Prostor strana 51 z 62

Tato poutavě napsaná kniha je jednak objevnou biografií mladého Hitlera, zachycující jeho dětství a mládí až do roku 1913, kdy Rakousko opustil, především však hlubokou kulturně-politickou sondou do života Vídně na počátku století, kdy se zde budoucí diktátor marně pokoušel uchytit a prosadit: není to kulturní metropole Freudova, Mahlerova nebo Klimtova, nýbrž Vídeň "bezvýznamných lidí", nezaměstnaných, kteří živoří v azylových domech, českých přistěhovalců, haličských Židů, ale také sílícího nacionalismu a antisemitismu. Hamannová se detailně zabývá obskurními spisy rasových teoretiků a působením vídeňských nacionalistických politiků, kteří měli na Hitlerův pozdější vývoj určující vliv. Pozornost věnuje rovněž tehdejšímu tisku, nikoli ovšem známým intelektuálním listům, nýbrž schöneriánskému, německoradikálnímu a křesťanskosociálnímu tisku, přičemž upozorňuje na jejich způsob vyjadřování a na souvislosti s pozdější Hitlerovou politickou rétorikou. Obsáhlé kapitoly věnuje například sociální situaci ve Vídni, půtkám ve vídeňském parlamentu a dvěma největším vídeňským menšinám: Židům a Čechům. Kapitola o Češích ve Vídni přináší mj. podrobnosti o přistěhovalecké vlně kolem roku 1900, sporech kolem "Komenské ho škol" a rozbor Hitlerových výroků o Češích.

Kniha představuje specifický žánr mezi poezií a prózou, mezi prostým deníkovým záznamem a uměle komponovaným tvarem. Výsledkem je pásmo myšlenek, obrazů, postřehů a glos, které zprostředkovává autorčinu vnitřní zkušenost. V knize jsou použity reprodukce autorčiných obrazů.

Kniha přináší zasvěcený a podrobný pohled na dvě z mnoha afrických náboženství. Oba systémy - zulský a jorubský - existovaly v takzvané anglofonní Africe, tj. na území bývalých britských kolonií. Jsou dobrým příkladem systémů, z nichž jeden je výrazně polyteistický a druhý animistický. Africká náboženství jsou silně spjata s uměleckou produkcí svých nositelů, a tak valná většina toho, co Evropané označují jako tradiční, kmenové či etnické umění, jsou nejrůznější kultovní předměty. Význam mnohých z nich neznáme a asi už také nepoznáme, protože příslušný náboženský systém zanikl anebo se pozměnil, aniž někdo zaznamenal jeho historickou podobu.

Milena Jesenská vstoupila do evropského kulturního povědomí především jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně (1952). Bylo zapotřebí několika desetiletí, než vystoupila z Kafkova stínu a začala být vnímána jako samostatná osobnost. Jesenská ovšem nabyla jen jen adresátkou, ale i pisatelkou dopisů. Její dochovaná, respektive dosud známá korespondence je určená různým adresátům, například Maxu Brodovi, Jaroslavu Seifertovi, Adolfu Hoffmeistrovi, Olze Scheinpflugové či Ernstu Polakovi. Více než devadesát dopisů a dopisových fragmentů z let 1912–1940 tvoří svého druhu autentickou biografii autorky, ale je i neobyčejně zajímavým dokumentem o době, v níž žila. Kupříkladu soubor třiceti listů Willimu Schlamovi z let 1938–1939 zachycuje situaci kolem Mnichova a okupaci zbytku republiky, a tvoří tak pozoruhodný pendant k reportážím Jesenské v Peroutkově Přítomnosti. Kniha je vybavena vysvětlivkami, poznámkovým aparátem a rejstříkem a je zajímavá a přístupná pro širokou čtenářskou veřejnost.

Milena Jesenská vstoupila do evropského kulturního povědomí především jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně (1952). Bylo zapotřebí několika desetiletí, než vystoupila z Kafkova stínu a začala být vnímána jako samostatná osobnost. Jesenská ovšem nabyla jen jen adresátkou, ale i pisatelkou dopisů. Její dochovaná, respektive dosud známá korespondence je určená různým adresátům, například Maxu Brodovi, Jaroslavu Seifertovi, Adolfu Hoffmeistrovi, Olze Scheinpflugové či Ernstu Polakovi. Více než devadesát dopisů a dopisových fragmentů z let 1912–1940 tvoří svého druhu autentickou biografii autorky, ale je i neobyčejně zajímavým dokumentem o době, v níž žila. Kupříkladu soubor třiceti listů Willimu Schlamovi z let 1938–1939 zachycuje situaci kolem Mnichova a okupaci zbytku republiky, a tvoří tak pozoruhodný pendant k reportážím Jesenské v Peroutkově Přítomnosti. Kniha je vybavena vysvětlivkami, poznámkovým aparátem a rejstříkem a je zajímavá a přístupná pro širokou čtenářskou veřejnost.

