Prostor strana 49 z 62

Ve své knize si autor všímá mohutných trendů rodící se epochy, změn v organizaci a hodnocení práce a jejich vlivu na rodinu, přátelství, společenství a osobní život. Logika knihy je přímočará. Svět se proměňuje závratnou rychlostí. Vstupujeme do doby stejně převratné, ne-li převratnější, než byla průmyslová revoluce. Nové ekonomické vztahy nabízejí bezprecedentní příležitosti, rozšiřují výběr úžasných obchodů, výrobků, dobrých investic a skvělých míst pro lidi se správným talentem a zkušeností. Nikdy předtím nemělo tak velké množství lidí tak snadný přístup k tolika možnostem. Někteří z nás začínají být mimořádně bohatí, většina je na tom lépe v tom, co si může koupit. Konkurence je však ostřejší, pracovní místa jsou méně jistá, naše příjmy hůře předvídatelné, prohlubuje se nerovnost ve výdělcích a bohatství a společnost se začíná rozdělovat. Kdo si chce udržet dobré postavení, musí více hodin a intenzivněji pracovat, takže mu nezbývá čas ani energie na ostatní stránky života. Není to ďábelská intrika ani past poťouchle nastražená zlými korporacemi a nenasytnými kapitalisty. Jsme to my sami, kdo v roli spotřebitelů a zákazníků toto kolo roztáčíme do vysokých obrátek. Jsme to my, kdo stojíme před volbou podobné té, před níž stáli naši předci před zhruba sto lety: jak užívat bohatství, které nám nová ekonomika nabízí, a uchovat si přitom svou vlastní identitu, lidskou tvář a důstojnost. Které hodnoty zvolíme a jaký život si přejeme pro sebe, pro své děti a pro společnost?

Hrdinka knihy se vyrovnává s vlastností, kterou podle jejích zkušeností muži na ženách snášejí ze všeho nejhůř, s psaním knih. A rozhodne se, že se vyléčí psaním příručky. Jenomže výsledek je zdrcující. Její rady si buď vzájemně odporují, nebo jsou zcela nepřijatelné, a hlavně v nich nic není jisté, snad kromě jediného – není to žádná příručka, ale další román. Navíc román neposlušný, mluvící o věcech, které do románů nepatří, leda snad do nějakých příruček. Je to kniha o těch pravých (mužích), o ženství, o porodech, o mateřství, o dětech, o věčném strachu o ně, o mužském přirození, o lásce a o penězích.

V centru této knížky je deník, který si v prosinci 1944 začala psát čtrnáctiletá Katka Bárkányová v pracovním koncentračním táboře Glöwen u Wittenbergu. Deník psaný formou dopisů otci, kterého viděla naposledy na osvětimské rampě v červnu téhož roku a o němž byla přesvědčena, že se s ním po válce setká. Smutnou skutečnost o smrti matky, s níž byla do srpna 1944 vězněna v koncentračním táboře Riga-Kaiserwald vícemeně tušila, ale nepřipouštěla si ji. Tlumočnice, překladatelka a filmová novinářka Kateřina Pošová doplnila své autentické zápisky, které v šedesátých letech přeložila z maďarštiny do češtiny, vzpomínkami na dětství i na to, co následovalo po válce. Kniha Jsem, protože musím... vznikla na základě rozhovoru s filmovou publicistkou Pavlou Frýdlovou. V životním příběhu Kateřiny Pošové se jako v zrcadle odráží většina událostí, které se kolem nás odehrály od třicátých let minulého století

Esej francouzské filozofky přináší ojediněle fundovaný výklad fenoménu dandysmu i zasvěcené portréty jeho hlavních představitelů. Autorka líčí životní postoje a styl takových osobností, jakými byli Brummell, Baudelaire, Byron, Wilde či Barbey d´Aurevilly, a současně odhaluje kořeny vzniku tohoto ojedinělého, ale pro 19. století podstatného jevu, jenž vytvářel estetické koncepce životních zevnějšků, postojů i způsobu komunikace a současně byl i vzpourou proti banalizaci každodenního života a pravidlům jeho uzavřené morálky. Filozofický rys dandyovského pochybování je pak druhým tématem této ojedinělé studie: dandy se snaží překlenout nejistotu moderního světa svým zevnějškem, vlastní každodenní konstrukcí sebe sama jako ojedinělého a zásadního díla. Coblenceová odkrývá, jak emblematická figura módy souvisí s uměním, a poukazuje i na mnohé, zatím často opomíjené vztahy mezi romantikou a modernou.

Autor, profesor středovekých dějin na universitě v Brémách, se v obsáhlé monografii dopodrobna zabývá osobností krále, od roku 800 pak císaře Karla Velikého. Muž, jenž patří k největším postavám evropských dějin vůbec, zdědil franskou říši a rozšířil ji do severní Itálie, severního Španělska a na východ až k Labi. V době střetávání západoevropské (katolické), byzantské a arabské kultury a civilizace Karel Veliký spoluvytvářel politické a duchovní základy západní Evropy, což je v současné éře sjednocování kontinentu zajímavé a aktuální téma.

