Prostor strana 13 z 62

O nejlepším tenistovi všech dob vyšla již řada publikací a článků, převážně od sportovních novinářů, ale pohled Milana Hanuše je v tomto kontextu ojedinělý stylem i pojetím. Vedle sportovní stránky totiž čtenáři přibližuje také psychologické pozadí tenisové hry i výjimečný způsob, jakým právě Roger Federer dokázal fenomenálně rozvinout svůj talent. V první části knihy nazvané Mýtus cesty autor líčí silný sportovní příběh Rogera Federera jako zvláštní variaci hrdinského mýtu, který je v kolektivní duši stále velmi živý a přitažlivý. Milan Hanuš využívá svých znalostí archetypální psychologie a pouť švýcarského sportovního hrdiny a tenisového génia osvětluje pomocí působivých obrazů, paralel a kulturních souvislostí, které čtenáři podává velice poutavou a srozumitelnou formou. Svědčí o tom názvy jednotlivých kapitol: Daimon, Démonie, Šprýmař a rebel, Zasvěcení, Hra o trůn, Djoker komplex, Rytíři Kulatého stolu apod. Pojednání jedinečné sportovní osobnosti na pozadí hrdinského mýtu dává autorovi možnost k velmi invenčnímu a neotřelému výkladu i stylu vyjadřování. Druhá část knihy má název Mýtus hry a je věnována klíčovým zápasům a velkým epickým bitvám, které Roger Federer sváděl se svými stejně slavnými protivníky Rafaelem Nadalem, Novakem Djokovičem, Andym Murrym a dalšími. Autor originálním způsobem líčí průběh nezapomenutelných tenisových dramat a nahlíží pod jejich povrch, do psychologie hráčů i hry samotné. Také v těchto kapitolách, nazvaných např. Persona, Neviditelný režisér, Protrpěná vítězství či Homérský pláč, uplatňuje obrazný a velmi nápaditý způsob výkladu. Kniha vychází u příležitosti čtyřicátých narozenin Rogera Federera a je věnovaná světoznámému tenistovi s vděčností za nezapomenutelné sportovní zážitky, které ve svých zápasech fanouškům připravil. Je třeba zdůraznit, že tato kniha přesahuje ryze sportovní tematiku je určena všem čtenářům, které zajímá cesta hrdiny a novodobá verze hrdinského mýtu, zde v podání švýcarské tenisové legendy.

Dvě sestry. Jedna krásná, chytrá a úspěšná, druhá její protiklad. Alespoň Lidmila si to o sobě myslí. Celý život všem ustupovala, snažila se být dokonalou dcerou, matkou i manželkou a přesto je ve svých třiceti nespokojená téměř se vším: se svým vzhledem, se zaměstnáním, s bydlením, dokonce ani manželství s Petrem ji nenaplňuje. Je přesvědčená, že šťastná by byla jen tehdy, pokud by žila život své půvabnější a úspěšnější sestry Lenky. Hnána pomýlenou touhou po spravedlnosti, vydává se Lidmila na cestu za vlastním štěstím, na níž postupně ztrácí víc, než získá. Zrada však nejde vzít zpět a Lidmila si příliš pozdě uvědomuje, že to, po čem celou dobu toužila, je mnohem blíž, než si myslela. Dostane ještě druhou šanci?

Pandemie koronavirové choroby covid­19 nám všem obrátila život naruby a na tuto novou realitu bychom si měli zvyknout, tvrdí ve své nejnovější knize světoznámý komentátor a politolog Fareed Zakaria. Podle něho budou podobné šoky přicházet dál. Do veřejné debaty přináší deset lekcí pro post­ pandemickou budoucnost a čtivý přehled o světě, na který nejsme dosud připraveni. Autor upozorňuje, že současný svět procházel i bez koronaviru spoustou změn a krizí, od vzestupu stále agresivnější a vůči demokracii a svobodě imunní Číny přes stahování se Ameriky do sebe, stoupající nerovnost a nástup populismů obou ideologických zabarvení až po překotný vpád nevyzpytatelných technologií či hrozbu změny klimatu. V tomto smyslu je podle Zakarii pandemie něco jako katalyzátor. Mnohé trendy se s jejím přispěním urychlí a může dojít k řešení nahromaděných problémů.

