Prostor strana 10 z 62

Životem usmýkaná Anatolie Sevojancova se chystá na smrt. Nepochybuje, že má nevyléčitelnou nemoc a že to s ní půjde rychle. Osud však pro ni má připravenou úplně jinou cestu… Podmanivý příběh o lásce a smrti se odehrává vysoko v horách ve starobylé kamenné vesnici Maran, kterou s vnějším světem spojuje pouze zastaralý telegraf a strmá cesta. V chátrajících domcích zůstává jen třináct stařen a osm starců, kteří nechtěli opustit hroby svých blízkých a odejít do nížiny. Jejich životy se odvíjejí v souladu s přírodou a prastarými tradicemi. Své místo tu mají sny, věštby, zázraky i prokletí. Do tohoto uzavřeného světa pronikají události bouřlivého dvacátého století – velké řeže, revoluce, hladomor a války, jež poznamenávají osudy jednotlivců i celé vesnice. Arménská autorka Narine Abgarjanová propojuje reálné s magickým a s jemným humorem a nesmírnou něhou vypráví univerzální příběh o tom, že láska vždy vítězí nad smrtí. A že zázraky se dějí. A že na ně nikdy není pozdě... Román Tři jablka spadlá z nebe získal prestižní ruskou literární cenu Jasná Poljana, byl přeložen do 14 jazyků a dosáhl mezinárodního úspěchu.

O třetí říši byla již napsána celá řada knih. Málokterá se však zabývala vztahem nacistů ke zvířatům. Přitom tento vztah byl pro samotnou nacistickou ideologii jedním z ústředních témat, které pak dalekosáhle ovlivňovalo smýšlení i chování říšských Němců – od postoje k domácím mazlíčkům přes ochranu krajiny až po „očistu“ árijské rasy od Židů. Hmyz byl například součástí přípravy na válku, chov psů sloužil jako vzor pro rasovou mánii a jelen měl podpořit mýtus „pradávného německého lesa“. Jan Mohnhaupt s velkými sympatiemi ke zvířatům přibližuje speciální úlohu zvířat v nacionálním socialismu. Ve stylu historické reportáže se vydává po jejich stopách, od koní na východní frontě až po kočky v německých obývácích.

Novinář Charlese Laurence vypráví příběh své rodiny, kterou hluboce zasáhl pobyt v Praze v padesátých letech 20. století. Po roce 1989 se autor vrátil do Prahy a pokusil se na základě rozhovorů a dostupných dokumentů rozkrýt důvody a okolnosti, které vedly k odvolání jeho otce, vysoce postaveného britského diplomata, zpět do Londýna a poznamenaly život jeho matky a sestry. Laurence postupně nachází informace o tom, že matčina milostná aféra s pražským intelektuálem Jiřím Muchou nebyla z Muchovy strany náhlým vzplanutím citů, ale operací Státní bezpečnosti, v níž Mucha sehrával roli „společenského agenta“. Líčené události poskytují nečekaný pohled na Muchovu činnost za komunistického režimu i na mnohé další aktéry té doby a dávají nahlédnout do rozsahu a způsobu mechanismů, kterými Státní bezpečnost kontrolovala a „řídila“ kroky občanů. Kniha vychází v novém vydání.

Černý humor, kaluž krve a samý sníh! Na román, označovaný jako islandské Fargo, jen tak nezapomenete! Kalmann Ódinsson je samozvaný šerif ze skomírající vesnice na nejsevernějším cípu Islandu. Lidi mají za to, že se mu někdy kolečka v hlavě točí pozpátku, ale on si o tom myslí svoje. Den, co den se toulá po okolních pláních a loví polární lišky. V moři klade návnady na gigantické žraloky, jejichž maso fermentuje a dělá ten druhý nejlepší hákarl na celém ostrově. Jednoho mrazivého dne objeví na sněhu čerstvou kaluž krve. Došlo snad k vraždě? Kalmann je odhodlán odhalit pravdu za každou cenu – v kovbojském klobouku, se šerifskou hvězdou a starou mauserovkou. A díky své prosté moudrosti a odvaze čistého srdce dokáže všechno zlé zvrátit. Ne, nikdo se nemusí ničeho obávat, Kalmann má vše pod kontrolou! Autor románu Kalmann vyrostl ve Švýcarsku, odkud přesídlil na Island, a posledních 16 let žije i se svou rodinou v Reykjavíku.

V arménském městečku Berd zemřel nejlepší místní zedník a pokrývač Simon, který byl mimo svou zručnost známý jako velký záletník. Spolu se všemi příbuznými a sousedy se s ním přicházejí rozloučit také jeho bývalé milenky – každá se svým životním příběhem, každá s dávnou šťastnou vzpomínkou. Jejich osudy jsou tragické, poznamenané toxickými vztahy z minulosti. Simon procházel životem těchto ztrápených žen jako životodárná síla, která jim vrátila sebevědomí, radost a pocit, že svět může být přese všechno strádání krásný. Autorka s upřímností a laskavým humorem zobrazuje proměnu ženských hrdinek na pozadí traumat dvacátého století: arménské genocidy, občanské války, dvou světových válek a sovětské nadvlády. Silný příběh o silných ženách, nominovaný na prestižní literární ocenění Bolšaja kniga, čtenáře znovu přesvědčí o nevyzpytatelnosti života, o tom, že štěstí přichází, když ho nejméně čekáme. Především však vypráví o lásce – té, která je často nedosažitelná, ale když ji konečně najdeme, zůstane nám na celý život.

