Prostor strana 53 z 62

Ve volném pokračování vloni vydané autorčiny prvotiny Pár obyčejných dnů se opět setkáme se svéráznou sociální asistentkou Ivou Drexlerovou, a jejími několika novými případy, jejichž řešení si v ničem nezadá s prací soukromého detektiva - jen snad poněkud hůř placeného a s menší společenskou prestiží. Ponuré okolnosti často velmi smutných příběhů jsou ovšem i tentokrát podány s notnou dávkou inteligentního humoru, nadhledu a sebeironie, ještě okořeněnou kousky hrdinčiných tří pubertálních dcer a velmi speciální babičky. A tak i žena, která je ve své profesi ztělesněním odvahy, se v soukromém životě dostává občas do úzkých...

Franz Kafka sice nebyl nadšeným návštěvníkem kina, ale o kinematograf a filmy se zajímal jak v Praze, tak i během cest do Mnichova, Paříže či Milána. Snímky, které zhlédl, v něm zanechaly silný dojem, který se odráží v jeho korespondenci i v deníkových zápiscích. Také Max Brod se porůznu zmiňuje o Kafkově zálibě v některých filmech, z dnešního hlediska značně pochybných, jako například Bílá otrokyně, Otroci zlata nebo Ten druhý. Monografie připomíná tyto zapomenuté snímky i řadu jiných, o nichž se Kafka dovídal od sestry Ottly nebo z programů biografů, které podle svých vlastních slov se zápalem sledoval. Vybrané pasáže v Kafkově korespondenci a v denících i zápiscích z cest týkající se filmu do značné míry odkrývají jeho vnitřní rozpoložení a zasahují i vztah k Felici Bauerové. Zischlerova kniha S Kafkou do kina je objevná také novým pohledem na dějiny kinematografie: názorně seznamuje s myšlenkami o inspirativnosti filmu, s reakcemi filmových diváků i kritiků a přináší obsažné informace o snímcích zřejmě nenávratně ztracených. Autor knihy Hanns Zischler je mužem mnoha talentů: vystudoval etnografii, filozofii a srovnávací literatury, byl dramaturgem berlínské Schaubühne a režíroval na divadelních scénách v Basileji, Karlsruhe a v Berlíně. Od konce 60. let začal hrát ve filmu: zejména spolupracoval s Wimem Wendersem, ale i s Claudem Chabrolem, Jeanem-Lucem Godardem a dalšími významnými evropskými tvůrci. Jeho kniha S Kafkou do kina, která vyšla v roce 1996, získala o rok později cenu francouzských filmových kritiků za nejlepší zahraniční knihu o kinematografii a v roce 2002 podle ní autor natočil koprodukční televizní dokument.

Pohled na české a německé dějiny 20. století očima syna čínského velvyslance v poválečném Československu. Hsi-Huey Liang byl svědkem vývoje, který vyvrcholil únorem 1948, po němž celá rodina odjížděla z Prahy pod bedlivým dohledem ÚV KSČ.

Úsměvné i dojemné příběhy Hely Fediové, legendární Vltavěnky ze Ždáně, které přináší první část románu pod názvem Příběh Krásné Heleny od Svatojánských proudů, nás zavedou do světa Vltavěnčina dětství s koloritem starých žižkovských domů a ulic, v nichž všestranně nadaná, ale duševně poněkud nezralá Hela vyrůstala se svérázným otcem, despotou a nebetyčným škudlilem. Celým jejím štěstím však byla řeka. Na Ždáni, nedaleko bývalých Svatojánských proudů žila od raného mládí až do své smrti. Knihu lze vřele doporučit každému, kdo má rád dokumentární a memoárovou literaturu a zároveň se nechce ochudit o všechny atributy krásné prózy. Vltavěnka se v tomto druhém, rozšířeném vydání vrací ke čtenářům v roce, kdy by se Hela Fediová dožila stých narozenin.

