Prostor strana 56 z 62

Rozsáhlá syntetická práce profesora historie Londýnské univerzity patří k nečetným dílům, která se v jednom svazku snaží zhostit celku evropských dějin od prehistorických počátků až po pád komunismu počátkem devadesátých let. Daviesova práce je pozoruhodná především tím, že provádí skutečnou syntézu politických, náboženských, kulturních a sociálních dějin Evropy a zároveň přináší ohromné množství objevných analýz a sond do málo známých nebo zapomenutých jevů evropských dějin. Kniha je vybavena rozsáhlými dodatky obsahujícími data, statistické přehledy, tabulky, mapy a grafy.

Úsměvné vzpomínky nastřádané v paměti ženy narozené po druhé světové válce a obdařené smyslem pro komično, detail a zkratkovité, leč s přirozenou moudrostí a vtipem podané vyprávění o sobě samé, blízké rodině a radostech i strastech té které doby. S nadhledem i smutnými připomenutími sbírá autorka jednotlivé střípky odpozorovaných i se vším všudy prožitých momentů, jež v celku tvoří až překvapivě ucelenou výpověď… Humorná próza již potěšila tisíce čtenářů (první vydání nakladatelství Adonai, 2001), v Eroice vychází nové, upravené vydání.

Esejistická kniha G. Lipovetského (nar. 1944) si všímá změny, k níž došlo v chápání a prožívání morálních hodnot. Autor metodicky mapuje takové jevy, jako je bioetika, mediální charita, humanitární akce, ochrana životního prostředí, mravní reforma obchodní sféry, politiky i médií, spory kolem potratů apod. Jeho zrcadlo naší "bezbolestné etiky" je kritické, ale zároveň tolerantní. I k zdánlivě jednoznačně záporným jevům přistupuje bez předsudků, snaží se je vidět z různých úhlů a zařazuje je do celkového rámce, jenž však není nehybný. Autorovy úvahy vždy vycházejí z naprosto věcných pozorování a jsou ilustrovány na konkrétních příkladech. Jeho jazyk není poznamenán akademickým, úzce specializovaným žargonem, stejně jako jeho myšlení není svázáno žádnými ideologickými předsudky a je přístupné každému kultivovanému čtenáři. Český preklad Alena Bláhová, Martin Pokorný

Jednoduché autentické vyprávění o neobyčejných začátcích dnes nejstaršího porevolučního klubu v Praze. Popisuje jeho vznik v roce 1990 i to, co mu předcházelo, způsob opakovaných úprav interiéru i různé potíže, s kterými se jeho provozovatelé museli potýkat. Na jedné malé společnosti tak demonstruje rozvoj raného kapitalismu v Čechách, charakterizovaného bohémským přístupem a nezkaženou živelností. Humorně referuje o zákulisí různých setkání, o pikanteriích a trapasech, kterých nikdo z nás nezůstane v běžném životě ušetřen, a o českých i světových osobnostech, které na Lávku v průběhu let zavítaly. Do úsměvně líčených peripetií zasahují starší vzpomínky, které dávají nahlédnout do duší tvůrců klubu a jejich kamarádů a mohou čtenářům připomenout i něco z vlastní minulosti.

Herbert Lionel Adolphus Hart (1907-1992), někdejší profesor právní teorie Oxfordské univerzity, patří mezi nejvýznamnější postavy právní filozofie 20. století a jeho kniha Pojem práva radikálním způsobem změnila tradiční pohledy na právo a jeho vztah k morálce i politice, na pojem přirozeného práva a spravedlnosti i na právní metodologii. Kromě pražského rodáka Hanse Kelsena bychom asi stěží hledali jiného právního teoretika, jehož jméno se stalo synonymem celého jednoho proudu právního myšlení - tzv. analytické jurisprudence. Od roku 1961, kdy byla kniha Pojem práva poprvé publikovaná, inspirovala několik generaci právníků, filozofů i politologů a bez nadsázky lze říci, že dějiny angloamerické právní filozofie a teorie posledních téměř pěti desetiletí jsou do značné míry obdobím kritického vyrovnávání se s Hartovou koncepci práva jako systému primárních a sekundárních pravidel. Hartovy slavné polemiky s americkým právním teoretikem Lonem L. Fullerem, v nichž se originálním způsobem oživil spor mezi pozitivním a přirozeným právem, měly rozhodující význam pro tak rozmanité školy právního myšleni, jaké představuje například dílo Ronalda Dworkina, Josepha Raze nebo Neila MacCormicka. Hartova schopnost skloubit tradiční právní dogmatiku s lingvistickými a sociologickými metodami působí i dnes mimořádně přesvědčivě a svěže. H. L. A. Hart však nebyl autorem jediné knihy a například jeho studie Law, Liberty and Morality (Právo, svoboda a morálka, 1963) a The Morality of the Criminal Law (Morálka trestního práva, 1965) jsou principiální obhajobou liberálních názorů na právo a politiku. Hart v nich polemizuje například s dobovými názory lorda Devlina a hájí tu koncepci práva, podle niž nelze právními prostředky regulovat sféru morálky. V tomto i mnoha dalších názorech tak Hart kriticky rozvíjí nejlepší tradici britského liberálního myšlení a filozofie, jak ji známe z díla Jeremyho Benthama, Johna Stuarta Milla nebo Johna Austina. Liberální motivy jsou ostatně příznačné i pro Pojem práva. Možnost seznámit se s tímto zcela klíčovým dílem moderní právní filozofie v českém překladu proto jistě uvíta nejen právnická veřejnost, ale také všichni, kdo se zajímají o politickou a morální teorii či o praktické otázky politického rozhodování a tvorby práva nebo jeho aplikace.