Kniha Roberta Burtona o melancholii vyšla poprvé v roce 1621 a patří k nejznámějším a nejčtenějším naučným dílům té doby. Její téma je však prastaré, jako první je pojednal již Aristotelés. V základě nauky o čtyřech temperamentech stojí teorie živlů v řecké předsókratovské filozofii a medicíně (Hippokratés, Galénos). Burtonovo zpracování je navzdory desítkám jiných zcela ojedinělé právě proto, že je skutečnou „anatomií“, tedy podrobným rozebíráním všech souvislostí daného jevu. V souladu s literárními konvencemi 17. století sleduje a zachycuje analogie, počínaje tou základní, kterou je analogie mikrokosmu a makrokosmu, resp. projekce nauky o čtyřech temperamentech do kosmického měřítka. Kniha sama však „melancholický“ není – snaží se čtenáře poučit i pobavit. Autor se živě zajímá o astronomii, která ještě není přísně oddělena od astrologie, populárním způsobem prezentuje myšlení, které je vlastní Shakespearovým hrdinům, zabývá se vlivem hudby na lidskou mysl apod. Burtonovo dílo o melancholii, které je základním pramenem pro většinu následujících zpracování tohoto tématu, nyní vychází v novém vydání v edici Střed.

Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? Jak se na vztahu mezi matkou a dcerou projeví, když do něj vstoupí vnější agrese? A naopak, jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit. Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: „Mami, miluju.“ Navzdory všemu to samy potřebují slyšet. Fotografie v knize jsou dílem renomované fotografky Libuše Jarcovjákové.

Světoznámý politolog, historik, poradce pěti amerických prezidentů a laureát Nobelovy ceny míru Henry Kissinger detailně analyzuje kariéru šesti legendárních státníků: Konrada Adenauera, jenž po druhé světové válce přivedl poražené Německo zpět do společenství národů. Charlese de Gaulla, díky němuž se Francie postavila po bok vítězných Spojenců. Richarda Nixona, který vyvedl USA z konfliktu ve Vietnamu a svou konstruktivní zahraniční politiku založil na rovnováze mezi velmocemi. Anvara Sádáta, jenž po čtvrtstoletí konfliktů přinesl na Blízký východ vizi míru. Li Kuang-jaa, který ze Singapuru vytvořil zajištěný, blahobytný a dobře řízený městský stát. A Margaret Thatcherové, jíž se podařilo obnovit hrdost a mezinárodní postavení Velké Británie. Všichni se zformovali v období, kdy se v Evropě hroutily zavedené instituce, koloniální struktury ustupovaly nezávislým státům v Asii a Africe a ze zbytků starého mezinárodního řádu bylo třeba vytvořit nový. Autor věnuje každé z šesti osobností jeden oddíl, kde podrobně představuje její politický styl i jedinečné charakterové rysy, které se vtiskly do konkrétní vůdcovské strategie. Čtenářům navíc dopřává autentické svědectví, neboť všechny vybrané vůdce, jež považuje za skutečně výjimečné, osobně poznal. Politické strategie dokazují, že autorova dokonalá paměť a mnohaletá zkušenost představují nepostradatelné zdroje, potřebné pro pochopení moderní světové historie. Český překlad vychází u příležitosti stých narozenin Henryho Kissingera.

Třetí vydání zásadní práce vlivného politologa, historika a bývalého ministra zahraničí Spojených států amerických z roku 2014, ve které autor předkládá mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku. Mír po třicetileté válce tehdy odrážel pragmatické vyrovnání s realitou a byl založen na společenství suverénních států, které kontrolují své vzájemné ambice prostřednictvím všeobecné mocenské rovnováhy. Vestfálský systém se postupně rozšířil po celé zeměkouli a pojal do sebe řadu odlišných civilizací a regionů. Autor sleduje, jakými proměnami prošel tento systém rovnováhy po Francouzské revoluci a napoleonských válkách na vídeňském kongresu a jak se s jeho stavebními kameny vyrovnávaly jiné části světa v souvislosti se svou historickou, politickou a kulturní odlišností. Autor věnuje svůj analytický pohled také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské „harmonii pod nebesy“. Pozornost zaměřuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace.

Autor se zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska a ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu. Tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Nikolaj Berďajev napsal své eseje o ruském komunismu okolo poloviny třicátých let 20. století. Kniha vyšla poprvé anglicky v roce 1937, pak následovaly překlady do dalších západních jazyků, ruský originál byl publikován v Paříži teprve roku 1955. Berďajevova práce neztrácí svou aktuálnost a dnešní čtenář si díky ní jasně uvědomí, že konstantními rysy ruského myšlení jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození.

