Prostor strana 46 z 48

Lukáš a Liliana jsou přátelé z nejvěrnějších. Zatímco Liliana žije velmi aktivním životem, Lukáš tráví čas povětšinou zavřený v pokoji a přemýšlí nad stavem světa a svého nitra. Jde o rozdílnost náhledů a povah, o jejich protiklad a současně doplňování se. Zatímco Liliana řeší vcelku běžnou lásku, Lukáš se svou samotou a odtržením se od světa vyrovnává s faktem, že je homosexuál. I on se snaží pomalinku vykukovat z ulity, potíž je, že objekt jeho zájmu je stejný s Lilianiným. A ještě horší je, když Lili, ta vždy vlídná utěšitelka, náhle není… Dokáže poté Lukáš nabrat trochu sil a žít dál s tím, co mu anděl v podobě Lili předal?

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností – dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. Ruská spisovatelka s tatarskými kořeny Guzel Jachina, autorka bestselleru Zulejka otevírá oči, se ve svém druhém románu Děti Volhy vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus chřadl uprostřed masového násilí stalinismu. Zatímco ve svém debutu nás zavedla na Sibiř a zároveň ukázala tatarštinu v sobě a v celém Rusku, v novém díle přibližuje podivuhodný folklór a životní styl povolžských Němců, který byl jejich deportací v roce 1941 zcela zničen. Román Děti Volhy získal několik literárních ocenění včetně ruské státní ceny Velká kniha a byl dosud přeložen do sedmnácti jazyků.

Naše vědění prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti. V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa. Ve druhé části, nazvané Znalost, se zabývá komunikací, „infrastrukturou vzdělanosti“, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat. Kniha tedy není prvořadě koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými „informacemi“ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné. Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků.

Lubomír Kubík zachycuje románovou formou životní osudy, a především tvorbu a publicistickou činnost Jaroslava Foglara, a to zejména ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Jaroslav Foglar v polovině třicátých let konečně prorazil se svými romány a

Žijící legenda americké hudební a kulturní publicistiky Greil Marcus vypráví příběh Boba Dylana prostřednictvím jeho šesti autorských písní a jedné převzaté lidovky. Představuje umělcovu šedesátiletou tvorbu a její kořeny v americké lidové hudbě a historii a zkoumá i Dylanův obrovský vliv na světovou uměleckou scénu. A činí to natolik zevrubně a fundovaně, že nic podobného v běžné biografii rozhodně nenajdeme. Jak slavné folkové songy z počátku Dylanovy tvorby inspirovaly protestní výtvarné umělce spojené s hnutím Black Lives Matter? Kudy vede linka mezi dávnou baladou o zavraždění černošské servírky a tvorbou avantgardní performerky Laurie Andersonové? Proč se Dylan ve zralém věku po padesátce vrátil ke starým lidovkám a několik let je systematicky nahrával? A co znamená defilé slavných i neznámých historických postav a písňových úryvků v songu Murder Most Foul? Připravte se na fascinující jízdu časem a prostorem, na níž se z New Yorku šedesátých let přesouváme tu do horského zapadákova v Severní Karolině na počátku dvacátého století, pak zase na avantgardní elektronickou scénu v reaganovské éře nebo do washingtonského Kapitolu v lednu 2021, kde právě probíhá útok fanatického davu na samotné srdce americké demokracie.

Dnes již kultovní dílo americké spisovatelky zařadily The New York Times mezi nejlepší memoáry za posledních padesát let. Nesentimentální, dojemné a vtipné vyprávění o apokalyptickém dětství získalo řadu literárních ocenění. Autorka láskyplně reflektuje bouřlivý život s alkoholickými rodiči a starší sestrou. Matka je psychicky labilní umělkyně, která se provdala za dělníka pracujícího u naftových vrtů ve východním Texasu. Prudkými vášněmi ovládá celou rodinu. Nenávidí městečko Leechfield s bigotními a buranskými sousedy, kde rafinerie a chemičky zaplavují okolí zápachem zkažených vajec. I příroda je tu nepřátelská: hadi, všežravé kobylky, tornáda a nemoci připomínají biblické rány. Ropná a bavlníková pole zas představující úmornou dřinu. Jediným světlým místem je dělnická hospoda, kde chlapi pijí, šťouchají kulečník a vesele lžou. Karrová je nemilosrdně pravdivá a terapeutický účinek její knihy vyvolal davové reakce zejména čtenářek, kterým pomohla vytáhnout vlastní kostlivce z rodinné skříně. Autorka nedává rozhřešení, jen naději očistného vyprávění, světlého nebe nad jedovatým plamenem chemikálií šlehajícím přes obzor Mexického zálivu.

