Prostor strana 9 z 48

V prvním Bernhardově románu z roku 1963 vypráví student medicíny o šestadvacetidenním pozorování bývalého malíře Straucha, jehož stav dává jeho bratru chirurgovi, který studenta tajně na pozorování vyslal, příčinu ke starostem.

Román u nás už dobře známého amerického spisovatele Paula Austera je ukázkou autorova vypravěčského umění. Stejně jako v předchozích knihách Auster dovedně spřádá příběhy jednotlivých postav a rychle plynoucí, přesvědčivý děj zároveň obohacuje o další dim

Tento unikátní rukopis - inspirovaný Petrovým nejoblíbenějším spisovatelem Julesem Vernem - zaujme jak napínavou zápletkou se šťastným koncem, tak bohatou fantazií, vírou v dobro a spravedlnost i bohatým, v mnohém zvláštním jazykem. A přirozeně tragickým osudem svého autora. Autorem předmluvy je Arnošt Goldflam.

První svazek edice tematických poraden JUDr. Miroslava Antla se zabývá domácím násilím, týráním dětí, neplacením výživného a dalšími tématy. Kniha čerpá náměty především z pořadu "Krimi live", který uvedla Prima a který se po novém roce znovu objeví na obrazovce této televize. Autorská dvojice knihy, JUDr. Miroslav Antl a Hanuš Hanslík, předkládá srozumitelnou a čtivou formou nejen konkrétní příklady páchání trestné činnosti, ale i návody a odborné rady obětem, jak v těchto extrémních životních situacích reagovat. Miroslav Antl je spoluautorem pořadu a odborným poradcem, Hanuš Hanslík jeho dramaturgem.

Román o nacistickém teroru a českém odboji za protektorátu vyšel poprvé v německém exilovém časopise v Londýně na pokračování od léta 1943 do jara 1944 a jeho autorem je německy píšící spisovatel a novinář, rodák z moravského Šafova Ludwig Winder. Jeho děj počíná dnem, kdy do Prahy vjíždějí 15. března 1939 německé tanky. Poctivý český úředník Josef Rada si toho však pro samé sestavování tarifů téměř nevšimne. Teprve později, když nacisté odvlečou jeho syna do koncentračního tábora, začíná Rada spolupracovat s kolegy, kteří působí v odboji. Výsledkem jsou zdařilé sabotáže na dráze, jež znesnadňují německým vojskům přesun do Ruska. Netrvá ovšem dlouho, a Rada se svou ženou a dalšími odbojáři se sejdou v cele smrti. Na počátku se čtenář setkává s nehrdinnou, nevýbojnou, nevýznamnou postavou, která je upřímně oddána na jedné straně svým úředním povinnostem, na druhé straně roli ochránce a živitele rodiny. Klíčový moment románu nastává, když hlavní hrdina nahlédne, že jsou situace, kdy i ochranu vlastní rodiny může ve skutečnosti provádět jen tehdy, převezme-li odpovědnost za dění ve větším celku, třebaže tím to, co chce bezprostředně chránit, ohrozí. Manželka, syn i synova přítelkyně, kolegové v úřadě - všichni za vypjaté situace opouštějí své role hospodyněk, nadějných studentů medicíny, vášnivých zahrádkářů, a i když je Ludwig Winder na poslední stránce knihy přenechává popravčí četě, zakoušíme radost nad tím, že "dobrá věc se podařila" a člověk neselhal, že lidé v sobě v krajních momentech nacházejí sílu, která se v poklidných dobách zdá nedosažitelná.

Bernhard Schlink si románem Předčítač (Vorleser, 1995) získal světovou proslulost. V rovině osudového milostného vztahu v něm zpracoval čtenářsky přitažlivým způsobem téma německé viny za zločiny druhé světové války. Příběh mladíka zamilovaného do mnohem starší ženy, o jejíž temné nacistické minulosti se dovídá teprve později, byl přeložen do sedmatřiceti jazyků a zfilmován. Jako vůbec první německá kniha se ocitl na vrcholu prestižního žebříčku bestsellerů New York Times. Česky vychází od roku 1998 už ve čtvrtém vydání.

Šedesátá léta minulého století byla ve znamení celosvětového pohybu, hledání alternativ k existujícímu stavu společnosti, který nebyl nikde považován za uspokojivý. Součástí tohoto "globálního vzrušení" bylo revoluční hnutí ve třetím světě, reformní hnutí a revolty v zemích sovětského impéria a protestní hnutí na Západě. K nejvýznamnějším aktérům tohoto celosvětového pohybu patřili studenti. Autor ve své knize paralelně sleduje vývoj západoevropského a československého studentského hnutí v šedesátých letech 20. století. Svůj výklad rozčlenil do čtyř částí.

V trojici příběhů Newyorské trilogie skládá Paul Auster pozoruhodným způsobem hold takzvané drsné škole americké detektivky. Quinn, autor laciných detektivek ve Skleněném městě, se pustí na základě telefonického omylu do vyšetřování zapeklitého případu, který mu brzy přeroste přes hlavu a nakonec mu změní celý život. Ve druhém příběhu - Duchové - si Bílý najme Modrého, žáka Hnědého, aby sledoval Černého. Modrý vysedává u okna a sleduje Černého, který v bytě přes ulici nedělá nic jiného, než sedí u stolu, píše nebo hledí z okna. A tak to jde pořád dokola, dokud si Modrý neuvědomí, že mu někdo usiluje o život. Fanshawe, hrdina Zamknutého pokoje, beze stopy zmizí. Zanechá po sobě manželku, malého synka a skříň plnou vynikajících románů, divadelních her a básní. Co se s ním stalo a zda je stále naživu, na to se snaží přijít Fanshawův přítel z mládí a vypravěč celého příběhu. Přitom se však podivuhodně zaplétá do Fanshawova života a nakonec se chtě nechtě stává jeho součástí.

