Togga strana 18 z 19

Kniha představuje jednu z nejvlivnějších současných teorií vývoje intelektu, jejímž jádrem je odlišení kulturně specifických a ve všech kulturách přítomných mechanismů ovlivňujících rozvoj intelektu dítěte. Autorem této teorie je současný izraelský psycholog Reuven Feuerstein. Pozornost je dále věnována Feuersteinovu programu instrumentální obohacování, který se i v českém prostředí s úspěchem užívá pro systematickou výuku myšlení ale i jako součást didaktických plánů orientovaných na multikulturní vzdělávání. Autorka seznamuje s jeho obsahem (včetně obrazového materiálu), s doporučeními pro jeho efektivní užívání i se závěry hodnocení jeho efektivity ve školní v praxi. Kniha je vhodná pro studenty psychologie, speciální pedagogiky, učitelství a příbuzných oborů. Je také vhodným materiálem pro profesionály nebo rodiče, kteří program instrumentální obohacování znají a při práci nebo hře se svými dětmi užívají.

Výpravná obrazová publikace v anglickém jazyce vychází u příležitosti padesátého výročí založení Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Kniha obsahuje historii působení českých egyptologů při záchraně archeologických památek v Núbii pod záštitou UNESCO v roce 1960 před zatopením tamní oblasti po dostavbě Vysoké ausuánské přehrady. Dále dokumentuje práce na českých archeologických koncesích na pyramidovém poli v Abusíru a v Západní poušti. Cenný je kompletní soupis expedicí Českého egyptologického ústavu do Egypta a chronologický přehled egyptských dějin. Vedle historicky hodnotných fotografií z průběhu posledních padesáti let kniha zároveň přináší výběr nejvýznamnějších nálezů z vykopávek českých egyptologů, které budou v průběhu roku 2008 vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře, v Muzeu Núbie v Asuánu a v pražském Lichtenštejnském paláci.

Předdynastická a Archaická doba byla mnohem významnější etapou v dějinách starého Egypta, než by se na první pohled mohlo zdát. Došlo k završení sjednocovacího procesu země a vzniku státu, jehož stabilita sice byla ještě křehká, ale který vytvořil podmínky pro další rozvoj staroegyptské společnosti. Je však třeba dodat, že šlo o velmi rychlý a dynamický vývoj. Centralizace státní moci kráčela ruku v ruce s vytvářením redistribučního systému a obojí pak s rozvojem písma, kterému v počátečních formativních procesech připadla zvlášť významná role. Vykrystalizovaly a ustálily se také základní náboženské představy o Egyptu jako zemi stvořené uprostřed chaosu bohy a od nich obdařené řádem. Jedinečné postavení krále, boha žijícího na zemi, prostředníka mezi světem lidí a bohů a záruky trvání božského řádu, bylo úhelným a zároveň inspirujícím kamenem společnosti. Dalším významným impulsem k rozvoji umění se staly představy o posmrtném životě a různé pohřební zvyky a obřady. I když svébytné staroegyptské umění vyrůstalo z domácích kořenů, nevyvíjelo se v naprosté izolaci od okolního světa. Už v tomto období existují postupně se množící doklady o kontaktech jak s africkým vnitrozemím, tak s předovýchodní oblastí, jak dokládá např. motiv na noži z Džebel el-Araku. Tyto procesy a celkové společenské prostředí Egypta na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. nejen vytvářely velmi příznivé podmínky k rozvoji umění, ale zároveň umění stimulovaly a ovlivňovaly jeho základní formy. Je v něm patrné hledání a prosazování řádu, vyváženého uspořádání, symetrie a celkové harmonie. Jeho nedílnou součástí bylo pojetí perspektivy, pro umění starého Egypta tak charakteristické. Už v této době byly položeny základy uměleckého kánonu, který přetrval tisíciletí.

Autorem knihy je Mgr. Vlastislav Matoušek, PhD., skladatel, etnomuzikolog, koncertní umělec, pedagog a známý multiinstrumentalista. Publikace je mezioborovou prací na rozmezí hudební teorie a etnomuzikologie a jde o první titul tohoto zaměření a rozsahu v české muzikologické literatuře. Součástí knihy jsou 2 zvukové kompaktní disky (CD) s celkem 64 nahrávkami v celkové délce 154 minut. Autor vychází ze svých bohatých znalostí hudby oblastí tibetské, japonské, africké, arabské a dalších, získaných studiem i poznáváním hudební praxe přímo na místě při příležitosti studijních pobytů v některých z uvedených oblastí. Vzhledem k současnému zájmu veřejnosti o etnickou hudbu je tato práce nepochybně zajímavým čtením pro široký okruh čtenářů.

