Prostor strana 9 z 62

Zápal, nápaditost, urputnost. Tak by bylo možné ve třech slovech vystihnout osobnost Marcela Sourala, jednoho z našich nejúspěšnějších developerů, který stál před třiceti lety u zrodu společnosti Trigema a dnes je jejím jediným majitelem. Ovšem nejde jen o stavění. Smyslem jeho projektů je přinášet veřejnému prostoru architektonická a umělecká díla, která ho pozitivně ovlivní a rozzáří. Život Marcela Sourala však nepředstavuje pouze práci, pro niž má silnou podporu ve skvělém týmu i v rodině. Nedávno vyrazil se dvěma kamarády motorkáři na cestu po Španělsku. Jedním z nich je rozhlasový a televizní moderátor, spisovatel a publicista Vladimír Kroc, který cestou Marcela vyzpovídal. Na základě jejich rozhovorů vznikla tato kniha, v níž se dočtete o úskalích a radostech úspěšného podnikání, o hranicích rizika, zjistíte, co si Marcel Soural myslí o ekonomice, politice, literatuře, i jaký má recept na šťastné manželství a výchovu dětí. Kromě putování po Španělsku, Portugalsku a Maroku se vydáte i na cestu jeho dosavadním životem.

Tetralogie Geniální přítelkyně uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky. Nyní v dárkovém balení, v atraktivním obalu, v kartonových deskách a za zvýhodněnou cenu. Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní. Vypravěčka nás sice provede vývojem italské společnosti ve druhé polovině 20. století, ale ústředním tématem celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Proslulý historik a novinář se již téměř půl století zabývá rolí Evropy při utváření moderního světa a výzvami, jimž musí čelit. Byl svědkem revolucí v řadě „satelitů“ Sovětského svazu a jeho kontakty s inspirátory politických změn mu poskytly cenný materiál pro tuto knihu. Nabízí v ní zasvěcený pohled na proces integrace západní Evropy a na proměnu střední a východní Evropy mezi maďarskou revolucí v roce 1956 a ruskou invazí na Ukrajinu. Autor líčí, jak se Evropa vynořila z válečné zkázy, aby se demokratizovala, sjednotila a posléze zhroutila. Přibližuje období nebývalého pokroku společně s tím, jak se mnohé pokazilo, od finanční krize v roce 2008 až po současný konflikt s Ruskem. Nezastírá korupci a nesnášenlivost, které poznamenaly vstup narůstajícího počtu kandidátských států do EU. A zamýšlí se nad tím, co by mělo případné hranice rozšíření EU definovat. Současně uvádí některá ponaučení z uplynulého půlstoletí, např. neobratný a nehumánní pokus o vytvoření „pevnosti Evropa“ proti imigraci, jenž podpořil oživení rasistické krajní pravice. Kniha Timothyho Gartona Ashe je také jeho osobním příběhem poznávání a chápání Evropy.

Mariana Leky se narodila v rodině psychologů, což se odráží v celém jejím díle. Tato zkušenost je přítomna také v autorčiných sloupcích, které vycházely tři roky v německém časopisu Psychologie Heute (Psychologie dnes). Leky v nich vypráví o starostech každodenního života: o nemoci, úzkosti, nespavosti, stresu, neúspěchu, nutkavém jednání a třeba i o lásce. Nahlíží na rozličná témata s laskavým humorem a současně k nim přistupuje s respektem. Ne pokaždé se podaří daný problém či otázku vyřešit, protože tak už to v životě chodí – autorka má však vzácný dar vypozorovat, co si člověk může z dané situace odnést, aby mohl znovu vstát a jít dál. V knižní mozaice Trápení všeho druhu předvádí, jaký účinek mohou mít texty bez ohledu na svoji délku, pokud z nich vyzařuje pochopení a životní moudrost a dokážou vtáhnout čtenáře hlouběji do vlastních myšlenek. Dílo doprovázejí půvabné ilustrace Evy Bartošové, šité na míru jednotlivým textům.

Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.