Závěrečným dílem, navazujícím na předchozí Dcery nové doby a Konec starých časů, vrcholí trilogie Sága jednoho století. S hlavními hrdinkami se setkáváme v poslední třetině 20. století, kdy do jejich životů vstupují teroristické útoky Frakce Rudé armády, epidemie nemoci AIDS, sjednocení Německa, díky němuž se opět shledávají rozdělené rodiny, i další politické události končícího století. Čtyři přítelkyně stále stojí při sobě, v dobrém i ve zlém. Henny Ungerová slaví 70. narozeniny a mezi gratulanty jí přicházejí popřát její nejvěrnější kamarádky Käthe, Lina a Ida. Tradici nezlomného přátelství a vzájemné opory ctí i nová generace jejich dětí a vnoučat. Hennyina vnučka Katja sní o tom, že bude jako fotoreportérka cestovat po světě, a při tom se musí vypořádat s láskou k východoněmeckému herci Jonovi a překonat železnou oponou. Idina dcera Forentina se vrací do Hamburku s překvapením a také Ruth, Käthina adoptivní dcera, je pevnou součástí klanu rodiny a přátel. Bestsellerová autorka Carmen Kornová se v poslední části trilogie soustředí na mladou generaci potomků hrdinek a románovou ságu o čtyřech rodinách z hamburského Uhlenhorstu, které sleduje po celé jedno století pohnutých německých dějin, uzavírá. Opět využívá své žurnalistické průpravy a působivě a autenticky servíruje publiku dobové detaily z oblasti hudby, literatury, módy a kuchyně, ale i společenských konvencí. A sama dodává: „Měla jsem štěstí, že jsem mohla psát o tak báječných postavách. Občas mívám dojem, že je potkávám u nás v Uhlenhorstu, jako by všichni byli mými sousedy a ještě něčím mnohem víc, chápu je teď jako svou rodinu. Jsem za ně vděčná.“

Fascinující příběh Elišky Krausové-Chaves, sestry spisovatele Ivana Krause, politologa Michaela Krause a moderátora Jana Krause, která na jaře roku 1968 vyrazila do Kolumbie zdokonalit svoji španělštinu, jako by jela na Slapy! Nic jsem předem nevěděla, vypadalo to jako zajímavá, dobrodružná cesta do neznáma. Brzy jsem pochopila, že Amerika je jiný pohled na svět, jiný pohled na život, trošku jakoby jiné století, vypráví v rozhovoru s moderátorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem. Když přišla 21. srpna okupace Československa, rozhodla se v Kolumbii zůstat. Díky silným genům a lásce osudového muže dokázala zvládnout nejrůznější nástrahy a vystoupat vysoko na společenském žebříčku. V jejím strhujícím životě se objevují známí herci, básníci, umělci, učenci, bohatci, dobrodruzi, váleční hrdinové, diktátoři, prezidenti. Elišku poznáváme nejen jako profesorku francouzštiny na univerzitě v Bogotě, ale i jako telefonní spojovatelku, prodavačku paruk, manažerku knihkupectví či příležitostnou televizní herečku. Současně nám dává nahlédnout do životů Kolumbijců a do historie neobyčejné rodiny Krausových zpopularizované zejména nejstarším bratrem, spisovatelem Ivanem Krausem a nejmladším Janem. Eliška drží slovo, nenechá si nic líbit od nikoho, chodí včas, a pokud jde o rodinnou loajalitu, jako by patřila do románových postav nejslavnějších mafiánských rodů. Umí být diplomaticky shovívavou, stejně jako nekompromisně a pevně přímou, popisuje svoji starší sestru známý herec a moderátor. Vše, co se dočtete v této knize, jeho slova potvrzuje. Vyprávění nechybí typická krausovská přímočarost a charakteristický humor, čtenář zároveň ocení krásný jazyk a styl, kterým se Eliška Krausová po tolika letech na jiné polokouli vyjadřuje. Text doprovází velké množství fotografií z rodinného archivu.