Autorem knihy je Mgr. Vlastislav Matoušek, PhD., skladatel, etnomuzikolog, koncertní umělec, pedagog a známý multiinstrumentalista. Publikace je mezioborovou prací na rozmezí hudební teorie a etnomuzikologie a jde o první titul tohoto zaměření a rozsahu v české muzikologické literatuře. Součástí knihy jsou 2 zvukové kompaktní disky (CD) s celkem 64 nahrávkami v celkové délce 154 minut. Autor vychází ze svých bohatých znalostí hudby oblastí tibetské, japonské, africké, arabské a dalších, získaných studiem i poznáváním hudební praxe přímo na místě při příležitosti studijních pobytů v některých z uvedených oblastí. Vzhledem k současnému zájmu veřejnosti o etnickou hudbu je tato práce nepochybně zajímavým čtením pro široký okruh čtenářů.

Kniha přináší metodologicky zcela nový pohled na Kunderovu románovou tvorbu: vyhýbá se jak přebírání a dovysvětlování interpretací, které svým dílům přisuzuje Kundera sám, tak i používání Kunderových próz pro ilustraci sdělení, že ta či ona teorie funguje i na jeho díla. Češkův přístup je založen na důsledné motivické analýze, při níž z jednotlivých motivů vystupují více či méně souvislé trsy a celky ustálených významových spojení. Práce ukazuje, jak je Kunderův románový svět ustálen kolem několika centrálních témat, ale zároveň jak tato témata procházejí v průběhu jeho vývoje zajímavými posuny a transformacemi a nabývají rozdílných významů právě tím, že je možné je vnímat jako variace motivů vytvořených už v dílech předchozích. Takto směřující interpretace nabízí vhled do Kunderova psaní, který je zcela odlišný od dosavadních psychologizujících či popisně výkladových monografií.

Komplexně pojaté dílo, které nemá obdobu ve světové organologické a hudebně ikonologické literatuře. Publikace obsahuje kromě jiného také: poprvé publikovaný unikátní otisk Zarlinovy systematiky hudebních nástrojů z roku 1588, poprvé publikovaný soubor 13 ikonografických map Julia Rühlmanna z roku 1882 (unikát v evropském kontextu) a první kompletní soupis knižních publikací o hudebních nástrojích na našem území (přibližně 500 titulů).

Komplexně pojaté dílo, které nemá obdobu ve světové organologické a hudebně ikonologické literatuře. Publikace obsahuje kromě jiného také: poprvé publikovaný unikátní otisk Zarlinovy systematiky hudebních nástrojů z roku 1588, poprvé publikovaný soubor 13 ikonografických map Julia Rühlmanna z roku 1882 (unikát v evropském kontextu) a první kompletní soupis knižních publikací o hudebních nástrojích na našem území (přibližně 500 titulů).

Básnická sbírka Elegie z Duina pražského německého básníka Rainera Marii Rilka doposud nebyla v českém jazykovém prostředí komplexně zpracována. Pokus o její fenomenologickou interpretaci poukazuje na filosofické předpoklady některých klíčových motivů v myšlení F. Nietzscheho. Postupný výklad všech deseti elegií se koncentruje kolem pojmů anděla, milenců, noci, smrti, dětství, neviditelna, v nichž promlouvají klasická témata západní filosofie. Základním pojmem je proměna, která se dotýká základů lidskosti a Rilke v naší interpretaci ukazuje, že člověk doposud nebyl lidský.

Kniha zavádí dnešního čtenáře do dramatické doby počátku třicetileté války a je průvodcem po labyrintu myšlenkového světa 17. století, v němž bylo poselství obrazové, textové a hudební roviny letáku předáváno i vnímáno poněkud odlišným způsobem než dnes. Na základě důkladného studia dobových pramenů představuje autorka jak historii a funkce letáku jako komunikačního média v českém a německém jazykovém prostoru, tak galerii podob Fridricha Falckého, kterou vytvářeli česko-falčtí i císařští autoři, rytci, tiskaři a nakladatelé první třetiny 17. století. S ohledem na historický kontext se zabývá mediálním obrazem Fridricha Falckého jako falckraběte, krále, vzdorokrále, vyhnance i symbolu naděje. Naposled uvedená podoba "zimního krále" zahrnuje tisky s prorockou tematikou, které přidělovaly Fridrichovi a jeho potomkům významné místo v božském plánu spásy a kolovaly zejména v kruzích české pobělohorské emigrace. Jejich horlivým čtenářem i šiřitelem byl také Jan Amos Komenský. Součástí práce jsou soupisy více než čtyř stovek letáků, přehledné tabulky s údaji o původcích a provenienci tisků, edice pramenů a velký počet vyobrazení.