Paměti Františka Xavera Bašíka jsou událostí nejen pro kafkovské bádání, ale i neobyčejně zajímavým dokumentem o životě a práci obyčejných Pražanů zhruba před sto lety. Od roku 1892 se František Bašík učil jako příručí v obchodě s krátkým zbožím, který patřil otci Franze Kafky Hermannu Kafkovi. Své vzpomínky psal jako stárnoucí muž v letech druhé světové války jeho vztahy s rodinou Kafkových skončily vyučením. V tomto smyslu mají jeho vzpomínky hodnotu primárního pramenu nedotčeného eventuálními pozdějšími interpretacemi, jež tak často přibarvují vzpomínky pamětníků, kteří se už dožili Kafkovy slávy. Bašík je kromě toho bystrý pozorovatel a jeho vzpomínky jsou napsány svěžím jazykem. Umožňují nahlédnout do všedního života v obchodě a současně i do života rodiny Kafkových, jenž byl soustředěn kolem dění v obchodě také proto, že obojí v té době spojovala stejná adresa – Celetná č. 3. Bašíkovy paměti jsou ovšem pozoruhodné i jako autentický dokument o každodenním životě a práci obyčejných lidí, učňů, prodavaček, příručích a podomků, a podávají tak barvitý obrázek života v Praze na konci 19. století v nejlepší tradici medailonů Ignáta Herrmanna. Zachycují mimoděk národnostní spory a animozity kromě toho je v nich otevřeným způsobem vylíčeno i sexuální dozrávání dospívajícího chlapce a posléze mladého muže na přelomu 19. a 20. století.

Franz Kafka sice nebyl nadšeným návštěvníkem kina, ale o kinematograf a filmy se zajímal jak v Praze, tak i během cest do Mnichova, Paříže či Milána. Snímky, které zhlédl, v něm zanechaly silný dojem, který se odráží v jeho korespondenci i v deníkových zápiscích. Také Max Brod se porůznu zmiňuje o Kafkově zálibě v některých filmech, z dnešního hlediska značně pochybných, jako například Bílá otrokyně, Otroci zlata nebo Ten druhý. Monografie připomíná tyto zapomenuté snímky i řadu jiných, o nichž se Kafka dovídal od sestry Ottly nebo z programů biografů, které podle svých vlastních slov se zápalem sledoval. Vybrané pasáže v Kafkově korespondenci a v denících i zápiscích z cest týkající se filmu do značné míry odkrývají jeho vnitřní rozpoložení a zasahují i vztah k Felici Bauerové. Zischlerova kniha S Kafkou do kina je objevná také novým pohledem na dějiny kinematografie: názorně seznamuje s myšlenkami o inspirativnosti filmu, s reakcemi filmových diváků i kritiků a přináší obsažné informace o snímcích zřejmě nenávratně ztracených. Autor knihy Hanns Zischler je mužem mnoha talentů: vystudoval etnografii, filozofii a srovnávací literatury, byl dramaturgem berlínské Schaubühne a režíroval na divadelních scénách v Basileji, Karlsruhe a v Berlíně. Od konce 60. let začal hrát ve filmu: zejména spolupracoval s Wimem Wendersem, ale i s Claudem Chabrolem, Jeanem-Lucem Godardem a dalšími významnými evropskými tvůrci. Jeho kniha S Kafkou do kina, která vyšla v roce 1996, získala o rok později cenu francouzských filmových kritiků za nejlepší zahraniční knihu o kinematografii a v roce 2002 podle ní autor natočil koprodukční televizní dokument.

Tato kniha se pokouší přinést hlubší vhledy a seriózní informace o současném dění v české sociální demokracii, o jejích dějinách, ideových základech a perspektivách v mezinárodním srovnání. konfrontuje názory, postoje i osobní vztahy tří předsedů ČSSD a zároveň premiérů - Miloše Zemana. Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse a přináší také portréty těchto osobností z pera známých českých politických komentátorů.

Kniha povídek popisuje očima sedmiletého kluka dva roky strávené v Dětském domově s příznačnou adresou poté, co byla jeho matka v listopadu 1948 zatčena a pak i odsouzena. Ze šesti let si odečetl dva, nicméně autor se s ní nakonec setkal až po dvaceti letech a jeho sestra dokonce po čtyřiceti letech… Edgar Dutka je dramaturg, scénárista režisér animovaných filmů.

