Šulc-Švarc strana 8 z 40

Napínavý detektivní román ze současnosti, ve kterém vraždu mladé dívky vyšetřuje policistka silných nervů s mozkem šachisty, ale maximálně citlivá k osudu dívky, kterou zradili přátelé. V psychologicky napínavém detektivním románu srovnává autor dvě ženy. Krásnou a inteligentní mladou studentku, která se stane předčasně dospělou v pozlátkovém světě milionářů a celebrit. Lákavá budoucnost, která se před ní rýsuje, se definitivně rozpadne v okamžiku, kdy ji potká násilná smrt. Druhou hrdinkou románu je policejní vyšetřovatelka, která se snaží podle vlastních zkušeností pochopit, co hezkou chytrou dívku vtáhlo do nebezpečné hry na "pohřbívání panny".

Napínavý román o lidech, kteří emigrovali z Evropy do Austrálie a v tropických podmínkách Severního teritoria našli nový domov a smysl života.Román Stanislava Moce je založený na autobiografickém příběhu a zkušenostech z australského Severního teritoria. Je zajímavý pro každého zvídavého čtenáře i milovníka dobrodružné literatury. Autor sám na sobě poznal, že život dobrodruha nemá východisko, pokud své zkušenosti nepromění v lepší postoj ke světu a k životu.Stanislav Moc prožil v Austrálii vše, co může uspokojit touhu po dobrodružství a poznávání světa. Dostal se do Severního teritoria v době, kdy tu byla jen divočina s nekonečnou buší a deštnými pralesy na pobřeží. Pracoval na vládní farmě pro chov buvolů, dostal se do domorodých vesnic, vyměřoval silnici do přírodní rezervace Kakadu. Oblast Darwinu byla neznámá země a platila v ní i neznámá pravidla. Když se nedodržela, okamžitě šlo o život. Nebezpečná dobrodružství u protinožců tvoří napínavý a bohatý děj celé knihy, ale k překvapení čtenáře život dobrodruha nemá východisko: buď musí skončit, nebo se člověk musí změnit. Autor se včas rozhodl pro druhou možnost, na rozdíl od některých svých souputníků, kteří jako on emigrovali na druhý konec světa. Když se v Sydney oženil a založil rodinu, Austrálie se stala jeho šťastným osudem.

Iva Lecká si pro svoji knihu vybrala příběh opuštěných manželek. Kateřina je rozvedená a má syna Milana. Dana je na tom stejně a má dvojčata Agátu a Beátu. Třetí Jana žije po rozvodu s dcerou Eliškou. Všechny tři mají společné to, že byly manželkami Milana a musejí samy vychovávat jeho děti. Jejich tchyně se na rozdíl od Milana nepřestala s bývalými snachami stýkat a je dokonce jejich přítelkyní. Tento nevídaný úkaz se dá vysvětlit tím, že Květa je bohatá a snachy jí nelezou na nervy. Její manžel geolog byl podobný samorost jako Milan, ale s Květou se nerozvedl. Na prospektorské výpravě se ztratil a byl prohlášen za mrtvého. Květě náhle spadlo do klína obrovské jmění v akciích ropných společností, a když Milan dosáhl plnoletosti, stal se multimilionářem i on. Květa svého syna hlídá, aby peníze nepromrhal v bláznivém podnikání, radí mu a pomáhá, ale v roli milence a rozsévače ho uhlídat nemůže. Milan se nechtěl ženit, ale musel. A když se mu narodil potomek, zodpovědně se rozvedl. V jeho životě už byla další žena, kterou právě šíleně miloval, a proto ji přivedl do jiného stavu. Květa dbá na to, aby její snachy a vnoučata dostávaly vysoké alimenty, ale přesto má hrůzu, jak vše dopadne, protože Milan bude v sňatkové šňůře pokračovat. A že ho nikdo nezastaví, tím si je jistá, protože má geny po svém otci. Milan je mužný, pro ženy přitažlivý, navíc inteligentní, zábavný a citlivý až do chvíle, než se ozvou potomci. Pohár trpělivosti Milanových bývalých manželek přetekl, když přivedl do jiného stavu studentku Evu, která je sestřenicí Jany. Teď už musí přijít trest. Domluví se s tchyní Květou, že společně s ní vyrazí na dovolenou a všechny děti nechají Milanovi na krku. Samozřejmě že plán se jim částečně vymkne z rukou a další humorné zápletky a gagy jsou toho důkazem. Lecká jimi hýří ještě víc než ve svých předchozích knihách a překvapí i postřehy o dnešních manželstvích a ambicích moderních žen. Jako v každém povedeném románu s nadsázkou to s žádnou postavou nedopadne špatně, ale jak román skončí a kolik překvapení se na závěr vyrojí, čtenářům prozrazovat nebudeme, protože to je to pravé koření Dámské jízdy s Milanem.

