Prostor strana 61 z 62

Tématem vrcholného díla esejistického umění ruského básníka a posléze amerického profesora literatury, nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského (1940–1996) jsou Benátky. Toto město, ve kterém po emigraci ze SSSR trávil téměř veškerý volný čas, autorovi slouží jako impulz k úvahám, které dalece přesahují krásu urbanistického celku i jeho historického osudu. Pro Brodského je pobyt v Benátkách metaforou lidského života jako takového. Architektura v jeho myšlení získává významy existenciální. Voda je námětem úvah o zrcadlení a zdvojování vůbec. Vztah člověka a místa se stává milostným příběhem i zprávou o lidské osamělosti. Chůze a vidění souvisejí s pohybem k smrti a s metafyzickými rovinami lidského bytí. Brodskij je ve svém uvažování vtipný, ironický, pronikavý, volí nezvyklé obrazy a odhaluje nečekané souvislosti. Přitom je věcný, konkrétní, autobiografický. Mluví o sobě, ale způsobem, který čtenáři umožňuje osobní prožitek vztažený k jeho vlastnímu životu. Avšak bez ohledu na hlavní téma lze text číst i jako obecnou úvahu – o psaní, paměti, zraku, slzách a vnímání, o lidské civilizaci, únavě, konečnosti věcí i života, o kráse, strachu, instinktech, tvorbě, o štěstí, dokonalosti, povrchu, pohybu, o tvářích, moři, zrůdnosti, obrazech, divadle a labyrintech.

Doplněné, rozšířené a upravené vydání populárního autorčina blogu o všem, co potkalo ženu fascinovanou africkým kontinentem natolik, že se nejenže pronikla do tajů exotických jazyků, ale z jedné z cest si přivezla i neméně exotického manžela. Atraktivní a

Je česká privatizace jen souhrnem skandálů, anebo je možné najít i příklady firem, které při svých podnikatelských aktivitách respektovaly jak právní, tak etické normy? Publikace nazvaná Co se stane, když se zhasne? vznikla z podnětu nevládní organizace Transparency International v rámci projektu Viva Etika a přináší pozitivní i negativní doklady toho, co přinesla devadesátá léta: namátkou jmenujme tak frekventované kauzy jako televize Nova, Investiční a Poštovní banka, nákup stíhaček pro Českou armádu... a na druhé straně firmy, které odolaly pokušení zaměňovat podnikání s podvody, tunelováním a neskrývaným uspokojováním chamtivosti lidí na vedoucích postech. Jednotlivé případy nejsou míněny jako obžaloba, ale jako popis případů, na nichž se už nedá mnoho změnit, ale lze si z nich vzít ponaučení a v budoucnu neopakovat stejné chyby, které nás všechny kromě spousty peněz stály i menší či větší ztrátu důvěry v demokratický právní stát. Sborník příspěvků, jejichž autory jsou Petr Holub, Vladimír Kaláb, Ondřej Knot, Tomáš Kňourek, Adriana Krnáčová, Ondřej Kundra, Zdeněk R. Nešpor, Jiří Schneider, Jaroslav Spurný a Václav Žák, doplňuje i politologický a sociologický pohled na vývoj v České republice po roce 1989. Kniha Co se stane, když se zhasne? je napínavým čtením pro každého, komu není lhostejný polistopadový vývoj v České republice, ale stejně tak dobře se může stát podkladovým materiálem pro výuku na středních a vysokých školách nebo pro vzdělávací kurzy týkající se etiky podnikání.

Kniha zahrnuje příspěvky českých i mezinárodních odborníků z evropských univerzit a výzkumných center na téma demokratické občanství v dnešní Evropě. Autoři se zabývají otázkami, které mají regionální, národní i celoevropský rozměr, jako např. klesající m

V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí probíhala pod královou přímou kontrolou. Ludvík paměti dedikoval svému synovi, dauphinovi Ludvíkovi (1661–1711) a v textu se k němu přímo obrací. Chce mu zanechat následováníhodný obraz rozvážného a zodpovědného panovníka, pečujícího o svou zemi a lid. Nejedná se v první řadě o historický pramen, nýbrž o pronikavé zamyšlení nad onou souhrou pohledů, vlivů a zájmů, v jejichž středu se panovník pohybuje coby všudypřítomné světlo, které právě díky své oslnivé záři dokáže zůstat i neprůhledné, aniž by se skrývalo. Historické události jsou líčeny jen v hutném výběru a text se zaměřuje na složitý vztah mezi „nitrem“ a „obrazem“ krále-politika, panovníka z Boží milosti. Paměti zaslouží srovnání s Machiavelliho Vladařem i dalšími klasickými díly politické filosofie a pozoruhodným způsobem předjímá problémy současné, bytostně medializované politiky.