Román o Janu Palachovi zachycuje krátký, ale o to pohnutější úsek našich národních dějin - šest měsíců od srpna 1968 do ledna 1969. Lenka Procházková zvolila pro zpracování daného tématu románovou formu, avšak vychází z pečlivého studia reálných faktů a dostupných materiálů; o Janu Palachovi zpracovala už v roce 1988 dokumentární knihu, která vyšla v samizdatové edici Petlice.

Autor je známý širší veřejnosti především jako publicista a přední politický komentátor. Nyní předstupuje před čtenáře v odlišné roli - jako člověk tázající se po věcech víry, po Bohu a smyslu života, tedy po něčem, co je v naší kultuře považováno za výsostně osobní, neveřejné, ba intimní. Komárek se záměrně nepokouší o teologický traktát ani o nějaké teoreticko- filozofi cké pojednání. O Bohu, víře, církvi a tzv. posledních věcech člověka, tj. smrti a umírání, posmrtném životě, peklu a ráji, píše jako o něčem vnitřně naléhavém a osobně prožívaném. Jeho metodou je přirozená logika, respektive "zdravý selský rozum", a zajímají ho jen takové otázky a odpovědi, které mají nějaký živý smysl pro člověka, a nikoli pro teoretické disputace. Netváří se přitom, že zná všechny odpovědi - naopak mnohokrát říká "možná", "pravděpodobně", "nevím". Autorovy úvahy mohou být pro mnohé - jak věřící, tak nevěřící - pohoršující a pobuřující. Opravdu nic mu není takříkajíc svaté, avšak jeho provokativnost v tomto případě není prvoplánová. Vyplývá spíše z upřímnosti a bezpředsudečnosti, s níž k tématu přistupuje. Proto také jeho knížka se čtenářem "hovoří" - je otevřeným dialogem o nejpodstatnějších věcech lidského života, jeho smyslu, víře, smrti a nesmrtelnosti.

V tomto tzv. klíčovém románu, kde známé osoby vystupují pod fiktivními jmény, podává vypravěč Bohuslav Hakl obraz doby nedávno minulé. Jako syn pravověrných komunistů, kteří po sovětské okupaci skončili v disentu a emigraci, přijímá skepticky všeobecnou víru v možnost spravedlivého uspořádání společnosti. Před rokem 1989 dokázal úspěšně alespoň jak se domníval proplouvat nástrahami komunistického režimu, teď pozoruje s posměšky nadšené budování kapitalismu. To mu ovšem nebrání, aby se na událostech aktivně podílel. Jeho opovržení vůči vlastnímu pragmatickému národu se začne hroutit po navázání vztahu s bývalou disidentkou, v nových demokratickým poměrech vášnivou bojovnicí za spravedlnost.

Tři autorovy kratší prózy ze šedesátých let spojuje téma trýznivého prožitku lidského údělu. V novele Ungenach (1968) zpracovává motiv dědictví, který o téměř dvacet let později rozvinul ve svém vrcholném románu Vyhlazení. Ve světě zachváceném rozpadem se mladý hrdina v konfrontaci s minulostí pokouší vypořádat se s rozvolňováním hodnot. V rané próze Amras (1964) se dva bratři na krátkou dobu po sebevraždě rodičů ocitají na hranici života a smrti. Bernhard zde kombinuje vyprávění s prvky deníku, útržky korespondence a aforismy; vše má jen podobu fragmentu, protože svět se pro oba bratry rozpadl. Závěrečné Moušlování (1969) je tragikomickou zprávou o zraněném životě a o jednotvárnosti lidské existence. Čtyři muži se po léta scházejí v hospodě u karet. Ale jednoho večera je zvyk porušen, protože jeden z hráčů se už nedokáže ke hře dostavit. Na jediné situaci Bernhard ukazuje, jak se konvence a všední očekávání pod tíhou a tlakem nevypočitatelné skutečnosti rozpadají, jak se z norem, z nichž se skládá život, náhle bez pravidel rodí katastrofa. Česky kniha vychází ve druhém vydání.

Titul Ochlazení, science fi ction z blízké budoucnosti, není míněn pouze v přeneseném smyslu - v tomto případě se ochlazují vztahy mezi Ruskem, Evropskou unií a NATO -, ale i doslovně. Rusko přestává Evropě dodávat ropu a plyn. Na začátku románu ruské tanky potlačí v Bělorusku, bojujícím za demokracii, jak lidská práva, tak "kontrarevoluci". Tato událost, která má mnohé shodné rysy s rokem 1968 v Československu i s následnou normalizací, k nimž se autor v retrospekci vrací, přerůstá v napínavý příběh. Nadějí zůstává láska, bezpodmínečná, nic neočekávající.

V nejnovějším románu se Paul Aster představuje v takové podobě, na jakou jsme u něj zvyklí – jako výborný vypravěč příběhů, který využívá postupy a prvky pokleslých žánrů. Autor pracuje s motivy detektivního, špionážního, sci-fi , válečného a milostného románu, přičemž příběhy často vkládá do sebe a zároveň nenásilně rozvíjí úvahy o povaze reality a lidských dějin. Základní linii vyprávění tvoří stárnoucí nedávno ovdovělý spisovatel. Následkem dopravní nehody je upoutaný na invalidní vozík, proto žije v domě s rozvedenou dcerou Miriam a vnučkou Katyou. Přemítání o uplynulém životě se v jeho hlavě prolíná s vymýšlením příběhu.