeněk a Ota. Autor sleduje jejich pouť od vysazení nad okupovanými Čechami koncem prosince 1941 až po jejich nerovný boj s nacisty v červnu 1942 v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje. Hned na začátku musejí překonávat množství překážek. Místo v lesích u Plzně se po seskoku ocitnou 20 kilometrů od Prahy a jen náhodou se jim podaří kontaktovat odbojáře z řad Sokola. Parašutisty zaráží malomyslnost mnohých krajanů, nečekali, že podmínky v okupované vlasti budou tak svízelné a život natolik ochromen. Přes počáteční opatrnost se spolupráce s ilegální sítí rychle rozbíhá. Čím dál větší okruh jejich spolupracovníků má však strach, že akce bude stát příliš mnoho obětí, a začíná o jejím smyslu pochybovat. Gabčík s Kubišem si uvědomují, že provedení atentátu proti vůli odbojářů by bylo obtížné, na druhé straně nesplnění úkolu daného londýnskou vládou by znamenalo zradu. Původní neotřesitelný postoj obou dlouholetých přátel se začíná pozvolna proměňovat. Na tlak okolí reaguje každý z nich trochu jinak...

Příběh dvou kamarádů, dvou matek, dvou manželek. Román Takový hodný kluk o sicilské mafii, která sice nestřílí, ale řídí ostrovní ekonomiku, je především příběhem nelítostné síly rodiny. Giovanni musí uspokojit společenské ambice své matky Cettiny, Santino chce zachránit svou matku Assuntu před osudem, který přijala, aby uživila rodinu. Santino se stává „betonovým princem“, zatímco Giovanni, právník, vyhledávaný mocnými lidmi, propůjčuje své schopnosti do služeb těch, kteří zneužívají své privilegované postavení. Oba uzavřou dobré manželství a triumfují v temných osmdesátých letech, ve strašlivé době mafiánských válek. Oba přátelé jsou tak brzy vtaženi do nespravedlivého a nebezpečného světa zkorumpovaného stavebního průmyslu. Zachrání angažovaná právnička Anna Giovanniho, který si vzal za ženu bohatou Veroniku? Podaří se oddané manželce Margheritě udržet pro Santina bezpečí rodinného krbu a udržet ho daleko od krve a násilí?

Pod kopcem Landek ve slezské Ostravě žije ve dvou starých havířských domcích zvláštní pár – Johan a Truda, rázovití obyvatelé kraje formovaného hornickou tradicí. Navykli si pozorovat lanovku vozící turisty na vrchol kopce, na zahrádce popíjejí pivo, které se jim v lahvích chladí na dně malého rybníka, a zdánlivě bezstarostně si užívají své obyčejné životy. V době lockdownu se Johan s Trudou ocitají v nezvyklé situaci: jsou čím dál víc odkázáni sami na sebe, Johanův syn Hannes žijící v sousedním Polsku se k nim obtížně dostává přes uzavřenou státní hranici a Trudina dcera Maruška má svůj nový život v Praze. Radost ze setkání s dětmi a vnoučaty nahrazují nové starosti, reflektované ve svérázných rozhovorech a nápadech, jejichž atmosféru dotváří kouzelné hlučínské nářečí – prajzština. Zatímco Johan a Truda mudrují, jestli proti „činskemu virovi“ pomohou spíše „haderky přes pusinu“, řádně vychlazené pivo, „trumpovska dezinfekcija“ nebo „fajně zlata polivka“ z koi kaprů prodávaných v hobby marketu, nelítostná realita doráží až k nim na zahrádku. Na pozadí zdánlivě nedůležitých dějů a situací se rozvíjí příběh v jedné rovině humorný, zároveň ale v jádru vážný a tragický. Skrze místy groteskní vyprávění tak autor odkrývá absurditu a bizarnost doby pandemie, kterou oba hrdinové prožívají po svém – se svérázným pohledem na život a neméně svéráznými názory, jež nasvěcují nedávnou globální zkušenost z nových perspektiv.

První sbírka povídek dnes již etablované irské spisovatelky Claire Keeganové vyšla v originále v roce 1999 a je uhrančivá díky spojení lyrického stylu a tvrdé reality, kterou vykresluje. Působivost jí dodávají nečekaná rozuzlení příběhů, náznaky, z nichž naskakuje husí kůže, i obnažená pravda, vylíčená minimem přesných a výstižných vět. Autorčin rukopis s jasnou vizí ostře zkoumá svět, kde mají sny, vzpomínky a náhoda fatální následky pro všechny zúčastněné. Vyprávění jsou často tíživá a čtenář cítí jejich hutnou atmosféru, stejně jako skutečnost, že se pod povrchem těchto pečlivě vymodelovaných příběhů děje vždy cosi osudového. Claire Keeganová v každé povídce své prvotiny zkoumá vztahy mezi muži a ženami, rodinné vztahy i skrytou či otevřenou krutost a násilí. K těmto námětům se bude vracet i ve své další tvorbě. Antarktida vzbudila u čtenářů i kritiky globální ohlas a podle listu The Observer přináší „jedny z nejlepších současných povídek napsaných v angličtině“. Autorka za ně byla v roce 2000 odměněna prestižní Rooneyho cenou za irskou literaturu.

Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé téma je podepřeno autorovou špičkovou vědeckou erudicí a kniha je díky jeho nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.

Kniha slavného astrofyzika a popularizátora vědy Michia Kakua ukazuje, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné se zabývá cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací. Zamýšlí se rovněž nad možnými scénáři vývoje či zániku vesmíru a způsoby, jak by budoucí lidská civilizace mohla přežít i jemu navzdory. Autorův pohled je optimistický, a přestože možné negativní dopady technologie nepřehlíží, zaměřuje se spíše na výsledky a přínos rychle se rozvíjejícího lidského poznání. Každé téma je podepřeno autorovou špičkovou vědeckou erudicí a kniha je díky jeho nebývalému vypravěčskému talentu přístupná všem zájemcům o vesmírné perspektivy lidské budoucnosti.