Prostor strana 12 z 48

Petr Kolečko se narodil v roce 1984 v Broumově. Studuje dramaturgii na pražské DAMU, kde se již od prvního ročníku věnuje dramatické tvorbě. V roce 2005 se účastnil autorské dílny v Činoherním studiu Ústí nad Labem. V roce 2008 absolvoval měsíční stáž v londýnském Royal Court Theatre. Jeho hra Britney Goes to Heaven, kterou uvedlo ostravské divadlo Petra Bezruče, získala grant agentury DILIA, byla přeloženado angličtiny a v prosinci 2007 byla prezentována formou scénického čtení v Immigrants Theatre v New Yorku. Byla také přeložena do polštiny a scénicky přečtena v Teatru pod Ratuzsom v Krakově v březnu 2007. Hra Soumrak bodů, kterou napsal jako svůj bakalářský projekt na DAMU a která se hrála minulou sezoónu v pražském divadle DISK v rámci inscenace Mužské záležitosti, byla nastudována Českým rozhlasem Vltava a na stejné stanici byla také uvedena v únoru 2007. V divadle DISK byla uvedena též další hra Láska vole a v pražském divadle A studio Rubín sklízí úspěchy jeho společný autorský projekt s Tomášem Svobodou Zlatý prsten Jana Třísky. Hra Bohové hokej nehrají bude uvedena v Činoherním studiu Ústí nad Labem, pro něž byla napsána, v prosinci 2008. Autor se hojně věnuje také scenáristické práci pro televizi a rozhlas.

Manželství hrdinky Deníku Šílené manželky, se už delší dobu rozpadá. Do této celkem banální výchozí situace autorka rozpoutá gejzír komických situací, do nichž uvrhá svoji hrdinku a její 2 dcery. Druhý román nás nechá nahlédnout do života 33leté Karolíny, která pracuje jako redaktorka časopisu v Praze a žije v malé vesnici. Domek jí padá na hlavu, její partner je stále někde pryč, přátelství s ženatým kolegou je stále hlubší a ke všemu selhaly antikoncepční pilulky. Jenže kdo je otcem?

Komorní příběh autorky románu Irena (Eroika 2005) nás zavádí do maloměstské knihovny, kde spolu pracuje skupina navenek nenápadných žen. Každá z nich ovšem řeší nějaký problém, a všechny mají katarzi ve stejném období. Lineárně tedy sledujeme Andulu, čtyřicátnici, která vede spokojený rodinný život s hodným manželem a dětmi, řeší klasické finanční potíže a vypadá to, že už se v jejím životě nemůže nikdy nic změnit – než se objeví pohledný, pozorný, dobře situovaný a ženatý svůdník Karel.Rozpoutává se nikoli dojemný příběh o poslední vášni mládí, ale velmi intenzivní drama umanuté ženy a okolí trpícího její nevěrou. Další hrdinkou je Lída – a s ní příběh domácího násilí. Mladičká Věrka je v knihovně benjamínkem a řeší přitom podobné potíže jako její starší kolegyně – jen trochu z jiného úhlu. Vedoucí knihovny Hanka má zase v pokročilejším věku starosti, které by měla mít už dávno vyřešené... Hodně ženské a optimistické čtení o obyčejných nenápadných lidech, jejichž osudy už tak obyčejné nejsou.

Po literárním cestopisu o Indii pod názvem Čísi svět (2004) představuje známá česká spisovatelka v nakladatelství PROSTOR už svou druhou knihu. Její tři novely vznikaly postupně od druhé poloviny osmdesátých let minulého století a ve všech případech jde o silné příběhy z našich časů. Jméno se odehrává v období normalizace v Československu. Historik, který nesmí publikovat, najde ženu, jež propůjčí jeho knížce své jméno. "Pokrývačka" mu postupně ukradne nejen knihu, ale i duši. Lež, na níž systém stojí, plodí v lidech zvrácené představy a deformuje jejich životy. Zakládá tragédii už od antiky. Milost je o brutálním vrahovi, jeho milé, knězi a bachaři. Autorka zde čerpala z poznatků a zkušeností, které nabyla jako ředitelka odboru stížností a milostí v kanceláři prezidenta Havla. Třetí novela Ráchel zachycuje příběh ženy, kterou rodiče vyvezli jako malé dítě do emigrace. Po jejich smrti hledá bolestně cestu k mateřskému jazyku a zemi, kde se narodila.

