Prostor strana 3 z 63

Promyšleně vystavěný, závažný a čtivý příběh scenáristky Anny Vovsové začíná vyprávět fotografka Hana, jež se rozhodla, že nechce dál žít. Po ponižujících manželových avantýrách a neustálých odchodech pro ni život ztratil smysl: děti pod vlivem neukotveného mládí nemá, vztah se sestrou povážlivě skřípe. Všechno už tu bylo, vše vyfotografovala, vyvolala a uložila, takže nadešel čas zúčtovat – rozhodne se skočit z viaduktu. Nevyjde jí to. V pokusu o sebevraždu jí zabrání jiná tragédie, která je výsledkem náhodného setkání Hanina manžela s neznámým mladým cizincem, nejspíš syrským uprchlíkem, s nímž se sblížila její neteř… Soukromá historie bloudících postav se odvíjí na pozadí světových událostí, a tak ve Viaduktu rezonuje nejen téma sváru dvou ženských generací a živoření po boku nepravého muže. Haninu tíseň umocňují i tíha exilové zkušenosti, jíž autorka ve Francii mimochodem sama prošla, a uprchlická krize jako dopad dnešních válečných konfliktů. Próza psaná vytříbeným jazykem splétá vzpomínky na minulost se současností a prostředky filmové řeči nechává čtenáře domýšlet, kudy se budou kroky románových postav ubírat dál.

Virtuózní memoárová próza Patagonský zajíc (ve francouzském originále poprvé vyšla v roce 2009) přináší působivé několikanásobné vyznání Clauda Lanzmanna: deník o jeho citovém životě, zápisky z cest, shrnutí osobních válečných zkušeností i vyprávění o francouzském intelektuálním světě druhé poloviny 20. století. Kniha, v níž se tento filmař projevuje také jako svébytný spisovatel a myslitel, je sumou člověka hledajícího existenciální dobrodružství a hluboce oddaného tématům, za která bojoval. Lanzmann se v ní prezentuje i v nečekaných podobách. Jako mladičký nespoutaný odbojář, vášnivý student a milovník, intelektuál, odvážný reportér z východního Berlína nebo jako člen delegace, jež navštívila Čínu a Severní Koreu. A především coby člověk určující myšlenkové směry své doby - jako přispěvatel měsíčníku Les Temps modernes, aktivní účastník i podporovatel alžírského osvobozeneckého hnutí, kronikář mladého státu Izrael. A konečně jako autor svého životního díla o genocidě Židů: filmu Šoa. Okolnostem dvanáctiletého natáčení tohoto dokumentu věnoval závěrečnou část knihy, která je rozsáhlým svědectvím o jeho vytrvalosti při hledání pravdy a o snaze zachovat paměť lidstva. Lanzmannův život jako by od mládí definovalo vědomí smrti a konečnosti lidského života, on sám však život vášnivě miloval a žil s intenzitou, jež vyráží dech. Urputnost a odvaha jej přivedly do mnoha nebezpečných situací, do blízkosti státníků, filozofů i filmových hvězd, se kterými jednal se stejnou brilantností, s jakou dokázal ve filmu Šoa vyzpovídat oběti i vrahy. Klíčové okamžiky moderních dějin v textu střídají půvabné historky plné paradoxů, jež leckdy osvětlí povahu totalitních režimů nebo zásadních historických zvratů lépe než učebnice dějepisu, vše je tu navíc podáno s nezaměnitelným šarmem. Deník Le Monde označil vydání Lanzmannových pamětí za "historickou událost", v Německu získala v roce 2010 výroční WELT-Literaturpreis. V roce 2025 uplynulo sto let od Lanzmannova narození a čtyřicet let od premiéry filmu Šoa.

