Prostor strana 4 z 62

Čtrnáctiletá Billie tráví většinu života na šedivém panelákovém sídlišti, kde žije se svou matkou Marikou. Na konci měsíce mají obvykle peníze sotva na těstoviny s kečupem, ale Marika dokáže svým velkým srdcem a smyslem pro fantazii každodenní realitu vždycky nějak rozzářit. Jednoho dne však neohlášeně přijede z Maďarska babička a nic už nemá být takové, jako bylo doposud. Billie se vydává na osamělou cestu, začíná pátrat po vlastním otci a po odpovědích na další netušené otázky. Například proč se jí tak často zdá o moři, u kterého přitom nikdy nebyla...

Prvotina Claire Keeganové Antarktida vzbudila u čtenářů i kritiky globální ohlas a příběhy v ní obsažené byly označeny za "jedny z nejlepších současných povídek napsaných v angličtině" (The Observer). Autorčin rukopis s jasnou vizí odvážně zkoumá svět, kde mají sny, vzpomínky a náhoda fatální následky pro všechny zúčastněné. Vyprávění jsou často temná a čtenář cítí jejich hutnou atmosféru, stejně jako skutečnost, že se v každém z těchto pečlivě vymodelovaných příběhů děje pod povrchem něco "velkého".

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Naléhavý a niterný román o mateřské lásce, ale také o úzkosti a pochybení Román oceňované irské spisovatelky přináší vyprávění o raném mateřství, které s neobyčejnou autentičností zachycuje složitost a náročnost této životní etapy. V niterném monologu promlouvá matka ke svému synovi – od jeho narození až do tří let – a otevírá před čtenářem svět naplněný nejen radostí, ale zejména únavou, pochybnostmi a úzkostí. Její vyprávění představuje vyznání mateřské lásky, zcela bezpodmínečné, a zároveň obsahuje matčiny obavy z toho, že se jednoho dne bude svému dospělému potomkovi zodpovídat.

Příběh dvou kamarádů, dvou matek, dvou manželek. Román Takový hodný kluk o sicilské mafii, která sice nestřílí, ale řídí ostrovní ekonomiku, je především příběhem nelítostné síly rodiny. Giovanni musí uspokojit společenské ambice své matky Cettiny, Santino chce zachránit svou matku Assuntu před osudem, který přijala, aby uživila rodinu. Santino se stává "betonovým princem", zatímco Giovanni, právník, vyhledávaný mocnými lidmi, propůjčuje své schopnosti do služeb těch, kteří zneužívají své privilegované postavení. Oba uzavřou dobré manželství a triumfují v temných osmdesátých letech, ve strašlivé době mafiánských válek. Oba přátelé jsou tak brzy vtaženi do nespravedlivého a nebezpečného světa zkorumpovaného stavebního průmyslu. Zachrání angažovaná právnička Anna Giovanniho, který si vzal za ženu bohatou Veroniku? Podaří se oddané manželce Margheritě udržet pro Santina bezpečí rodinného krbu a udržet ho daleko od krve a násilí?

Nad ránem 27. března 2028 jednotky ruské armády anektují estonské město Narvu a ostrov Hiiumaa v Baltském moři. Útok na Pobaltí začal. Záhy se ukazuje, že Evropa po porážce Ukrajiny nestačila zmodernizovat svůj arzenál a slevila i ve vyjednávacích schopnostech lídrů. Přesto je nezbytné urychleně jednat. Platí článek 5 Severoatlantické smlouvy? Jak se NATO ohledně prosby z Tallinu rozhodne a co na to trumpovská Amerika? Riskne Evropa jadernou válku s Ruskem? Zvykli jsme si na to, že nakonec vše dobře dopadne. Ale co když Rusko zvítězí a sáhne po další kořisti? Renomovaný politolog Carlo Masala inscenuje sice jen hypotetický scénář blízké budoucnosti, a přece truchlivě shrnuje, co je v důsledku změněného mezinárodněpolitického ovzduší v sázce. Pokud si už nevystačíme s taktikou zastrašování úhlavního protivníka, vyslyšme aspoň podobně znepokojivé vize - psané zejména proto, aby nás včas přiměly k činu.

Jak se do lavic volá, tak se z lavic ozývá… Na neduhy českého školství se dá jít různě, například pomocí veřejného pranýřování. Hravá kniha Antonína Václavíka na to jde jinak, od lesa, a nahlíží situaci dnešního učitele podstatně originálněji. Autor z praxe ví, že to s učitelským řemeslem u nás není tak zoufalé, jak se někdy píše a povídá. Zároveň se domnívá, že tam, kde to skřípe, je potřeba něco jiného než posílat učitele na hanbu. V zájmu kvalitní výuky a pro posílení vztahu školy a rodiny proto předkládá výmluvnou přehlídku pedagogických přešlapů, jejíž hustota vtipu by obstála i mezi špičkovými stand-up komiky. Neboť humor je bránou, kudy lze do duše druhých propašovat mnoho dobrého.