Čerstvě ovdovělá toskánská farmářka Nives trpí vysilující samotou a nespavostí, dokud si do domu nepřivede jako společnici slepici Giacominu. Ženě se uleví, dokonce si připadá šťastnější než po boku zesnulého Antea. „Obětovala jsem život chlapovi, kterýho mohlo zastoupit kuře,“ říká si ohromeně, zatímco Giacomina hřaduje na křesle, kde ještě zůstává otisk Anteova těla. Je legrační ji tam tak vidět, s vytřeštěnýma očima před televizní soutěží nebo plkáním politiků, kteří se cupují. Jednoho dne slípka sleduje reklamu na prací prášek, jež ji uvede do hypnózy. Sedí se svým obvyklým dementním výrazem úplně nehybná. Ale kde teď Nives najde další kamarádku nosnici s tak přívětivou povahou? V panice zavolá o radu starému známému veterináři. Následuje telefonát, který jako by trval celý život, telefonát, jenž se stane románem. Rozhovor Nives a Loriana se přesouvá od slepice do minulosti – k promarněným příležitostem a ztraceným láskám, k odhalením, jež je v pozdním věku těžké strávit, k ranám, které se nikdy nezahojily.

Revoluční módní návrhářka nahradila korzety z velrybích kostí námořnickými halenkami a volnými kalhotami a okázalé večerní róby vyměnila za malé černé šaty s jedinou šňůrkou perel. Zkrátka oblečením, v němž ženy mohly žít, dýchat a cítit se pohodlně. Obávaná i uctívaná svými současníky zemřela v roce 1971, ale její odkaz žije dál jako trvalá globální značka. Britská spisovatelka Justine Picardie strávila deset let pátráním po skutečné Coco Chanel, skryté pod slupkou legendární módní ikony. Ve své knize odhaluje skutečnost zbavenou nánosů romantiky a mýtů. Seznamuje nás s detaily traumatického dětství, útěku do nekonvenční dospělosti, odhaluje bolestnou minulost, lásky a ztráty, honbu za slávou a bohatstvím a to, jak se Chanel proměnila ve svůj největší výtvor. Biografie doprovázená více než šedesáti dobovými fotografiemi se umístila mezi finalisty Galaxy National Book Awards 2010.

„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.“ Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu, a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním. Úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.

Objevná, výpravná a v naší literatuře výjimečná monografie provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo na hřištích, nýbrž v sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění. Přibližuje osudy fotbalistů v soukolí politických procesů, represí a perzekucí, pátrá v myšlení politruků. Rozebírá hru v područí studené války a ideologie. Autor zpřístupňuje neznámá fakta z vyšetřovacích spisů, soudních přelíčení a kádrových posudků hráčů, trenérů a činovníků obviňovaných z vlastizrady, špionáže či spolupráce s cizími rozvědkami. Podrobně se věnuje příběhům emigrace, popisuje dramatické útěky, úspěchy i peripetie známých fotbalistů, kteří opustili republiku. Nepřehlíží však ani pokroky, ke kterým v období 1948–1956 postupně, s řadou nezdarů a slepých uliček ve státní podpoře sportu, v metodice a v sociálním zajištění sportovců došlo. V polovině roku 1956 se v zahraničí shodovali, že nejlepším mužstvem světa je – Československo! Autor vysvětluje, jak ze stalinistického temna, které svedlo kopanou na scestí, ba hranu propasti, vzešla dekáda, která bude v historii našeho fotbalu vůbec nejúspěšnější. Dílo volně navazuje na autorovu knihu Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava a umožňuje tak srovnání postupu obou totalit, nacismu a stalinismu, při zneužití, politizaci a ideologizaci nejpopulárnějšího odvětví sportu. Dílo obsahuje bohatou fotografickou přílohu.

Na sklonku války Severu proti Jihu hledají černošští bratři Prentiss a Landry, osvobození vyhlášením rovnosti lidu, útočiště na usedlosti George Walkera a jeho ženy Isabelle. Walkerovi, zdrcení ztrátou jediného syna ve válce, si bratry najmou na práci na své farmě a doufají, že nečekané přátelství zmírní jejich zármutek. Prentiss a Landry si mezitím plánují našetřit peníze na cestu na sever a na setkání s matkou, která byla prodána, když byli ještě chlapci. Paralelně s jejich příběhem se odehrává zakázaný románek mezi dvěma vojáky Konfederace. Mladí muži, kteří se nedávno vrátili z války do městečka Old Ox, se scházejí v lese. Když je jejich tajemství odhaleno, vzniklý chaos včetně vraždy fatálně ovlivní celou komunitu. V důsledku zmatku se Isabelle stává nepravděpodobnou vůdkyní, která nabízí ozdravnou vizi pro zemi a pro nově svobodné obyvatele Old Ox. Román se stal přes noc senzací u kritiky i čtenářů, získal Cenu Ernesta J. Gainese a stal se finalistou Ceny Tennesseeho Williamse za beletrii. Oprah Winfreyová a Barack Obama ho doporučili ve svých knižních tipech.