V Bernhardově literární pozůstalosti uložené v jeho archivu v rakouském Gmundenu byl přednedávnem objeven autorův rukopis s titulem Moje ceny. Jak z archivních materiálů vyplývá, strojopis vznikl v roce 1980. Svébytný beletristický text obsahuje autorovy komentáře k udělení celkem devíti významných literárních ocenění, jichž se autorovi dostalo, a zároveň tři proslovy, které při těchto příležitostech vznikly. Kniha se vy značuje typicky bernhardovskou sebeironií a komikou, jakož i sarkasmem vůči bezduchým ofi cialitám a společenským rituálům. Thomas Bernhard se narodil 9. února 1931 a zemřel 12. února 1989.

Kniha významného historika, jenž postupně působil na nejprestižnějších univerzitách (Harvardově, v Oxfordu, v Cambridge, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku…), podává podrobné a historicky precizní vylíčení vývoje od korunovace Ludvíka XVI. v roce 1775 po Robespierrovu popravu a nástup „thermidorské reakce“ 28. července 1794. Ve vědomém protikladu k hlavním tendencím současné historiografie (a naopak v návaznosti na obvyklý styl 19. století, ovšem bez tehdejší ideologizace) nabízí Schama souvislé vyprávění zaměřené na konání konkrétních jednotlivců, u nichž se snaží pochopit jejich pohnutky a cíle. Akademicky činný historik si obvykle něco podobného stěží dovolí, protože by se vystavil obvinění ze spekulace, a populárním autorům zase schází potřebná erudice, přístup k pramenům a schopnost poměřovat spolehlivost různých svědectví. Schama tu využívá svého „nedotknutelného“ postavení na vrcholu univerzitního žebříčku – ovšem ve prospěch čtenáře, jehož cílem není hromadit informace, nýbrž pochopit minulost.

Další svazek esejů francouzského sociálního myslitele kriticky analyzuje postmoderní dobu.

Lukáš a Liliana jsou přátelé z nejvěrnějších. Zatímco Liliana žije velmi aktivním životem, Lukáš tráví čas povětšinou zavřený v pokoji a přemýšlí nad stavem světa a svého nitra. Jde o rozdílnost náhledů a povah, o jejich protiklad a současně doplňování se. Zatímco Liliana řeší vcelku běžnou lásku, Lukáš se svou samotou a odtržením se od světa vyrovnává s faktem, že je homosexuál. I on se snaží pomalinku vykukovat z ulity, potíž je, že objekt jeho zájmu je stejný s Lilianiným. A ještě horší je, když Lili, ta vždy vlídná utěšitelka, náhle není… Dokáže poté Lukáš nabrat trochu sil a žít dál s tím, co mu anděl v podobě Lili předal?

Kniha povídek popisuje očima sedmiletého kluka dva roky strávené v Dětském domově s příznačnou adresou poté, co byla jeho matka v listopadu 1948 zatčena a pak i odsouzena. Ze šesti let si odečetl dva, nicméně autor se s ní nakonec setkal až po dvaceti letech a jeho sestra dokonce po čtyřiceti letech… Edgar Dutka je dramaturg, scénárista režisér animovaných filmů.

Úsměvné vzpomínky nastřádané v paměti ženy narozené po druhé světové válce a obdařené smyslem pro komično, detail a zkratkovité, leč s přirozenou moudrostí a vtipem podané vyprávění o sobě samé, blízké rodině a radostech i strastech té které doby. S nadhledem i smutnými připomenutími sbírá autorka jednotlivé střípky odpozorovaných i se vším všudy prožitých momentů, jež v celku tvoří až překvapivě ucelenou výpověď… Humorná próza již potěšila tisíce čtenářů (první vydání nakladatelství Adonai, 2001), v Eroice vychází nové, upravené vydání.