Tématem vrcholného díla esejistického umění ruského básníka a posléze amerického profesora literatury, nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského (1940–1996) jsou Benátky. Toto město, ve kterém po emigraci ze SSSR trávil téměř veškerý volný čas, autorovi slouží jako impulz k úvahám, které dalece přesahují krásu urbanistického celku i jeho historického osudu. Pro Brodského je pobyt v Benátkách metaforou lidského života jako takového. Architektura v jeho myšlení získává významy existenciální. Voda je námětem úvah o zrcadlení a zdvojování vůbec. Vztah člověka a místa se stává milostným příběhem i zprávou o lidské osamělosti. Chůze a vidění souvisejí s pohybem k smrti a s metafyzickými rovinami lidského bytí. Brodskij je ve svém uvažování vtipný, ironický, pronikavý, volí nezvyklé obrazy a odhaluje nečekané souvislosti. Přitom je věcný, konkrétní, autobiografický. Mluví o sobě, ale způsobem, který čtenáři umožňuje osobní prožitek vztažený k jeho vlastnímu životu. Avšak bez ohledu na hlavní téma lze text číst i jako obecnou úvahu – o psaní, paměti, zraku, slzách a vnímání, o lidské civilizaci, únavě, konečnosti věcí i života, o kráse, strachu, instinktech, tvorbě, o štěstí, dokonalosti, povrchu, pohybu, o tvářích, moři, zrůdnosti, obrazech, divadle a labyrintech.

Doplněné, rozšířené a upravené vydání populárního autorčina blogu o všem, co potkalo ženu fascinovanou africkým kontinentem natolik, že se nejenže pronikla do tajů exotických jazyků, ale z jedné z cest si přivezla i neméně exotického manžela. Atraktivní a

Je česká privatizace jen souhrnem skandálů, anebo je možné najít i příklady firem, které při svých podnikatelských aktivitách respektovaly jak právní, tak etické normy? Publikace nazvaná Co se stane, když se zhasne? vznikla z podnětu nevládní organizace Transparency International v rámci projektu Viva Etika a přináší pozitivní i negativní doklady toho, co přinesla devadesátá léta: namátkou jmenujme tak frekventované kauzy jako televize Nova, Investiční a Poštovní banka, nákup stíhaček pro Českou armádu... a na druhé straně firmy, které odolaly pokušení zaměňovat podnikání s podvody, tunelováním a neskrývaným uspokojováním chamtivosti lidí na vedoucích postech. Jednotlivé případy nejsou míněny jako obžaloba, ale jako popis případů, na nichž se už nedá mnoho změnit, ale lze si z nich vzít ponaučení a v budoucnu neopakovat stejné chyby, které nás všechny kromě spousty peněz stály i menší či větší ztrátu důvěry v demokratický právní stát. Sborník příspěvků, jejichž autory jsou Petr Holub, Vladimír Kaláb, Ondřej Knot, Tomáš Kňourek, Adriana Krnáčová, Ondřej Kundra, Zdeněk R. Nešpor, Jiří Schneider, Jaroslav Spurný a Václav Žák, doplňuje i politologický a sociologický pohled na vývoj v České republice po roce 1989. Kniha Co se stane, když se zhasne? je napínavým čtením pro každého, komu není lhostejný polistopadový vývoj v České republice, ale stejně tak dobře se může stát podkladovým materiálem pro výuku na středních a vysokých školách nebo pro vzdělávací kurzy týkající se etiky podnikání.

