Univerzita Karlova strana 12 z 22

Publikace je dílem studentů a kolegů Jana P. Kučery, který třicet let působil na katedře politologie FSV UK. Kniha proto zahrnuje texty věnující se problematice, s níž docent Kučera spojil svou přednáškovou i výzkumnou činnost. K nim patří studie M. Skovajsy a J. Dopierally věnované Richardu Wagnerovi a analýzy vztahující se k českým dějinám, jako jsou práce o českém údělu od D. Brabce a o politickém stranictví v českých zemích před rokem 1918 od J. Staubera. Zájemci o české dějiny 20. století zde najdou i text týkající se kontaktů T. G. Masaryka s Willou Catherovou z pera P. Justa či obsáhlou studii V. Smetany přibližující přítomnost Rudé armády v Československu v roce 1945. Své místo zde našla i analýza formování středoevropské identity od L. Cabady a studie současné ruské inteligence M. Romancova. Nechybí ani zamyšlení nad konceptem svobodné společnosti, jejímž autorem je K. B. Müller, či úvahy o ideologickém zakotvení fašismu J. Charváta, které doplňuje filozoficko-marsologická literárně zacílená úvaha J. Mlejnka. Stranou zájmu nezůstala ani témata vztahující se k Francii (příspěvek věnovaný národní identitě Nice z pera M. Perottina) či studie o světovém vlivu Velšanů B. Říchové. Publikaci uzavírá politicko- geografická analýza globálně nejoblíbenějšího sportu fotbalu spoluautorů M. Riegla a B. Doboše.

Všudypřítomný jazyk hodnocení a bodování zásadně změnil naše vnímání hodnoty a statusu. Vzestup kvantifikace vytvořil a posílil sociální hierarchie a kvalitativní rozdíly proměnil v kvantitativní nerovnosti. Ačkoli původním záměrem mohlo být budování důvěry a transparentnosti, Steffen Mau ukazuje, jak se metriky ve skutečnosti staly formou sociálního podmiňování. Tato aktuální analýza zhoubného vlivu kvantifikace zaujme studenty a vědce napříč společenskými vědami, stejně jako každého, koho zajímá kult čísel a jeho dopad na naše životy a dnešní společnost.

Transdisciplinární učebnice Rozhodujeme se s podporou je mimořádným počinem. Kotví v hodnotách a propojuje příběhy lidí s postižením a nejnovější vědecké poznatky. Rozhodování s podporou pomáhá dosahovat rovnosti před zákonem podle čl. 12 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením: Plně svéprávní jsme všichni, ať jsme v bezvědomí či máme demenci. Co je zapotřebí, aby to tak skutečně bylo? Jak překonávat překážky rovnosti fyzické i mezilidské? Odpověď si žádá řadu pohledů. Přináší je autorský tým spolu s ženami s mentálním postižením. Jazyk textu je srozumitelný. Inspiraci k přemýšlení, k činu a ke změně smýšlení najde v textu každý.

V poslední době je možné ve vědeckém světě pozorovat rostoucí zájem o výzkum religiozity a spirituality; právě tak schizofrenie je předmětem zájmu mnoha výzkumů. Oba dva světy, tedy svět religiozity a spirituality, jsou stejně jako svět pacientů se schizofrenií v jistém slova smyslu neuchopitelné, jedinečné, ale o to zajímavější a více fascinující. Výzkum pacientů se schizofrenií ukazuje, že téma spirituality, donedávna odborníky opomíjené, je pro léčbu i pro život nemocných často velmi důležité, často důležitým způsobem zapadá do jejich životných příběhů a někdy skrývá i důležitý klíč k odhalení smyslu dění. Kniha může být užitečná všem, kdo pomáhají lidem se schizofrenií zejména lékařům, psychologům, terapeutům, sociálním pracovníkům, kněžím a pastoračním asistentům.