„Jestli chceš bejt rybář, musíš myslet jako ryba,“ vykládá starý obchodník a houslista Ivar svému synovci Jonovi. Podobných rad má bezednou zásobu. Ivar se chystá darovat Jonovi vlastnické právo na studené horské jezero, člun s inventářem, sítě a rybářskou chatu. Má to jeden háček: muzikant a celoživotní zápecník Jon rád cestuje a užívá si volnosti, zatímco převzetí takového dědictví znamená dřinu a odpovědnost. Ale co když se stane součástí něčeho, co ho přesahuje? V zářivém podzimním dni se oba muži vydávají do rybářské chaty strávit společný týden: Jon vybavený novým sešitem na poznámky a Ivar s odhodláním naučit svého nemotorného, ale ne úplně beznadějného synovce vše, co potřebuje vědět – o rybaření a životě.

Ústředními postavami románu, jehož děj se odehrává v britské koloniální Číně, jsou mladí manželé zcela odlišných charakterů – oddaně milující introvertní muž, povoláním lékařem, a jeho žena, dívka z anglické lepší rodiny, která do manželství vstoupila bez lásky, zato se snahou změnit prostředí a své společenské postavení. V důsledku náhodně odhalené manželčiny nevěry čelí nesourodý manželský pár krizi a žena je donucena odjet s manželem do čínského vnitrozemí, kde propukla epidemie cholery. Tíživé životní podmínky boje s epidemií a všudypřítomnost smrti podstatně ovlivní jejich životy a vzájemný vztah… Maugham je znalcem lidských charakterů a mistrem psychologie postav. Pod poutavým dějem a dramatickou zápletkou se tak před čtenářovým zrakem odehrává ještě něco jiného, působivějšího: vnitřní proměna povrchní mladé ženy v osobnost se smyslem pro skutečné hodnoty a pochopení druhých. Barevný závoj byl několikrát zfilmován. V zatím poslední verzi z roku 2006 excelují hollywoodské hvězdy Naomi Watts a Edward Norton. Česky byl román publikován už v roce 1929, nyní vychází již podruhé v novém překladu Pavla Pokorného v edici Současná světová próza.

Podmanivý příběh nominovaný na prestižní Man Bookerovu cenu 2022 lze číst jako báji o dobru a zlu nebo podobenství o laskavosti. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže. V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě. Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“ Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Chválí ji i taková jména ostrovní literatury jako Hilary Mantelová či Colm Tóibín. A lze ji zařadit hned vedle Vánoční koledy Charlese Dickense a Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.

Třetí vydání úspěšné knihy Alexandra Mitrofanova z roku 2021, nominované na Magnesii Literu v kategorii Publicistika, v níž autor popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie, z jakého důvodu v této zemi dochází k policejním represím nebo odkud pramení expanzivní ruská mentalita. Všechny své teze opírá o reálná fakta z minulosti. Při analýze stavu nynějšího státu se tak autor vrací především k sovětské éře, v níž má současné Rusko kořeny. Kromě konkrétních událostí čerpá i z knih či filmů, z vyjádření odborníků a v neposlední řadě z vlastních zkušenosti, jež nasbíral za 22 let života v Sovětském svazu.

Řecký historik Thúkýdidés popsal v Dějinách peloponnéské války dynamiku, která v 5. století př. n. l. vedla k velké antické válce mezi Athénami, jejichž moc vzrůstala, a dominující Spartou, u níž tyto změny vyvolaly velké obavy. Graham Allison, profesor politických věd z Harvardu, má za to, že podobná dynamika se v posledních pěti staletích šestnáctkrát opakovala. Na průřezu historií ukazuje, že dvanáctkrát skončil závod rostoucí velmoci s hegemonem válkou. Jen čtyřikrát se podařilo zachránit mír. A sedmnácté opakování je na obzoru: globální pořádek čelí zásadní otázce, zda mohou výrazně posilující Čína a stávající velmoc Spojené státy uniknout z Thúkýdidovy pasti. Autor, který má dar svým historickým rozhledem zaujmout nejen odborníky, ale i běžného čtenáře, předkládá závěry a postupy nutné k tomu, aby bylo možné vyhnout se válce.

Obrovský počet dětí na celém světě vyrůstá bez otce. Luigi Zoja zkoumá příčiny tohoto jevu a vysvětluje jeho podíl na sociálních a psychologických problémech lidstva. Využívá přitom své znalosti antropologie, kulturních dějin, literatury i vlastní profese jungovského psychoanalytika. Otcovství definuje v opozici k instinktivnímu mateřství, jako projev vůle a záměru, a vyzdvihuje na něm především společenskou roli. Soumrak otců má co říci každému, kdo se zajímá o psychologické pozadí dnešní doby a o kulturní dějiny Západu. A samozřejmě všem těm, kteří chtějí hlouběji proniknout k postavě otce a k fenoménu otcovství. Kniha získala italskou literární cenu Premio Palmi, americkou vědeckou cenu Gradiva Award a byla přeložena do dvanácti jazyků.