Jiří Hoppe se ve své práci o pražském jaru 1968 zaměřil na tři významné společensko-politické aktivity občanů, které směřovaly proti mocenskému monopolu komunistické strany a k obnově pluralitní demokracie. Šlo jednak o pokus obnovit sociální demokracii jako tradiční politickou stranu, dále o snahu lidí stojících zcela mimo stávající politické struktury ustavit nějakou základnu pro svou veřejnou aktivitu v podobě Klubu angažovaných nestraníků (KAN), a konečně o úsilí bývalých politických vězňů založit organizaci, která by se zpočátku zaměřila především na rehabilitace, Klub 231. Autor na základě podrobného studia líčí v podstatě tři dramatické příběhy občanských iniciativ, respektive jejich zápas o legalizaci. Na jedné straně stojí představitelé těchto organizací, většinou odvážní, a přitom umírnění lidé, kteří mají pochopení i pro obtížné, zejména zahraničněpolitické postavení reformně komunistických vůdců. Na straně druhé stojí právě tito komunističtí vůdci, kteří si v podstatě nepře

Další svazek knižní řady Náboženské tradice světa přináší poznání o nejrozšířenějším indickém náboženství hinduismu.

Osmadvacetiletý Petr Horáček zkouší štěstí v Americe. Jako pracovník sociální péče obětavým způsobem zachrání život jednomu starému klientovi. Stane se hrdinou, ale jeho odvážný čin spustí lavinu nepříjemných událostí. Vyjde najevo, že Petr má propadlé vízum, a jediný, kdo ho chce zachránit před perzekucí úřadů, je otec jeho klientky. Vyžaduje ovšem zvláštní protislužby...

Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1. díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2. díl). Hlavními fenomény zkoumání jsou mocenská strategie nastupující elity, vyjednávání s představiteli starého režimu o změně politického systému, názorová diferenciace uvnitř Občanského fóra a komunikace mezi nově vytvořenými mocenskými ohnisky. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2003 a na jejím základě vznikl r. 2006 stejnojmenný dokument ČT.

Druhý svazek básní Milady Součkové navazuje na svazek Případ poezie a shrnuje básně posledního období autorčiny tvorby až do posledních dnů roku 1983. Zahrnuje nejen již vydané oddíly Sešitů, ale i oddíly další, jež autorka teprve k vydání připravovala ne

Časopis pro společnost, politiku, kulturu a umění.

