Prostor strana 8 z 62

Žít dál je sbírka povídek zasazená do prostředí arménského městečka Berd, ležícího nedaleko hranic s Ázerbájdžánem. Autorka v jednotlivých příbězích skládá pestrou a mnohovrstevnou mozaiku rodného města poznamenaného první válkou o Náhorní Karabach a jejími tragickými následky. Berd, obklopený majestátnými horami, má vše, co je potřeba ke spokojenému životu – útulné kamenné domy, zeleninové zahrady i ovocné sady. Obyvatelé žijí svými každodenními radostmi i starostmi, vaří tradiční jídla, sbírají med, pečou chleba, tkají koberce a vychovávají děti. Každého z nich však válka nějakým způsobem poznamenala – vyhnanstvím z domova, ztrátou někoho blízkého, fyzickým či psychickým zraněním. Každá z postav žije s traumatem, které jí válka zanechala. Ale lidé žijí dál. Aby oplakali mrtvé a nesli dál jejich památku. Aby pomáhali těm, kteří pomoc potřebují víc než oni. Protože život vždycky zvítězí nad smrtí.

V trojici brilantních povídek Keeganová zkoumá různé podoby vztahů a příčiny toho, co je narušuje a ničí. V titulním příběhu Na konci dne nás seznamuje s mužem, který tráví dlouhý víkend osudovým přemítáním nad ženou, s níž by mohl strávit život, jen kdyby se byl kdysi zachoval jinak, než jak se stalo. V následující povídce Pomalá, bolestná smrt sledujeme spisovatelku na rezidenčním pobytu v přímořském domě literáta Heinricha Bölla. Její pobyt ovšem naruší příjezd akademika, který ji vnucuje nejen svoje názory, ale také samu svou přítomnost. Třetí příběh Antarktida věnuje autorka vdané ženě, která odjíždí z města s jasným cílem: Zjistit, jaké to je, vyspat se s jiným mužem. Plány se nevyvíjí tak, jak si představovala, a ona končí v sevření majetnického cizince. Každý z příběhů sleduje jiný osud, přesto je všem společné téma pokřivených vztahů a zkoumání toho, co mezi ženy a muže klade překážky. Ať už jde o nedostatek štědrosti, tíhu očekávání či přítomnost hrozícího násilí. Na první pohled nenápadné povídky jsou hluboké, silné a zůstanou ve čtenářích ještě dlouho po přečtení poslední stránky.

Žít dál je sbírka povídek zasazená do prostředí arménského městečka Berd, ležícího nedaleko hranic s Ázerbájdžánem. Autorka v jednotlivých příbězích skládá pestrou a mnohovrstevnou mozaiku rodného města poznamenaného první válkou o Náhorní Karabach a jejími tragickými následky. Berd, obklopený majestátnými horami, má vše, co je potřeba ke spokojenému životu – útulné kamenné domy, zeleninové zahrady i ovocné sady. Obyvatelé žijí svými každodenními radostmi i starostmi, vaří tradiční jídla, sbírají med, pečou chleba, tkají koberce a vychovávají děti. Každého z nich však válka nějakým způsobem poznamenala – vyhnanstvím zdomova, ztrátou někoho blízkého, fyzickým či psychickým zraněním. Každá z postav žije s traumatem, které jí válka zanechala. Ale lidé žijí dál. Aby oplakali mrtvé a nesli dál jejich památku. Aby pomáhali těm, kteří pomoc potřebují víc než oni. Protože život vždycky zvítězí nad smrtí.