Dvě knihy, jedna malířka a téměř detektivní pátrání v archivech, denících a poznámkách pamětníků. Dárkový komplet v luxusním pouzdře obsahuje dvě mimořádná díla spisovatelky a filmové režisérky Andrey Sedláčkové. Na úspěšnou biografii Toyen. První dáma surrealismu autorka volně navazuje knihou Toyen. Léta erotická , jež zkoumá erotickou tvorbu Toyen, Jindřicha Štyrského a dalších autorů z let 1921-1938. Přitažlivě a seriózně píše o tématu, jež nechce nikoho šokovat, ale mnohé čtenáře jistě překvapí. Obě výpravné publikace přinášejí reprodukce desítek malířčiných obrazů, ilustrací a často nikdy nepublikovaných fotografií.

Theo chtěl dobrovolně odejít ze světa, ale osud s ním hraje podivnou hru. Zemi postihla nevysvětlitelná katastrofa a on se podle všeho stal posledním člověkem na planetě. Anebo ne? Vybaven technickými znalostmi inženýra a amatérského letce se vydává pátrat, zda kromě něj ještě někdo přežil. Svět se mu proměňuje před očima, příroda si bere zpět, co jí člověk vzal. Zůstanete-li na světě sami, vše je vám zdánlivě k dispozici: obchody plné zboží, libovolné dopravní prostředky, opuštěná města i romantické pláže. Ale jaký to má vše smysl? Hrdina nového románu Jiřího Pehe v tomto světě dokáže přežít, ale čím dál víc si uvědomuje, že bez ostatních lidí se pravidla mění a jeho pátrání po přeživších se proměňuje v přemítání o smyslu lidských dějin. Theo si klade otázky, co z naší civilizace mělo nějaký význam a co stojí za to zachovat. Výtvarné umění, literatura, náboženství, filozofie, hudba, historie. Vše je buď člověkem vytvořené, nebo se to k lidstvu nějakým způsobem vztahuje. Ale ve chvíli, kdy si Theo může z Louvru odvézt Monu Lisu a naložit na náklaďák libovolné množství artefaktů z vatikánských muzeí, je na vážkách: mají tyto věci samy o sobě ještě nějakou hodnotu? A co teprve peníze, majetek, luxusní zboží, pomíjivá sláva politiků a celebrit? Jiří Pehe vytvořil mnohovrstevnatý román, v němž prostřednictvím svého hrdiny zkoumá limity lidské civilizace. Bez povýšeného mentorování nám dává možnost podívat se na naši každodennost z pořádného odstupu.

Silný příběh italské autorky Emanuely Anechoum otevírá téma tápajících dětí z národnostně smíšených manželství, které vzdor tolerantnímu Západu složitě hledají osobní východiska i své místo ve světě. Hlavní hrdinka Mina, dcera italské matky trpící depresemi a marockého otce, v rodném kalábrijském městečku odmalička čelila pomluvám okolí a trpěla pocitem, že nikam nepatří. Posledních šest let proto strávila v Londýně, kde si vybudovala zdánlivě dokonalý život v úzkostlivé snaze stát se někým novým. Když její otec Omar náhle zemře, Mina se vrací do Kalábrie. Omar po sobě zanechal bar Tangerinn, navštěvovaný především rozmanitou komunitou imigrantů. Na tomto jedinečném místě Mina znovu nalézá své kořeny, potkává nové přátele a především se musí vyrovnat se vzpomínkami na otce, který v mládí stejně jako ona odjel z vlasti za vysněným životem. Jenže co když Mina svého otce ve skutečnosti vůbec neznala?

Silný příběh italské autorky Emanuely Anechoum otevírá téma tápajících dětí z národnostně smíšených manželství, které vzdor tolerantnímu Západu složitě hledají osobní východiska i své místo ve světě. Hlavní hrdinka Mina, dcera italské matky trpící depresemi a marockého otce, v rodném kalábrijském městečku odmalička čelila pomluvám okolí a trpěla pocitem, že nikam nepatří. Posledních šest let proto strávila v Londýně, kde si vybudovala zdánlivě dokonalý život v úzkostlivé snaze stát se někým novým. Když její otec Omar náhle zemře, Mina se vrací do Kalábrie. Omar po sobě zanechal bar Tangerinn, navštěvovaný především rozmanitou komunitou imigrantů. Na tomto jedinečném místě Mina znovu nalézá své kořeny, potkává nové přátele a především se musí vyrovnat se vzpomínkami na otce, který v mládí stejně jako ona odjel z vlasti za vysněným životem. Jenže co když Mina svého otce ve skutečnosti vůbec neznala?

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě stranou civilizace přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáme se v něm s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán, fotografovali Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award) a Daniela Matulová. Kniha Raději zešílet v divočině zvítězila v roce 2018 v anketě Lidových novin Kniha roku. Brněnské divadlo Husa na provázku na její motivy (a na motivy navazující Palánovy knihy Jako v nebi, jenže jinak) uvedlo v režii Anny Davidové divadelní představení Raději zešílet v divočině. Stejný název zvolil pro svůj film i dokumentarista Miro Remo; jeho dílo v roce 2025 na festivalu v Karlových Varech získalo nejvyšší ocenění Křišťálový globus.