Soudní lékařství a soudní toxikologie jsou obory, které se v České republice zařazují do zdravotnictví, ale mají vztah i k orgánům činným v trestním a civilním řízení. Prováděním pitev odhaluje příčiny smrti přirozené, a pokud se jedná o smrt násilnou, jeho poslání se přiklání ke kriminalistice, kde při vyšetřování trestných činů proti životu a zdraví objasňuje vznik a závažnost poruchy zdraví. Pokud je porucha zdraví trestným činem, při jednání před soudem podává soudu vysvětlení tak, aby mohl být vynesen rozsudek. Kniha zahrnuje všechny oblasti, kterými se soudní lékařství zabývá. Objasňuje postavení oboru ve společnosti a uvádí právní předpisy, kterými je soudní lékařství a soudní toxikologie řízena. Podrobně jsou rozebírány jevy související se smrtí a s činností lékaře na místě nálezu zemřelé osoby. Je uvedena detailní struktura výstupu pitvy, tedy pitevního protokolu s pitevní diagnózou. Jsou popsány nejčastější příčiny náhlého úmrtí. Podrobně jsou probírány příčiny poruchy zdraví z příčin vnějších, které vedou k násilné smrti, nebo vzniku poranění s přežitím a hodnocení závažnosti poranění. Velký prostor je dán toxikologii, kde jsou uvedeny obecné poznatky z oboru a dále účinky jednotlivých skupin látek anorganických, léčiv a látek organických. Důležitá je část věnovaná novým psychotropním látkám. Kromě rostlinných toxinů je pojednáno i o toxinech živočišných a hub. Část medicinsko-právní se soustřeďuje na vztah lékaře k trestnímu a civilnímu řízení a na odpovědnost a povinnosti zdravotnických pracovníků. Zcela nově je začleněna kapitola o nemajetkové újmě na zdraví. V přehledu jsou uvedeny nejdůležitější laboratorní metody a postupy při identifikaci neznámých osob. V kapitole o forenzní genetice pojednává kniha o molekulárních přístupech v soudním lékařství. Text je doprovázen četnými fotografiemi a popisem některých skutečných případů. Kniha je určena studentům lékařství jak v pregraduálním, tak i postgraduálním studiu, soudním lékařům, ale dobře poslouží i studentům práva, policejní akademie, policistům, právníkům, soudcům a v neposlední řadě i těm, kteří mají o obor zájem.

Semenné rostliny představují podstatnou část globální fytocenózy a jejich sekundární metabolismus vytváří nepřeberné množství organických molekul, z nichž mnohé vykazují příznivé působení na lidský organismus využitelné v terapii či prevenci. Autor sleduje změny, které nastaly v botanické systematice a nomenklatuře u taxonů zastoupených v současném Evropském lékopisu a monografiích EMA za posledních patnáct let, a přidává nové druhy rostlin, které se díky vědeckému zkoumání obsahových látek dostávají do pozornosti farmaceutů, lékařů či jiných zájemců o tuto problematiku. Kniha je doplněna více než 250 originálními fotografiemi.

Soubor padesáti esejů s podtitulem Lidé v roce 2022 nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy. Eseje i tentokrát vycházejí z aktuálních poznatků a trendů soudobé vědy, především kognitivních neurověd, se širokým záběrem do dalších oborů od psychologie přes sociologii a kulturní antropologii až po neuroekonomii či neurogenetiku. Citované zdroje jsou vysoce kvalitní, autor rozvíjí nastolené otázky mnohdy překvapivým směrem. Znovu tak potvrzuje svou pověst popularizátora vědy par excellence.