Nejnovější román autora oceňovaného bestselleru Zimní včely je poetické dílo o tíze tajemství, bolestné kráse, ale také o síle příběhů a o vysvobození ze zakletí prostřednictvím slov. Osiřelá Nina je mladá zneužívaná dívka s jizvami na duši i na těle, která se zoufale snaží zjistit cokoli o svém původu, o tom, kdo byl její otec, kam zmizela její matka, na niž má jen kusé vzpomínky. Připadá si jako zakletá a hledá kouzelnou formulku, která by ji zakletí zbavila, stejně jako kalif a jeho vezír proměnění v čápy v pohádce Wilhelma Hauffa. Je jako jedna z nymf, které se v románu vynořují v mytolgických metaforách, je nevinným stvořením v brutálním světě. A všichni, kdo něco ví o její minulosti nebo o jejích rodičích, zatvrzele mlčí. Když se Nina naučí číst a psát, promění se její svět v mytické a pohádkové místo, skrze nějž postupně odhaluje svět skutečný a přibližuje se rozkrytí tajemství, které jí bylo po mnoho dlouhých let vytrvale zatajováno. Norbert Scheuer ve svém novém románu s velkým citem, poeticky i napínavě vypráví příběh osamělé mladé ženy, která hledá svou historii, sounáležitost a štěstí.

Nový román od irské autorky bestselleru Dámský klub půlnočního plavání nás zavede do Dublinu. Tragická událost odkryje netušená tajemství muže, kterého milovalo více žen, než si zasloužil. Budou schopné začít znovu bez něj? Paul Starr je nejzáhadnější muž, jakého kdy Grace potkala. Nadmíru úspěšný lékař má snad úplně všechno, a to včetně manželky, která mu rozumí: moudrá Evie miluje Paula natolik, že je ochotná se o něj s bohémskou Grace podělit. Krásnou Annalise pak zachrání Paul před zlomeným srdcem a ponížením. Cizinka Kasia považuje Paula za svého jediného opravdového přítele. Jeho náhlá smrt není jedinou špatnou zprávou, se kterou se všechny čtyři protagonistky musejí vypořádat. Nebylo sice žádným tajemstvím, že Paul žil více životů, neboť před lidmi, které miloval, nic neskrýval, najednou se ale zdá, že všechno bylo trochu jinak. Když se životní cesty čtyř žen protnou, vypadá to, že se začnou ubírat jedním směrem a že nové přítelkyně najdou společně recept na to, jak překonávat rány osudu i hranice své vlastní mysli. Román Manželky mého muže, odehrávající se v irském Dublinu, s empatií a humorem ukazuje, že nikdy není příliš pozdě na to, abychom se ve svém životě pokusili něco změnit.

Německý historik Hellmut G. Haasis nabízí českému čtenáři podrobnou analýzu atentátu na Reinharda Heydricha, řadu málo známých poznatků o této dramatické dějinné události evropského významu i nový pohled na český odboj. Autor nejprve vytváří psychologický portrét Reinharda Heydricha, třetího muže v mocenské hierarchii nacistického Německa a strůjce tzv. konečného řešení židovské otázky. Centrem Haasisovy pozornosti je však český protinacistický odboj – především v okupovaném Protektorátu; mapuje český nekomunistický odboj od počátku okupace až do Heydrichova příjezdu do Prahy v září 1941. Hlavními hrdiny jeho knihy jsou parašutisté z operace Anthropoid, jejich spolubojovníci z dalších výsadků, a především členové sítě jejich pomocníků většinou z řad sokolského odboje, z nichž většina v době masivního teroru po atentátu zaplatila za svou odvahu životem. Haasisova kniha vrcholí líčením posledního boje parašutistů v chrámu sv. Cyrila a Metoděje s mnoha živými detaily a popisem obrazu atentátu v historii – od zamlžování jeho významu a mlčení za komunistické éry až po jeho důstojnou, i když pozdní připomínku v podobě památníku vybudovaného v roce 1995 v místě smrti parašutistů.

