Prostor strana 43 z 62

Kniha německého autora Dietricha Schwanitze MUŽI se zabývá vážným problémem – vztahem obou pohlaví a mnoha iluzemi a mýty, k nimž jsou náchylné zejména ženy. Dělá to však velmi vtipně, s nadhledem a prokazuje při tom hlubokou znalost jak pestrých mužských typů, jimiž doplňuje jednotlivé kapitoly, tak i ženského pohledu na muže a mužský svět. Mladším čtenářům může kniha pomoci zbavit se letitých iluzí, a vyhnout se tak třeba i opakovaným „karambolům“ ve vztazích, ty starší zase určitě pobaví, když v knize najdou dokonale vykreslené představitele mužského světa, s nimiž třeba právě sdílejí společnou domácnost. Autor žádné pohlaví neupřednostňuje, žádnému se nevysmívá. Přináší však dostatek argumentů pro to, abychom si uvědomili, že muži a ženy nikdy nebyli, nejsou ani nebudou stejní. Přesto spolu mohou při porozumění a uznání své jinakosti dobře vycházet.Cestou k pochopení je určitě i Schwanitzova kniha. Tak tedy – šťastnou cestu!

Tři romány Thomase Bernharda vycházejí v kazetovém vydání u příležitosti dvaceti let od autorova úmrtí. Ústředním motivem všech tří románů je posedlost tvořením, uměleckou tvorbou a zároveň její tragické selhávání, ztroskotávání a míjení se s uměleckou pravdou i realitou. Tyto momenty mají v určité míře společné i hlavní postavy: architekt Roithamer v Korektuře, klavíristé Wertheimer a Glenn Gould ve Ztroskotanci i hudební skladatel Auersberger v Mýcení. Tragika je však v Bernhardových prózách bytostně spjata s komikou, s uměním nadsázky a často i s vědomou provokací. Proto také v autorově vlasti přijímali jeho tvorbu nejednoznačně, s podrážděním i odporem. Snad nejvýrazněji se to projevilo právě v případě románu Mýcení, v němž se někteří protagonisté možná i oprávněně poznali a zažalovali Bernarda pro nactiutrhání. Kazetové vydání románů doplňuje samostatný a jinak neprodejný sešit s titulem Zrod tří románů Thomase Bernharda, který líčí složité a někdy až dramatické okolnosti doprovázející autorovo psaní - od prvního nápadu přes vyjednávání s nakladatelstvím, neustálé odklady termínů a proměny uměleckého záměru až k vydání knihy. Text vybral a přeložil z editorských dodatků k jednotlivým svazkům německého kritického vydání Bernhardova Díla Radovan Charvát.

Druhý svazek básní Milady Součkové navazuje na svazek Případ poezie a shrnuje básně posledního období autorčiny tvorby až do posledních dnů roku 1983. Zahrnuje nejen již vydané oddíly Sešitů, ale i oddíly další, jež autorka teprve k vydání připravovala ne

Kniha obsahuje tři díla francouzské literatury z 18. století, tedy z období běžně charakterizovaného jako libertinská kultura. Výraz "libertinství" je ovšem mnohoznačný a spadají do něj jak frivolní a lascivní knihy, tak i spisy předrevolučních filozofů a raných osvícenců. Jako první je zařazen titul Tereza filozof čili pamětní spis k příběhu otce Dirraga a slečny Eradice (1748) ,druhá je esej O ženách a jejich výchově (1783) a nakonec novela Není zítřku.

Kniha obsahuje tři díla francouzské literatury z 18. století, tedy z období běžně charakterizovaného jako libertinská kultura. Výraz "libertinství" je ovšem mnohoznačný a spadají do něj jak frivolní a lascivní knihy, tak i spisy předrevolučních filozofů a raných osvícenců. Jako první je zařazen titul Tereza filozof čili pamětní spis k příběhu otce Dirraga a slečny Eradice (1748) ,druhá je esej O ženách a jejich výchově (1783) a nakonec novela Není zítřku.

