Prostor strana 46 z 62

Sborník deseti studií navazuje na dvoudílnou publikaci Vítězové? Poražení? (Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Životopisná interview). Autoři sborníku, pracovníci a spolupracovníci Ústavu pro soudobé dějiny, se pokoušejí interpretovat z různých hledisek rozsáhlý materiál, který byl získán metodou tzv. orální historie v podobě desítek životopisných interview s bývalými československými disidenty a předlistopadovými komunistickými funkcionáři. Interpretace rozhovorů nejsou pouhým převyprávěním či „přestylizováním“ sdělení, která historikové získali od jednotlivých narátorů. Jejich snahou není vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů opravovat nebo usvědčovat je z vědomě či nevědomě sdělené nepravdy a ani se nepokoušejí z rozhovorů „vytěžit“ nějaké prvoplánové generalizace. Hlavním badatelským cílem zde shromážděných interpretací je dosáhnout hlubšího pochopení sledovaných událostí nebo příběhů, respektive pokusit se přiblížit ke „komplexnosti dění“ v naší nedávné historii. Publikování deseti interpretačních studií přináší širokému okruhu odborných i laických zájemců o nejnovější historii možnost seznámit se s individualizovanými pohledy na charakter a vývoj tzv. normalizace v bývalém Československu. Čtenář se tak může mj. přesvědčit, že z různých zorných úhlů interpretace (a interpreta) lze dojít u jednoho rozhovoru k různým závěrům.

Druhé vydání nejznámější prózy Boženy Němcové s ilustracemi Martina Velíška. Součástí knihy je CD s kompletním textem načteným Evou Holubovou. Nejznámější próza Boženy Němcové vyšla poprvé v roce 1855 a dosud byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Toto vydání vyšlo poprvé před jedenácti lety a je textově identické s tím, jež v roce 1953 pro Knihovnu klasiků Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění připravili jako 5. svazek Spisů Boženy Němcové editoři Bohuslav Havránek, Rudolf Havel a Rudolf Skřeček. Na šestačtyřiceti stranách barevných ilustrací a v desítkách černobílých kreseb tyto Obrazy z venkovského života, jak zní podtitul Babičky, „vymaloval a nakreslil“ výtvarník Martin Velíšek.

Prvotina ruského emigrantského prozaika Saši Sokolova (1943) je křehkým, přeludovým až snovým románem, který patří mezi stylistické vrcholy ruské prózy. V románu je rekonstruována zvláštní, pro normální vědomí zaostalá psychika vypravěče, žáka zvláštní šk

Sborník deseti studií navazuje na dvoudílnou publikaci Vítězové? Poražení? (Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Životopisná interview). Autoři sborníku, pracovníci a spolupracovníci Ústavu pro soudobé dějiny, se pokoušejí interpretovat z různých hledisek rozsáhlý materiál, který byl získán metodou tzv. orální historie v podobě desítek životopisných interview s bývalými československými disidenty a předlistopadovými komunistickými funkcionáři. Interpretace rozhovorů nejsou pouhým převyprávěním či „přestylizováním“ sdělení, která historikové získali od jednotlivých narátorů. Jejich snahou není vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů opravovat nebo usvědčovat je z vědomě či nevědomě sdělené nepravdy a ani se nepokoušejí z rozhovorů „vytěžit“ nějaké prvoplánové generalizace. Hlavním badatelským cílem zde shromážděných interpretací je dosáhnout hlubšího pochopení sledovaných událostí nebo příběhů, respektive pokusit se přiblížit ke „komplexnosti dění“ v naší nedávné historii. Publikování deseti interpretačních studií přináší širokému okruhu odborných i laických zájemců o nejnovější historii možnost seznámit se s individualizovanými pohledy na charakter a vývoj tzv. normalizace v bývalém Československu. Čtenář se tak může mj. přesvědčit, že z různých zorných úhlů interpretace (a interpreta) lze dojít u jednoho rozhovoru k různým závěrům.

Kniha Roberta Burtona o melancholii vyšla poprvé v roce 1621 a patří k nejznámějším a nejčtenějším naučným knihám té doby. Její téma je však prastaré, jako první je pojednal již Aristotelés. V základě nauky o čtyřech temperamentech stojí teorie živlů v řecké předsókratovské filozofii a medicíně (Hippokratés, Galénos). Burtonovo zpracování je navzdory desítkám jiných zcela ojedinělé právě proto, že je skutečnou „anatomií“, tedy podrobným rozebíráním všech souvislostí daného jevu. V souladu s literárními konvencemi 17. století ovšem nejde o nějakou systematičnost v moderním slova smyslu, nýbrž o sledování a zachycení analogií, počínaje tou základní, kterou je analogie mikrokosmu a makrokosmu, resp. projekce nauky o čtyřech temperamentech do kosmického měřítka. Anatomie melancholie je dodnes velmi poutavá a čtivá: jakmile se melancholie stává základní dispozicí člověka, odráží se v něm svět, který ztratil svůj pevný řád, lidský život se ocitá na samé hranici nevyléčitelné choroby a melancholie se analogicky přenáší na celé království a vlastně na celý známý svět. Burtonův traktát však sám „melancholický“ není – snaží se čtenáře poučit i pobavit. Autor se živě zajímá o astronomii, která ještě není přísně oddělena od astrologie, populárním způsobem prezentuje myšlení, které je vlastní Shakespearovým hrdinům, zabývá se vlivem hudby na lidskou mysl apod. Burtonovo dílo je základním pramenem pro většinu následujících zpracování daného tématu.