Kniha je hledáním smyslu poměrně dobrodružného života, je intimní spisovatelčinou zpovědí až hádkou se sebou samou. Do polemiky vtahuje také čtenáře, který může být pro i proti. Může souhlasit nebo autorce tvrdě oponovat. Vždyť i svět, v němž žijeme, se každému jeví jinak. Odpovědní jsme za něj ale všichni.

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost. Editor do svého "klasobraní" zařadil verše, o kterých sice kdekdo ví ze školních let, ale které se již vytratily ze živého čtenářského povědomí, např. literární texty českého středověku, původní verze písní "Svatý Václave" a "Narodil se Kristus Pán", ale i jedinečná díla básnické baladiky: Nerudova "Balada horská" a "Paní z námoří" J. Hořejšího, verše J. Mahena ad. Hron zároveň vysvobozuje ze zapomenutí rozsáhlou skladbu "Protichůdci" obrozeneckého básníka V. B. Nebeského, ale i třeba takovou literární "fajnovost", jako jsou barokizující hřbitovní nápisy Víta Cízy. Hronův výběr není ovšem uzavřen do české jazykové ulity. Do české poezie právem patří i texty psané jak univerzálním jazykem evropského středověku, latinou, tak především verše psané německy (minesangy Václava II., Rilke, ale i málo známý T. Hoeck, také Franz Kafka a Adalbert Stifter) a rovněž anglicky (např. evropsky proslulá koleda "Good King Wenceslas"). Takto široce koncipovaný výběr poskytuje čtenářům cennou příležitost spontánně a přímo, bez nadbytečných literárněhistorických zprostředkování, konfrontovat básnické hodnoty nejrůznějších dob a duchovních proveniencí a v případě textů psaných v cizích jazycích i porovnávat jejich "zrcadlovou", dvojjazyčnou podobu.

Dutkova próza je vášnivým příběhem o hranicích mezi lidskou civilizací a divočinou, o hranicích mezi podivnou, nikdy nekončící spletí lidských příběhů a živlem přírody, o vratké hranici mezi touhou i strachem ze smrti a neúprosně postupujícím požárem buše ničícím vše živé. Je to i příběh vzdoru, kdy raději volíme riskantní útěk do hrdého exilu než ponižující přijetí předem stanovených podmínek, idejí a ochranných zbarvení. Román se stal doslova mimořádnou literární událostí a Edgar Dutka za něj nečekaně, avšak plným právem získal ocenění nejvyšší – Státní cenu za literaturu.

Známý novinář a komentátor Martin Komárek si v krátkých a vtipných textech, k nimž předmluvu napsal Michal Horáček, bere na mušku velké množství našich předsudků, domněnek, znalostí a neznalostí o Evropské unii. Jeho úvahy, určené nejširšímu publiku, používají jednoduchých vět a prostých příkladů. Komárek krok za krokem vysvětluje důvod vzniku, dosavadní vývoj a další směřování Unie, stejně jako skutečné znění a možné důsledky její navrhované Ústavní smlouvy. Trpělivě zkoumá mýty k tomuto tématu a ověřuje jejich platnost. Komárkova knížka, jakkoli nabitá osobitým humorem, je založená na velmi solidní znalosti faktů. Teprve tehdy, když budeme znát fakta, můžeme se začít přít o jejich smysl, a ten pak společně vytvářet. Čtenářům se prostřednictvím této publikace dostává do rukou nejen vtipná a osvěžující, ale skutečně cenná pomoc.

Když dospělá žena miluje už jen svou kočku, asi s ní nebude něco v pořádku. To něco je celý svět sociální pracovnice Agáty: vyhořelý manžel, vzdalující se syn, ohrožené pracovní místo; strádání finanční i citové. Žena uvězněná v pasti na myši. Pak její kočka skočí z balkónu na dvůr – a rovněž pod Agátou se najednou rozevře propast. Svůdná propast: její kočku zachrání neznámý muž, který má v sobě temnou hloubku, jež Agátu děsí i přitahuje současně. Vášnivý vztah, jenž s ním Agáta prožije, ji zavede nejen až do odlehlých oblastí Afriky – ale hlavně do té horké a tajemné džungle, již má většina z nás v srdci.