V trojici příběhů Newyorské trilogie skládá Paul Auster pozoruhodným způsobem hold takzvané drsné škole americké detektivky. Quinn, autor laciných detektivek ve Skleněném městě, se pustí na základě telefonického omylu do vyšetřování zapeklitého případu, který mu brzy přeroste přes hlavu a nakonec mu změní celý život. Ve druhém příběhu - Duchové - si Bílý najme Modrého, žáka Hnědého, aby sledoval Černého. Modrý vysedává u okna a sleduje Černého, který v bytě přes ulici nedělá nic jiného, než sedí u stolu, píše nebo hledí z okna. A tak to jde pořád dokola, dokud si Modrý neuvědomí, že mu někdo usiluje o život. Fanshawe, hrdina Zamknutého pokoje, beze stopy zmizí. Zanechá po sobě manželku, malého synka a skříň plnou vynikajících románů, divadelních her a básní. Co se s ním stalo a zda je stále naživu, na to se snaží přijít Fanshawův přítel z mládí a vypravěč celého příběhu. Přitom se však podivuhodně zaplétá do Fanshawova života a nakonec se chtě nechtě stává jeho součástí.

Vzpomínky Jaroslavy Skleničkové zachycují životní příběh jedné z lidických rodaček, do jejichž osudu nanejvýš krutým způsobem zasáhly dějiny v podobě vyhlazení Lidic. Nacisté provedli tento čin jako barbarský akt pomsty na zcela nevinné a v podstatě nahodile vybrané skupině obyvatel. Zároveň si předem stanovili přesná byrokratická pravidla, podle kterých naložili se všemi lidmi úředně přihlášenými k trvalému pobytu v Lidicích a která určila, kdo bude zastřelen, kdo vystaven „zvláštnímu zacházení“, kdo poněmčen, anebo „jen“ odvezen do koncentračních táborů. Paní Skleničkové bylo v červnu 1942 šestnáct let, a aniž by to tušila, měla dvojí „štěstí“: pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji zavraždili s ostatními lidickými muži, a pokud by přišla na svět o necelé tři měsíce později, nebyla by podle nacistické mašinerie ženou, nýbrž dítětem, a v tom případě by ji čekala jen malá naděje, že přežije nacistické „zvláštní zacházení“.

Bernhard Schlink si románem Předčítač (Vorleser, 1995) získal světovou proslulost. V rovině osudového milostného vztahu v něm zpracoval čtenářsky přitažlivým způsobem téma německé viny za zločiny druhé světové války. Příběh mladíka zamilovaného do mnohem starší ženy, o jejíž temné nacistické minulosti se dovídá teprve později, byl přeložen do sedmatřiceti jazyků a zfilmován. Jako vůbec první německá kniha se ocitl na vrcholu prestižního žebříčku bestsellerů New York Times. Česky vychází od roku 1998 už ve čtvrtém vydání.

V tomto tzv. klíčovém románu, kde známé osoby vystupují pod fiktivními jmény, podává vypravěč Bohuslav Hakl obraz doby nedávno minulé. Jako syn pravověrných komunistů, kteří po sovětské okupaci skončili v disentu a emigraci, přijímá skepticky všeobecnou víru v možnost spravedlivého uspořádání společnosti. Před rokem 1989 dokázal úspěšně alespoň jak se domníval proplouvat nástrahami komunistického režimu, teď pozoruje s posměšky nadšené budování kapitalismu. To mu ovšem nebrání, aby se na událostech aktivně podílel. Jeho opovržení vůči vlastnímu pragmatickému národu se začne hroutit po navázání vztahu s bývalou disidentkou, v nových demokratickým poměrech vášnivou bojovnicí za spravedlnost.

Šestý svazek Díla Milady Součkové patří k nejproslulejším a také čtenářsky nejpřitažlivějším prózám jedné z největších českých spisovatelek 20. století. Vypráví s jemnou ironií příběh zpěvačky Giulie, jež se s úpornou sebestylizací snaží domoci úspěchu a slávy. Z kompozičního a formálního pohledu se jedná o vrchol autorčiny tvorby: volnost asociací, časové přesmyky, modelová stavba řady kapitol (parafráze romantické opery, filmu, módního společenského románu), i neustálé zásahy vypravěče do textu – to vše proměňuje celé dílo ve svéráznou parodii na pokleslý žánr románu hvězdy . Současně ovšem odkrývá i modelové typy vyprázdněné skutečnosti, kterou vypravěč-autor bezprostředně zažívá.