Jiří Pehe ve svém románu vypráví příběh dvou českých exulantů ve Spojených státech. Profesor i Josef jsou outsideři unikající před realitou, nezařaditelní a vykořenění. Profesor má sice za sebou úspěšnou kariéru univerzitního učitele, vzhledem k slábnoucí paměti a dezorientaci v čase si však uvědomuje, že se jí musí vzdát, stejně jako se kdysi vzdal domova a žen, které prošly bez většího otisku jeho životem. Životním zlomem je pro něj ztráta Josefa, syna jeho dávného přítele. Od okamžiku, kdy se dozví, že záhadně zmizel, se ho marně snaží nalézt, navštěvuje místa a lidi, kteří by o něm mohli podat svědectví. Ve hře je jak politické pozadí únosu, za kterým by mohla stát československá tajná policie, tak kriminální motiv – pomsta newyorského podsvětí –, možné jsou i další hypotézy. Zoufalé úsilí připadnout alespoň na nějakou stopu vede profesora k pozdní snaze Josefa pochopit a zároveň v něm vzrůstají pocity selhání, viny a zbytečnosti. Profesorova výpověď o současnosti i minulosti je prokládána Josefovými zápisky, současnost se prolíná s minulostí. Jako film se před čtenářem odvíjejí fragmenty Josefova života, vzpomínky na život v dětském domově, náhodné i trvalejší lásky, uvolněná šedesátá léta a přízračná atmosféra normalizace, jakož i útěk z vlasti a pobyt ve Spojených státech. Josef je do jisté míry alter ego starého profesora, oba spojuje touha po poznání, potřeba sebereflexe, kladení si otázek, proč tu jsme a jaký má naše existence smysl. Na rozdíl od profesora však Josef zažil rafinovaný totalitarismus, byl vystaven traumatizujícímu dilematu volby a bylo pro něj těžší uchovat si vnitřní integritu. Cítí se osamělý i ve Spojených státech, zraňuje ho, že jeho zkušenost je pro lidi vyrostlé ve svobodné zemi nesdělitelná. Až na konci románu pocítí, že je schopen zastavit se na nepřetržitém útěku a vyjít ze své ulity...

Kniha jedné z prvních modelek českého původu, jíž se podařilo úspěšně prorazit na světová mola a titulní stránky prestižních módních časopisů. Michaela Srbová Della Pia přináší osobité vyprávění o svém životě. Nečekejte žádná šokující odhalení ze zákulisí modelingu – i topmodelky jsou ženy z masa a kostí a žijí malými radostmi i starostmi, byť často poněkud nevšedními. Nechejte se na chvilku unést do světa krásných obletovaných žen, cvakajících fotoaparátů, zaoceánských letů a filmových kamer – ale i do světa obyčejných dní, nejistoty a nejrůznějších holčičích trápení, která lze nejlépe překonat nadhledem a notnou dávkou humoru.

Kniha jedné z prvních modelek českého původu, jíž se podařilo úspěšně prorazit na světová mola a titulní stránky prestižních módních časopisů. Michaela Srbová Della Pia přináší osobité vyprávění o svém životě. Nečekejte žádná šokující odhalení ze zákulisí modelingu – i topmodelky jsou ženy z masa a kostí a žijí malými radostmi i starostmi, byť často poněkud nevšedními. Nechejte se na chvilku unést do světa krásných obletovaných žen, cvakajících fotoaparátů, zaoceánských letů a filmových kamer – ale i do světa obyčejných dní, nejistoty a nejrůznějších holčičích trápení, která lze nejlépe překonat nadhledem a notnou dávkou humoru.

Kniha jedné z prvních modelek českého původu, jíž se podařilo úspěšně prorazit na světová mola a titulní stránky prestižních módních časopisů. Michaela Srbová Della Pia přináší osobité vyprávění o svém životě. Nečekejte žádná šokující odhalení ze zákulisí modelingu – i topmodelky jsou ženy z masa a kostí a žijí malými radostmi i starostmi, byť často poněkud nevšedními. Nechejte se na chvilku unést do světa krásných obletovaných žen, cvakajících fotoaparátů, zaoceánských letů a filmových kamer – ale i do světa obyčejných dní, nejistoty a nejrůznějších holčičích trápení, která lze nejlépe překonat nadhledem a notnou dávkou humoru.