Tomáš G. Masaryk se ve svých činech a dílech vytrvale a poctivě snažil o to, aby společnost byla prodchnuta zásadami humanismu, demokracie a tolerance. Demokracie byla pro něj údělem lidstva. Pokud bychom chtěli Masarykovo politické dědictví shrnout co nejstručněji a zároveň nejvýstižněji, museli bychom o něm říci, že byl filosofem demokracie, mluvčím a vyznavačem demokracie univerzalistické, protože měla obsáhnout nejen politiku, ale celou společenskou skutečnost a v ideové rovině se měla stát druhem jakéhosi nového světového názoru. Tato práce je vůbec první knižní publikací, která přináší ucelenou analýzu Masarykovy teorie demokracie. Obsahuje Masarykovo pojetí demokracie jako humanity, zkoumá jeho pojetí nepolitické politiky. Všímá si také titanismu, tedy Masarykově pronikavé analýze a kritice nepřátel demokracie. Masaryk byl nejen teoretikem, ale také praktikem demokracie, proto je věnována pozornost masarykismu Masarykovy republiky, tj. otázce, nakolik demokracie Československé republiky odpovídala Masarykovým teoretickým východiskům.

Kniha přináší komplexní rozbor slabikování češtiny. Obecná část jednak podává co nejaktuálnější a nejpodrobnější přehled poznatků o slabice, její podstatě, roli a postavení v jazyce, jednak obdobným způsobem pojednává o problematice slabikování. Autoři následně nabízejí vlastní pohled na určení slabičné hranice, jenž je sice aplikován na češtinu, ale díky jeho obecnosti ho lze užít i v dalších jazycích. Provedené experimenty a fonotaktické analýzy zkoumají slabičné hranice v rámci čtyř základních aspektů zvukové stránky jazyka z hlediska artikulace, akustiky, percepce i fonologie. Na základě získaných poznatků autoři v závěrečné části stanovují foneticky i fonologicky informovaný model slabikování zahrnující jednak preferenční, jednak kategoriální pravidla pro určování slabičných hranic v češtině.

Ústředním tématem knihy profesora německých studií a srovnávací literatury na Brownově univerzitě Gerharda Richtera je specifická figura modernity, figura následování, přežívání, nastupování či přicházení po někom nebo něčem, figura, již by bylo možné nazvat potomností. Na analýzách textů autorů jako Kafka, Heidegger, Benjamin, Brecht, Adorno, Lyotard nebo Derrida ukazuje, jakým způsobem se potomnost propisuje do zkušenosti osobní a kolektivní paměti, překladu, fotografie, naděje nebo možnosti myšlení a filozofie po Osvětimi. Z rozvinutí zdánlivě triviálního zjištění, že se vždy nacházíme v situaci po něčem, se tak stává pozoruhodné osvětlení Lyotardova tvrzení, že po filozofii následuje filozofie. Tímto po však je proměněna.

Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (19372012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry. Autorka toto zlomové období nejen kulturních dějin čtenářům zpřítomňuje především prostřednictvím literatury, avšak přihlíží i k dalším uměleckým druhům divadlu, výtvarnému umění, hudbě nebo tanci. Dějiny totiž chápe jako sumu vzájemně se prostupujících textů a pouze nezbytnost utřídit bohatý materiál ji nutí sledovat jednotlivé proudy samostatně. Ve svém výkladu se soustřeďuje zejména na tvorbu zástupců pozdního realismu, moderny a avantgardy, a přes jejich původně deklarovanou protichůdnost pátrá po skrytých spojitostech. Detailně rekonstruuje dobový kontext, který také konfrontuje s pozdější, současnou recepcí i výzkumem. A tak monografie psaná na přelomu 20. a 21 století přináší též naléhavou a neskrývaně subjektivní výpověď o autorčině vlastní době.

Reprezentativní vládu mnozí z nás považují bezmála za synonymum demokracie. Francouzský politolog Bernard Manin ve své studii ukazuje, že historicky tvořil princip reprezentace naopak protiváhu k demokracii jakožto vládě shromážděného lidu. Vysvětluje, jak se principy reprezentace vyvíjely v politických zřízeních antických Atén, Říma, italských renesančních republik i moderních států, a jak se proměňovaly formy výběru reprezentantů mimo jiné věnuje pozornost i dnes téměř zapomenuté volbě losem. Zaměřuje se rovněž na proměny reprezentativní vlády od klasického parlamentarismu po dnešní populismem ovládanou demokracii publika. Maninova práce je cenným zdrojem pro každého, kdo chce lépe porozumět výzvám, jimž demokratické režimy musely čelit a čelí jak v minulosti, tak přítomnosti.

Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků, technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako nástroj vládnutí v zemích globálního Jihu. Jeho základem je rasistické rozdělení na rozvinuté a rozvíjející se země, které do velké míry kopíruje koloniální dělení dle civilizační úrovně. Tak jako koloniální diskurz umožňoval intervenovat ve jménu civilizace, umožňuje rozvojový diskurz intervenci ve jménu rozvoje. Postrozvojový diskurz se však neomezuje na kritiku rozvoje, nabízí i příklady z praxe. Ty představují primárně ekologickou alternativu a víru v možnost nekonečného rozvoje ve smyslu ekonomického růstu nahrazují nerůstem. Postrozvojová perspektiva nachází alternativy i na globálním Jihu v konceptech jako Buen vivir nebo Ubuntu a v praxi mexických Zapatistů a mnohých dalších komunit nebo hnutí. Součástí knihy je i kapitola představující diskusi mezi zastánci postrozvoje a jeho kritiky ze strany obhájců rozvojového aparátu. Tomáš Profant (1983) získal doktorát z politologie na Univerzitě v Kasselu. Je seniorním výzkumným pracovníkem v Centru globální politické ekonomie Ústavu mezinárodních vztahů a jako docent působí na Fakultě sociálních a ekonomických věd Univerzity Komenského v Bratislavě. Mezi jeho odborné zájmy patří mezinárodní politická ekonomie, politická ekologie, globální vzdělávání, rozvojová spolupráce a postkoloniální teorie. V roce 2020 mu vyšla kniha New Donors on the Postcolonial Crossroads: Eastern Europe and Western Aid.

"Publikace přináší informace o pomoci, kterou nabízí sociálně-zdravotní systém v nepříznivé životní situaci způsobené nemocí nebo stářím. Rehabilitace tvoří most, který spojuje zdravotnictví se sociálním systémem. Pro každého pacienta představují sociální a pracovní rehabilitace důležitou část interprofesní komplexní rehabilitace, která mu umožňuje vrátit se co nejdříve k rodině a práci. Čtenáři jistě ocení aktuální informace z oblasti legislativy o prostředcích a cílech pracovní i sociální rehabilitace. Pacienti a jejich rodiny najdou v publikaci stručný návod i konkrétní příklady, jak postupovat při podání žádosti o dávky (invalidní důchod, příspěvek na péči apod). "

Vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením, jejich inkluze či umisťování ve speciálních školách nebo otázky obsahu učiva jsou hojně diskutovaná témata. Tato publikace je zaměřena na motorické dovednosti, které jsou jedním ze základních předpokladů pro vzdělávání, samostatný život nebo zaměstnání. Stěžejní částí práce je prezentace výsledků několika výzkumů zaměřených na srovnání dětí s LMP s běžnou populací v jemné motorice, hrubé motorice a manuálních dovednostech. Pozornost je věnována i analýze kurikulárních dokumentů se zaměřením na motorické aktivity a v neposlední řadě doporučením pro praxi.

Hebrejská mluvnice profesora Weingreena vyšla poprvé roku 1939. Tato učebnice chce pomocí prostých pravidel uvést studenta co nejrychleji do klasické hebrejštiny. Výklad se řídí hlediskem praktického jazyka, vyhýbá se náročné terminologii. Mluvnice je pojata systematicky v navazujících kapitolách. Každý celek končí dvěma překladovými cvičeními z hebrejštiny do češtiny a z češtiny do hebrejštiny. Knihu doplňují mluvnické tabulky, přehled nepravidelných sloves a slovníček. Učebnice vychází ve 3. českém vydání.