Theo chtěl dobrovolně odejít ze světa, ale osud s ním hraje podivnou hru. Zemi postihla nevysvětlitelná katastrofa a on se podle všeho stal posledním člověkem na planetě. Anebo ne? Vybaven technickými znalostmi inženýra a amatérského letce se vydává pátrat, zda kromě něj ještě někdo přežil. Svět se mu proměňuje před očima, příroda si bere zpět, co jí člověk vzal. Zůstanete-li na světě sami, vše je vám zdánlivě k dispozici: obchody plné zboží, libovolné dopravní prostředky, opuštěná města i romantické pláže. Ale jaký to má vše smysl? Hrdina nového románu Jiřího Pehe v tomto světě dokáže přežít, ale čím dál víc si uvědomuje, že bez ostatních lidí se pravidla mění a jeho pátrání po přeživších se proměňuje v přemítání o smyslu lidských dějin. Theo si klade otázky, co z naší civilizace mělo nějaký význam a co stojí za to zachovat. Výtvarné umění, literatura, náboženství, filozofie, hudba, historie. Vše je buď člověkem vytvořené, nebo se to k lidstvu nějakým způsobem vztahuje. Ale ve chvíli, kdy si Theo může z Louvru odvézt Monu Lisu a naložit na náklaďák libovolné množství artefaktů z vatikánských muzeí, je na vážkách: mají tyto věci samy o sobě ještě nějakou hodnotu? A co teprve peníze, majetek, luxusní zboží, pomíjivá sláva politiků a celebrit? Jiří Pehe vytvořil mnohovrstevnatý román, v němž prostřednictvím svého hrdiny zkoumá limity lidské civilizace. Bez povýšeného mentorování nám dává možnost podívat se na naši každodennost z pořádného odstupu.

Berlín, rok 1952. V?rozděleném Německu stále probíhá poválečné budování a?lidé se vracejí k?relativně normálnímu životu. Prohlubují se rozdíly mezi oběma částmi města, Módní dům Thalheim však vzkvétá. Díky nejstarší sestře Rike jsou oděvní kreace, které nabízí, velmi žádané a?prostřednictvím rodinného přítele Markuse pronikli Thalheimovi i?do divadelního a?filmového světa. Také Silvie, která se jako jediná rozhodla pro kariéru mimo módní dům, si chce života užívat plnými doušky. V?rozhlase se jí daří, v?jejím novém pořadu nazvaném Hlasy defilují přední osobnosti kultury a?Silviina popularita s?novým vysíláním okamžitě roste. Do života jí vstupuje charismatický herec a?vypadá to, že se jí vše daří. Ale zdánlivá idyla je jen klidem před bouří. Mužská část rodiny odmítá nechat ženy vést obchod samostatně. Otec povolal do vedení firmy Oskara, jenže se ukazuje, že pro tuhle pozici není dostatečně disciplinovaný. Když Thalheimovy začne ohrožovat nenáviděný rival a?vzpurná nejmladší sestra Florentine dělá rodině starosti, Silvie je nucena se rozhodnout, co je pro ni opravdu důležité. Rike potřebuje pomoci s?řízením módního domu a?tlačí na svou mladší sestru, aby se také zapojila. A?tak Silvie musí volit mezi svou bytostnou touhou po svobodě a?odpovědností plynoucí z?toho, že je Thalheimová. Ani ve druhém díle rodinné ságy není nouze o?překvapení. Brigitte Riebe se opět daří svěžím stylem spojovat historické události s?fiktivními příběhy protagonistek. A?tak i?jejich osudy bezprostředně ovlivní například dělnické povstání, které ve východní části země propukne 17. června 1953…

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Román o síle vůní a přátelství, ale také o endometrióze a hledání pravé životní cesty, nás přivádí na italský ostrov Elbu. Zde se Beáta, hlavní hrdinka knihy, na prahu čtyřicátých narozenin pokouší čelit chronické bolestivé nemoci za pomoci aromaterapie a nečekaných setkání, jež jsou nadějí na vyléčení prožitých traumat a osamělého života bez lásky. Zatímco její vrstevnice si vybudovaly úspěšné kariéry a zakládají rodiny, Beáta přešlapuje na místě. Jednoho dne ji však závan tajemného parfému přivede na Elbu, kde si postupně začne uvědomovat, že jen přežívat nestačí. Doléhají na ni tíživé vzpomínky, s nimiž se bude muset vyrovnat, ale zároveň ji čekají podmanivé vůně, spousta zmrzliny a noví lidé, díky nimž se rozhodne znovu najít ztracenou důvěru nejen v ostatní, ale především v sebe samu. A pokusí se také zjistit, co je podstatou oné elbské „grácie“, která jí tak přirostla k srdci.