Kniha jedné z prvních modelek českého původu, jíž se podařilo úspěšně prorazit na světová mola a titulní stránky prestižních módních časopisů. Michaela Srbová Della Pia přináší osobité vyprávění o svém životě. Nečekejte žádná šokující odhalení ze zákulisí modelingu – i topmodelky jsou ženy z masa a kostí a žijí malými radostmi i starostmi, byť často poněkud nevšedními. Nechejte se na chvilku unést do světa krásných obletovaných žen, cvakajících fotoaparátů, zaoceánských letů a filmových kamer – ale i do světa obyčejných dní, nejistoty a nejrůznějších holčičích trápení, která lze nejlépe překonat nadhledem a notnou dávkou humoru.

Kniha se vrací k německé historii první poloviny minulého století z poněkud jiné perspektivy, než na jakou jsme v historiografii běžně zvyklí. Nesnaží se dopodrobna chronologicky zmapovat dané období, nýbrž usiluje o osvětlení událostí z hlediska jejich osobního prožívání v myslích konkrétních lidí a z hlediska proměny mentalit a hodnotových systémů různých generací a skupin obyvatelstva. Seibt pomáhá čtenáři lépe porozumět cestě, která vedla od jistot světa našich pradědů k jejich zhroucení v první světové válce, k bezradnosti meziválečné měšťanské doby německých otců až k Hitlerovi a jeho pomocníkům.

Úspěšná holandská autorka tentokrát zvolila netradiční způsob vyprávění zapeklité rodinné historie. Postupně odhalované jednotlivé střípky příběhu prolínají celou knihou do celistvého obrazu zachycujícího v hlavní dějové linii milostný příběh studentů Katy a Stefana. Při jejich sbližování vyjde najevo až bizarní skutečnost: Stefanova matka za války ukrývala shodou okolností Katina otce, maďarsko-židovského cellistu Jana. Je dost dobře možné, že Jan je nejenom otcem Katy, ale i Stefana... Složité vztahy postav komorního příběhu zrcadlí Tessa de Loo ve velmi originální a strhující próze, která již okouzlila čtenáře i čtenářky v mnoha evropských zemích.

Tři nerozlučné kamarádky z gymnázia, Vilemína, Dita a Sylvie, prožívají typická trápení sedmnáctiletých. Je počátek osmdesátých let, všechny bydlí v jedné kladenské ulici a spíš než budovatelské promluvy, pompézní oslavy Prvního máje a stesky po zesnulých generálních tajemnících je zajímají chlapi, móda a potajmu vykouřené cigarety. Není to ale jednoduché – duch doby zasahuje kdykoli a může zhatit i velmi romantické plány, a kam nedosáhne bolševik, zasahují jejich rodiče. Všichni jsou totiž velmi podivínští a – aniž by to přiznali – jejich citové potíže se od těch dívčích příliš neliší…

Sociální asistentka nevládní organizace Iva Drexlerová, v běžném životě nenápadná matka tří povedených dcer, řeší s odvahou a nasazením soukromého detektiva případy týraných či jinak zneužívaných dětí, dětskou prostituci a plno dalších potíží, o jejichž existenci často nemá spořádaný občan ani tušení. Činí tak s vědomím, že za svou práci se pravděpodobně nedočká díků ani uznání, ale hlavně s notnou dávkou humoru a nadhledu. Částečně autobiografická próza Ivany Prudičové je autorčina beletristická prvotina. V současné době dokončuje pokračování Pár obyčejných týdnů.

Výbor z básnické tvorby Thomase Bernharda, která vznikala v raném období jeho literární činnosti, převážně do počátku šedesátých let. Kniha zahrnuje dvě z jeho básnických sbírek (In hora mortis a Unter dem Eisen des Mondes) i soubor nezařazených básní publikovaných v časopisech a antologiích.

Irena, osaměle žijící překladatelka na volné noze v těsně předdůchodovém věku, se chystá na návštěvu své starší sestry Marie. Při tom se hrouží do vzpomínek, které čtenáře zavedou do začátku šedesátých let a odkrývají tajemství, jež vztah obou sester nenávratně poznamenalo... Strhující vzpomínky stárnoucí ženy, která byla okolnostmi a vlastní slušností donucena k životu ve lži a bez opory toho, jehož celý život milovala, jsou velmi autentickým připomenutím doby papalášů, rodin poznamenaných emigrací, stranickými prověrkami a následnými nucenými pracemi intelektuálů v dělnických profesích. Současně jsou výpovědí o lásce, jež došla svého naplnění příliš pozdě.