Prostor strana 4 z 62

Hlavní postava románu M. M., český úředník s literárními ambicemi, tajemník generálního ředitele pobočky mlékárenského koncernu pro Francii a Východní Evropu se sídlem v Paříži, ženatý otec dcery Alžběty, potká salónní levicovou Pařížanku Maud. Oblíbenými místy jejich nepravidelných schůzek jsou pařížské kavárny, bistra a muzea. Osobnost hlavního hrdiny je ovlivněna vyrůstáním v prostředí normalizace a destruktivní výchovou otce, projevující se v dospělosti chronickou absencí sebedůvěry. Příběh je vyprávěn lakonickým pohledem jeho manželky. Zatímco M. M. si užívá vysněné Paříže, vypravěčka nevynechá příležitost prchnout do Prahy nebo na český venkov, na místa, která jí v kontrastu s rušnou a blazeovanou francouzskou metropolí nabízejí atraktivnější "obyčejný svět". Román je inspirován rovněž příběhy středověkého šprýmaře Enšpígla, kterého ztělesňuje milenec vypravěčky.

Román o síle vůní a přátelství, ale také o endometrióze a hledání pravé životní cesty, nás přivádí na italský ostrov Elbu. Zde se Beáta, hlavní hrdinka knihy, na prahu čtyřicátých narozenin pokouší čelit chronické bolestivé nemoci za pomoci aromaterapie a nečekaných setkání, jež jsou nadějí na vyléčení prožitých traumat a osamělého života bez lásky. Zatímco její vrstevnice si vybudovaly úspěšné kariéry a zakládají rodiny, Beáta přešlapuje na místě. Jednoho dne ji však závan tajemného parfému přivede na Elbu, kde si postupně začne uvědomovat, že jen přežívat nestačí. Doléhají na ni tíživé vzpomínky, s nimiž se bude muset vyrovnat, ale zároveň ji čekají podmanivé vůně, spousta zmrzliny a noví lidé, díky nimž se rozhodne znovu najít ztracenou důvěru nejen v ostatní, ale především v sebe samu. A pokusí se také zjistit, co je podstatou oné elbské „grácie“, která jí tak přirostla k srdci.

Jak se do lavic volá, tak se z lavic ozývá… Na neduhy českého školství se dá jít různě, například pomocí veřejného pranýřování. Hravá kniha Antonína Václavíka na to jde jinak, od lesa, a nahlíží situaci dnešního učitele podstatně originálněji. Autor z praxe ví, že to s učitelským řemeslem u nás není tak zoufalé, jak se někdy píše a povídá. Zároveň se domnívá, že tam, kde to skřípe, je potřeba něco jiného než posílat učitele na hanbu. V zájmu kvalitní výuky a pro posílení vztahu školy a rodiny proto předkládá výmluvnou přehlídku pedagogických přešlapů, jejíž hustota vtipu by obstála i mezi špičkovými stand-up komiky. Neboť humor je bránou, kudy lze do duše druhých propašovat mnoho dobrého.

Dvě knihy, jedna malířka a téměř detektivní pátrání v archivech, denících a poznámkách pamětníků. Dárkový komplet v luxusním pouzdře obsahuje dvě mimořádná díla spisovatelky a filmové režisérky Andrey Sedláčkové. Na úspěšnou biografii Toyen. První dáma surrealismu autorka volně navazuje knihou Toyen. Léta erotická , jež zkoumá erotickou tvorbu Toyen, Jindřicha Štyrského a dalších autorů z let 1921-1938. Přitažlivě a seriózně píše o tématu, jež nechce nikoho šokovat, ale mnohé čtenáře jistě překvapí. Obě výpravné publikace přinášejí reprodukce desítek malířčiných obrazů, ilustrací a často nikdy nepublikovaných fotografií.

Silný příběh italské autorky Emanuely Anechoum otevírá téma tápajících dětí z národnostně smíšených manželství, které vzdor tolerantnímu Západu složitě hledají osobní východiska i své místo ve světě. Hlavní hrdinka Mina, dcera italské matky trpící depresemi a marockého otce, v rodném kalábrijském městečku odmalička čelila pomluvám okolí a trpěla pocitem, že nikam nepatří. Posledních šest let proto strávila v Londýně, kde si vybudovala zdánlivě dokonalý život v úzkostlivé snaze stát se někým novým. Když její otec Omar náhle zemře, Mina se vrací do Kalábrie. Omar po sobě zanechal bar Tangerinn, navštěvovaný především rozmanitou komunitou imigrantů. Na tomto jedinečném místě Mina znovu nalézá své kořeny, potkává nové přátele a především se musí vyrovnat se vzpomínkami na otce, který v mládí stejně jako ona odjel z vlasti za vysněným životem. Jenže co když Mina svého otce ve skutečnosti vůbec neznala?