Doba mikročipů se blíží ke konci. Jak se tranzistory zmenšují bezmála do velikosti atomu, fenomenální růst výpočetního výkonu se nevyhnutelně zhroutí. Tato změna však předznamenává zrod nového revolučního typu kvantového počítače. Ty slibují bezprecedentní nárůst výpočetního výkonu a umožňují pokrok, který by mohl převrátit všechny aspekty našeho každodenního života. Zatímco média se dosud soustředila především na jejich ohromující potenciál k prolomení všech známých metod šifrování, mimo jejich zájem probíhá závod o využití neuvěřitelné síly kvantových nástrojů, která povede k revoluci v průmyslu. Výrobci automobilů, lékařští výzkumníci a poradenské firmy sázejí na kvantové počítače, aby mohli navrhovat efektivnější vozidla, vyrábět nové léky zachraňující životy nebo zefektivnit podnikání. To je však teprve začátek. Kvantové výpočty bychom mohli využít k dekódování složitých chemických procesů potřebných k výrobě levných hnojiv a k rozpoutání „druhé zelené revoluce“. K vytvoření super baterie, která umožní vznik slunečního věku, nebo k návrhu reaktorů jaderné fúze pro výrobu čisté, bezpečné a obnovitelné energie. Může dokonce odhalit ďábelsky obtížné skládání proteinů, které je základem dosud nevyléčitelných nemocí, jako je Alzheimerova choroba nebo Parkinsonova choroba. Neexistuje jediný problém, se kterým by se lidstvo potýkalo a který by nebylo možné řešit pomocí kvantových počítačů. Michio Kaku, který celý svůj profesní život strávil prací na kvantové teorii, vypráví se svou typickou zřetelností a nadšením vzrušující příběh o překročení této vědecké hranice a o závodu, ve kterém se nehraje o nic menšího než o budoucnost lidstva.

Co obnáší mateřství a jaký může mít vliv na osud našeho světa? Byl by snad lepší, kdyby se přestaly rodit další děti? Nejen s těmito otázkami se autorka vypořádává v románu Eva prostřednictvím jeho protagonistek. Podmanivým stylem vypráví příběhy čtyř žen, v mnohém velmi odlišných, jejichž životy se ovlivňují, vzájemně proplétají a propojují, často netušeným a nepředvídatelným způsobem. ? Aktivistka a učitelka Eva veřejně razí názor, že tváří v tvář klimatickým změnám by si mladí měli rozmyslet, zda chtějí přivést na svět další „ekologickou zátěž“, respektive zda tím své potomky chtějí vystavit dopadům neodvratné krize. Zatímco ona se potýká s pobouřením a důsledky, které její vize vyvolá, sestry Sina a Mona bojují se svými vlastními životními plány. Zdálky si závidí, zblízka se litují a společně se snaží vzdorovat odpovědnosti a tlaku očekávání. Zcela jiný pohled matky nakonec přináší setkání s Moninou novou sousedkou. ? Čtyři ženské osudy, jedno velké téma. Bez nadsázky téma budoucnosti lidstva. Autorka nestaví přirozenou lidskou touhu mít děti proti vědeckým poznatkům, klade všechny argumenty vedle sebe. Otázek, které v knize zaznívají, se po přečtení hned tak nezbavíme.

Jaké jsou argumenty pro a proti, aby se dnes rodily děti? Verena Kessler vypráví s podmanivým stylem a nijak nepřikrášleným jazykem příběh v mnohém velmi odlišných žen, které na tuto otázku nacházejí vlastní odpovědi. Co kdyby Sina nemohla otěhotnět? Co kdyby Mona nikdy neměla děti? Byl by svět v důsledku toho lepší? Klimatická aktivistka a učitelka Eva Lohausová souhlasí, neboť podle jejího názoru může naši planetu zachránit jen zastavení rození dalších a dalších dětí. Zatímco ona se potýká s důsledky své vize, pro mnohé lidi v jejím okolí radikální, sestry Sina a Mona bojují se svými vlastními životními plány. Zdálky si závidí, zblízka se litují a společně se snaží vzdorovat odpovědnosti a tlaku očekávání. Ale teprve setkání s Moninou novou sousedkou pohled na mateřství skutečně mění.