Ve své novele Moře smutku za tvým psem vytváří Martin Vopěnka důsledným a přesným popisem drobných činností a hnutí mysli jednotlivých postav zvláštní druh vnitřního napětí, kdy pouhé přiložení polínka do kamen či sbírání jablek v sadu jako by už samo poodhalovalo tajemství. Nenapádnými vypravěčskými prostředky, klidně a bez vnejších rozruchůdovádí čtenáře k nezvratnému zjištění, že slabý a zdánlivě bezbranný tvor jako Beáta může ochromit i tak vyrovnaného člověka, jakým se Tomáš do té doby jevil.

Takřka encyklopedické dílo Niklase Luhmanna (1927–1998), jenž patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším německým myslitelům, je věnováno nejen sociologické teorii, nýbrž zasahuje i do filozofie. Zabírá celé spektrum společenské reality počínaje uměním a kulturou přes politiku, vědu, právo a náboženství až po ekonomii. Komplexnost Luhmannova myšlení stejně jako jeho schopnost originálně analyzovat jakoukoli empirickou materii bývá srovnávána se systematičností Hegelovou autor ostatně Hegelovu cenu získal.Titul Láska jako vášeň, Luhmannův bestseller z roku 1982, je v našem vydání doplněn právě textem přednášky, kterou autor proslovil v roce 1989 při příležitosti udělení Hegelovy ceny. V knize Láska jako vášeň řadí Luhmann mezi média stimulující komunikaci, jako jsou řeč, tisk a elektronická média, i média symbolická – tedy především moc, peníze, pravdu a lásku. Jejich fungování je podmíněno sémantickým kódováním (samozřejmě za pomoci řeči, písma apod.), tedy sémantikou moci, peněz, pravdy a lásky, jejichž systémová specifičnost představuje takříkajíc kulturní tvar systému v čase a prostoru. Vývoj evropské sémantiky lásky sleduje Luhmann na příkladě francouzské a německé galantní literatury 18. a 19. století. Láska jako vášeň je brilantní ukázkou literární a sociálně historické analýzy, jakož i poutavým líčením životních stylů v dané epoše.

Takřka encyklopedické dílo Niklase Luhmanna (1927–1998), jenž patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším německým myslitelům, je věnováno nejen sociologické teorii, nýbrž zasahuje i do filozofie. Zabírá celé spektrum společenské reality počínaje uměním a kulturou přes politiku, vědu, právo a náboženství až po ekonomii. Komplexnost Luhmannova myšlení stejně jako jeho schopnost originálně analyzovat jakoukoli empirickou materii bývá srovnávána se systematičností Hegelovou autor ostatně Hegelovu cenu získal.Titul Láska jako vášeň, Luhmannův bestseller z roku 1982, je v našem vydání doplněn právě textem přednášky, kterou autor proslovil v roce 1989 při příležitosti udělení Hegelovy ceny. V knize Láska jako vášeň řadí Luhmann mezi média stimulující komunikaci, jako jsou řeč, tisk a elektronická média, i média symbolická – tedy především moc, peníze, pravdu a lásku. Jejich fungování je podmíněno sémantickým kódováním (samozřejmě za pomoci řeči, písma apod.), tedy sémantikou moci, peněz, pravdy a lásky, jejichž systémová specifičnost představuje takříkajíc kulturní tvar systému v čase a prostoru. Vývoj evropské sémantiky lásky sleduje Luhmann na příkladě francouzské a německé galantní literatury 18. a 19. století. Láska jako vášeň je brilantní ukázkou literární a sociálně historické analýzy, jakož i poutavým líčením životních stylů v dané epoše.

Ve své novele Moře smutku za tvým psem vytváří Martin Vopěnka důsledným a přesným popisem drobných činností a hnutí mysli jednotlivých postav zvláštní druh vnitřního napětí, kdy pouhé přiložení polínka do kamen či sbírání jablek v sadu jako by už samo poodhalovalo tajemství. Nenapádnými vypravěčskými prostředky, klidně a bez vnejších rozruchůdovádí čtenáře k nezvratnému zjištění, že slabý a zdánlivě bezbranný tvor jako Beáta může ochromit i tak vyrovnaného člověka, jakým se Tomáš do té doby jevil.

Sedm textů z rukopisné pozůstalosti autorky představuje divadelní hry, literární scénáře a dramata i fragmenty projektů, které vznikaly jak ve čtyřicátých letech, tak později – v letech padesátých, v exilu. Jejich společným tématem je vztah malých a velkých dějin, individuálního prožitku okamžiku a historického obrazu či mýtu. Vychází jako XII. svazek edice.