Úsměvné i dojemné příběhy Hely Fediové, legendární Vltavěnky ze Ždáně, které přináší první část románu pod názvem Příběh Krásné Heleny od Svatojánských proudů, nás zavedou do světa Vltavěnčina dětství s koloritem starých žižkovských domů a ulic, v nichž všestranně nadaná, ale duševně poněkud nezralá Hela vyrůstala se svérázným otcem, despotou a nebetyčným škudlilem. Celým jejím štěstím však byla řeka. Na Ždáni, nedaleko bývalých Svatojánských proudů žila od raného mládí až do své smrti. Knihu lze vřele doporučit každému, kdo má rád dokumentární a memoárovou literaturu a zároveň se nechce ochudit o všechny atributy krásné prózy. Vltavěnka se v tomto druhém, rozšířeném vydání vrací ke čtenářům v roce, kdy by se Hela Fediová dožila stých narozenin.

Velmi rozsáhlý román je příběhem trojice žen, Gity, Jany a Evy, které se poznaly v dětství a jejichž osudy se překříží ještě po dvaceti letech, v období konce osmdesátých let. Psycholožka Eva má vcelku spokojené manželství, tříletého syna a osmiletou dceru. Samotnou ji překvapí, když se zamiluje do jiného muže, tajného katolického kněze… Také Gita, Romka z typické slovenské osady, které se jako jedné z mála z tohoto prostředí podařilo vystudovat (lékařka na ORL) se rozhodne svého muže, pendlujícího mezi Prahou, Bratislavou a hlavně ambiciózní matkou, opustit, a prožívá románek se známým hercem a režisérem… I Jana opouští svého muže i dítě: vztahovou krizi řeší tím, že se odstěhuje k dávné lásce, muži, který trpí rakovinou a potřebuje celodenní péči…

Čtenářům, kteří se chtějí rychle a přesně informovat o Německu let 1933 až 1945, se tímto lexikonem dostává do ruky jedna z nejdůkladnějších příruček o třetí říši, jaké kdy vznikly. Každé z více než 1500 hesel slovníku, jenž se vyvaroval obvyklého vědeckohistorického žargonu, podává přístupným způsobem přesnou informaci o daném tématu, přičemž ve vzájemném propojení vytvářejí jednotlivé příspěvky plastický obraz doby a všech souvislostí. Své vlastní heslo tu mají jak důležité osoby ve státě, straně, společnosti a ozbrojených silách (autor přitom nezapomíná ani na významné domácí či světové odpůrce režimu), tak i konkrétní historické události, významné instituce, jevy, nejrůznější dobové atributy či polozapomenuté skutečnosti. Stejně je zpracována i válka: pojednává se o ní jako o jednotlivých událostech, tedy velkých vojenských operacích i o méně významných taženích, přičemž se zároveň objasňuje místo, jež zaujímaly v celkovém vývoji válečné situace. Studentům, vědcům, publicistům i všem, kdo se zajímají o neradostnou, ale důležitou epochu evropské historie 20. století, představuje publikace velmi obsáhlé a především čtivé kompendium. Pro českého čtenáře je navíc množství informací rozhojněno v tom smyslu, že záhlaví každého hesla je opatřeno i jeho původním německým zněním a knihu kromě nezbytného rejstříku doplňuje také speciální německo-český slovníček všech základních i odkazových hesel.

Román volně navazuje na autorčin předchozí román Pod kůží. Hrdinka Simona je o dva roky starší, je vdaná a užívá si mateřských povinností se svým malým synkem a pubertální dcerou. Stále ještě se zcela nevyrovnala s tím, že ji rafi novaným způsobem opustil muž, kterému se tolik obětovala, a osud jí připravuje nové nástrahy. Stíny minulosti se znovu vynořují napovrch a Simona se jim musí bránit. A kromě toho musí hájit svou čest i své manželství a učit sebe i jiné milovat.