Historie nejslavnější klenotnické dynastie světa se klene přes čtyři generace od revoluční Francie éry druhé republiky až po sedmdesátá léta 20. století. O její vzmach se postarali především tři bratři Cartierové, jejichž mottem bylo „Nekopíruj, jenom tvoř“ a kteří jí zásluhou svého mimořádného talentu a píle před více než stoletím dodali mezinárodní věhlas. Vizionářský designér Louis navrhl například první pánské náramkové hodinky Santos, aby pomohl svému příteli letci s orientací v čase, aniž by musel sundávat ruce z kniplu. Vyjednavači Pierrovi se povedlo koupit budovu manhattanského zastoupení firmy na Páté avenue za dvojitý perlový náhrdelník. A zcestovalý Jacques, expert na drahé kameny, získal Cartierům přístup k nejkvalitnějším rubínům, smaragdům a safírům, jež inspirovaly proslulý styl tutti frutti. Francesca Cartier Brickell, jejíž pradědeček Jacques byl nejmladším z těchto bratrů, objela celý svět, aby prozkoumala slavné dějiny svého rodu i skrytá zákoutí rodinné historie svých výjimečných předků a zasadila je do fascinující skládačky. Donedávna chybějící střípky poodhalují skrytá rodinná tajemství, dramatické románky, dějinné zvraty i řadu dalších zajímavých příběhů. Autorka elegantní kroniky Dynastie Cartier nám s badatelským zanícením čtivě a podrobně přibližuje též osud nejznámějších šperků firmy – klenotů s prokletým diamantem Hope, smaragdů rodu Romanovců nebo broží s motivem pantera. A spolu s nimi i šarm dlouhého zástupu aristokratů a nejbohatších podnikatelů či hvězd z prostředí módy a filmu, které je hrdě nosily: od ruských velkokněžen, indických mahárádžů a jejich manželek až po Wallis Simpsonovou, Coco Chanel a Elizabeth Taylorovou. Kniha, jejíž originál vyšel v roce dvoustého výročí narození zakladatele dynastie Louise-Françoise Cartiera, je velkolepou epopejí o lesku doby – freskou nahlíženou očima ikonické rodiny, která se na luxusní záři jedné epochy nemalou měrou podílela.

Mýty opředené britské ostrovy na sklonku starověku, svět Keltů a jejich prastarých zvyků, svět Římanů, jejichž světovládná říše se pomalu rozpadá, svět pozvolna nastupujícího křesťanství. Doba pohanských rituálů, prvních kostelů a zrodu legend. Zde se odvíjí příběh druidské kněžky Eimhir. Jejíma očima sledujeme střet zcela odlišných tradic a zájmů uvnitř jedné země, který má nevyhnutelně udat směr budoucímu vývoji a starý svět navždy proměnit. Jako vzdělaná druidka se Eimhir chopí příležitosti ovlivnit běh dění a pokouší se zachovat dávné dědictví své země ve stále bouřlivějším víru událostí. Je však čím dál obtížnější rozlišit spojence od nepřátel, dostát přísahám i závazkům a rozhodnout se, na čí straně stát. Jaké mají bohové s Britannií záměry? A lze tento boj lidskými silami vůbec vyhrát? Románový debut Diany Míčkové Ostrov stínů je historickou ságou, čerpající z autorčiných odborných znalostí a zároveň velice čtivě napsanou bezmála básnickým jazykem.

Co stojí za spády Putinova režimu a jeho invazí na Ukrajinu? Aby vysvětlil současnou eskalaci, vydává se autor až do středověku. Rozebírá kořeny ruských problémů od rozmachu Kyjevské Rusi přes vznik Moskevského velkoknížectví a říše Petra Velikého až po stále viditelnější zaostávání carství Romanovců a obě revoluce roku 1917, Sovětský svaz, čtyři dekády studené války a zrod mnohonárodnostní Ruské federace. Poukazuje na vztah ruského státu k jeho občanům, na zdejší okleštěné pojetí demokracie a lidských práv. Kniha ostře kritizující autoritářství Kremlu shrnuje bystré politické analýzy s historickým vhledem i výhledem do budoucna a stává se nezbytným průvodcem v Evropě doby neklidné.

Mýty opředené britské ostrovy na sklonku starověku, svět Keltů a jejich prastarých zvyků, svět Římanů, jejichž světovládná říše se pomalu rozpadá, svět pozvolna nastupujícího křesťanství. Doba pohanských rituálů, prvních kostelů a zrodu legend. Zde se odvíjí příběh druidské kněžky Eimhir. Jejíma očima sledujeme střet zcela odlišných tradic a zájmů uvnitř jedné země, který má nevyhnutelně udat směr budoucímu vývoji a starý svět navždy proměnit. Jako vzdělaná druidka se Eimhir chopí příležitosti ovlivnit běh dění a pokouší se zachovat dávné dědictví své země ve stále bouřlivějším víru událostí. Je však čím dál obtížnější rozlišit spojence od nepřátel, dostát přísahám i závazkům a rozhodnout se, na čí straně stát. Jaké mají bohové s Britannií záměry? A lze tento boj lidskými silami vůbec vyhrát? Románový debut Diany Míčkové Ostrov stínů je historickou ságou, čerpající z autorčiných odborných znalostí a zároveň velice čtivě napsanou bezmála básnickým jazykem.