Sedm textů z rukopisné pozůstalosti autorky představuje divadelní hry, literární scénáře a dramata i fragmenty projektů, které vznikaly jak ve čtyřicátých letech, tak později – v letech padesátých, v exilu. Jejich společným tématem je vztah malých a velkých dějin, individuálního prožitku okamžiku a historického obrazu či mýtu. Vychází jako XII. svazek edice.

Kanadský historik a politolog Gordon Sklilling, jeden z předních západních odborníků na komunismus, je znám svým celoživotním vztahem k Československu. Byl očitým svědkem příjezdu německé okupační armády v roce 1939, osobně zažil poměry po únoru 1948 i sovětskou okupaci v roce 1968. Po vystoupení Charty 77 aktivně podporoval československý disent a svůj zájem o naši zemi projevuje i nadále. Kniha obsahuje množství vzpomínek na události a osobnosti, s nimiž se Skilling setkával, ale i řadu závažných teoretických postřehů o specifickém vývoji komunismu v jednotlivých zemích.

Publikace přináší výbor z novinových a časopiseckých článků osmi autorů, které přes všechny rozdílnosti spojovalo společné přesvědčení: důsledně bránit demokratické hodnoty tváří v tvář rostoucímu tlaku totalizujících sil. Jejich přesné analýzy a neuhýbavé postoje vyniknou, zvláště když si uvědomíme, že byly formulovány v době, kdy česká společnost ještě neměla bezprostřední zkušenost s „lidovědemokratickým zřízením a její velká část změnu poměrů dychtivě očekávala. Autoři zahrnutí do této antologie se vyznačovali důslednou prozápadní orientací, jíž se odlišovali od Ferdinanda Peroutky a jiných humanisticky orientovaných publicistů, i když se s nimi shodovali v odsuzování mocenských ambicí komunistů a konkrétních projevů bezpráví.

Román jednoho z nejznámějších španělských spisovatelů 20. století. Gonzalo Torrente Ballestera (1910_1999) vypráví příběh knížete miniaturní říše, kde jednou z hlavních událostí je kolektivní sledování překrásného západu slunce. Kníže ví, že je ze všech stran podváděn, ví také, kdy bude sesazen a že bude vepsán do historie jako ten blb . Přesto se snaží být nad věcí a ve svých vzpomínkách vše ironicky komentovat. V symbolické zkratce před námi defilují liberálové i konzervativci, dáma kuplířka, čarodějnice, kontrolor, kněz, básník i hudebník... Magičnost vyprávění umocňuje autorův jazyk, který mísí moderní formální postupy s lyrickými pasážemi a barvitými metaforami.

České rozhovory novináře a rozhlasového a televizního kritika Jiřího Lederera vyšly nejprve v samizdatové Petlici v roce 1978 a o rok později v Německu, kam autor odešel poté, co byl po podpisu Charty 77 zatčen a odsouzen do vězení. Patnáct původně publikovaných rozhovorů (s Ludvíkem Vaculíkem, Václavem Havlem, Jiřím Kolářem, Jiřím Grušou, Evou Kantůrkovou, Josefem Topolem a dalšími osobnostmi) pak bylo v roce 1991 pro vydání v nakladatelství Československý spisovatel doplněno o dva rozhovory nalezené v pozůstalosti Jiřího Lederera. Na Ledererovu práci, která vznikala už v letech 1975 a 1976 a vypovídala o atmosféře normalizace, navázala autorka Milena Nyklová svými rozhovory „po dvaceti pěti letech“. Zkoumá v nich, jak se toto čtvrtstoletí otisklo v práci i v životě zpovídaných osobností, a vlastně nejen jich. Kniha Mileny Nyklové obsahuje příspěvek Václava Havla a rozhovory s Pavlem Kohoutem, Miroslavem Zikmundem, Ivanem Klímou, Pavlem Landovským, Jiřím Kolářem, Jiřím Grušou, Františkem Pavlíčkem, Josefem Topolem, Alexandrem Klimentem, Jaroslavem Putíkem a Evou Kantůrkovou. České rozhovory Jiřího Lederera po dvaceti pěti letech doplňují portréty jednotlivých osobností, jejichž autorem je fotograf Pavel Štecha.

Publikace přináší výbor z novinových a časopiseckých článků osmi autorů, které přes všechny rozdílnosti spojovalo společné přesvědčení: důsledně bránit demokratické hodnoty tváří v tvář rostoucímu tlaku totalizujících sil. Jejich přesné analýzy a neuhýbavé postoje vyniknou, zvláště když si uvědomíme, že byly formulovány v době, kdy česká společnost ještě neměla bezprostřední zkušenost s „lidovědemokratickým zřízením a její velká část změnu poměrů dychtivě očekávala. Autoři zahrnutí do této antologie se vyznačovali důslednou prozápadní orientací, jíž se odlišovali od Ferdinanda Peroutky a jiných humanisticky orientovaných publicistů, i když se s nimi shodovali v odsuzování mocenských ambicí komunistů a konkrétních projevů bezpráví.