Dvě společně vydávané monografie pojí dílo jedné z ikon francouzského strukturalismu Rolanda Barthese. Jak již jejich názvy napovídají (Zotročený mýtus, Od ideologii k fantasmatu), každý z autorů je pojednává z jiného hlediska: teorie ideologie a psychoanalýza slouží jako komplementární hledisko k dekompozici moderních mýtů a strukturalismu (jako i opačně). Rozmanité dílo Rolanda Barthese je ale také možné vyznačit setrvalým zaměřením k psaní, zápisu, rukopisu. Toto ústřední téma je také vyznačeno v aluzivním názvu kompletu (Popis jednoho zápisu). Tento název může budit dojem (patrně pouze na první pohled) drobného přeřeknutí (škobrtnutí v promluvě). Avšak i tento rys je nedílnou součástí emfatického gesta psaní.

Monografie se na pozadí otázky fikčnosti literárního díla pokouší představit fenomenologickou perspektivu na literaturu. Kniha je rozdělena do tří částí. První část představuje fenomenologický výklad poetiky V. Šklovského a J. Mukařovského a stanovuje základní směr fenomenologického přístupu k literatuře. Druhá část má formu kritického dialogu (polemika se dotýká především tzv. teorie fikčních světů: B. Doležel, R. Ronenová), na jehož základě autor rozpracovává klíčová témata charakteristická pro současné myšlení o literatuře (psaní, interpretace, reprezentace, "svět literárního díla" ad.). Poslední část pak zúročuje předešlé výklady a v návaznosti na fenomenologii Jana Patočky podává výklad fenoménu fikce a fenoménu literatury.

Básnická sbírka Elegie z Duina pražského německého básníka Rainera Marii Rilka doposud nebyla v českém jazykovém prostředí komplexně zpracována. Pokus o její fenomenologickou interpretaci poukazuje na filosofické předpoklady některých klíčových motivů v myšlení F. Nietzscheho. Postupný výklad všech deseti elegií se koncentruje kolem pojmů anděla, milenců, noci, smrti, dětství, neviditelna, v nichž promlouvají klasická témata západní filosofie. Základním pojmem je proměna, která se dotýká základů lidskosti a Rilke v naší interpretaci ukazuje, že člověk doposud nebyl lidský.

Paul Klee, který je vedle P. Picassa asi největším výtvarníkem 20. století, byl činný i na poli literárním. Antologie jeho klíčových textů z let 1900-1929 zahrnuje recenze výstav, příležitostné texty na počest malířských kolegů a hlavně teoretické traktáty osvětlující základní formální principy jeho malířské tvorby. Kleeovy texty jsou doplněny překladem manifestu Bauhausu od Waltera Gropia a pozoruhodným pokusem o filosofickou reflexi Kleeova malířství z pera Martina Heideggera, jehož poznámky z pozůstalosti představují skutečnou raritu.

V historickém nahlížení na hudbu se setkáváme s názorem, že dokonalý citový prožitek z hudebního díla má pouze ten, kdo hudbě "rozumí". Atraktivnost a neutuchající zájem o hudební pořady, při nichž je posluchačům rozkrývána specifičnost "hudební řeči" velkých skladatelských osobností, svědčí o tom, že umění chápat a porozumět hudbě různých stylů, žánrů a epoch není doménou jen hudebních profesionálů. Dnes již legendární cykly L. Bernsteina s Newyorskou filharmonií či V. Neumanna s Českou filharmonií jsou reprezentativním typem spojení hudební teorie a praxe na základě analytického výkladu. Předkládaná kniha, v současnosti jediná tohoto zaměření, provází čtenáře srozumitelnou formou širokou problematikou hudební analýzy, jejímž smyslem je v nejobecnějším slova smyslu odhalit, jak je skladba udělána, co je na ní cenné, jedinečné, co vyjadřuje a sděluje.

Kniha zavádí dnešního čtenáře do dramatické doby počátku třicetileté války a je průvodcem po labyrintu myšlenkového světa 17. století, v němž bylo poselství obrazové, textové a hudební roviny letáku předáváno i vnímáno poněkud odlišným způsobem než dnes. Na základě důkladného studia dobových pramenů představuje autorka jak historii a funkce letáku jako komunikačního média v českém a německém jazykovém prostoru, tak galerii podob Fridricha Falckého, kterou vytvářeli česko-falčtí i císařští autoři, rytci, tiskaři a nakladatelé první třetiny 17. století. S ohledem na historický kontext se zabývá mediálním obrazem Fridricha Falckého jako falckraběte, krále, vzdorokrále, vyhnance i symbolu naděje. Naposled uvedená podoba "zimního krále" zahrnuje tisky s prorockou tematikou, které přidělovaly Fridrichovi a jeho potomkům významné místo v božském plánu spásy a kolovaly zejména v kruzích české pobělohorské emigrace. Jejich horlivým čtenářem i šiřitelem byl také Jan Amos Komenský. Součástí práce jsou soupisy více než čtyř stovek letáků, přehledné tabulky s údaji o původcích a provenienci tisků, edice pramenů a velký počet vyobrazení.