Prostor strana 50 z 62

Čtivý portrét z pera předního britského historika a životopisce líčí životní osudy jedné z klíčových osobností britské politické scény minulého století. William Gladstone vstoupil jako poslanec na britskou politickou scénu už v roce 1832. Původně byl konzervativcem, ale jako stoupenec politiky svobodného obchodu přešel k liberálům, jejichž vůdcem se stal v šedesátých letech. V různých vládách působil jako ministr už od čtyřicátých let, až posléze mezi lety 1868-1894 po čtyřikrát zastával funkci předsedy vlády. Gladstoneův důraz na morální rozměr politiky se projevoval nejen na domácí půdě, ale i v zahraniční politice.

Čtivý portrét z pera předního britského historika a životopisce líčí životní osudy jedné z klíčových osobností britské politické scény minulého století. William Gladstone vstoupil jako poslanec na britskou politickou scénu už v roce 1832. Původně byl konzervativcem, ale jako stoupenec politiky svobodného obchodu přešel k liberálům, jejichž vůdcem se stal v šedesátých letech. V různých vládách působil jako ministr už od čtyřicátých let, až posléze mezi lety 1868-1894 po čtyřikrát zastával funkci předsedy vlády. Gladstoneův důraz na morální rozměr politiky se projevoval nejen na domácí půdě, ale i v zahraniční politice.

Nejnovější Martínkův román zpracovává novým způsobem téma emigrace a domova. Návrat do rodné země bývá často považován za sen každého, kdo ji byl z nějakých důvodů přinucen opustit. Že tomu tak ve všech případech nemusí být, je ústředním motivem autorovy prózy. Na příkladu čtyř hlavních hrdinů ilustruje autor složitost této neobvyklé situace. Na pozadí jejich vzájemně se prolínajících příběhů vychází najevo, že konfrontace s vlastní minulostí přináší řadu nečekaných obtíží a neřešitelných problémů.

Nejnovější Martínkův román zpracovává novým způsobem téma emigrace a domova. Návrat do rodné země bývá často považován za sen každého, kdo ji byl z nějakých důvodů přinucen opustit. Že tomu tak ve všech případech nemusí být, je ústředním motivem autorovy prózy. Na příkladu čtyř hlavních hrdinů ilustruje autor složitost této neobvyklé situace. Na pozadí jejich vzájemně se prolínajících příběhů vychází najevo, že konfrontace s vlastní minulostí přináší řadu nečekaných obtíží a neřešitelných problémů.

První část knihy, Kulturní šok, představuje padesát osm fejetonů publikovaných každý týden od listopadu 1998 do konce prosince 1999 v příloze Lidových novin Pátek. Druhou část, Setkání třetího druhu, obsahuje devatenáct fejetonů publikovaných v časopisu TÝDEN.

Memoáry bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo zprostředkovávají pohled člověka, jenž byl a je výjimečnou osobností v politickém i intelektuálním ohledu a jemuž původ a rodinné zázemí dovolily prožívat a reflektovat moderní dějiny Německa způsobem zcela jedinečným. Kniha je členěna do čtyř částí, v nichž se osobní osudy autora prolínají s osudovými událostmi moderního Německa ( Výmarská republika , Hitler a světová válka , Rozdělení Evropy a Německo v bipolárním světě , Sjednocení ). Z jeho vzpomínek promlouvá intenzivní potřeba vyrovnat se čestně s německou minulostí a porozumět jí na pozadí osobních zážitků a přesvědčení.

Memoáry bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo zprostředkovávají pohled člověka, jenž byl a je výjimečnou osobností v politickém i intelektuálním ohledu a jemuž původ a rodinné zázemí dovolily prožívat a reflektovat moderní dějiny Německa způsobem zcela jedinečným. Kniha je členěna do čtyř částí, v nichž se osobní osudy autora prolínají s osudovými událostmi moderního Německa ( Výmarská republika , Hitler a světová válka , Rozdělení Evropy a Německo v bipolárním světě , Sjednocení ). Z jeho vzpomínek promlouvá intenzivní potřeba vyrovnat se čestně s německou minulostí a porozumět jí na pozadí osobních zážitků a přesvědčení.

První část knihy, Kulturní šok, představuje padesát osm fejetonů publikovaných každý týden od listopadu 1998 do konce prosince 1999 v příloze Lidových novin Pátek. Druhou část, Setkání třetího druhu, obsahuje devatenáct fejetonů publikovaných v časopisu TÝDEN.

První část básnického díla Milady Součkové zahrnuje jednak sbírku Žlutý soumrak, oceněnou v roce 1942 v literární souteži Melantrichu, jednak dnes takřka nedostupné sbírky Gradus ad Parnassum (1957), Pastorální suita (1962), Alla Romana (1966) a Případ poezie (1971), vydané v emigraci a reflektující linii romantismu v tradici novodobé české poezie.

První část básnického díla Milady Součkové zahrnuje jednak sbírku Žlutý soumrak, oceněnou v roce 1942 v literární souteži Melantrichu, jednak dnes takřka nedostupné sbírky Gradus ad Parnassum (1957), Pastorální suita (1962), Alla Romana (1966) a Případ poezie (1971), vydané v emigraci a reflektující linii romantismu v tradici novodobé české poezie.