Milena Jesenská vstoupila do evropského kulturního povědomí především jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně (1952). Bylo zapotřebí několika desetiletí, než vystoupila z Kafkova stínu a začala být vnímána jako samostatná osobnost. Jesenská ovšem nabyla jen jen adresátkou, ale i pisatelkou dopisů. Její dochovaná, respektive dosud známá korespondence je určená různým adresátům, například Maxu Brodovi, Jaroslavu Seifertovi, Adolfu Hoffmeistrovi, Olze Scheinpflugové či Ernstu Polakovi. Více než devadesát dopisů a dopisových fragmentů z let 1912–1940 tvoří svého druhu autentickou biografii autorky, ale je i neobyčejně zajímavým dokumentem o době, v níž žila. Kupříkladu soubor třiceti listů Willimu Schlamovi z let 1938–1939 zachycuje situaci kolem Mnichova a okupaci zbytku republiky, a tvoří tak pozoruhodný pendant k reportážím Jesenské v Peroutkově Přítomnosti. Kniha je vybavena vysvětlivkami, poznámkovým aparátem a rejstříkem a je zajímavá a přístupná pro širokou čtenářskou veřejnost.

Potiže s dejinami je sbírka eseju českého básnika, prozaika a historika umení Josefa Kroutvora. Obsahuje čtyri kapitoly, čtyri zamyšlení nad osudem strední Evropy.

Kniha je hledáním smyslu poměrně dobrodružného života, je intimní spisovatelčinou zpovědí až hádkou se sebou samou. Do polemiky vtahuje také čtenáře, který může být pro i proti. Může souhlasit nebo autorce tvrdě oponovat. Vždyť i svět, v němž žijeme, se každému jeví jinak. Odpovědní jsme za něj ale všichni.

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost. Editor do svého "klasobraní" zařadil verše, o kterých sice kdekdo ví ze školních let, ale které se již vytratily ze živého čtenářského povědomí, např. literární texty českého středověku, původní verze písní "Svatý Václave" a "Narodil se Kristus Pán", ale i jedinečná díla básnické baladiky: Nerudova "Balada horská" a "Paní z námoří" J. Hořejšího, verše J. Mahena ad. Hron zároveň vysvobozuje ze zapomenutí rozsáhlou skladbu "Protichůdci" obrozeneckého básníka V. B. Nebeského, ale i třeba takovou literární "fajnovost", jako jsou barokizující hřbitovní nápisy Víta Cízy. Hronův výběr není ovšem uzavřen do české jazykové ulity. Do české poezie právem patří i texty psané jak univerzálním jazykem evropského středověku, latinou, tak především verše psané německy (minesangy Václava II., Rilke, ale i málo známý T. Hoeck, také Franz Kafka a Adalbert Stifter) a rovněž anglicky (např. evropsky proslulá koleda "Good King Wenceslas"). Takto široce koncipovaný výběr poskytuje čtenářům cennou příležitost spontánně a přímo, bez nadbytečných literárněhistorických zprostředkování, konfrontovat básnické hodnoty nejrůznějších dob a duchovních proveniencí a v případě textů psaných v cizích jazycích i porovnávat jejich "zrcadlovou", dvojjazyčnou podobu.

Úsměvné vzpomínky nastřádané v paměti ženy narozené po druhé světové válce a obdařené smyslem pro komično, detail a zkratkovité, leč s přirozenou moudrostí a vtipem podané vyprávění o sobě samé, blízké rodině a radostech i strastech té které doby. S nadhledem i smutnými připomenutími sbírá autorka jednotlivé střípky odpozorovaných i se vším všudy prožitých momentů, jež v celku tvoří až překvapivě ucelenou výpověď… Humorná próza již potěšila tisíce čtenářů (první vydání nakladatelství Adonai, 2001), v Eroice vychází nové, upravené vydání.