Píše se rok 1739. Elize Lucasové je pouhých šestnáct, když ji otec pověří správou tří rodinných plantáží v Jižní Karolíně, zámořské kolonii britského krále Jiřího II. Poté odpluje bojovat za slávu Koruny a jeho opuštěná choť si nepřeje nic jiného než vrátit se do Anglie. Talentovaná dcera se sice hospodaření ujme nehledě na překážky, jenže osud podle všeho kráčí matčinu přání vstříc. Eliza záhy čelí hrozbě, že Lucasovi přijdou o všechno, avšak odmítne se vzdát. Sotva se dívka dozví, kolik Francouzi platí za indigové barvivo, nabude přesvědčení, že právě jeho produkce je klíčem k záchraně. Okolí ale jejímu snu nevěří, v pěstování původně západoafrické rostliny se žádný běloch nevyzná a vzpurná otrokyně se s ní o taje výroby úchvatně modré barvy odmítá podělit. Hrdinka zjišťuje, že jejími spojenci v bitvě o čas jsou jen starý zahradník ze sousedství, šťastně ženatý právník z města a černošský mladík, s nímž Eliza uzavře neslýchanou dohodu. On ji naučí indigo zpracovávat a ona - navzdory dobovým zákonům - naučí jeho druhy číst. Natasha Boydová oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních materiálů i osobní korespondence román osvětluje jak poměry panující na tehdejším americkém Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i otrokům, tak Elizin vnitřní život. Život provázený podlými intrikami, mužskou nadřazeností, zakázaným vztahem - a především ohromnou odvahou.

Příběh výjimečného života Catherine Dior (1917–2008), jež byla múzou svého bratra Christiana i statečnou členkou francouzského odboje. Britská spisovatelka Justine Picardie se vydává po stopách mladší sestry jednoho z nejvlivnějších světových módních návrhářů, která ho inspirovala k slavnému parfému a ovlivnila jeho pojetí ženskosti a krásy. Dva roky po druhé světové válce se Paříž vzpamatovávala z německé okupace a toužila žít znovu naplno. Christian Dior byl tím, kdo jí na poli módy vdechl nové sebevědomí, když představil svou první kolekci známou pod pojmem New Look. Styl vytříbeného luxusu, ženskosti a elegance znamenal revoluci v dámském odívání a z Paříže opět udělal centrum světové módy. Ve stejné době jako New Look vznikl také Diorův první a dodnes legendární parfém Miss Dior pojmenovaný na počest jeho mladší sestry Catherine. Ženy, jež riskovala život v odboji proti nacistům a přežila mučení, koncentrační tábor i pochod smrti. Té, která bratra v mnohém inspirovala a opatrovala jeho odkaz až do své smrti. Ale zatímco se Christian Dior stal jedním z nejznámějších Francouzů na světě, Catherine zůstává v jeho stínu. Kniha Justine Picardie je cestou k nápravě: pečlivě rekonstruuje Catherinin životní příběh a současně zkoumá odkaz něžného bratra, který nedokázal zapomenout na sestřino utrpení, byť její rány halil do květinového hedvábí a vůně lásky. Text doprovází velké množství vzácných dobových fotografií a ilustrací.