Theo chtěl dobrovolně odejít ze světa, ale osud s ním hraje podivnou hru. Zemi postihla nevysvětlitelná katastrofa a on se podle všeho stal posledním člověkem na planetě. Anebo ne? Vybaven technickými znalostmi inženýra a amatérského letce se vydává pátrat, zda kromě něj ještě někdo přežil. Svět se mu proměňuje před očima, příroda si bere zpět, co jí člověk vzal. Zůstanete-li na světě sami, vše je vám zdánlivě k dispozici: obchody plné zboží, libovolné dopravní prostředky, opuštěná města i romantické pláže. Ale jaký to má vše smysl? Hrdina nového románu Jiřího Pehe v tomto světě dokáže přežít, ale čím dál víc si uvědomuje, že bez ostatních lidí se pravidla mění a jeho pátrání po přeživších se proměňuje v přemítání o smyslu lidských dějin. Theo si klade otázky, co z naší civilizace mělo nějaký význam a co stojí za to zachovat. Výtvarné umění, literatura, náboženství, filozofie, hudba, historie. Vše je buď člověkem vytvořené, nebo se to k lidstvu nějakým způsobem vztahuje. Ale ve chvíli, kdy si Theo může z Louvru odvézt Monu Lisu a naložit na náklaďák libovolné množství artefaktů z vatikánských muzeí, je na vážkách: mají tyto věci samy o sobě ještě nějakou hodnotu? A co teprve peníze, majetek, luxusní zboží, pomíjivá sláva politiků a celebrit? Jiří Pehe vytvořil mnohovrstevnatý román, v němž prostřednictvím svého hrdiny zkoumá limity lidské civilizace. Bez povýšeného mentorování nám dává možnost podívat se na naši každodennost z pořádného odstupu.

Silný příběh italské autorky Emanuely Anechoum otevírá téma tápajících dětí z národnostně smíšených manželství, které vzdor tolerantnímu Západu složitě hledají osobní východiska i své místo ve světě. Hlavní hrdinka Mina, dcera italské matky trpící depresemi a marockého otce, v rodném kalábrijském městečku odmalička čelila pomluvám okolí a trpěla pocitem, že nikam nepatří. Posledních šest let proto strávila v Londýně, kde si vybudovala zdánlivě dokonalý život v úzkostlivé snaze stát se někým novým. Když její otec Omar náhle zemře, Mina se vrací do Kalábrie. Omar po sobě zanechal bar Tangerinn, navštěvovaný především rozmanitou komunitou imigrantů. Na tomto jedinečném místě Mina znovu nalézá své kořeny, potkává nové přátele a především se musí vyrovnat se vzpomínkami na otce, který v mládí stejně jako ona odjel z vlasti za vysněným životem. Jenže co když Mina svého otce ve skutečnosti vůbec neznala?

Joy Blackwoodová netuší, proč její manžel, proslulý pařížský obchodník s uměním, odkázal jeden ze svých cenných obrazů neznámé ženě, Robyn Tessierové z Ballycove, malého městečka na západním pobřeží Irska. S odhodláním záhadu vyřešit se vydává na cestu a zjišťuje, že mladá dívka je majitelkou malého nevýdělečného knihkupectví. Nesmělá Robyn se trápí neopětovanou láskou k oslňujícímu Kianovi a v knihkupectví nutně potřebuje pomoc. Joy se postupně začlení do malé místní komunity, kde po manželově smrti nachází nový domov a samu sebe, avšak pravý důvod jejího příjezdu zůstává tíživým tajemstvím, které je čím dál těžší prozradit. Když nakonec najde odvahu odhalit, kým doopravdy je, zanechá všechny kolem sebe v naprostém šoku. Dokáže je přesvědčit, že do jejich životů nevstoupila se zlými úmysly? ? Román Dámy z knihkupectví je dalším dílem úspěšné autorky Faith Hoganové o přátelství, zradě a velkém tajemství jedné vdovy, která se po nečekaném přiznání svého umírajícího manžela vydává hledat odpovědi na znepokojující otázky. Spisovatelka se v knize vrací do svého rodného kraje ležícího na břehu oceánu, do malebného městečka Ballycove obklopeného okouzlující přírodou, které je dějištěm jednoho z předchozích románů Dámský klub půlnočního plavání.

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě stranou civilizace přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáme se v něm s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán, fotografovali Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award) a Daniela Matulová. Kniha Raději zešílet v divočině zvítězila v roce 2018 v anketě Lidových novin Kniha roku. Brněnské divadlo Husa na provázku na její motivy (a na motivy navazující Palánovy knihy Jako v nebi, jenže jinak) uvedlo v režii Anny Davidové divadelní představení Raději zešílet v divočině. Stejný název zvolil pro svůj film i dokumentarista Miro Remo; jeho dílo v roce 2025 na festivalu v Karlových Varech získalo nejvyšší ocenění Křišťálový globus.