Veřejně známý intelektuál a spisovatel Adam Drechsler tuší, že brzy podlehne vážné nemoci, a vypraví se na svou poslední cestu přes oceán. V letadle se však seznámí s dívkou, která by snad jeho odcházení mohla dát ještě nový směr. V lehce mystifikačním autobiografickém románu Jiřího Pehe nás vypravěč skrze rozhovor dvou lidí stojících na opačném konci životní cesty provede osobní historií českého emigranta, v níž se odrážejí dějiny naší země posledního více než půlstoletí. Sledujeme jeho dramatický útěk přes tehdejší Jugoslávii, život v New Yorku, práci pro Svobodnou Evropu v Mnichově, a nakonec pendlování mezi rodnou zemí a Amerikou. Ke klasickému motivu vykořenění exulanta, který přišel o původní domov a nový už vlastně nikdy nenašel, se tu přidává bolestná ztráta životní lásky, s níž se hlavní hrdina nikdy nesmířil. To je však pouze jedna linie vyprávění. Zatímco mladá doktorandka Natálie dychtí po podrobnostech z Adamova života, protože by o něm ráda napsala knihu, on se ji marně snaží přesvědčit, že nejen jeho život, ale i dílo se brzy propadne do nicoty. Skepticky uvažuje nad marností lidského konání a nemožností vnější svět poznat a pochopit. Ironicky se staví i k těm, kteří se o to v dobré víře snaží. K intelektuálům, spisovatelům, tedy i sám k sobě. Neméně atraktivní jsou pasáže, kde Adam nechá Natálii a spolu s ní i čtenáře nahlédnout pod pokličku spisovatelského řemesla. Před očima nám tak vzniká nikdy nedokončený román o historii jednoho domu v Pařížské ulici v Praze, jehož příběh se autorovi brzy vymkne z rukou. Prostřednictvím dvou originálních vypravěčů, papouška Žaka a golema Josilleho, se postupně propadneme do fascinujících dějin pražského Židovského Města. A spolu s Adamem Drechslerem se můžeme ptát, kdo je vlastně vypravěčem onoho románového i jeho vlastního příběhu.

Autor v románovém zpracování zachycuje skutečné osudy žen odvlečených po druhé světové válce do sovětského gulagu z různých koutů střední Evropy, přičemž jeho protagonistka Irena Kalaschová pochází z Československa. Umělecká výpověď o stalinských trestaneckých táborech je o to působivější, že zlo je tu pácháno na ženách, zpravidla zcela nevinných a ocitnuvších se na Sibiři často z těch nejabsurdnějších důvodů. Ústřední příběh Ireny Kalaschové je o fatální nespravedlnosti, ztrátě rodiny a přátel, o utrpení a mateřské lásce, o vzdoru a vůli nikdy se nepoddat. Prostřednictvím jejích osudů nahlédneme do života ženského kolymského lágru na Dálném východě. Tvoří ho nejen trestankyně žijící a pracující v otřesných podmínkách, ale i řada dalších tragických či bizarních postav, zejména dozorkyň. Ti všichni vytvářejí předivo složitých vztahů, avšak táborový svět není rozdělen na dobré a špatné, ale na lidi s nadějí a bez ní.

Je to známý vtip: Chcete Boha pobavit? Vyprávějte mu o svých plánech. Ale možná se stejně dobře baví, když si čte dalších čtyřicet Palánových rad, jak má vylepšit svět ještě o něco víc. A možná mu je četl už přes rameno, když je zrovna psal. Radit něco pánu Bohu sice zavání pýchou, ale Palánův nejvyšší arbitr má přímo čapkovské rysy, takže lidský svět mu není vzdálený ani cizí, má pochopení pro naše omyly, chyby a slabosti, i pro tyhle naše pošetilosti. A třeba je takový i ve skutečnosti... Volné pokračování čtenářsky úspěšných rad pánu Bohu je uzrálým vínem, které rozveseluje mysl, projasňuje chmurné dny a dýchá nadějí, že tu přece jenom nejsme sami. Autor se umí dívat kolem sebe i do sebe, a tak mu neunikají ty ohromné každodenní maličkosti i niterná hnutí, které dělají život tak jedinečným a neopakovatelným. Potom se stává i účtenka v hospodě či stará fotografie zážitkem. A možná nad tím i pán Bůh žasne, čeho si ten drzoun nevšimne. Ilustrace Evy Bartošové pak jednotlivá zamyšlení dokreslují a vtipně komentují.