Autentický životní příběh, který tato knížka přináší, je i po šedesáti letech od doby, kdy se odehrál, stále stejně neuvěřitelný. Po druhé světové válce se Josef Bureš, mladičký zanícený idealista,rozhodl hledat spravedlivou zem, stát, kde nejsou chudí ani bohatí a kde se všem žije dobře. Ukryt v konstrukci nákladního vlaku překročil ilegálně hranici mezi Československem a Sovětským svazem a byl okamžitě zadržen a obviněn ze špionáže. Rok prožil v nejtvrdších podmínkách sovětských věznic,odkud byl deportován do vyhnanství na Sibiři. Po amnestii, jež následovala po Stalinově smrti, strávil jako propuštěný vězeň další dlouhé měsíce neustálým stěhováním, hledáním obživy a tahanicemi se všemocnou sovětskou byrokracií, aby se vůbec mohl se svou ženou, kterou si našel na Sibiři, a malou dcerkou vrátit zpět do Československa. Burešovy vzpomínky ale nejsou chmurnou zprávou o podmínkách v sovětských věznicích a lágrech. Autor je nabitý pozitivním životním elánem a vírou v lidské dobro. Osobitý půvab textu dodává též Burešův jazyk a styl: zvláštní směsice češtiny a jen částečně zvládnuté ruštiny obdařuje vyprávění atmosférou prostoty a upřímnosti. Tuto strasti plnou cestu za poznáním spravedlivějšího života prostých lidí jsem prožil jako nezralý naivní chlapec, který věřil, že v zemi socializmu je lepší život pro chudého člověka. Ale poznal jsem úplně něco jiného. Zajali mě, obvinili ve špionáži a odsoudili. V sovětském vězení jsem zažil hrozné podmínky a potom stejně hrozný transport do daleké Sibiře. Nedávno jsem svůj příběh napsal. Mé vyprávění je pravdivé. Je to i příběh o dobrých sovětských občanech, kteří také strádali ve věznicích a ve vyhnanectví v tej krutej a přitom překrásnej Sibiři. Poznal jsem mládež vyhnanců, i když v hrůznejch podmínkách žili, byli veselí a dobří. Také o velké lásce vyhnance k mlaďoučké dívence, se kterou jsem se tajně oženil bez svolení oficiálních úřadů a s kterou jsem se po amestyji po Stalinově smrti vrátil zpět do Československa a do dnešního dne s ní žiju šťastně a spokojeně.

Autor ve své nové knize vzpomínkových črt a esejistických postřehů podává svědectví o době první republiky, o holocaustu a poválečné emigraci. Ve vzpomínkách na nelehký osud za války se pochopitelně odrážejí dramatické okamžiky, které v něm zanechaly nesmazatelnou stopu, avšak i zde probleskuje humor. Rudolf Roden se narodil roku 1923 v pražské židovské rodině. Za druhé světové války přežil se svou ženou Evou Terezín (před sedmašedesáti lety se tam vzali), Osvětim i pochod smrti. V roce 1948 emigroval do Kanady, kde dokončil studia medicíny, později vystudoval psychiatrii a otevřel si v Montrealu praxi psychoterapeuta, které se věnuje dodnes. Autenticita, úsměvný pohled na sebe sama i na svět, sympatická životní vyrovnanost a vitalita charakterizují jak vyprávění o zkušenostech z autorovy psychiatrické praxe, tak psychologizující, fejetonisticky laděné črty, pohrávající si s jednotlivými slovy a jejich významy, i úvahy o čase, který je nám vyměřen.

Kniha se zabývá vznikem italské renesance a jejího umění. Autor přitom sleduje v analýzách konkrétních příkladů především roli jejího "komunikačního kódu" - ten spatřuje v převzetí antických vzorů, přesněji odkazů na antiku, do verbální a výtvarné komunikace. Legitimující role tohoto "kódu" byla podstatná mimo jiné pro vznik a rozvoj italských městských států, a tedy i pro moderní evropský republikanismus a individualismus, k nimž renesance položila základy. Savického kniha se vyznačuje značnou odbornou erudicí, ale zároveň je psána čtivým a srozumitelným jazykem, takže je přístupná širšímu okruhu čtenářů zajímajících se o dějiny a kulturu. Vychází ve druhém vydání a v nové grafické úpravě.

Gilles Lipovetsky (nar. 1944), známý esejista a sociální myslitel, ukazuje na fenoménu módy, v čem se dnešní západní společnost radikálně liší od předchozích i ostatních kultur a jakým způsobem přelétavost a pomíjivost ovlivňuje myšlení a chování velkých společenství. Na konkrétních příkladech dokládá souvislosti mezi módou, konzumní společností, reklamou, kulturou, masmédii, změnami ideologickými i sociálními. Sleduje rozpad měšťanského estetického ideálu a zároveň proměnu módy v gesto individua vůči bezprostřednímu okolí.