Radioservis strana 124 z 140

Básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor v Československém a později Českém rozhlase se ohlíží za svými pestrými životními osudy, s vřelou fascinací hovoří o "hvězdném" pražském studiu a kolezích mimo jiné o Josefu Bezdíčkovi, Přemyslu Pražském, Miloslavu Jarešovi a Jiřím Horčičkovi. O spisovatelích Miroslavu Florianovi, Josefu Hiršalovi, Bohumile Grögerové, Jiřině Haukové, Emanuelu Fryntovi a dalších, kteří se stali kmenovými autory cyklických rozhlasových relací Současné zahraniční poezie, Klasické poezie a Schůzek s literaturou. Do českého prostředí uvedl v překladech například díla Alexandra Bloka, Osipa Mandelštama a Josifa Brodského. Je autorem básnických sbírek Jak jsme lili zvon, Svět jsou dva, Dům sonetů a Balady a svízelky. Publikace vznikla na základě autorova vyprávění v rozhlasovém cyklu Osudy na stanici Český rozhlas 3 - Vltava.

Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války. V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších dětských zážitků i ze své politické a akademické erudice, mísí rodinné vzpomínky a písemné dokumenty se záznamy aktérů tehdejšího dění a předkládá čtenářům působivou dějinnou fresku i niterné svědectví. Tyto dva póly jejího vyprávění se neustále doplňují i svářejí: autorka zkoumá minulost z hlediska nadčasových dilemat a zároveň vypráví velice osobní příběh s univerzálním dopadem. Kniha zavede čtenáře z Pražského hradu do londýnských protileteckých krytů, z bezútěšného terezínského ghetta na zasedání předních světových státníků; Madeleine Albrightová se tu zamýšlí nad svým židovským původem, o němž se dozvěděla až ve zralém věku, rozebírá komplikovanou českou historii i nelehká mravní rozhodnutí, s nimiž se musela vyrovnávat generace jejích rodičů. Na základě svědectví současníků ukazuje, jak byly miliony obyčejných lidí vytrženy z rodinného prostředí a ocitly se v rolích exilových vůdců, odbojářů i kolaborantů, obětí i vrahů. Tyto nesmírně složité dějinné události jsou přitom utvářeny pojmy, jejichž smysl si člověk osvojí už v dětství: strachem, důvěrou, přizpůsobivostí, hledáním vlastní identity či vnímáním rozdílu mezi dobrem a zlem. „Nikomu, kdo byl na světě mezi lety 1937 a 1948,“ píše Madeleine Albrightová, „nebyl cizí hluboký smutek. Zahynuly miliony nevinných a na jejich smrt se nikdy nesmí zapomenout. Ztracené životy už dnes nenahradíme, máme však povinnost zjistit co nejvíce o tom, proč a jak se to všechno událo. Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: "Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech."

Když Henrik Ibsen v roce 1890 publikoval Hedu Gablerovou, kritika označila titulní hrdinku za zrůdu. V souvislosti s jejím uvedením v Národním divadle v roce 1911 pak F. X. Šalda o protagonistce napsal, že je to „vtělená ďáblice, pustá a zprahlá vnitřně, dům obydlený všemi démony perversity, zkažená a otrávená od kořene, přinášející smrt muži, na němž spočinula svým zrakem…“ Během času ovšem nabývala tato smrtící femme fatale stále víc na přitažlivosti a dnes patří její dramatický příběh k nejčastěji uváděným Ibsenovým dílům. Inscenace natočená roku 2000 Českým rozhlasem plně využila možností, které víceznačnost tohoto dramatu nabízí pro zobrazení ženy současnosti. Režisérka Hana Kofránková citlivě zkrátila moderní překlad Františka Fröhlicha a měla šťastnou ruku při výběru interpretů. Díky energickému, ale střízlivě civilnímu a psychologicky propracovanému projevu Vilmy Cibulkové v hlavní roli před námi vyvstává portrét inteligentní ženy, která nechce podléhat iluzím, ale ze své náročnosti vůči sobě, světu i svým partnerům učiní past, v níž sama uvízne. Její touha žít „s révovím ve vlasech“ neodkazuje ani tak k Nietzscheovu dionýsovskému titanismu jako spíš k radostnému bytí celistvého člověka, nesmrštěnému jen na sociální, profesní či genderové role a funkce. Jenže takhle žít nemůže ani s manželem, „odborníkem“ Tesmanem, kterého Lukáš Hlavica obdařuje měkkostí jeho oblíbených papučí, ani s bývalým milencem, „géniem“ Lovborgem, jehož závislost na alkoholu dokáže Ivan Trojan sugerovat ryze hlasovými prostředky. A když těhotná Heda nakonec pochopí, že přes svůj ostříží nadhled přece jen iluzím podléhala a navíc, že ji JUDr. Brack, další „odborník“ a v podání Viktora Preisse i dnešní machiavelistický „kmotr“, míní vydírat, sahá po pistoli, kterou stejně jako hrdost zdědila po svém otci. Když inscenaci Hany Kofránkové posloucháme, pochopíme, proč Ibsenovo dílo obdivoval James Joyce. Úchvatný temporytmus inscenace není totiž dán tokem replik, ale bystřinou jejich podtextu, strhujícím proudem na sebe narážejícího vědomí jednotlivých postav. Právem získala režisérka za tuto hru v roce 2002 naše nejvyšší rozhlasové ocenění Prix Bohemia a Vilma Cibulková o rok dříve titul Neviditelný herec.

