Prostor strana 19 z 49

Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde byla maminka zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.

Téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zpracovává Lubomír Kubík ve své knize románovými prostředky. Drží se všech dostupných historických faktů o dané události, avšak jak naznačuje sám název románu, nově se zamýšlí nejen nad společensko-politickými okolnostmi atentátu, ale i nad vnitřními pohnutkami jeho přímých aktérů. Hlavní dějovou linii tvoří osud dvou československých výsadkářů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, vyslaných do protektorátu pod krycími jmény Zdeněk a Ota, pod nimiž také většinou v románu vystupují. Autor sleduje krok za krokem jejich pouť od vysazení nad okupovanými Čechami koncem prosince 1941 až po jejich poslední a nerovný boj s nacisty v červnu 1942 v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje. Hned na začátku musejí překonávat množství překážek. Místo v lesích u Plzně se po seskoku ocitnou 20 kilometrů od Prahy a jen náhodou se jim brzy podaří kontaktovat odbojáře z řad Sokola. Z různých reakcí funkcionářů a řadových členů sokolské odbojové organizace, kteří se většinou obávají nedozírných represálií, i ze způsobu života rodin, u nichž jsou postupně ubytováni, poznávají Gabčík s Kubišem atmosféru porobené a na kolena sražené Prahy. Ne všichni jsou tak stateční jako jejich laskaví a vstřícní ubytovatelé. Atentátníky zaráží malomyslnost krajanů, nečekali, že podmínky v okupované vlasti budou tak svízelné a život natolik ochromen. Přes původní nedůvěru a opatrnost z obou stran se spolupráce s ilegální sítí rychle rozbíhá. Gabčík, Kubiš a Josef Valčík, který dvojici parašutistů později doplnil, pečlivě volí mezi různými místy, kde by se měl útok na Heydricha uskutečnit. Po skončení dlouhodobých příprav je trojice vystavena dilematu. Čím dál větší okruh jejich spolupracovníků má strach, že akce bude stát příliš mnoho obětí, a začíná o jejím smyslu pochybovat. Gabčík s Kubišem si uvědomují, že provedení atentátu proti vůli odbojářů by bylo obtížné, na druhé straně nesplnění úkolu daného londýnskou vládou by znamenalo zradu. Původně pevný a neotřesitelný postoj obou dlouholetých přátel se začíná pozvolna proměňovat. Na tlak okolí reaguje každý trochu jinak už v důsledku svého odlišného psychického založení…

Po několika románech a autobiograficky laděných prózách přichází Martina Formanová se souborem kratších povídek, které spojuje společné téma – partnerské a intimní vztahy v nejrozmanitějších podobách. S pochopením a humorným nadhledem líčí mnohdy bizarní situace a trapasy, v nichž se ocitáme v důsledku konfrontace našich snů, cílů a záměrů s realitou. Střetává se tu nejen ženský svět s mužským, ale i naše představy o sobě a o druhých se skutečným a často nahodilým chodem světa. Aktéři povídek jsou nejrůznějšího věku i společenského a profesního postavení. Čtenář se tak setkává např. s třináctiletou dívkou, v níž probouzející se sexualita vyvolává odpor i romantické snění; se všestranně úspěšným a neodolatelným mužem, kterého dostihne drobné selhání v mládí; s obyčejnými mileneckými a manželskými páry středního věku unavenými stereotypem; s mladou překladatelkou přivydělávající si nejstarším řemeslem světa; s padesátníkem, permanentně vystrašeným ze své ženy… Autorčiny momentky z milostného a sexuálního života živočišného druhu homo sapiens jsou chápavou a vtipnou četbou obohacující obě pohlaví.