Dutkova próza je vášnivým příběhem o hranicích mezi lidskou civilizací a divočinou, o hranicích mezi podivnou, nikdy nekončící spletí lidských příběhů a živlem přírody, o vratké hranici mezi touhou i strachem ze smrti a neúprosně postupujícím požárem buše ničícím vše živé. Je to i příběh vzdoru, kdy raději volíme riskantní útěk do hrdého exilu než ponižující přijetí předem stanovených podmínek, idejí a ochranných zbarvení. Román se stal doslova mimořádnou literární událostí a Edgar Dutka za něj nečekaně, avšak plným právem získal ocenění nejvyšší – Státní cenu za literaturu.

Známý novinář a komentátor Martin Komárek si v krátkých a vtipných textech, k nimž předmluvu napsal Michal Horáček, bere na mušku velké množství našich předsudků, domněnek, znalostí a neznalostí o Evropské unii. Jeho úvahy, určené nejširšímu publiku, používají jednoduchých vět a prostých příkladů. Komárek krok za krokem vysvětluje důvod vzniku, dosavadní vývoj a další směřování Unie, stejně jako skutečné znění a možné důsledky její navrhované Ústavní smlouvy. Trpělivě zkoumá mýty k tomuto tématu a ověřuje jejich platnost. Komárkova knížka, jakkoli nabitá osobitým humorem, je založená na velmi solidní znalosti faktů. Teprve tehdy, když budeme znát fakta, můžeme se začít přít o jejich smysl, a ten pak společně vytvářet. Čtenářům se prostřednictvím této publikace dostává do rukou nejen vtipná a osvěžující, ale skutečně cenná pomoc.

Když dospělá žena miluje už jen svou kočku, asi s ní nebude něco v pořádku. To něco je celý svět sociální pracovnice Agáty: vyhořelý manžel, vzdalující se syn, ohrožené pracovní místo; strádání finanční i citové. Žena uvězněná v pasti na myši. Pak její kočka skočí z balkónu na dvůr – a rovněž pod Agátou se najednou rozevře propast. Svůdná propast: její kočku zachrání neznámý muž, který má v sobě temnou hloubku, jež Agátu děsí i přitahuje současně. Vášnivý vztah, jenž s ním Agáta prožije, ji zavede nejen až do odlehlých oblastí Afriky – ale hlavně do té horké a tajemné džungle, již má většina z nás v srdci.

Německy píšící romanopisec, dramatik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1981) Elias Canetti se narodil roku 1905 v rodině sefardských Židů v bulharském Ruse. Když mu bylo šest let, rodina se přestěhovala do Manchesteru a odtud do Vídně; kromě

První svazek edice tematických poraden JUDr. Miroslava Antla se zabývá domácím násilím, týráním dětí, neplacením výživného a dalšími tématy. Kniha čerpá náměty především z pořadu "Krimi live", který uvedla Prima a který se po novém roce znovu objeví na obrazovce této televize. Autorská dvojice knihy, JUDr. Miroslav Antl a Hanuš Hanslík, předkládá srozumitelnou a čtivou formou nejen konkrétní příklady páchání trestné činnosti, ale i návody a odborné rady obětem, jak v těchto extrémních životních situacích reagovat. Miroslav Antl je spoluautorem pořadu a odborným poradcem, Hanuš Hanslík jeho dramaturgem.

Vzpomínková próza kolínského rodáka nás zavádí do atmosféry šedesátých a sedmdesátých let. Radovan Dršata s humorem líčí své příhody od raného dětství přes školní léta po dospívání, včetně zážitků z konce tzv. socialismu s lidskou tváří a okupace. Nejvíc prostoru věnuje společenským a politickým poměrům vládnoucím za reálného socialismu, normalizaci, která postihla i jeho rodinu, a v souvislosti s historií svých prarodičů a s otcovými vzpomínkami se dotkne také doby první republiky a válečných let. Zdrojem humoru je nejen refl exe éry socialismu z pozice naivního dítěte, prolínání jeho světa se světem dospělých, klukovské kousky a příhody s kamarády, ale také mnohdy marná snaha vyznat se v absurdních pravidlech té doby. Ve fragmentárně vyprávěném příběhu rodiny, jejích běžných každodenních radostí a strastí, akcentuje autor postavu otce, sportovního fanouška, redaktora