Iva Lecká si pro svoji knihu vybrala příběh opuštěných manželek. Kateřina je rozvedená a má syna Milana. Dana je na tom stejně a má dvojčata Agátu a Beátu. Třetí Jana žije po rozvodu s dcerou Eliškou. Všechny tři mají společné to, že byly manželkami Milana a musejí samy vychovávat jeho děti. Jejich tchyně se na rozdíl od Milana nepřestala s bývalými snachami stýkat a je dokonce jejich přítelkyní. Tento nevídaný úkaz se dá vysvětlit tím, že Květa je bohatá a snachy jí nelezou na nervy. Její manžel geolog byl podobný samorost jako Milan, ale s Květou se nerozvedl. Na prospektorské výpravě se ztratil a byl prohlášen za mrtvého. Květě náhle spadlo do klína obrovské jmění v akciích ropných společností, a když Milan dosáhl plnoletosti, stal se multimilionářem i on. Květa svého syna hlídá, aby peníze nepromrhal v bláznivém podnikání, radí mu a pomáhá, ale v roli milence a rozsévače ho uhlídat nemůže. Milan se nechtěl ženit, ale musel. A když se mu narodil potomek, zodpovědně se rozvedl. V jeho životě už byla další žena, kterou právě šíleně miloval, a proto ji přivedl do jiného stavu. Květa dbá na to, aby její snachy a vnoučata dostávaly vysoké alimenty, ale přesto má hrůzu, jak vše dopadne, protože Milan bude v sňatkové šňůře pokračovat. A že ho nikdo nezastaví, tím si je jistá, protože má geny po svém otci. Milan je mužný, pro ženy přitažlivý, navíc inteligentní, zábavný a citlivý až do chvíle, než se ozvou potomci. Pohár trpělivosti Milanových bývalých manželek přetekl, když přivedl do jiného stavu studentku Evu, která je sestřenicí Jany. Teď už musí přijít trest. Domluví se s tchyní Květou, že společně s ní vyrazí na dovolenou a všechny děti nechají Milanovi na krku. Samozřejmě že plán se jim částečně vymkne z rukou a další humorné zápletky a gagy jsou toho důkazem. Lecká jimi hýří ještě víc než ve svých předchozích knihách a překvapí i postřehy o dnešních manželstvích a ambicích moderních žen. Jako v každém povedeném románu s nadsázkou to s žádnou postavou nedopadne špatně, ale jak román skončí a kolik překvapení se na závěr vyrojí, čtenářům prozrazovat nebudeme, protože to je to pravé koření Dámské jízdy s Milanem.

Dva příběhy o posedlosti láskou. V prvním jí více podléhají ženy a v druhém muži. Obě hrdinky příběhu Po čem všichni marně toužíme myslí na muže od puberty, kvůli lásce vyváděly ztřeštěnosti, ale jak narůstají jejich zkušenosti a touha po opravdovém zamilování, mají někdy pocit, že snowboard je lepší než sex. Nataša a její teta Róza jsou černé ovce rodiny. Róza utekla ženichovi od oltáře do Paříže, a když se z nešťastného zemědělce stál v restitucích bohatý statkář, vrátila se k němu a před zraky šokovaných sousedů se za něj provdala. Její neteř Nataša si buduje kariéru v obchodní firmě a vede prozatím planý život. Dál než k nepovedenému sexu se nedostala. Dusí v sobě touhu po chlapovi, který by ji miloval, ale takoví muži nejspíš vymřeli. Vzbouří se proti všem svým dosavadním milencům jako kdysi její teta a uteče k ní na venkov. Společně čekají na statku, co se stane s muži, až se přiblíží konec světa, jak předpověděli Mayové. V druhém příběhu dominuje láska na první pohled, oslnění krásou zbožňovaného idolu a nakonec zklamání devatenáctiletého Richarda. To vše ho vykolejí tak, že se doslova potácí mezi přeludy a realitou.

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.