Jeden z nejvýznamnějších italských prozaiků 20. století, dobře známý i českému čtenáři (např. Naši předkové, Italské pohádky, Neviditelná města), se ve svých přednáškách-esejích zamýšlí nad hodnotami literatury. Na sklonku našeho tisíciletí, které bylo mj. poznamenáno knihou, nemůžeme nepozorovat, že kniha v tom tvaru, v jakém ji známe, ztrácí svůj význam zároveň s literaturou. Americké přednášky chtějí být pokusem o výčet hodnot knihy a literatury, které by měly být pro příští tisíciletí ne-li zachovány, tedy alespoň ne zcela zapomenuty. V jednotlivých esejích (Lehkost, Rychlost, Přesnost, Viditelnost, Mnohost a Soudržnost, kterou už nestačil napsat) se Calvino obrací k vlastní tvorbě, ale i k mytologii, pohádkám a světovým autorům, jako je Musil, Proust, Jarry či Borges. Na šesti heslech názorně předvádí literaturu a zároveň svůj zápas s jazykem: lehkost vyjádření závažnosti, rychlost popisu stálosti, přesnost pomocí nepřesností jazyka, viditelnost toho, co nelze uvidět, mnohost jednoho a soudržnost, která chybí. Zdánlivá naivita a přímočarost esejů zachovává Calvinův literární styl a přispívá k tomu, že jsou čtivé a podnětné pro širší publikum.

Jeden z nejvýznamnějších italských prozaiků 20. století, dobře známý i českému čtenáři (např. Naši předkové, Italské pohádky, Neviditelná města), se ve svých přednáškách-esejích zamýšlí nad hodnotami literatury. Na sklonku našeho tisíciletí, které bylo mj. poznamenáno knihou, nemůžeme nepozorovat, že kniha v tom tvaru, v jakém ji známe, ztrácí svůj význam zároveň s literaturou. Americké přednášky chtějí být pokusem o výčet hodnot knihy a literatury, které by měly být pro příští tisíciletí ne-li zachovány, tedy alespoň ne zcela zapomenuty. V jednotlivých esejích (Lehkost, Rychlost, Přesnost, Viditelnost, Mnohost a Soudržnost, kterou už nestačil napsat) se Calvino obrací k vlastní tvorbě, ale i k mytologii, pohádkám a světovým autorům, jako je Musil, Proust, Jarry či Borges. Na šesti heslech názorně předvádí literaturu a zároveň svůj zápas s jazykem: lehkost vyjádření závažnosti, rychlost popisu stálosti, přesnost pomocí nepřesností jazyka, viditelnost toho, co nelze uvidět, mnohost jednoho a soudržnost, která chybí. Zdánlivá naivita a přímočarost esejů zachovává Calvinův literární styl a přispívá k tomu, že jsou čtivé a podnětné pro širší publikum.

Tato poutavě napsaná kniha je jednak objevnou biografií mladého Hitlera, zachycující jeho dětství a mládí až do roku 1913, kdy Rakousko opustil, především však hlubokou kulturně-politickou sondou do života Vídně na počátku století, kdy se zde budoucí diktátor marně pokoušel uchytit a prosadit: není to kulturní metropole Freudova, Mahlerova nebo Klimtova, nýbrž Vídeň "bezvýznamných lidí", nezaměstnaných, kteří živoří v azylových domech, českých přistěhovalců, haličských Židů, ale také sílícího nacionalismu a antisemitismu. Hamannová se detailně zabývá obskurními spisy rasových teoretiků a působením vídeňských nacionalistických politiků, kteří měli na Hitlerův pozdější vývoj určující vliv. Pozornost věnuje rovněž tehdejšímu tisku, nikoli ovšem známým intelektuálním listům, nýbrž schöneriánskému, německoradikálnímu a křesťanskosociálnímu tisku, přičemž upozorňuje na jejich způsob vyjadřování a na souvislosti s pozdější Hitlerovou politickou rétorikou. Obsáhlé kapitoly věnuje například sociální situaci ve Vídni, půtkám ve vídeňském parlamentu a dvěma největším vídeňským menšinám: Židům a Čechům. Kapitola o Češích ve Vídni přináší mj. podrobnosti o přistěhovalecké vlně kolem roku 1900, sporech kolem "Komenské ho škol" a rozbor Hitlerových výroků o Češích.

Kniha představuje specifický žánr mezi poezií a prózou, mezi prostým deníkovým záznamem a uměle komponovaným tvarem. Výsledkem je pásmo myšlenek, obrazů, postřehů a glos, které zprostředkovává autorčinu vnitřní zkušenost. V knize jsou použity reprodukce autorčiných obrazů.

Kniha představuje specifický žánr mezi poezií a prózou, mezi prostým deníkovým záznamem a uměle komponovaným tvarem. Výsledkem je pásmo myšlenek, obrazů, postřehů a glos, které zprostředkovává autorčinu vnitřní zkušenost. V knize jsou použity reprodukce autorčiných obrazů.

Milena Jesenská vstoupila do evropského kulturního povědomí především jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně (1952). Bylo zapotřebí několika desetiletí, než vystoupila z Kafkova stínu a začala být vnímána jako samostatná osobnost. Jesenská ovšem nabyla jen jen adresátkou, ale i pisatelkou dopisů. Její dochovaná, respektive dosud známá korespondence je určená různým adresátům, například Maxu Brodovi, Jaroslavu Seifertovi, Adolfu Hoffmeistrovi, Olze Scheinpflugové či Ernstu Polakovi. Více než devadesát dopisů a dopisových fragmentů z let 1912–1940 tvoří svého druhu autentickou biografii autorky, ale je i neobyčejně zajímavým dokumentem o době, v níž žila. Kupříkladu soubor třiceti listů Willimu Schlamovi z let 1938–1939 zachycuje situaci kolem Mnichova a okupaci zbytku republiky, a tvoří tak pozoruhodný pendant k reportážím Jesenské v Peroutkově Přítomnosti. Kniha je vybavena vysvětlivkami, poznámkovým aparátem a rejstříkem a je zajímavá a přístupná pro širokou čtenářskou veřejnost.