Theo chtěl dobrovolně odejít ze světa, ale osud s ním hraje podivnou hru. Zemi postihla nevysvětlitelná katastrofa a on se podle všeho stal posledním člověkem na planetě. Anebo ne? Vybaven technickými znalostmi inženýra a amatérského letce se vydává pátrat, zda kromě něj ještě někdo přežil. Svět se mu proměňuje před očima, příroda si bere zpět, co jí člověk vzal. Zůstanete-li na světě sami, vše je vám zdánlivě k dispozici: obchody plné zboží, libovolné dopravní prostředky, opuštěná města i romantické pláže. Ale jaký to má vše smysl? Hrdina nového románu Jiřího Pehe v tomto světě dokáže přežít, ale čím dál víc si uvědomuje, že bez ostatních lidí se pravidla mění a jeho pátrání po přeživších se proměňuje v přemítání o smyslu lidských dějin. Theo si klade otázky, co z naší civilizace mělo nějaký význam a co stojí za to zachovat. Výtvarné umění, literatura, náboženství, filozofie, hudba, historie. Vše je buď člověkem vytvořené, nebo se to k lidstvu nějakým způsobem vztahuje. Ale ve chvíli, kdy si Theo může z Louvru odvézt Monu Lisu a naložit na náklaďák libovolné množství artefaktů z vatikánských muzeí, je na vážkách: mají tyto věci samy o sobě ještě nějakou hodnotu? A co teprve peníze, majetek, luxusní zboží, pomíjivá sláva politiků a celebrit? Jiří Pehe vytvořil mnohovrstevnatý román, v němž prostřednictvím svého hrdiny zkoumá limity lidské civilizace. Bez povýšeného mentorování nám dává možnost podívat se na naši každodennost z pořádného odstupu.

Berlín, rok 1952. V?rozděleném Německu stále probíhá poválečné budování a?lidé se vracejí k?relativně normálnímu životu. Prohlubují se rozdíly mezi oběma částmi města, Módní dům Thalheim však vzkvétá. Díky nejstarší sestře Rike jsou oděvní kreace, které nabízí, velmi žádané a?prostřednictvím rodinného přítele Markuse pronikli Thalheimovi i?do divadelního a?filmového světa. Také Silvie, která se jako jediná rozhodla pro kariéru mimo módní dům, si chce života užívat plnými doušky. V?rozhlase se jí daří, v?jejím novém pořadu nazvaném Hlasy defilují přední osobnosti kultury a?Silviina popularita s?novým vysíláním okamžitě roste. Do života jí vstupuje charismatický herec a?vypadá to, že se jí vše daří. Ale zdánlivá idyla je jen klidem před bouří. Mužská část rodiny odmítá nechat ženy vést obchod samostatně. Otec povolal do vedení firmy Oskara, jenže se ukazuje, že pro tuhle pozici není dostatečně disciplinovaný. Když Thalheimovy začne ohrožovat nenáviděný rival a?vzpurná nejmladší sestra Florentine dělá rodině starosti, Silvie je nucena se rozhodnout, co je pro ni opravdu důležité. Rike potřebuje pomoci s?řízením módního domu a?tlačí na svou mladší sestru, aby se také zapojila. A?tak Silvie musí volit mezi svou bytostnou touhou po svobodě a?odpovědností plynoucí z?toho, že je Thalheimová. Ani ve druhém díle rodinné ságy není nouze o?překvapení. Brigitte Riebe se opět daří svěžím stylem spojovat historické události s?fiktivními příběhy protagonistek. A?tak i?jejich osudy bezprostředně ovlivní například dělnické povstání, které ve východní části země propukne 17. června 1953…

V křehkém příběhu pojatém jako vzpomínky na dětství a dospívání sledujeme hlavního hrdinu od jeho šesti let až do období formální dospělosti. Julius vyrůstá jako jedináček v nefunkční rodině poznamenané konflikty mezi rodiči a dalšími problémy. Komplikovanou realitu chlapec vstřebává pomocí denního snění a překonává ji i díky přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Vážná témata vztahů, ztráty blízkých, dospívání a hledání identity Lupták protkává nenásilným a originálním humorem a vyslovuje se k univerzálním otázkám lásky a sebepřijetí.