Kniha zahrnuje příspěvky českých i mezinárodních odborníků z evropských univerzit a výzkumných center na téma demokratické občanství v dnešní Evropě. Autoři se zabývají otázkami, které mají regionální, národní i celoevropský rozměr, jako např. klesající m

První svazek edice tematických poraden JUDr. Miroslava Antla se zabývá domácím násilím, týráním dětí, neplacením výživného a dalšími tématy. Kniha čerpá náměty především z pořadu "Krimi live", který uvedla Prima a který se po novém roce znovu objeví na obrazovce této televize. Autorská dvojice knihy, JUDr. Miroslav Antl a Hanuš Hanslík, předkládá srozumitelnou a čtivou formou nejen konkrétní příklady páchání trestné činnosti, ale i návody a odborné rady obětem, jak v těchto extrémních životních situacích reagovat. Miroslav Antl je spoluautorem pořadu a odborným poradcem, Hanuš Hanslík jeho dramaturgem.

V Bernhardově literární pozůstalosti uložené v jeho archivu v rakouském Gmundenu byl přednedávnem objeven autorův rukopis s titulem Moje ceny. Jak z archivních materiálů vyplývá, strojopis vznikl v roce 1980. Svébytný beletristický text obsahuje autorovy komentáře k udělení celkem devíti významných literárních ocenění, jichž se autorovi dostalo, a zároveň tři proslovy, které při těchto příležitostech vznikly. Kniha se vy značuje typicky bernhardovskou sebeironií a komikou, jakož i sarkasmem vůči bezduchým ofi cialitám a společenským rituálům. Thomas Bernhard se narodil 9. února 1931 a zemřel 12. února 1989.

Kniha významného historika, jenž postupně působil na nejprestižnějších univerzitách (Harvardově, v Oxfordu, v Cambridge, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku…), podává podrobné a historicky precizní vylíčení vývoje od korunovace Ludvíka XVI. v roce 1775 po Robespierrovu popravu a nástup „thermidorské reakce“ 28. července 1794. Ve vědomém protikladu k hlavním tendencím současné historiografie (a naopak v návaznosti na obvyklý styl 19. století, ovšem bez tehdejší ideologizace) nabízí Schama souvislé vyprávění zaměřené na konání konkrétních jednotlivců, u nichž se snaží pochopit jejich pohnutky a cíle. Akademicky činný historik si obvykle něco podobného stěží dovolí, protože by se vystavil obvinění ze spekulace, a populárním autorům zase schází potřebná erudice, přístup k pramenům a schopnost poměřovat spolehlivost různých svědectví. Schama tu využívá svého „nedotknutelného“ postavení na vrcholu univerzitního žebříčku – ovšem ve prospěch čtenáře, jehož cílem není hromadit informace, nýbrž pochopit minulost.

Další svazek esejů francouzského sociálního myslitele kriticky analyzuje postmoderní dobu.

Lukáš a Liliana jsou přátelé z nejvěrnějších. Zatímco Liliana žije velmi aktivním životem, Lukáš tráví čas povětšinou zavřený v pokoji a přemýšlí nad stavem světa a svého nitra. Jde o rozdílnost náhledů a povah, o jejich protiklad a současně doplňování se. Zatímco Liliana řeší vcelku běžnou lásku, Lukáš se svou samotou a odtržením se od světa vyrovnává s faktem, že je homosexuál. I on se snaží pomalinku vykukovat z ulity, potíž je, že objekt jeho zájmu je stejný s Lilianiným. A ještě horší je, když Lili, ta vždy vlídná utěšitelka, náhle není… Dokáže poté Lukáš nabrat trochu sil a žít dál s tím, co mu anděl v podobě Lili předal?

Kniha povídek popisuje očima sedmiletého kluka dva roky strávené v Dětském domově s příznačnou adresou poté, co byla jeho matka v listopadu 1948 zatčena a pak i odsouzena. Ze šesti let si odečetl dva, nicméně autor se s ní nakonec setkal až po dvaceti letech a jeho sestra dokonce po čtyřiceti letech… Edgar Dutka je dramaturg, scénárista režisér animovaných filmů.

V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí probíhala pod královou přímou kontrolou. Ludvík paměti dedikoval svému synovi, dauphinovi Ludvíkovi (1661–1711) a v textu se k němu přímo obrací. Chce mu zanechat následováníhodný obraz rozvážného a zodpovědného panovníka, pečujícího o svou zemi a lid. Nejedná se v první řadě o historický pramen, nýbrž o pronikavé zamyšlení nad onou souhrou pohledů, vlivů a zájmů, v jejichž středu se panovník pohybuje coby všudypřítomné světlo, které právě díky své oslnivé záři dokáže zůstat i neprůhledné, aniž by se skrývalo. Historické události jsou líčeny jen v hutném výběru a text se zaměřuje na složitý vztah mezi „nitrem“ a „obrazem“ krále-politika, panovníka z Boží milosti. Paměti zaslouží srovnání s Machiavelliho Vladařem i dalšími klasickými díly politické filosofie a pozoruhodným způsobem předjímá problémy současné, bytostně medializované politiky.