Smog v indickém velkoměstě je jako dech samotného ďábla. Pálí v očích, leze do nosu a úst, usazuje se na kůži, všechno rozmlžuje a maže z oblohy hvězdy. Ale může být i užitečný když poskytuje krytí třem dětem, hledajícím nezvěstného spolužáka. Devítiletý Džaj se až příliš často dívá na policejní reality show, myslí si, že je chytřejší než jeho kamarádka Parí (ačkoli ta má samé jedničky) a že je lepší šéf než jeho kamarád Faiz (ačkoli Faiz už má opravdovou práci). Když zmizí spolužák ze školy, Džaj se rozhodne využít vyšetřovací dovednosti, které načerpal ze seriálu Policejní hlídka, a pustí se do pátrání. S pomocí Parí a Faize se vydává do nejnebezpečnějších částí indického velkoměsta, aby odhalili pravdu: na noční bázár, a dokonce i na železniční stanici na konci fialové linky metra. Ale děti se ztrácejí dál a trojice pátračů ze slumu musí čelit vyděšeným rodičům, lhostejným policistům a džinům kradoucím duše. A když dojde na ztráty i v nejbližším okolí, Džaj a jeho přátelé si uvědomí, že jejich život už nikdy nebude jako dřív. V Indii podle odhadů zmizí až 180 dětí denně. Tato zmizení se do zpráv dostanou obvykle pouze v případech, kdy je únosce dopaden nebo zločin doprovázejí hrůzné okolnosti. Novinářka a spisovatelka Deepa Anappara dělala rozhovory s dětmi, které se živily přehrabováním odpadků nebo žebraly na křižovatkách, s dětmi, které se doma mohly jen s obtížemi učit kvůli složité situaci v rodině, a s dětmi, které musely ze školy odejít kvůli nábožensky motivovanému násilí. Na základě jejích zkušeností vznikl román Dokud vás nenajdeme o odhodlání dětí přežít ve společnosti, která je často záměrně zanedbává, vyprávěný z jejich perspektivy. Autorce se podařilo zachytit především odolnost, veselí a kuráž těchto dětí. Strhující drama navazuje na tradici silných příběhů o dětském přátelství ve stínu chudoby a náboženské nesnášenlivosti, reprezentovanou Lovcem draků Khaleda Hosseiniho. Kniha byla dosud přeložena do 22 jazyků.

V roce 1945 byla Evropa na kolenou. Značnou část evropských zemí těžce postihlo válečné ničení, masové vraždění, letecké bombardování a rozvrat. Prakticky celá východní polovina kontinentu upadla pod sovětskou nadvládu, takže jednu totalitu tam nahradila druhá. Dnes už Sovětský svaz neexistuje a enkláva demokratických států Evropské unie v současnosti sahá až k hranicím samotného Ruska. Poválečná Evropa podává hutný a celistvý obraz cesty, kterou Evropa mezi těmito dvěma body urazila; příběh, jehož děj se odvíjel ve stínu minulé války. Příběh vzkříšení Evropy, která povstala z trosek; příběh sestupu a pádu sovětského komunismu a vzestupu Evropského společenství a Evropské unie; příběh konce evropských říší a obtížného a proměnlivého vztahu Evropy k válečné minulosti a ke dvěma supervelmocím, které jej vymezují, Rusku a Americe. Tony Judt líčí rozvoj německé automobilové výroby ve světle toho, jak se stejnému odvětví vedlo v Británii; dává do souvislostí pařížské události roku 1968 s nepokoji, ke kterým v témže roce docházelo v Praze a v Itálii; a při osvětlování podstaty Salazarovy fašistické diktatury sahá po srovnání nejen s Francovým Španělskem, ale i s Ceauşescovým Rumunskem. Jasně a přehledně zachycuje jak celkový vývoj Evropy, tak i protikladné zkušenosti Evropanů na Východě a na Západě. Poučíme se zde o občanské válce v Řecku, o působení sociální demokracie ve Skandinávii, o těžkostech dvojjazyčné Belgie, o krvavých taženích severoirské IRA i baskických separatistů. Je to historie lidí stejně jako národů, vystupují v ní Churchill i Mitterrand, generalissimus Franco i generál Jaruzelski, Silvio Berlusconi i Josif Stalin. A Poválečná Evropa má co říci i ke kulturním a sociálním dějinám: od francouzského a českého filmu, nástupu ledniček či úpadku vlivu intelektuálů přes přistěhovalectví a vznik třídy gastarbeiterů až po fenomény, jako byly existencialismus, punk rock, Monty Python nebo brutalistická architektura. Judtovu knihu časově dovedenou až po válku v Iráku a volbu papeže Benedikta XVI., která nabízí pochopení smyslu moderní evropské historie a identity, tedy toho, jaká Evropa je a jaká byla, můžeme označit za jedinečnou práci na téma Evropa naší doby.

Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru... Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů Rozhovory doprovázejí fotografie přední české fotografky Alžběty Jungrové.

Při pátrání po osudech vlastních předků, kteří v ukrajinském Lvově padli za oběť holokaustu, se syn židovských rodičů Philippe Sands seznámil s Horstem Wächterem, synem prominentního nacisty Otta von Wächtera, jenž v letech 19421944 zastával ve Lvově funkci okupačního guvernéra. Bylo jisté, že Horstův otec měl podíl na osudu Sandsových příbuzných, kteří za jeho vlády až na jedinou výjimku přišli o život. Avšak v synově srdci stále zaujímá společně s matkou zvláštní místo. Horst je přesvědčen, že otec byl slušný člověk, optimista, který se snažil konat dobro, ale pohltily ho hrůzy způsobené jinými. Ve snaze očistit památku rodičů zpřístupnil Sandsovi rozsáhlý rodinný archiv, jenž spisovateli umožnil do detailů zrekonstruovat všední i dobrodružný život vysokého důstojníka SS, guvernéra okupovaného Krakova a poté Lvova, obžalovaného z masové vraždy více než sta tisíc Židů a Poláků. Společně se Sandsem sledujeme Wächterovo idylické manželství a rodinný život, jeho nacistickou kariéru i útěk před spravedlností přes takzvanou krysí stezku, kterou se vydali Adolf Eichmann, Josef Mengele a tisíce dalších nacistů do Perónovy Argentiny, aby získali novou identitu. Wächter se tři roky skrýval v rakouských Alpách, než se dostal do Říma, kde mu pomohl vatikánský biskup. Zůstal tam tři měsíce. Jeho únik z Evropy však přeťala záhadná smrt, vyvolávající spekulace o vraždě.

Donald Trump je první americký prezident, který se s nepokrytým pohrdáním vysmívá liberálním hodnotám. A není jediný: vyznavači neliberalismu stojí také v čele Itálie, Maďarska, Polska či Turecka. Co se vlastně stalo? Proč liberalismus ztratil podporu, jíž se kdysi těšil? James Traub se ve své knize s těmito otázkami vyrovnává návratem k počátkům liberalismu v období po americké a Francouzské revoluci a v dílech myslitelů, jako byli John Stuart Mill či Isaiah Berlin. První liberálové se k vládě většiny stavěli s hlubokou skepsí, avšak poté se liberalismus přizpůsobil a pojal do sebe nejenom víru v práva jednotlivce a svobodný trh, ale také víru v základní intervenci státu pro zajištění obecného prospěchu. Liberalismus se záhy stal krédem nejmocnější země na světě. Avšak tento konsenzus se přerušil a dnes je liberalismus považován za zastaralou doktrínu. Traubova kniha představuje současné dění na pozadí dřívějších událostí a ukazuje cestu vpřed.