Román o síle vůní a přátelství, ale také o endometrióze a hledání pravé životní cesty, nás přivádí na italský ostrov Elbu. Zde se Beáta, hlavní hrdinka knihy, na prahu čtyřicátých narozenin pokouší čelit chronické bolestivé nemoci za pomoci aromaterapie a nečekaných setkání, jež jsou nadějí na vyléčení prožitých traumat a osamělého života bez lásky. Zatímco její vrstevnice si vybudovaly úspěšné kariéry a zakládají rodiny, Beáta přešlapuje na místě. Jednoho dne ji však závan tajemného parfému přivede na Elbu, kde si postupně začne uvědomovat, že jen přežívat nestačí. Doléhají na ni tíživé vzpomínky, s nimiž se bude muset vyrovnat, ale zároveň ji čekají podmanivé vůně, spousta zmrzliny a noví lidé, díky nimž se rozhodne znovu najít ztracenou důvěru nejen v ostatní, ale především v sebe samu. A pokusí se také zjistit, co je podstatou oné elbské „grácie“, která jí tak přirostla k srdci.

Reportér a doktor filozofie Erwin Habr přijíždí do vídeňského sanatoria, kde se setkává se starým profesorem Rudolfem Kapinem, trpícím traumaty z války. Umírajícího akademika totiž tíží dávná vina, z níž se chce vyznat a vyzpovídat. V dávné minulosti působil jako člen vídeňské Akademie výtvarných umění, která dvakrát odmítla – coby uchazeče o studium – mladého Adolfa Hitlera. Souběžně s tím sledujeme období, kdy již Hitler upevňuje moc a začínají rasové i jiné čistky. Otázka viny nabývá na významu a snoubí se s paranoidním strachem některých akademiků z „uchazečovy“ pomsty. Jiní naopak zůstávají v klidu a předpokládají „Vůdcovu“ vděčnost, neboť kdyby byl Hitler na školu přijat, neumožnili by mu svým odmítnutím jeho politický vzestup. V historických kulisách se před námi otevírá psychologický příběh vyprávějící o věčném tématu viny a trestu. Autor zvažuje, nakolik je člověk zodpovědný za nepřímé důsledky svého jednání, a skrz své postavy nabízí různé možnosti, jak se k danému dilematu postavit. To vše je rámováno silným, originálním a chytlavým příběhem, který střídají kontemplativní pasážemi o humanitě, ale i vlivu umění na chod dějin a lidskou společnost jako celek.

Půvabný, nesmírně vtipný a zároveň hluboký příběh ze současnosti s kořeny v dávných časech se odehrává ve vísce jménem Nincshof, v místě usazeném po staletí v nejvýchodnějším cípu Rakouska až u maďarských hranic. Dějí se zde podivuhodné věci, obyvatelé svou ves zřídkakdy opouštějí, muži přijímají příjmení svých manželek a domy tu kdysi stávaly na kůlech, aby nezmizely v mokřadu plném úhořů. Jenže moderní doba doléhá i na místní a nincshofský starosta, který už má politiky a úředního šimla plné zuby, zatouží svou obec před byrokraty ve Vídni a Bruselu ukrýt. A tak společně s trojicí přátel vymyslí způsob, jak vísku osvobodit od tlaku novodobých nároků a postarat se o to, aby na ni svět zapomněl. Ve stylu někdejších avantgardních hnutí si hrdě říkají „oblivisté“, tedy aktivisté zapomnění. Oblivisté z Nincshofu podnikají nejrůznější opatření, aby svůj domov vymazali z paměti současnosti. Z internetu zmizí obecní webové stránky, přes noc jsou záhadně odstraněny silniční ukazatele a turistické značky. Zdá se, že všechno jde jako po másle. Dokud se ovšem v Nincshofu nečekaně neobjeví narušitelé z města. Plány oblivistům zkříží dokumentaristka, která se k nim čerstvě přistěhovala v naději, že životem na venkově překoná pracovní vyhoření. Nemluvě o jejím manželovi, který k Nincshofu přitahuje nežádoucí pozornost chovem prazvláštního druhu koz.

Hlavní postava románu M. M., český úředník s literárními ambicemi, tajemník generálního ředitele pobočky mlékárenského koncernu pro Francii a Východní Evropu se sídlem v Paříži, ženatý otec dcery Alžběty, potká salónní levicovou Pařížanku Maud. Oblíbenými místy jejich nepravidelných schůzek jsou pařížské kavárny, bistra a muzea. Osobnost hlavního hrdiny je ovlivněna vyrůstáním v prostředí normalizace a destruktivní výchovou otce, projevující se v dospělosti chronickou absencí sebedůvěry. Příběh je vyprávěn lakonickým pohledem jeho manželky. Zatímco M. M. si užívá vysněné Paříže, vypravěčka nevynechá příležitost prchnout do Prahy nebo na český venkov, na místa, která jí v kontrastu s rušnou a blazeovanou francouzskou metropolí nabízejí atraktivnější „obyčejný svět“. Román je inspirován rovněž příběhy středověkého šprýmaře Enšpígla, kterého ztělesňuje milenec vypravěčky.