Objevná, výpravná a v naší literatuře výjimečná monografie provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo na hřištích, nýbrž v sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění. Přibližuje osudy fotbalistů v soukolí politických procesů, represí a perzekucí, pátrá v myšlení politruků. Rozebírá hru v područí studené války a ideologie. Autor zpřístupňuje neznámá fakta z vyšetřovacích spisů, soudních přelíčení a kádrových posudků hráčů, trenérů a činovníků obviňovaných z vlastizrady, špionáže či spolupráce s cizími rozvědkami. Podrobně se věnuje příběhům emigrace, popisuje dramatické útěky, úspěchy i peripetie známých fotbalistů, kteří opustili republiku. Nepřehlíží však ani pokroky, ke kterým v období 1948–1956 postupně, s řadou nezdarů a slepých uliček ve státní podpoře sportu, v metodice a v sociálním zajištění sportovců došlo. V polovině roku 1956 se v zahraničí shodovali, že nejlepším mužstvem světa je – Československo! Autor vysvětluje, jak ze stalinistického temna, které svedlo kopanou na scestí, ba hranu propasti, vzešla dekáda, která bude v historii našeho fotbalu vůbec nejúspěšnější. Dílo volně navazuje na autorovu knihu Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava a umožňuje tak srovnání postupu obou totalit, nacismu a stalinismu, při zneužití, politizaci a ideologizaci nejpopulárnějšího odvětví sportu. Dílo obsahuje bohatou fotografickou přílohu.

Revoluční módní návrhářka nahradila korzety z velrybích kostí námořnickými halenkami a volnými kalhotami a okázalé večerní róby vyměnila za malé černé šaty s jedinou šňůrkou perel. Zkrátka oblečením, v němž ženy mohly žít, dýchat a cítit se pohodlně. Obávaná i uctívaná svými současníky zemřela v roce 1971, ale její odkaz žije dál jako trvalá globální značka. Britská spisovatelka Justine Picardie strávila deset let pátráním po skutečné Coco Chanel, skryté pod slupkou legendární módní ikony. Ve své knize odhaluje skutečnost zbavenou nánosů romantiky a mýtů. Seznamuje nás s detaily traumatického dětství, útěku do nekonvenční dospělosti, odhaluje bolestnou minulost, lásky a ztráty, honbu za slávou a bohatstvím a to, jak se Chanel proměnila ve svůj největší výtvor. Biografie doprovázená více než šedesáti dobovými fotografiemi se umístila mezi finalisty Galaxy National Book Awards 2010.

Na sklonku války Severu proti Jihu hledají černošští bratři Prentiss a Landry, osvobození vyhlášením rovnosti lidu, útočiště na usedlosti George Walkera a jeho ženy Isabelle. Walkerovi, zdrcení ztrátou jediného syna ve válce, si bratry najmou na práci na své farmě a doufají, že nečekané přátelství zmírní jejich zármutek. Prentiss a Landry si mezitím plánují našetřit peníze na cestu na sever a na setkání s matkou, která byla prodána, když byli ještě chlapci. Paralelně s jejich příběhem se odehrává zakázaný románek mezi dvěma vojáky Konfederace. Mladí muži, kteří se nedávno vrátili z války do městečka Old Ox, se scházejí v lese. Když je jejich tajemství odhaleno, vzniklý chaos včetně vraždy fatálně ovlivní celou komunitu. V důsledku zmatku se Isabelle stává nepravděpodobnou vůdkyní, která nabízí ozdravnou vizi pro zemi a pro nově svobodné obyvatele Old Ox. Román se stal přes noc senzací u kritiky i čtenářů, získal Cenu Ernesta J. Gainese a stal se finalistou Ceny Tennesseeho Williamse za beletrii. Oprah Winfreyová a Barack Obama ho doporučili ve svých knižních tipech.

„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.“ Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu, a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním. Úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.

„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.“ Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu, a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním. Úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.

Čerstvě ovdovělá toskánská farmářka Nives trpí vysilující samotou a nespavostí, dokud si do domu nepřivede jako společnici slepici Giacominu. Ženě se uleví, dokonce si připadá šťastnější než po boku zesnulého Antea. „Obětovala jsem život chlapovi, kterýho mohlo zastoupit kuře,“ říká si ohromeně, zatímco Giacomina hřaduje na křesle, kde ještě zůstává otisk Anteova těla. Je legrační ji tam tak vidět, s vytřeštěnýma očima před televizní soutěží nebo plkáním politiků, kteří se cupují. Jednoho dne slípka sleduje reklamu na prací prášek, jež ji uvede do hypnózy. Sedí se svým obvyklým dementním výrazem úplně nehybná. Ale kde teď Nives najde další kamarádku nosnici s tak přívětivou povahou? V panice zavolá o radu starému známému veterináři. Následuje telefonát, který jako by trval celý život, telefonát, jenž se stane románem. Rozhovor Nives a Loriana se přesouvá od slepice do minulosti – k promarněným příležitostem a ztraceným láskám, k odhalením, jež je v pozdním věku těžké strávit, k ranám, které se nikdy nezahojily.