Stojíme opět na prahu událostí, které nás od základu přetvoří. S tím, jak umělá inteligence (AI) bezprecedentně absorbuje lidské vědění, začíná zprostředkovávat vztahy mezi námi a realitou. Má zjevný potenciál přispět k nápravě fundamentálních problémů, avšak zároveň nastolí výzvy, jakým jsme dosud nečelili. Zbaví nás schopnosti nezávislého úsudku, prověří náš vztah k božskému, snad dokonce nastartuje novou fázi evoluce druhu Homo sapiens. Stane se naší partnerkou v každodenním rozhodování, ale možná i nezvladatelnou hrozbou, před níž varoval Asimov. Kterou její schopnost bude nutné včas utlumit? Nebo jsme si už nevědomky a pasivně vybrali? Soubor úvah Genesis, zahrnující celé spektrum názorů na AI od zaslepené víry ve všemocné technologie až po neopodstatněný strach z mechanické náhrady člověka, nastiňuje strategii pro orientaci v divočině pokročilého věku informací. Závěť vynikajícího amerického státníka Henryho Kissingera, sepsaná s IT specialisty Craigem Mundiem a Ericem Schmidtem, připravuje dnešní rozhodující činitele - nás všechny - na nelehké volby zítřka. Radí nám obezřetně využít příležitostí, jež AI nabízí, aniž bychom se stali obětí temných sil, které její příchod vyvolal.

Jak se do lavic volá, tak se z lavic ozývá… Na neduhy českého školství se dá jít různě, například pomocí veřejného pranýřování. Hravá kniha Antonína Václavíka na to jde jinak, od lesa, a nahlíží situaci dnešního učitele podstatně originálněji. Autor z praxe ví, že to s učitelským řemeslem u nás není tak zoufalé, jak se někdy píše a povídá. Zároveň se domnívá, že tam, kde to skřípe, je potřeba něco jiného než posílat učitele na hanbu. V zájmu kvalitní výuky a pro posílení vztahu školy a rodiny proto předkládá výmluvnou přehlídku pedagogických přešlapů, jejíž hustota vtipu by obstála i mezi špičkovými stand-up komiky. Neboť humor je bránou, kudy lze do duše druhých propašovat mnoho dobrého.

Nad ránem 27. března 2028 jednotky ruské armády anektují estonské město Narvu a ostrov Hiiumaa v Baltském moři. Útok na Pobaltí začal. Záhy se ukazuje, že Evropa po porážce Ukrajiny nestačila zmodernizovat svůj arzenál a slevila i ve vyjednávacích schopnostech lídrů. Přesto je nezbytné urychleně jednat. Platí článek 5 Severoatlantické smlouvy? Jak se NATO ohledně prosby z Tallinu rozhodne a co na to trumpovská Amerika? Riskne Evropa jadernou válku s Ruskem? Zvykli jsme si na to, že nakonec vše dobře dopadne. Ale co když Rusko zvítězí a sáhne po další kořisti? Renomovaný politolog Carlo Masala inscenuje sice jen hypotetický scénář blízké budoucnosti, a přece truchlivě shrnuje, co je v důsledku změněného mezinárodněpolitického ovzduší v sázce. Pokud si už nevystačíme s taktikou zastrašování úhlavního protivníka, vyslyšme aspoň podobně znepokojivé vize - psané zejména proto, aby nás včas přiměly k činu.

Co stojí za spády Putinova režimu a jeho invazí na Ukrajinu? Aby vysvětlil současnou eskalaci, vydává se autor až do středověku. Rozebírá kořeny ruských problémů od rozmachu Kyjevské Rusi přes vznik Moskevského velkoknížectví a říše Petra Velikého až po stále viditelnější zaostávání carství Romanovců a obě revoluce roku 1917, Sovětský svaz, čtyři dekády studené války a zrod mnohonárodnostní Ruské federace. Poukazuje na vztah ruského státu k jeho občanům, na zdejší okleštěné pojetí demokracie a lidských práv. Kniha ostře kritizující autoritářství Kremlu shrnuje bystré politické analýzy s historickým vhledem i výhledem do budoucna a stává se nezbytným průvodcem v Evropě doby neklidné.

Stojíme opět na prahu událostí, které nás od základu přetvoří. S tím, jak umělá inteligence (AI) bezprecedentně absorbuje lidské vědění, začíná zprostředkovávat vztahy mezi námi a realitou. Má zjevný potenciál přispět k nápravě fundamentálních problémů, avšak zároveň nastolí výzvy, jakým jsme dosud nečelili. Zbaví nás schopnosti nezávislého úsudku, prověří náš vztah k božskému, snad dokonce nastartuje novou fázi evoluce druhu Homo sapiens. Stane se naší partnerkou v každodenním rozhodování, ale možná i nezvladatelnou hrozbou, před níž varoval Asimov. Kterou její schopnost bude nutné včas utlumit? Nebo jsme si už nevědomky a pasivně vybrali? Soubor úvah Genesis, zahrnující celé spektrum názorů na AI od zaslepené víry ve všemocné technologie až po neopodstatněný strach z mechanické náhrady člověka, nastiňuje strategii pro orientaci v divočině pokročilého věku informací. Závěť vynikajícího amerického státníka Henryho Kissingera, sepsaná s IT specialisty Craigem Mundiem a Ericem Schmidtem, připravuje dnešní rozhodující činitele – nás všechny – na nelehké volby zítřka. Radí nám obezřetně využít příležitostí, jež AI nabízí, aniž bychom se stali obětí temných sil, které její příchod vyvolal.