Historický a politický vývoj radikální pravice v Evropě nepřestává být aktuálním tématem. Ačkoli o něm bylo napsáno mnoho, autoři se většinou zaměřili na nástup nacistické strany k moci, vedoucí osobnosti a politiku vládnoucího Hitlerova režimu ústící ve světovou válku a genocidu. Mnohem méně prací se zabývá pravicovým extremismem v Německu v období před rokem 1918 či po roce 1945 – a o proměnlivých osudech krajní pravice v době od sjednocení Německa po současnost se nepsalo takřka vůbec. Kniha Lee McGowana, který působí na Královnině univerzitě v Belfastu, představuje v tomto ohledu jedinečný počin. Mapuje vývoj pravicového extremismu v průběhu čtyř velice odlišných politických režimů v Německu: objasňuje kořeny a vzestup pravicového extremismu od prvních let bismarckovského systému nastoleného v roce 1870 po německou porážku v první světové válce. Rozebírá jeho rozmach pod záštitou nacistické strany ve dvacátých letech a hodnotí, jak nacismus ovlivnil Německo v období třetí říše. Analyzuje úlohu a význam krajně pravicových hnutí v novodobém Německu, přičemž si všímá důležitosti Internetu, měnící se strategie organizace neonacistických skupin v polovině devadesátých let 20. století a také zapojení ženského elementu. Kniha, psaná jasným a srozumitelným jazykem, je přehledně členěna do devíti kapitol, obsahuje bohatý poznámkový aparát, komentovanou (a velmi dobře vybranou) bibliografii a kvalitní jmenný rejstřík. Autor kombinuje sociologické a historické argumenty, čímž posiluje přesvědčivost svých tvrzení, a zároveň se vyhýbá módním zjednodušením. McGowanova práce je mimořádně zdařilým souhrnným dílem, které dokládá, že radikální pravice se nezačíná formovat až s Hitlerovým příchodem ve dvacátých letech a stejně tak spolu s ním nehyne v rozbombardovaném Berlíně. Navíc vzácně spojuje dokonalý akademický styl pojednání s doslova dramatickým a napínavým čtenářským zážitkem.

Ve své první práci o dějinách mezinárodní politiky z roku 1957 se Kissinger zabývá diplomatickou historií Evropy od Napoleonovy porážky v Rusku přes sérii mezinárodních kongresů v letech 1814-1822 až po protiturecké povstání v Řecku 1822, které definitivn

Titul Ochlazení, science fi ction z blízké budoucnosti, není míněn pouze v přeneseném smyslu - v tomto případě se ochlazují vztahy mezi Ruskem, Evropskou unií a NATO -, ale i doslovně. Rusko přestává Evropě dodávat ropu a plyn. Na začátku románu ruské tanky potlačí v Bělorusku, bojujícím za demokracii, jak lidská práva, tak "kontrarevoluci". Tato událost, která má mnohé shodné rysy s rokem 1968 v Československu i s následnou normalizací, k nimž se autor v retrospekci vrací, přerůstá v napínavý příběh. Nadějí zůstává láska, bezpodmínečná, nic neočekávající.

Kniha pražského rodáka Petera Demetze evokuje vzájemně se prolínající působení čtyř národních a náboženských živlů, které se podílely na vytváření dějin naší země – Čechů, Němců, Židů a Italů. Autor přibližuje jejich vzájemné vztahy v různých historických epochách, ale především zkoumá jejich podíl na společenské, duchovní a kulturní atmosféře Čech.Demetzova práce o Praze je zároveň kultivovanou a jemně ironickou polemikou s knihou A. M. Ripellina Magická Praha, která v sedmdesátých letech oživila staré romantické mýty z 19. století, podle nichž pražský genius loci vyzařuje jakousi speciální magii se všemi známými rekvizitami, k nimž patří golem, alchymisté a astrologové, faustovské pověsti atd. Demetz naproti tomu zdůrazňuje racionální či všední protiklad – úlohu exaktních věd v dějinách Prahy, celou její přízemní a šedou, byrokratickou, „kafkovskou“ tvář.