Dnes již kultovní dílo americké spisovatelky zařadily The New York Times mezi nejlepší memoáry za posledních padesát let. Nesentimentální, dojemné a vtipné vyprávění o apokalyptickém dětství získalo řadu literárních ocenění. Autorka láskyplně reflektuje bouřlivý život s alkoholickými rodiči a starší sestrou. Matka je psychicky labilní umělkyně, která se provdala za dělníka pracujícího u naftových vrtů ve východním Texasu. Prudkými vášněmi ovládá celou rodinu. Nenávidí městečko Leechfield s bigotními a buranskými sousedy, kde rafinerie a chemičky zaplavují okolí zápachem zkažených vajec. I příroda je tu nepřátelská: hadi, všežravé kobylky, tornáda a nemoci připomínají biblické rány. Ropná a bavlníková pole zas představující úmornou dřinu. Jediným světlým místem je dělnická hospoda, kde chlapi pijí, šťouchají kulečník a vesele lžou. Karrová je nemilosrdně pravdivá a terapeutický účinek její knihy vyvolal davové reakce zejména čtenářek, kterým pomohla vytáhnout vlastní kostlivce z rodinné skříně. Autorka nedává rozhřešení, jen naději očistného vyprávění, světlého nebe nad jedovatým plamenem chemikálií šlehajícím přes obzor Mexického zálivu.

Žijící legenda americké hudební a kulturní publicistiky Greil Marcus vypráví příběh Boba Dylana prostřednictvím jeho šesti autorských písní a jedné převzaté lidovky. Představuje umělcovu šedesátiletou tvorbu a její kořeny v americké lidové hudbě a historii a zkoumá i Dylanův obrovský vliv na světovou uměleckou scénu. A činí to natolik zevrubně a fundovaně, že nic podobného v běžné biografii rozhodně nenajdeme. Jak slavné folkové songy z počátku Dylanovy tvorby inspirovaly protestní výtvarné umělce spojené s hnutím Black Lives Matter? Kudy vede linka mezi dávnou baladou o zavraždění černošské servírky a tvorbou avantgardní performerky Laurie Andersonové? Proč se Dylan ve zralém věku po padesátce vrátil ke starým lidovkám a několik let je systematicky nahrával? A co znamená defilé slavných i neznámých historických postav a písňových úryvků v songu Murder Most Foul? Připravte se na fascinující jízdu časem a prostorem, na níž se z New Yorku šedesátých let přesouváme tu do horského zapadákova v Severní Karolině na počátku dvacátého století, pak zase na avantgardní elektronickou scénu v reaganovské éře nebo do washingtonského Kapitolu v lednu 2021, kde právě probíhá útok fanatického davu na samotné srdce americké demokracie.

Naše vědění prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti. V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa. Ve druhé části, nazvané Znalost, se zabývá komunikací, „infrastrukturou vzdělanosti“, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat. Kniha tedy není prvořadě koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými „informacemi“ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné. Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků.

Průlomové dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu se zaměřuje na klíčové otázky spojené s kolonialismem a zároveň nabízí neobyčejný pohled na život a zrání chlapce Júsufa na počátku 20. století v Tanzanii, kam postupně začíná pronikat evropská moc. Román odkrývá na jedné straně tamní drsný svět, jeho složité mocenské a ekonomické vztahy i neúprosnou každodenní realitu obyčejných, nemajetných lidí, na druhé straně je také úchvatným obrazem divoké, exotické krajiny, jejích obyvatel, historie a kultury. Název románu nikoli náhodou odkazuje k náboženské tematice a motivům, které v díle silně rezonují a dodávají mu nadčasový rozměr. Hlavní postava Júsuf je ve dvanácti letech prodán svým otcem jako splátka dluhu bohatému arabskému obchodníku Azízovi. Z prostého života na venkově je vržen do složitého městského prostředí východní Afriky – tavicího kotle různých ras, národností a jazyků. Sledujeme jeho účast na obchodní výpravě do vnitrozemí, která je nucena čelit nepřátelství místních kmenů, divoké zvěři a obtížnému terénu. Spolu s Júsufem nás autor provádí jedinečnou, a přesto i obecně lidskou zkušeností, jejíž milníky v podobě bezstarostného dětství, složitého dospívání, nečekaného přátelství, lásky i krutého vystřízlivění budou aktuální v každé době, kultuře a společnosti.

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností – dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. Ruská spisovatelka s tatarskými kořeny Guzel Jachina, autorka bestselleru Zulejka otevírá oči, se ve svém druhém románu Děti Volhy vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus chřadl uprostřed masového násilí stalinismu. Zatímco ve svém debutu nás zavedla na Sibiř a zároveň ukázala tatarštinu v sobě a v celém Rusku, v novém díle přibližuje podivuhodný folklór a životní styl povolžských Němců, který byl jejich deportací v roce 1941 zcela zničen. Román Děti Volhy získal několik literárních ocenění včetně ruské státní ceny Velká kniha a byl dosud přeložen do sedmnácti jazyků.