Píše se rok 1739. Elize Lucasové je pouhých šestnáct, když ji otec pověří správou tří rodinných plantáží v Jižní Karolíně, zámořské kolonii britského krále Jiřího II. Poté odpluje bojovat za slávu Koruny a jeho opuštěná choť si nepřeje nic jiného než vrátit se do Anglie. Přičinlivá dcera se sice hospodaření ujme nehledě na překážky, jenže osud podle všeho kráčí matčinu přání vstříc. Eliza záhy čelí hrozbě, že Lucasovi přijdou o všechno, avšak odmítne se vzdát. Sotva se dívka dozví, kolik Francouzi platí za indigové barvivo, nabude přesvědčení, že právě jeho produkce je klíčem k záchraně. Okolí ale jejímu snu nevěří, v pěstování původně západoafrické rostliny se žádný běloch nevyzná a vzpurná otrokyně se s ní o taje výroby úchvatně modré barvy odmítá podělit. Hrdinka zjišťuje, že jejími spojenci v bitvě o čas jsou jen starý zahradník ze sousedství, šťastně ženatý právník z města a černošský mladík, s nímž Eliza uzavře neslýchanou dohodu. On ji naučí indigo zpracovávat a ona jeho druhy – navzdory dobovým zákonům – naučí číst. Natasha Boydová oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních materiálů i osobní korespondence román osvětluje jak poměry panující na tehdejším Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i otrokům, tak Elizin vnitřní život. Život provázený podlými intrikami, mužskou nadřazeností, zakázaným vztahem – a především ohromnou odvahou.

Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.

Jak by se odvíjel život Milana Kundery, kdyby se nestal spisovatelem? Jak vypadal mistrův návrat do rodného Brna pro ztracenou novelu? S kým se Kundera potká v nebi a jak asi probíhalo jeho pařížské setkání s Babišem? Román Falešný knír je originální literární hříčkou, odkazující svou strukturou i stylem k románům i esejům Milana Kundery, jehož dílo a život se staly tématem sedmi žánrově pestrých částí, do nichž je Falešný knír rozdělen. Obsah je ironicky provokativní, místy až parodický. Zároveň ale bytostně aktuální až znepokojivý. Tematizuje mediálně známou kauzu Kunderova údajného udavačství, hraje si s domněnkami, které se o Kunderovi a jeho tvorbě šířily, i s obrazem, jaký o sobě a svých textech sám spisovatel vytvářel. Děj románu zavede Kunderu i další osobnosti literární či politické scény na netušená místa i do nečekaných, mnohdy bizarních situací. Autor fabuluje nad známými i neznámými momenty spisovatelova života a činí tak nejen s hlubokou znalostí jeho osudů i díla, ale také s promyšleným humorem, v němž se mísí fraška s intelektuálně pojatou groteskou. Karel Zeithaml svůj román staví na podrobných znalostech faktů i na mediálních a společenských diskusích, které se na konto nedávno zesnulého spisovatele dlouhodobě vedly a vedou. Zpřítomňuje tím téma pro Kunderu samo o sobě důležité, tedy diskusi o oddělení či neoddělení díla od svého autora, jeho života i mediálního obrazu. Falešný knír je stejně jako Kunderovy romány knihou velice inteligentní, a navíc veskrze humornou. Představuje mistrnou persifláž a zároveň prózu, jaká nemá na tuzemské scéně obdoby.

Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.

Egidius Arimond je samotářský včelař a bývalý gymnaziální učitel z německého městečka nedaleko belgických hranic. Jeho osud během 2. světové války sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů, které si vede od ledna 1944 do května 1945. Včelaření je v rodině Arimondů odvěkou tradicí, pro Egidia navíc v posledních válečných měsících představuje i hlavní zdroj obživy. Vedle tichého včelího bzučení však stále častěji slýchá i hukot nepřátelských bombardovacích letounů. Kromě vášně pro včely a krásné ženy zdědil Egidius po svých předcích také epilepsii, která se v rodové historii objevovala znovu a znovu. V nacistickém Německu je pro něj toto onemocnění stigmatem, kvůli němuž byl suspendován z učitelského místa a donucen ke sterilizaci. Jako jeden z mála mužů, kteří nebyli povoláni na frontu, využívá situace a oddává se své slabosti pro ženy. Skrývá však ještě nebezpečnější tajemství: využívá své vynikající znalosti členitého terénu v pohraničí a svérázným způsobem pomáhá pronásledovaným Židům utéct do Belgie. Norbertu Scheuerovi se podařilo vytvořit výjimečný a oceňovaný protiválečný román, jenž nepostrádá napětí, milostné drama ani křehkou poetiku přírody.