Loni uplynulo rovné půlstoletí od obdobně ikonické události, k níž došlo na mistrovství světa v kopané v Chile. Čechoslováci tehdy překvapili celý fotbalový svět a pavoukem šampionátu prošli až do finále, přičemž vyřadili favorizované Španěly, Maďary i Jugoslávce. Památné osudy podceňovaných fotbalistů v zemi tvaru fazolového lusku nyní připomíná dvojalbum Stříbrní Chilané aneb Legenda žije. Na prvním cédéčku (Českou uličkou ke stříbru) ožívá jeden z nejslavnějších českých sportovních příběhů v umělecké dramatizaci, druhý disk (Chilané se vracejí) obsahuje jeho dokumentární zpracování.

Svého druhu unikátní publikace Jiřího Berounského se věnuje událostem politické historie novodobé České republiky. Maximálně věcně, faktograficky a objektivně je po jednotlivých letech zachyceno období vlád pravého a levého středu od voleb v roce 1992 do voleb v roce 2006. Rozsáhlý, nicméně přehledný věcný materiál informuje o oblasti politické, ekonomické, sociologické, kulturní, ale i o zákonodárství a kriminalitě. Vše doplňují přílohy a jmenný rejstřík. Kniha připomíná dnes už poněkud zapomenutá fakta spojená s nesnadným přechodem od totality k demokracii. Autor, komentátor Českého rozhlasu 6 a dříve Rádia Svobodná Evropa, shrnuje přístupnou formou politické dějiny daného období v rozsahu, který zatím v české historii a publicistice chybí. Publikaci je možné považovat za vhodné východisko pro studium prvních patnácti let nového státu.

Svého druhu unikátní publikace Jiřího Berounského se věnuje událostem politické historie novodobé České republiky. Maximálně věcně, faktograficky a objektivně je po jednotlivých letech zachyceno období vlád pravého a levého středu od voleb v roce 1992 do voleb v roce 2006. Rozsáhlý, nicméně přehledný věcný materiál informuje o oblasti politické, ekonomické, sociologické, kulturní, ale i o zákonodárství a kriminalitě. Vše doplňují přílohy a jmenný rejstřík. Kniha připomíná dnes už poněkud zapomenutá fakta spojená s nesnadným přechodem od totality k demokracii. Autor, komentátor Českého rozhlasu 6 a dříve Rádia Svobodná Evropa, shrnuje přístupnou formou politické dějiny daného období v rozsahu, který zatím v české historii a publicistice chybí. Publikaci je možné považovat za vhodné východisko pro studium prvních patnácti let nového státu.

Výběr nejlepších komentářů novináře Ferdinanda Peroutky. Unikátní a dosud nepublikované rozhlasové vstupy z počátečního, mimořádně krutého, období komunistického režimu v Československu. V roce 1951 se Ferdinand Peroutka v New Yorku stal jedním ze zakladatelů rozhlasové stanice Svobodná Evropa a jejím prvním ředitelem. Na rozhlasových vlnách hovořil k lidem doma každý týden řadu let. Jeho politické komentáře představují mimořádně zajímavou část poválečné publicistiky a jsou propojeny průvodním slovem a vysvětlivkami Jana Bednáře, vedoucího redaktora zahraničně politické rubriky Českého rozhlasu a držitele Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2012. Peroutkova zamyšlení nikterak nezastarávají. Naopak jsou nezbytným pramenem poznání české historie i událostí dneška. Unikátní komentáře nalezené v kalifornském archivu Svobodné Evropy zazněly poprvé v pořadu Názory a argumenty na ČRo 6.

Rodinná kronika zahrnuje osudy několika generací selského rodu z Podkrkonoší od počátku dvacátého století až po osmdesátá léta s využitím jedinečnosti reálných osudů, jež tvoří základ románu, kde se autorce podařilo vytvořit literárně hodnotné typy. Hlavními postavami románu jsou ženy trpící i milující, těžce se vyrovnávající s tíhou života, ale nikdy neklesající, předávající svým generačním nástupkyním (a nyní i čtenářům) neokázalé poselství o životě prožitém v souladu s vlastním svědomím, o důvěrném vztahu k blízkým, k zemi, k životu. "Kronika byla psána ve druhé polovině osmdesátých let minulého století především pro paměť rodu. K publikování byla nabídnuta koncem osmdesátých let, ale došlo pouze na malé ukázky v novinách. Dnes už bohužel ti, jimž byla kronika určena, jsou mrtvi. Snad se ale najdou čtenáři, jimž postavy zde vystupující připomenou jejich předky. A snad jim pomůže i jejich životní moudrost: sílu člověk může v každé době, i tak složité, jako je dnešní, čerpat z přírody."

