Prostor strana 44 z 62

Šedesátá léta minulého století byla ve znamení celosvětového pohybu, hledání alternativ k existujícímu stavu společnosti, který nebyl nikde považován za uspokojivý. Součástí tohoto "globálního vzrušení" bylo revoluční hnutí ve třetím světě, reformní hnutí a revolty v zemích sovětského impéria a protestní hnutí na Západě. K nejvýznamnějším aktérům tohoto celosvětového pohybu patřili studenti. Autor ve své knize paralelně sleduje vývoj západoevropského a československého studentského hnutí v šedesátých letech 20. století. Svůj výklad rozčlenil do čtyř částí.

Autor knihy měl možnost několikrát navštívit Mongolsko a tuto zemi poznat z mnoha perspektiv, neboť zde působil jako poradce úspěšného politika, překladatele a pozdějšího mongolského prezidenta Nambaryna Enchbajara. Pronikl nejen do zákulisí parlamentních voleb v hlavním městě Ulánbátaru, ale i do života chudých pastevců v nejvzdálenějších stepích. Během svých cest napříč Mongolskem prožil nejednu pozoruhodnou událost a setkal se s mnoha zajímavými lidmi. V samostatných, uzavřených kapitolách vypráví své zážitky, popisuje památky a historii země, zvyky obyvatel a jejich nelehké živobytí v drsné přírodě, které je evropskému čtenáři vzdálené. Kromě života pastevců popisuje i osudy mnichů, lovců či zlatokopů hledajících zbytky zlata v opuštěných dolech. Do své rodiny ho uvede například americký misionář se svou holandskou manželkou a devíti dětmi, bývalý představený kláštera, který se vrhl na podnikání, nebo lovec s orlem. Autor píše svižně, čtivě, a přitom nerezignuje na hloubku a pravdi

Agáta a já je humoristickou výpovědí ženy, která poněkud nečekaně vkročila do mateřství a zjistila, že každý den soužití s věčně uplakaným a nerudným miminkem je jedno velké dobrodružství. Kniha je určena všem rodičům, které jejich ratolesti občas dohánějí na hranici šílenství, i všem ostatním, kteří mají rádi laskavý a milý humor. Kniha rozhodně není určena osobám, jež jsou přesvědčeny, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy, ani těm, kteří nikdy neměli chuť odložit své křičící dítě u vrat kostela.

Po literárním cestopisu o Indii pod názvem Čísi svět (2004) představuje známá česká spisovatelka v nakladatelství PROSTOR už svou druhou knihu. Její tři novely vznikaly postupně od druhé poloviny osmdesátých let minulého století a ve všech případech jde o silné příběhy z našich časů. Jméno se odehrává v období normalizace v Československu. Historik, který nesmí publikovat, najde ženu, jež propůjčí jeho knížce své jméno. "Pokrývačka" mu postupně ukradne nejen knihu, ale i duši. Lež, na níž systém stojí, plodí v lidech zvrácené představy a deformuje jejich životy. Zakládá tragédii už od antiky. Milost je o brutálním vrahovi, jeho milé, knězi a bachaři. Autorka zde čerpala z poznatků a zkušeností, které nabyla jako ředitelka odboru stížností a milostí v kanceláři prezidenta Havla. Třetí novela Ráchel zachycuje příběh ženy, kterou rodiče vyvezli jako malé dítě do emigrace. Po jejich smrti hledá bolestně cestu k mateřskému jazyku a zemi, kde se narodila.

Kniha Éra prázdnoty vyšla ve francouzském nakladatelství Gallimard poprvé v roce 1983 a od té doby se dočkala mnoha reedic. Její autor, francouzský esejista a sociální myslitel Gilles Lipovetsky (1944), profesor filozofie na univerzitě v Grenoblu, je přijímán jako mimořádně výstižný a zároveň kritický komentátor druhé poloviny 20. století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání "současného individualismu" se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho veřejného i osobního života, respektive projevů západní civilizace. Ke svému tématu nezaujímá autor žádný předem vyhraněný morální postoj. Snaží se dobrat jeho příčin a následků, vyhledává paralely, jež umožňují pochopit současný individualismus a jeho proměny v celé jejich komplexnosti. Česky kniha vychází již ve čtvrtém vydání.

Petr Kolečko se narodil v roce 1984 v Broumově. Studuje dramaturgii na pražské DAMU, kde se již od prvního ročníku věnuje dramatické tvorbě. V roce 2005 se účastnil autorské dílny v Činoherním studiu Ústí nad Labem. V roce 2008 absolvoval měsíční stáž v londýnském Royal Court Theatre. Jeho hra Britney Goes to Heaven, kterou uvedlo ostravské divadlo Petra Bezruče, získala grant agentury DILIA, byla přeloženado angličtiny a v prosinci 2007 byla prezentována formou scénického čtení v Immigrants Theatre v New Yorku. Byla také přeložena do polštiny a scénicky přečtena v Teatru pod Ratuzsom v Krakově v březnu 2007. Hra Soumrak bodů, kterou napsal jako svůj bakalářský projekt na DAMU a která se hrála minulou sezoónu v pražském divadle DISK v rámci inscenace Mužské záležitosti, byla nastudována Českým rozhlasem Vltava a na stejné stanici byla také uvedena v únoru 2007. V divadle DISK byla uvedena též další hra Láska vole a v pražském divadle A studio Rubín sklízí úspěchy jeho společný autorský projekt s Tomášem Svobodou Zlatý prsten Jana Třísky. Hra Bohové hokej nehrají bude uvedena v Činoherním studiu Ústí nad Labem, pro něž byla napsána, v prosinci 2008. Autor se hojně věnuje také scenáristické práci pro televizi a rozhlas.

Nedávno dopsaná kniha mladého německého historika, žáka profesora Detlefa Brandese představuje první komplexní zpracování dějin sudetských území od září 1938 do května 1945, tedy v období, kdy byla odtržena od československého státu a přičleněna k velkoněmecké říši. Volker Zimmermann s využitím veškeré dostupné literatury, především díky důkladnému průzkumu v německých a nově otevřených českých archivech, vytvořil přesvědčivý obraz politického, hospodářského a sociálního vývoje v Sudetech ve zmíněném období. Zvláštní pozornost věnuje smýšlení zdejšího německého obyvatelstva a jeho vývoji od počáteční euforie až k pozdějšímu vystřízlivění. Všímá si také dalších důležitých otázek: osudů českého obyvatelstva v Sudetech, srovnání protinacistického odporu u obou etnik či pronásledování Židů.

V tomto tzv. klíčovém románu, kde známé osoby vystupují pod fiktivními jmény, podává vypravěč Bohuslav Hakl obraz doby nedávno minulé. Jako syn pravověrných komunistů, kteří po sovětské okupaci skončili v disentu a emigraci, přijímá skepticky všeobecnou víru v možnost spravedlivého uspořádání společnosti. Před rokem 1989 dokázal úspěšně alespoň jak se domníval proplouvat nástrahami komunistického režimu, teď pozoruje s posměšky nadšené budování kapitalismu. To mu ovšem nebrání, aby se na událostech aktivně podílel. Jeho opovržení vůči vlastnímu pragmatickému národu se začne hroutit po navázání vztahu s bývalou disidentkou, v nových demokratickým poměrech vášnivou bojovnicí za spravedlnost.

Román o Janu Palachovi zachycuje krátký, ale o to pohnutější úsek našich národních dějin - šest měsíců od srpna 1968 do ledna 1969. Lenka Procházková zvolila pro zpracování daného tématu románovou formu, avšak vychází z pečlivého studia reálných faktů a dostupných materiálů; o Janu Palachovi zpracovala už v roce 1988 dokumentární knihu, která vyšla v samizdatové edici Petlice.

V tomto tzv. klíčovém románu, kde známé osoby vystupují pod fiktivními jmény, podává vypravěč Bohuslav Hakl obraz doby nedávno minulé. Jako syn pravověrných komunistů, kteří po sovětské okupaci skončili v disentu a emigraci, přijímá skepticky všeobecnou víru v možnost spravedlivého uspořádání společnosti. Před rokem 1989 dokázal úspěšně alespoň jak se domníval proplouvat nástrahami komunistického režimu, teď pozoruje s posměšky nadšené budování kapitalismu. To mu ovšem nebrání, aby se na událostech aktivně podílel. Jeho opovržení vůči vlastnímu pragmatickému národu se začne hroutit po navázání vztahu s bývalou disidentkou, v nových demokratickým poměrech vášnivou bojovnicí za spravedlnost.

Šestý svazek Díla Milady Součkové patří k nejproslulejším a také čtenářsky nejpřitažlivějším prózám jedné z největších českých spisovatelek 20. století. Vypráví s jemnou ironií příběh zpěvačky Giulie, jež se s úpornou sebestylizací snaží domoci úspěchu a slávy. Z kompozičního a formálního pohledu se jedná o vrchol autorčiny tvorby: volnost asociací, časové přesmyky, modelová stavba řady kapitol (parafráze romantické opery, filmu, módního společenského románu), i neustálé zásahy vypravěče do textu – to vše proměňuje celé dílo ve svéráznou parodii na pokleslý žánr románu hvězdy . Současně ovšem odkrývá i modelové typy vyprázdněné skutečnosti, kterou vypravěč-autor bezprostředně zažívá.