Básnická kniha Jiřího Žáčka je lyrickou zpovědí ze začátku 21. století. Myslete hlavou i srdcem. Básníci by měli co nejméně psát o sobě a co nejvíce o druhých. Vždyť narcisů pobíhá po světě víc než dost. Nebýt zahleděný do vlastního nitra dává básníkům právo na život i ve světě, kde je poezie ohrožený druh. Rodíme se do celoplanetárního blázince. Když se našim rodičům podaří skutečný stav světa před námi úspěšně utajit a uchránit nás před všemožnými nástrahami, můžeme mít pocit, že jsme prožili pěkné dětství, a uchovat si duševní zdraví až do věku, kdy budeme dostatečně odolní a otrlí, abychom pravdu o nejlepším z možných světů ve zdraví přežili. Svět by mohl být báječným místem k narození, ale rodí se do něj příliš mnoho kazisvětů. Lidem se nechce přemýšlet, proto se z poezie stal ohrožený druh. A nejen z poezie. Filozofy nahradili ekonomové, největší míroví experti jsou generálové, o lásce nás poučují sexuologové a místo poezie máme reklamní slogany. O tom všem vypovídají verše básnické knihy Třetí poločas.

Ve třetí knize "Čistých radostí" Údolí nejčistších radostí o mnoho moudřejší Nat Jessel líčí dál své osudy se sympatickým smyslem pro humor. V životě se s ideálním štěstím většinou míjel, ale byl docela spokojený, že se usadil v Kanadě. Nečekané události v rodině ho však donutí, aby se opět vydal na cesty. Nejprve hledá posádku havarovaného letadla v divočině obývané indiány a Eskymáky, odkud si přiveze malamuta, a s ním putuje až do Cedar City. Aljašský pes se jmenuje Lord a v Utahu i Arizoně je mu pořádně horko stejně jako Natovi při různých prekérních příhodách, které má Lord na svědomí. Hlavní otázkou pro oba ovšem zůstává, zda se vrátit do Kanady, nebo zůstat na americkém Jihozápadě. Nat o tom tak jako vždycky nechá rozhodnout ženu, kterou nikdy nepřestal milovat.

Zábavná a vtipná rodinná kronika je volným pokračováním Robina po deseti letech. Robin Druhý Zdeny Frýbové je pokračováním jejího bestseleru Robin po deseti letech. Vnučkám vypravěčky Anince a Karince je proto už deset let, svérázné tetičce Haně je přes osmdesát, pejskové z první knihy Robin a Batul zemřeli, ale jejich nástupci - foxteriér Robin Druhý, skotští teriéři Edy a Tony a nalezenec Jean-Paul - si s nimi v ničem nezadají. Nyní žije rozvětvená rodina společně ve velké vile, kde je dostatek prostoru pro legraci, dobrodružství i šťastně končící dramata, na kterých se podílejí zejména obě holčičky a všichni psi. Zábavná, vtipná a rozverná rodinná kronika plyne v laskavé atmosféře, v níž se všichni navzájem milují, všichni navzájem si jdou na nervy, ale co především: přes všechny maléry a svízele se dokážou přenášet s humorem.

Abeceda Domácí slabikář provede malé čtenáře celou abecedou. S každým písmenem si děti spojí věci kolem sebe, které k němu patří. Vše ze světa přírody a lidí, co kdo dělá a co kdo umí a také každé slovo začíná nějakým písmenem abecedy. Tak se dá každé písmeno dobře poznat a zapamatovat v básničkách, říkankách, hádankách i podle barevných obrázků Olgy Ptáčkové. Básničky, říkanky a hádanky s barevnými obrázky přidávají ke každému písmenu jeho slova a ta slova se spojují v řeč, která se dá číst a psát. Až si zahrajete s domácím slabikářem hru na abecedu, která z písmen skládá různá slova, budete znát i tuto básničku: A B E C E D A Volám tátu, mámu, dědu: Já už umím abecedu. Mami, tati, to jsem rád - já už umím číst a psát!