Příběh Vzpoura mozků, ve kterém se posádka kosmické lodi Prométheus vrací z vesmírné výpravy a najde naši planetu okupovanou z větší části roboty, vycházel na pokračování v oblíbeném časopisu ABC v sedmdesátých letech. O jeho grafickou podobu se postaral malíř František Kobík a nikdo tehdy netušil, jak se příběh stane populární.

Dosud veřejně nepublikovaná Matznerova odborná práce. Tato hudebně-teoretická črta doplněná o soupis Kopelentových skladeb a podrobnou diskografii může být cenným pramenem k pochopení díla významného tvůrce české moderní klasické hudby. Michal Matzner (1978-2010) již na konzervatoři publikoval první kritické články a stal se nejmladším pravidelným přispěvatelem časopisu Hudební rozhledy. Jako student Ústavu hudební vědy FF UK se přednostně orientoval na hudbu 20. století (John Cage, Marek Kopelent, česká Nová hudba) v četných odborných pracích a slovníkových heslech. Během studia i po jeho úspěšném ukončení se zabýval nejrůznějšími aktivitami na poli praktické organizace hudebního života (VII. světový harfový kongres, mezinárodní koncert k oslavám 70. narozenin Václava Havla, hudební pořady na ČRo 3 - Vltava). Působil jako tiskovým mluvčí a dramaturg Festivalu komorní hudby Český Krumlov, dále jako dramaturg a producent v kulturní sekci Správy Pražského hradu (Hudba Pražského hradu a Jazz na Hradě). Po jeho předčasné smrti řekl prezident Václav Klaus v úvodu 67. koncertu: "Jazzy na Hradě budou pokračovat, ale Michal Matzner nám bude chybět a já bych byl velmi rád, kdybychom dnešní koncert věnovali jemu".

Závěrečný díl trilogie Milénium bezprostředně navazuje na díl druhý… Mikael Blomkvist najde na Zalaščenkově statku postřelenou Lisbeth Salanderovou spolu s těžce zraněným Alexandrem Zalaščenkem… Lisbeth plánuje pomstu.

Muži, kteří nenávidí ženy Dívka, která si hrála s ohněm Dívka, která kopla do vosího hnízda čte Martin Stránský Délka nahrávky je 46 hodin.

Existuje ještě český underground? Jak mnohotvárný či "mnohotvářný" dokáže být? Publikace představuje fenomén českého undergroundu na základě osudů jeho klíčových osobností. Unikátní rozhovory s deseti představiteli různých undergroundových generací (narozených v rozmezí let 1938-1983) jsou doplněny o historický kontext, doposud nezveřejněné fotografie a dobové dokumenty.Kniha volně vychází z pořadu Z historie undergroundu, který vysílal ČRo 6 v rámci cyklu Hovory o hledání. Tváře undergroundu - to jsou "podzemní celebrity" stojící mimo mediální hledáček. Seznamte se s Binnym Laneyem, Alfrédem, Londýnem, Skalákem, Silvou, Chmelákem, Mauglím, Lábusem, Davidem Puchernou a Rogem.Autentičnost knihy podporuje vložené CD z rozhlasového pořadu.

„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut.

obsah: Tatínek a drak lidožrout Tatínek a strašidelný dům Tatínek a olympijské hry Tatínek a čert Tatínek a mimozemšťani Napsal a vypráví Arnošt Goldflam popis: Audioverze knihy, která v roce 2005 získala cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu pro děti a mládež Délka audionahrávky je 58:48.

Audiokniha obsahuje celkem jedenáct vybraných a pravděpodobně nejznámějších příběhů, které spisovatel zadumané Šumavy zařadil do různých povídkových knih. Při jejich psaní čtenářům vylíčil skutečné události. Odehrály se v českém i německém prostředí, jsou veselé i smutné, někdy až osudově kruté. Jsou to příběhy ze Šumavy, která již zmizela, zůstaly po ní jen stopy v krajině, muzeích, archivech a knihovnách. S ní zmizely i nedotčené, tajemné a neprostupné hvozdy a močály tak barvitě Klostermannem popisované. Nám však jeho povídky i po více než stu letech připomínají, jak mohou v drsných podmínkách zhrubnout lidské charaktery a jak se i přes řadu těžkostí máme dnes po několika generacích až neskutečně dobře. Čte Jiří Hanák Délka mp3 nahrávky je 6 hodin.