Agáta a já je humoristickou výpovědí ženy, která poněkud nečekaně vkročila do mateřství a zjistila, že každý den soužití s věčně uplakaným a nerudným miminkem je jedno velké dobrodružství. Kniha je určena všem rodičům, které jejich ratolesti občas dohánějí na hranici šílenství, i všem ostatním, kteří mají rádi laskavý a milý humor. Kniha rozhodně není určena osobám, jež jsou přesvědčeny, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy, ani těm, kteří nikdy neměli chuť odložit své křičící dítě u vrat kostela.

Šestý svazek Díla Milady Součkové patří k nejproslulejším a také čtenářsky nejpřitažlivějším prózám jedné z největších českých spisovatelek 20. století. Vypráví s jemnou ironií příběh zpěvačky Giulie, jež se s úpornou sebestylizací snaží domoci úspěchu a slávy. Z kompozičního a formálního pohledu se jedná o vrchol autorčiny tvorby: volnost asociací, časové přesmyky, modelová stavba řady kapitol (parafráze romantické opery, filmu, módního společenského románu), i neustálé zásahy vypravěče do textu – to vše proměňuje celé dílo ve svéráznou parodii na pokleslý žánr románu hvězdy . Současně ovšem odkrývá i modelové typy vyprázdněné skutečnosti, kterou vypravěč-autor bezprostředně zažívá.

Šedesátá léta minulého století byla ve znamení celosvětového pohybu, hledání alternativ k existujícímu stavu společnosti, který nebyl nikde považován za uspokojivý. Součástí tohoto "globálního vzrušení" bylo revoluční hnutí ve třetím světě, reformní hnutí a revolty v zemích sovětského impéria a protestní hnutí na Západě. K nejvýznamnějším aktérům tohoto celosvětového pohybu patřili studenti. Autor ve své knize paralelně sleduje vývoj západoevropského a československého studentského hnutí v šedesátých letech 20. století. Svůj výklad rozčlenil do čtyř částí.

Kniha Zrod střední a východní Evropy. Mezi Byzancí a Římem představuje jednu z vrcholných prací Františka Dvorníka, českého medievalisty, byzantologa a mezinárodně proslulého badatele, který od začátku čtyřicátých let žil a publikoval v zahraničí, převážně ve Spojených státech. Tato práce vyšla poprvé v roce 1949 v Londýně pod názvem The Making of Central and Eastern Europe a autor se v ní zabývá kulturně politickým zrodem prostoru zvaného střední a východní Evropa v 10. a 11. století. Navazuje v ní na svou první velkou monografii Les Slaves, Byzance et Rome au IXe si?cle (Slované, Byzanc a Řím v 9. století, Paříž 1926). Právě v raném středověku, kdy se formoval český přemyslovský a polský piastovský stát. Dvorník shromáždil a utřídil neuvěřitelné množství historického materiálu, týkajícího se církevního a politického vývoje Němců, Poláků, Čechů, Maďarů, Rusů, Bulharů a dalších národů, který nám v knize předkládá ve velkolepé syntéze.

Kniha se zabývá domácím násilím, týráním dětí, vraždami, drogami, nezletilými zločinci, útoky na seniory a dalšími tématy.Kniha čerpá náměty především z pořadu „Krimi live“, který uvedla Prima. Autorská dvojice knihy, JUDr. Miroslav Antl a Hanuš Hanslík, předkládá srozumitelnou a čtivou formou nejen konkrétní příklady páchání trestné činnosti, ale i návody a odborné rady obětem, jak v těchto extrémních životních situacích reagovat. Miroslav Antl je spoluautorem pořadu a odborným poradcem, Hanuš Hanslík jeho dramaturgem.

Román o Janu Palachovi zachycuje krátký, ale o to pohnutější úsek našich národních dějin - šest měsíců od srpna 1968 do ledna 1969. Lenka Procházková zvolila pro zpracování daného tématu románovou formu, avšak vychází z pečlivého studia reálných faktů a dostupných materiálů; o Janu Palachovi zpracovala už v roce 1988 dokumentární knihu, která vyšla v samizdatové edici Petlice.