Nelítostné drancování naší planety a jejích zdrojů ve jménu bezmezného růstu má stále znepokojivější důsledky. Mluví se však pouze o jejich technických aspektech. O těch psychologických se mlčí. Proč jsme ztratili schopnost omezit své potřeby? Přitom řada faktorů ukazuje, že hojnost zhoršuje kvalitu našich životů, o čemž svědčí procento sebevražd, duševních poruch, zločinnosti a mnoha nemocí pramenících z blahobytu. Luigi Zoja ve své knize varuje, že vztah lidské psychiky k touze je chorobný. Proto musíme pochopit iracionální impulz, který je toho příčinou. Máme-li diskutovat o mezích ekonomického rozvoje, musíme si položit otázku, proč požadujeme nekonečný růst. V tu chvíli si uvědomíme, že jde o poměrně nedávnou a historicky podmíněnou tendenci. Ještě téměř včera jsme žili v agrární společnosti, která se řídila střídáním ročních období a obživu jí poskytovaly sezónní plody. Dějiny Západu jsou dějinami překonávání tohoto způsobu života a jeho nahrazení expanzí, jež nezná hranice; metastázou výroby, která je jen důsledkem metastázy potřeb. Chceme-li porozumět historii, musíme k ní stejně jako k ekonomii přistupovat psychologicky. Původ tohoto vývoje totiž tkví v nevědomé konverzi našich předků. Pro antické Řeky, kteří utvářeli základ západního myšlení, spočívala morálka v dodržování mezí. Žili ve strachu ze skrytého bažení lidstva po nekonečnu, které označovali za aroganci a považovali je za smrtelný hřích. Bohové chtěli štěstí jen sami pro sebe, byli závistiví, trestali toho, kdo měl či chtěl příliš. Tíž Řekové však díky svým úspěchům zpyšněli, stali se průkopníky ambicí a smetli tabu mezí: začali se stavět na místo bohů. Luigi Zoja chce ve své knize připomenout a zpřítomnit příběh, ukrývající se v mýtech starých Řeků, se kterým bychom se ztotožnili a díky němuž bychom znovu uvěřili v prospěšnost hranic.

Rozsáhlá sága začíná v polovině 19. století na moravském venkově a pokračuje ve Vídni přes bezhlavý útěk před nacisty až po těžce vydobytou novou existenci v Americe. Výraznou roli přisoudila autorka prastrýci Ottovi Flatterovi, malíři, který v roce 1932 vyřezal a omaloval lepenkové figurky znázorňující některé členy rodiny. Jeho loutkové divadlo přečkalo dramata exilu a zachovalo se dodnes. Paměti předků Brigid Graumanové představují pozoruhodný dar z minulosti, zároveň neodolatelnou pozvánku k objevování světa, do něhož rodina patřila. Být Židem nebylo nikdy lehké, nejen kvůli předsudkům ostatních lidí, ale i Židů samotných, píše Brigid Graumanová a předkládá příběh vlastní rodiny v průběhu dvou století. Rodinnou historii mapuje prostřednictvím sedmi předků, ztělesňujících rozličné formy židovství, kteří po sobě zanechali memoáry. Přestože každý z těchto memoárů je jiný svým charakterem a zaměřením, autory kromě krve spojuje ještě jedno všichni byli běženci, cizinci v zemích, kde se nikdy necítili doma.

Strhující vědecké drama o hrozbě infekčních nemocí, jež mají děsivou moc rozvrátit každodenní život v globálním měřítku, zničit veřejné i soukromé prostředky a ochromit obchod a dopravu. Epidemie COVID-19, eboly, MERS a horečky zika nám ukazují, jak žalostně málo jsme připravení na to, abychom se s těmito výpadky dokázali vyrovnat. Co tedy můžeme – a musíme – učinit, abychom se před nejzhoubnějšími nepřáteli lidstva ochránili? Na základě nejnovějších poznatků lékařské vědy, případových studií, politických analýz a draze zaplacených epidemiologických ponaučení zkoumá kniha Neviditelní zabijáci prostředky, které musíme vynaložit, a programy, které musíme rozvinout, pokud se máme před infekčními nemocemi ubránit. Autoři nám ukazují, že bychom se jednoho dne mohli probudit do světa, ve kterém mnohá antibiotika už neléčí, biologické války jsou skutečností a hrozba katastrofální chřipkové nebo koronavirové pandemie je neustále přítomná. Jen pokud pochopíme, co je třeba vykonat a změnit, můžeme zabránit tomu, aby se nemyslitelné stalo nevyhnutelným. Neviditelní zabijáci jsou snad nejdůležitějším příběhem naší doby i kronikou lékařských tajemství a objevů. Zároveň jsou praktickým akčním plánem, který dokáže zachraňovat životy.