V posledním desetiletí 13. století se Václav II. stal nejmocnějším evropským panovníkem. V Žebrákovi se stříbrnou holí autorka vylíčila jeho rozporuplnou osobnost, která se projevovala opatrností, úzkostlivostí, předvídavostí a zároveň chorobnou ctižádostivostí a obrovskou touhu vyrovnat se svému legendárnímu otci Přemyslu II., kterého na vrcholu své vlády překonal a dosáhl pro České království více než on. Panování Václava II. v letech 1291-1304 patří k nejúspěšnějším údobím českého království. Václav na rozdíl od svého otce Přemysla nebyl nikdy mužem meče, jeho zbraní byla síla ducha a diplomatická obratnost. Bez války a krveprolévání spojil svou zemi s Polskem v mohutnou říši a ke dvěma královským korunám připojil pro svého syna i třetí uherskou. Čas jeho vlády je dobou politických intrik a nesmírného růstu bohatství Čech po objevení ložisek stříbra v Kutné Hoře, které bývá srovnáváno se zlatou horečkou v Kalifornii. Postavu Václava II. vykreslila autorka jako výjimečnou a rozporuplnou osobnost, propadající erotické náruživosti, chorobné ctižádosti a touze vyrovnat se legendárnímu otci, ale také jako rozvážného a předvídavého panovníka, jenž svou nebojovnou taktikou uštědřil zdrcující porážku římskému králi Albrechtovi při obraně Kutné Hory. Historickou látku autorka čerpala i z první česky psané kroniky takřečeného Dalimila, jenž vystupuje mezi hlavními postavami románu a pro čtenáře je rozkryta jeho záhadná anonymita vzdělance a umělce blízkého trůnu.

Román Mecenáš v obnošené vestě je o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Jeho umělecký a osobní život od raného dětství zachytila Valja Stýblová v díle Lužanská mše. V jejím novém románu vystupuje Hlávka jako mecenáš na odpočinku, v obnošené vestě, který už má za sebou mimořádně plodný život nejen v počtu staveb, které provedl ve Vídni, Černovcích, v Praze, v Itálii a jinde. Byl také jedním z posledních výrazných architektů církevních chrámů. Vydělal svou prací architekta a stavitele pohádkové bohatství, překonal zákeřnou chorobu, která ho upoutala na invalidní vozík, a zase se postavil na vlastní nohy. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích.Právě v této době začíná nový román Valji Stýblové. Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti.V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlavkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.

V románu zachytila Zdena Frýbová kořeny českého mafiánství, které sahají hluboko až do poválečné doby. Rodina Bohuslava Panenky snila odjakživa hokynářský sen o zázračném společenském vzestupu, o zbohatnutí a obklopení se přepychem, který to vše potvrdí. Předlistopadový král veksláků, zlodějů a šmelinářů "pan Barry" dovedl tento rodinný sen k směšné dokonalosti. Pochopil, že potřebuje peníze nejen k blahobytu, ale i k ovládání politicky a ekonomicky vlivných lidí, korumpování a využívání lidské bezcharakternosti a závisti pro své zájmy. Rád si kupuje nejen ženy, ale i luxus, který se jim líbí. Možná byl kdysi člověkem normálně citlivým, který své ego a sobectví udržuje v mezích, ale ve zhoubném víru šedé ekonomiky se v něm všechno patologicky změnilo. Jako bůh milostivě ochraňuje svou rodinu, pro některé lidi má infantilní slabost, a současně dokáže být bezohledný, krutý a zaslepený. Tato rozpolcenost, která se v románě ukazuje barvitým řetězem bizarních zápletek a psychologických zvratů, je motorem Barryho úspěchů. Jakmile mu však peníze a moc dovolí vystoupit ze svého polosvěta do normální společnosti, kterou by ve svém velikášství také rád ovládal jako své veksláky, šmelináře a zkorumpované úředníky, jeho rozpolcenost ho sráží do propasti, zůstane zoufale sám a zbude mu jen žíravá lítost nad troskami svého pokřiveného světa.

V románu zachytila Zdena Frýbová kořeny českého mafiánství, které sahají hluboko až do poválečné doby. Rodina Bohuslava Panenky snila odjakživa hokynářský sen o zázračném společenském vzestupu, o zbohatnutí a obklopení se přepychem, který to vše potvrdí. Předlistopadový král veksláků, zlodějů a šmelinářů "pan Barry" dovedl tento rodinný sen k směšné dokonalosti. Pochopil, že potřebuje peníze nejen k blahobytu, ale i k ovládání politicky a ekonomicky vlivných lidí, korumpování a využívání lidské bezcharakternosti a závisti pro své zájmy. Rád si kupuje nejen ženy, ale i luxus, který se jim líbí. Možná byl kdysi člověkem normálně citlivým, který své ego a sobectví udržuje v mezích, ale ve zhoubném víru šedé ekonomiky se v něm všechno patologicky změnilo. Jako bůh milostivě ochraňuje svou rodinu, pro některé lidi má infantilní slabost, a současně dokáže být bezohledný, krutý a zaslepený. Tato rozpolcenost, která se v románě ukazuje barvitým řetězem bizarních zápletek a psychologických zvratů, je motorem Barryho úspěchů. Jakmile mu však peníze a moc dovolí vystoupit ze svého polosvěta do normální společnosti, kterou by ve svém velikášství také rád ovládal jako své veksláky, šmelináře a zkorumpované úředníky, jeho rozpolcenost ho sráží do propasti, zůstane zoufale sám a zbude mu jen žíravá lítost nad troskami svého pokřiveného světa.

Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly. Tři příběhy dospělých očima dětí vypráví autorka tajuplně a napínavě, jako když hledáme rozluštění skrytého poselství. Spojit lásku a manželství je úplně přirozené, ale málokdo si připustí, že to může být i nebezpečné. Viktorie a Rudolf se vášnivě zamilovali, spálili za sebou mosty, aby spolu mohli žít bez stínů minulosti. Do manželství vložil každý úplně jinou lásku. Viktorie viděla její smysl v rodině, Rudolf si z manželství vytvořil ostrov, kam se vracel do bezpečí z bohémského prostředí muzikantů. Byl pyšný na své dva syny, na atraktivní manželku, která jako advokátka zajišťovala hlavní příjmy rodiny, žil si zcela svobodně a neměl jediný důvod tuto idylu ničit. A přesto jejich manželství skončilo katastrofou. Rudolf odešel za hlasem svého srdce a Viktorii odlákal syny k nové partnerce. Jak se v takové rozpolcenosti mají děti orientovat? Ještě složitější osud má Hana. Jméno svého otce nezná, její matka je svobodná a žije s bohatým vdovcem. Velkouzenáři patří domy a restaurace a jednoho mladého číšníka, který býval bezdomovcem, ožení se svou milenkou. Dal mu zaměstnání, našel mu manželku a s ní i dítě, které se brzy narodí. Řezník má čtyři dospělé syny a jednou jim bude patřit firma a jeho majetek. Bastard nic z toho nemůže dostat, i když řezníkovi jako by vypadl z oka, ale aspoň získá rodinu. Haně se takové řešení vztahů dospělých líbí, má konečně otce, dostala se na gymnázium, miluje ji syn místního podnikatele, ale i tato náhražka skutečné rodiny se rozdrolí sobectvím dospělých. Hana zůstane sama s kukaččím bratříčkem a přísahá si, že se nikdy nevdá. Třetí příběh se týká dívky stejně staré jako Hana. Přivede ji do jiného stavu falešný milenec, ženatý, s pestrou minulostí a několika nemanželskými potomky a její spořádaná rodina dítě hříchu nechce. Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly.

Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly. Tři příběhy dospělých očima dětí vypráví autorka tajuplně a napínavě, jako když hledáme rozluštění skrytého poselství. Spojit lásku a manželství je úplně přirozené, ale málokdo si připustí, že to může být i nebezpečné. Viktorie a Rudolf se vášnivě zamilovali, spálili za sebou mosty, aby spolu mohli žít bez stínů minulosti. Do manželství vložil každý úplně jinou lásku. Viktorie viděla její smysl v rodině, Rudolf si z manželství vytvořil ostrov, kam se vracel do bezpečí z bohémského prostředí muzikantů. Byl pyšný na své dva syny, na atraktivní manželku, která jako advokátka zajišťovala hlavní příjmy rodiny, žil si zcela svobodně a neměl jediný důvod tuto idylu ničit. A přesto jejich manželství skončilo katastrofou. Rudolf odešel za hlasem svého srdce a Viktorii odlákal syny k nové partnerce. Jak se v takové rozpolcenosti mají děti orientovat? Ještě složitější osud má Hana. Jméno svého otce nezná, její matka je svobodná a žije s bohatým vdovcem. Velkouzenáři patří domy a restaurace a jednoho mladého číšníka, který býval bezdomovcem, ožení se svou milenkou. Dal mu zaměstnání, našel mu manželku a s ní i dítě, které se brzy narodí. Řezník má čtyři dospělé syny a jednou jim bude patřit firma a jeho majetek. Bastard nic z toho nemůže dostat, i když řezníkovi jako by vypadl z oka, ale aspoň získá rodinu. Haně se takové řešení vztahů dospělých líbí, má konečně otce, dostala se na gymnázium, miluje ji syn místního podnikatele, ale i tato náhražka skutečné rodiny se rozdrolí sobectvím dospělých. Hana zůstane sama s kukaččím bratříčkem a přísahá si, že se nikdy nevdá. Třetí příběh se týká dívky stejně staré jako Hana. Přivede ji do jiného stavu falešný milenec, ženatý, s pestrou minulostí a několika nemanželskými potomky a její spořádaná rodina dítě hříchu nechce. Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly.