Radioservis strana 122 z 139

Když se Gregor (Řehoř) Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. To není začátek pohádky ani sci-fi románu, ale slavné povídky Franze Kafky Proměna. Probudit se tíhou myšlenek, kdy přesně víme, co nás čeká, je tupý úder. Každodennost povinností, práce, kterou musíme, ale nechceme, i když bez ní nemůžeme žít. Vstát, odejít, dělat přesně to a přesně tam, za tolik a pro toho. Nechci. Ale mám své drahé a ti mě potřebují, potřebují mé peníze a já se pro ně obětuji. Rád, či nerad, musím. Jsem dobře vychován a nechci je zklamat a vím, co se má, a také já potřebuji jejich lásku. Ale už nemůžu. Nikam nejdu. Nikdy. Chci jen psát. Radši zavřu oči a nevstanu, anebo se změním v brouka. Takhle si asi představuji, co přimělo Franze Kafku k napsání povídky Proměna. Ale co ho k tomu vedlo opravdu? V roce 1907 začíná po studiích pracovat v pojišťovně Assicurazioni Generali. Člověk tak přehání práci v úřadě a je až příliš unaven, aby si pěkně užil prázdniny. Ale všechna ta práce ještě nedává nárok na lásku ostatních lidí, spíš naopak je sám, úplně cizí a leda jen předmět zvědavosti…, píše Kafka ten rok v povídce Svatební přípravy na venkově. Na svatbu tehdy posílá jen oblečené tělo, vlastní já zůstává v posteli proměněné v brouka. Za pět let se Kafka seznamuje s osudovou láskou Felice Bauerovou. Úspěšný rok. Začíná psát jako smyslu zbavený román Amerika, za noc napíše povídku Ortel, vychází mu první kniha Rozjímání a v prosinci napíše povídku Proměna. Člověk v celé své celistvosti proměněn v brouka. Tady už tělo od duše neodděluje, avšak duše zůstává lidská. To není fér. Rodinu uvrhne do extrémní situace. Nikdo neví, jak se chovat. Mají strach, odpor, ale zároveň ho milují a litují. Svého syna a bratra. A tady začíná Kafkova hra. Svár jeho vnitřního a vnějšího světa – vždyť já chci pro vás to nejlepší, ale nezmůžu nic. Jsem jenom brouk. Mám vás rád a nikoho nekritizuji, jen pozoruji a popisuji. Zvenčí však vypadáte zrůdně a já, ohyzdný brouk, se pro vás obětuji a umírám. A kdo vlastně umřel? Zmatená rodina dělá jakoby nic. Úleva a odcizení. Účinkují: hlas - Jiří Adamíra Řehoř Samsa, obchodní cestující - Petr Haničinec otec - Miloš Nedbal matka - Libuše Havelková Markéta - Klára Jerneková prokurista - František Filipovský Anna, služka - Karolína Slunéčková Posluhovačka - Roubíková 1. Nájemník - Jiří Lír prostřední nájemník - Milan Friedl 3. Nájemník - Karel Beníško

Jednou, takhle v prosinci, jsme si s Janem Werichem povídali o Vánocích. Vyprávěl mi o tom, že když v létech válečných pobývali v Americe, setkali se se zcela jiným druhem Vánoc. Vánoce tam slavili vesele, rozverně. Od té doby mu neseděly české Vánoce, pojednané spíš se sentimentem. Namítl jsem, že slovanská duše už je taková, a my Slovani jsme, ať chceme nebo nechceme. Tehdy jsme se na podobě Vánoc neshodli, ale je třeba říct, že částečně za pravdu jsem mu dal. Trochu humoru velebnosti Vánoc neuškodí, řekl jsem si, a čas od času jsem napsal nějakou tu vánoční povídku. Šest z nich vám tu předkládám s nadějí, že vám do vánoční nálady vnesou krůpěj humoru. Jitka Molavcová doplňuje mé povídání fragmenty několika semaforských koled. Příjemné naslouchání.

Když se vám chce brečet… můžete se utěšit poslechem třinácti citlivě vypointovaných povídek spisovatelky Terezy Boučkové, které ukážou, že v tom nejste sami a že i na chvíle, které vypadají tragicky, lze později nahlížet s pobaveným odstupem. Odpozorované a odposlouchané příhody ze života, které jsou i dospělého člověka schopné dohnat k pláči či k šílenství, si teď můžete poslechnout přímo v podání autorky. CD mp3 4 hod. 16 min.

Nové CD „Babí léto Jana Wericha“ přináší premiéru několika neznámých zvukových dokumentů pro všechny příznivce Werichova vyprávění. 1. Dopis Shakespearovi 24:36 2. Vzpomínka na uvedení Shakespearovy Bouře v New Yorku 04:22 3. Jan Werich o sobě 02:51 4. Jan Werich filmovým kritikem, přátelství s Jiřím Voskovcem 08:21 5. Jan Werich: rozhlas a já… 09:12 6. O herectví, forbíny s Jiřím Voskovcem, (rozhovor s Jiřím Janouškem) 10:23 7. O Shakespearovi, Falstaffovo babí léto (rozhovor s Jiřím Janouškem) 12:32 8. Jan Werich: setkání v Montrealu (vzpomínka na Jiřího Voskovce) 02:53 Dopis Shakespearovi nahraný v roce 1964 vyšel tiskem až v roce 1969 jako předmluva Werichovy úpravy Shakespearova Jindřicha IV. Falstaffovo babí léto a je dodnes velmi živoucím připomenutím jedinečné schopnosti Jana Wericha srozumitelně a poutavě vyprávět o velkých tématech alžbětinského dramatika v souvislosti s naší dnešní (tehdejší) dobou. Werichovu vzpomínku na uvedení Shakespearovy Bouře na Broadwayi v roce 1945 pro Československý rozhlas zachytil herec Karel Pech v Praze na Kampě na konci čtyřicátých let. „Dalším cenným zvukovým unikátem jsou „rozhovory“ - ze šedesátých let z brněnského studia Československého rozhlasu - o Werichově mládí, studiu práv, přátelství s Jiřím Voskovcem,“ doplňuje editor Robert Tamchyna a upřesňuje, „rozhovory jsou sice většinou inspirujícím monologem, ale dnes také zároveň jedinečným dokumentem Werichových vzpomínek na začátky rozhlasového vysílání.“ William Shakespeare znovu po letech, smích Osvobozeného divadla anebo vzpomínka na Jiřího Voskovce, nejlepšího mužského na světě – vzácné fragmenty, které se dochovaly na kazetě diktafonu novináře Jiřího Janouška z konce sedmdesátých let „babí léto Jana Wericha“ na CD uzavírají a přibližují alespoň malý – dosud neznámý zvukový a velmi osobní - zlomek setkání, z nichž vychází Janouškova kniha “Rozhovory s Janem Werichem.“

Svědectví člověka, kterému ve stáří postupně zhasíná mozek. Od prvních náhlých příznaků, téměř roztomilé zapomnětlivosti, až k chaotickým koncům, kdy už mozek vnímá z reality jen jakési záblesky a nemocný je zcela odkázán na péči svého okolí. Ale není to příběh jen o chátrání. Jde tu také o partnerskou lásku. O pevné pouto dlouhotrvajícího manželství. popis: Kniha vyšla v Nizozemí poprvé v roce 1984 a od té doby má už za sebou neuvěřitelných padesát vydání. Byla zfilmována i převedena na divadelní jeviště. Je to kniha, která učila a učí lépe chápat stáří a jeho obtíže. Nizozemský spisovatel J. Bernlef (1937–2012), původním jménem Hendrich Jan Marsman, byl komplexní literární talent. Psal poezii, byl známým literárním kritikem, zabýval se jazzem. Román, který vyšel česky pod názvem Vyhasínání mozku Martina Kleina, ho proslavil. Ztrátě paměti a identity, zapomínání, tragice ztráty a nedostatečnosti slov se z různých úhlů věnoval i ve svých dalších textech, např. Eclips (1994), Pianoman (2008) nebo Vypůjčené životy (2010).

Opereta o 3 dějstvích libreto Leo Stein český překlad a rozhlasová úprava Zdeněk Knittl nahrávka z roku 1947 (rekonstruovaná 2009) MARIA TAUBEROVÁ / Jaroslava Adamová (Helena) JAROSLAV GLEICH / Karel Höger (Hrabě Boléslaw Baranski) JARMILA PECHOVÁ / Dana Medřická (Wanda Kwasinskaja) HANUŠ THEIN / František Kreuzmann (Jan Zaremba) OLDŘICH DĚDEK / František Filipovský (Bronjo von Popiel) a další Pražský rozhlasový orchestr řídí Vlastislav Antonín Vipler BONUSY: KRÁSNÁ SASKIA rozhlasová zkratka operety o 3 dějstvích libreto Alfred Maria Willner a Heinz Reichert český překlad Zdeněk Knittl rozhlasová úprava Zdeněk Petr nahrávka z roku 1954 MAGDA ŠPAKOVÁ (Saskia) JÁRA POSPÍŠIL (Adrian) ZDENĚK JANKOVSKÝ (Tommy) a další Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řídí Vlastislav Antonín Vipler Antonín Dvořák Slovanský tanec č. 3 As dur op.46, 1. řada (B 83) Orchestr Radiojournalu v Praze řídí Oskar Nedbal nahrávka z roku 1928

Slavný příběh chlapce, kterému po narození umírá matka a dostává se do obecního sirotčince. Odtud jeho cesty vedou do učení k hrobníkovi Soverberymu, který se ho ujme. Oliver však uteče do Londýna a přidá se ke skupině kapesních zlodějů. Při pokusu o vyloupení domu je postřelen, ujímá se ho však paní Maylieová, která zde bydlí. Oliverovi se dostane vzdělání a vyroste z něj navzdory těžkému osudu slušný člověk.

Děj této rozsáhlé povídky se odehrává jako několik dalších Hrabalových próz v kladenských hutích.

Stále nesmírně oblíbené příběhy Toma Sawyera a jeho kamaráda Hucka Finna. Rozhlasová dramatizace v režii rozhlasového klasika Karla Weinlicha z roku 1992 byla několikrát s úspěchem reprízována. V hlavních rolích: Petr Hotmar (Tom), Martin Sobotka (Huck), Alena Vránová, Matěj Hádek, Tomáš Topfer, Pavel Soukup, Jiří Klem, Jiří Bartoška, Radovan Lukavský, Jaroslava Adamová a další...

Audiokniha Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, kterou napsal Mark Twain. V roce 1992 vznikla výpravná rozhlasová dramatizace nejznámějších příběhů Toma Sawyera a Hucka Finna. Audiokniha o osudech dvou podnikavých chlapců je nabitá napětím, humorem a neodolatelnou hravostí.

Rozhlasová nahrávka z roku 1992. Audiokniha má autobiografické rysy, autorka byla téměř rok vězněna ve vazební věznici v Praze-Ruzyni, když byla obviněna z trestného činu podvracení republiky. Tato kniha vznikala živelně. Natolik živelně, že jsem o jejím vyznění přemýšlela až ex post. Většina knih, románových i povídkových, se utváří postupně, narůstají od nápadu a celkové představy situacemi jednotlivých figur, mnohdy autor ani neví, kam ho postavy dovedou. Tato kniha není fabulovaná, postavy v ní jsou dané, i prostředí a čas, i situace. A taky vyznění. Vznikla jako dobrý způsob, jak se vyrovnat s hlubokým traumatem. Zjistila jsem, že při hledání přesných slov, kterými bych prožité trápení vyjádřila, se trauma postupně zhmotňuje, osamostatňuje se ode mě a odchází do minula. Je to skoro tak, jako kdybych příběh pouze psala a neprožila. Trauma vyvolalo nezvyklé prostředí a nečekané zážitky. Příběh se odehrává na konci světa, ve světě zabsolutizovaného násilí, a já po napsání knihy zjistila, že snad žádné jiné prostředí není tak velkou autorskou příležitostí. Nikde jinde bych se nesetkala s lidmi tak rozdílnými, a současně tak otevřenými. Má hlavní autorská i lidská zkušenost byla, že právě nezakrývané násilí a ponižující bezmoc probouzejí upřímnost a pochopení. Když jsem pak přemýšlela o podobách přítelkyň, uvědomila jsem si hlavně to, že v knize neobjevuji uměle „perličku na dně“, ale že se mi v postavách přítelkyň a v jejich případech a příbězích vnutila do textu sama podstata lidství. To stálo za přemýšlení. Nebyli to žádní andílkové, ty mé přítelkyně, některá byla hodně zkažená a byla ve vězení právem, byla by v něm i dneska. Ale ta veliká úzkost, kterou násilí, bezmoc a i konec nadějí vyvolávají, ze dna duše přivolávají i všechno to dobré, co lidství představuje. Darovaná cigareta tam znamená víc, než kdovíjaký lidumilný program; nebo například přiznání, „nevěřte mi, protože na vás donáším“, vydá za všechny modlitby. Tím nechválím vězení, zejména ne to totalitní; tím chválím lidi. Jejich možnost stát se lidskými. Eva Kantůrková Scénáristka a prozaička Eva Kantůrková (1930) byla signatářkou Charty 77, od roku 1985 do roku 1986 i její mluvčí. Společně se svým druhým manželem Jiřím Kantůrkem (1932–1998) se i jinak angažovala v disentu. Od května 1981 do března 1982 byla za podvracení republiky vězněna v pražské ruzyňské věznici. Po revoluci se podílela na vzniku Občanského fóra a stala se poslankyní České národní rady.

Publikace zachycuje osudy několika pamětníků-českých Židů především v období nacismu. Setkáte se v ní s lidmi, kteří se v českých zemích buď narodili, nebo k nim měli či mají zvláštní vztah. Všichni zakusili antisemitskou persekuci, všichni jen zázrakem přežili nacistické "konečné řešení židovské otázky", všichni v letech 1938-1945 ztratili své blízké. Kniha, zaznamenávající například vzpomínky Miloše Dobrého, Alexandry Gutinové-Slačálkové, Richarda Glazara, Helgy Hoškové-Weisové, Heleny Maršíkové a dalších, vychází z úspěšného dokumentárního cyklu Příběhy 20. století (Český rozhlas Plus, Radiožurnál, ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum). Navazuje na předchozí publikace "Kruté století" (titul již vyprodán) a "V komunismu jsme žít nechtěli".

Audiokniha Příběhy obsahuje texty spisovatele Petra Šabacha, které jsou předčítány známými herci, mezi něž patří Zdeněk Svěrák, Jaromír Hanzlík, Martin Dejdar a další.

U příležitosti svých 13. narozenin 12. června 1942 dostala Anne památníček, červenobíle károvaný sešit v plátěné vazbě, a rozhodla se, že si povede deník. Koncipovala ho zajímavým způsobem – zvolila formu dopisů fiktivní přítelkyni Kitty. Psala potají, pravidelně, svěřování se někomu, kdo má porozumění a koho může pokládat za svou skutečnou kamarádku, se jí stalo životní potřebou a náhradou za družné školní společenství. Poslední zápis je z 1. srpna 1944, tři dny před osudným zatčením.

Slavný operní příběh v dramatizaci Jana Jiráně podle původního libreta s ukázkami nejslavnějších hudebních pasáží v podání největších českých operních pěvců!

Slavný operní příběh v dramatizaci Jana Jiráně podle původního libreta s ukázkami nejslavnějších hudebních pasáží v podání největších českých operních pěvců!