Komorní příběh autorky románu Irena (Eroika 2005) nás zavádí do maloměstské knihovny, kde spolu pracuje skupina navenek nenápadných žen. Každá z nich ovšem řeší nějaký problém, a všechny mají katarzi ve stejném období. Lineárně tedy sledujeme Andulu, čtyřicátnici, která vede spokojený rodinný život s hodným manželem a dětmi, řeší klasické finanční potíže a vypadá to, že už se v jejím životě nemůže nikdy nic změnit – než se objeví pohledný, pozorný, dobře situovaný a ženatý svůdník Karel.Rozpoutává se nikoli dojemný příběh o poslední vášni mládí, ale velmi intenzivní drama umanuté ženy a okolí trpícího její nevěrou. Další hrdinkou je Lída – a s ní příběh domácího násilí. Mladičká Věrka je v knihovně benjamínkem a řeší přitom podobné potíže jako její starší kolegyně – jen trochu z jiného úhlu. Vedoucí knihovny Hanka má zase v pokročilejším věku starosti, které by měla mít už dávno vyřešené... Hodně ženské a optimistické čtení o obyčejných nenápadných lidech, jejichž osudy už tak obyčejné nejsou.

Komorní příběh autorky románu Irena (Eroika 2005) nás zavádí do maloměstské knihovny, kde spolu pracuje skupina navenek nenápadných žen. Každá z nich ovšem řeší nějaký problém, a všechny mají katarzi ve stejném období. Lineárně tedy sledujeme Andulu, čtyřicátnici, která vede spokojený rodinný život s hodným manželem a dětmi, řeší klasické finanční potíže a vypadá to, že už se v jejím životě nemůže nikdy nic změnit – než se objeví pohledný, pozorný, dobře situovaný a ženatý svůdník Karel.Rozpoutává se nikoli dojemný příběh o poslední vášni mládí, ale velmi intenzivní drama umanuté ženy a okolí trpícího její nevěrou. Další hrdinkou je Lída – a s ní příběh domácího násilí. Mladičká Věrka je v knihovně benjamínkem a řeší přitom podobné potíže jako její starší kolegyně – jen trochu z jiného úhlu. Vedoucí knihovny Hanka má zase v pokročilejším věku starosti, které by měla mít už dávno vyřešené... Hodně ženské a optimistické čtení o obyčejných nenápadných lidech, jejichž osudy už tak obyčejné nejsou.

V prvním Bernhardově románu z roku 1963 vypráví student medicíny o šestadvacetidenním pozorování bývalého malíře Straucha, jehož stav dává jeho bratru chirurgovi, který studenta tajně na pozorování vyslal, příčinu ke starostem.

Tento unikátní rukopis - inspirovaný Petrovým nejoblíbenějším spisovatelem Julesem Vernem - zaujme jak napínavou zápletkou se šťastným koncem, tak bohatou fantazií, vírou v dobro a spravedlnost i bohatým, v mnohém zvláštním jazykem. A přirozeně tragickým osudem svého autora. Autorem předmluvy je Arnošt Goldflam.

Román o nacistickém teroru a českém odboji za protektorátu vyšel poprvé v německém exilovém časopise v Londýně na pokračování od léta 1943 do jara 1944 a jeho autorem je německy píšící spisovatel a novinář, rodák z moravského Šafova Ludwig Winder. Jeho děj počíná dnem, kdy do Prahy vjíždějí 15. března 1939 německé tanky. Poctivý český úředník Josef Rada si toho však pro samé sestavování tarifů téměř nevšimne. Teprve později, když nacisté odvlečou jeho syna do koncentračního tábora, začíná Rada spolupracovat s kolegy, kteří působí v odboji. Výsledkem jsou zdařilé sabotáže na dráze, jež znesnadňují německým vojskům přesun do Ruska. Netrvá ovšem dlouho, a Rada se svou ženou a dalšími odbojáři se sejdou v cele smrti. Na počátku se čtenář setkává s nehrdinnou, nevýbojnou, nevýznamnou postavou, která je upřímně oddána na jedné straně svým úředním povinnostem, na druhé straně roli ochránce a živitele rodiny. Klíčový moment románu nastává, když hlavní hrdina nahlédne, že jsou situace, kdy i ochranu vlastní rodiny může ve skutečnosti provádět jen tehdy, převezme-li odpovědnost za dění ve větším celku, třebaže tím to, co chce bezprostředně chránit, ohrozí. Manželka, syn i synova přítelkyně, kolegové v úřadě - všichni za vypjaté situace opouštějí své role hospodyněk, nadějných studentů medicíny, vášnivých zahrádkářů, a i když je Ludwig Winder na poslední stránce knihy přenechává popravčí četě, zakoušíme radost nad tím, že "dobrá věc se podařila" a člověk neselhal, že lidé v sobě v krajních momentech nacházejí sílu, která se v poklidných dobách zdá nedosažitelná.