V roce 1945 byla Evropa na kolenou. Značnou část evropských zemí těžce postihlo válečné ničení, masové vraždění, letecké bombardování a rozvrat. Prakticky celá východní polovina kontinentu upadla pod sovětskou nadvládu, jednu totalitu tam nahradila druhá. Tony Judt přináší příběh vzkříšení Evropy, která povstala z trosek, příběh sestupu a pádu sovětského komunismu a vzestupu Evropského společenství a Evropské unie, příběh konce evropských říší a obtížného a proměnlivého vztahu Evropy k válečné minulosti a ke dvěma supervelmocím, které jej vymezují, Rusku a Americe. Autor jasně a přehledně zachycuje jak celkový vývoj Evropy, tak i protikladné zkušenosti Evropanů na Východě a na Západě. Kniha, časově dovedená až po válku v Iráku a volbu papeže Benedikta XVI., nám nabízí pochopení smyslu moderní evropské historie a identity, tedy toho, jaká Evropa je a jaká byla. Právem ji můžeme označit za jedinečnou práci na téma Evropa naší doby.

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Naléhavý a niterný román o mateřské lásce, ale také o úzkosti a pochybení Román oceňované irské spisovatelky přináší vyprávění o raném mateřství, které s neobyčejnou autentičností zachycuje složitost a náročnost této životní etapy. V niterném monologu promlouvá matka ke svému synovi – od jeho narození až do tří let – a otevírá před čtenářem svět naplněný nejen radostí, ale zejména únavou, pochybnostmi a úzkostí. Její vyprávění představuje vyznání mateřské lásky, zcela bezpodmínečné, a zároveň obsahuje matčiny obavy z toho, že se jednoho dne bude svému dospělému potomkovi zodpovídat.

Příběh dvou kamarádů, dvou matek, dvou manželek. Román Takový hodný kluk o sicilské mafii, která sice nestřílí, ale řídí ostrovní ekonomiku, je především příběhem nelítostné síly rodiny. Giovanni musí uspokojit společenské ambice své matky Cettiny, Santino chce zachránit svou matku Assuntu před osudem, který přijala, aby uživila rodinu. Santino se stává "betonovým princem", zatímco Giovanni, právník, vyhledávaný mocnými lidmi, propůjčuje své schopnosti do služeb těch, kteří zneužívají své privilegované postavení. Oba uzavřou dobré manželství a triumfují v temných osmdesátých letech, ve strašlivé době mafiánských válek. Oba přátelé jsou tak brzy vtaženi do nespravedlivého a nebezpečného světa zkorumpovaného stavebního průmyslu. Zachrání angažovaná právnička Anna Giovanniho, který si vzal za ženu bohatou Veroniku? Podaří se oddané manželce Margheritě udržet pro Santina bezpečí rodinného krbu a udržet ho daleko od krve a násilí?

Nad ránem 27. března 2028 jednotky ruské armády anektují estonské město Narvu a ostrov Hiiumaa v Baltském moři. Útok na Pobaltí začal. Záhy se ukazuje, že Evropa po porážce Ukrajiny nestačila zmodernizovat svůj arzenál a slevila i ve vyjednávacích schopnostech lídrů. Přesto je nezbytné urychleně jednat. Platí článek 5 Severoatlantické smlouvy? Jak se NATO ohledně prosby z Tallinu rozhodne a co na to trumpovská Amerika? Riskne Evropa jadernou válku s Ruskem? Zvykli jsme si na to, že nakonec vše dobře dopadne. Ale co když Rusko zvítězí a sáhne po další kořisti? Renomovaný politolog Carlo Masala inscenuje sice jen hypotetický scénář blízké budoucnosti, a přece truchlivě shrnuje, co je v důsledku změněného mezinárodněpolitického ovzduší v sázce. Pokud si už nevystačíme s taktikou zastrašování úhlavního protivníka, vyslyšme aspoň podobně znepokojivé vize - psané zejména proto, aby nás včas přiměly k činu.