Univerzita Karlova strana 10 z 22

Církev československá (husitská) byla po většinu 20. století druhou nejpočetnější českou církví, i dnes patří mezi nejvýznamnější náboženské organizace. Je v mnoha ohledech světovým unikátem. Její vznik před sto lety byl v rámci jediného národního společenství největším církevním rozkolem od časů reformace, církev prošla a stále prochází složitým a myšlenkově podnětným hledáním teologické a spirituální identity. Encyklopedie Církve československé husitské přibližuje nejen obecné, ale především lokální a regionální rozměry těchto snah. Poskytuje základní informace o vzniku a vývoji všech jednotlivých náboženských obcí a dalších organizačních útvarů církve stejně jako shrnující kapitoly o její historii, teologii a liturgice, vývoji sakrální architektury a proměnách členské základny.

Publikace popisuje teoretická východiska problematiky týkající se vztahu k tělu, významu pohybových aktivit, zdravotního oslabení souvisejícího s životním stylem i možností hodnocení zdatnosti a funkčnosti těla. Všímá si toho zvláště u mladé generace, která vnímá body image s ohledem na své zdraví jako podstatný prvek. Do pohybového režimu mládeže zasahuje školní tělesná výchova. Čtenář se proto setká s pojmy, jako je tělesná zdatnost, klasifikace, obsah výuky či držení těla, které jsou však nahlíženy nově. Kniha obsahuje řadu praktických doporučení i námětů k diskusi a své uplatnění nalezne zvláště v rukou pedagogických pracovníků.

Na rozdíl od jiných antropologických studií zaměřujících se převážně na východoslovenské osady zvolil Jan Ort jako cíl svého terénního výzkumu obec s reputací „bezproblémového soužití“ mezi jazykově i etnicky heterogenními obyvateli. Kniha nabízí etnografickou kritiku této idylické představy a ukazuje, jak současný stav souvisí s historickou transformací, naturalizací symbolických a materiálních nerovností, hranic a hierarchií, ale zároveň i se způsoby jejich vyjednávání. Výsledkem je text plný zajímavých etnografických popisů a postřehů, které v úhrnu poskytují odpověď na jednu z hlavních otázek textu: Kdo je tu místní?

Česká menšina žije na území dnešního Chorvatska už více než dvě stě let, přesto je stále vitální a odolává asimilaci. Co ji odlišuje od jiných menšin? Co způsobilo, že ani po tak dlouhé době nedošlo k asimilaci jejích příslušníků s majoritním obyvatelstvem? Protože za jeden ze základních rysů identity jedince i skupiny bývá označován jazyk, do jaké míry je pro krajany při vnímání vlastní identity důležitá čeština? Zamýšlejí se nad svým životem mezi dvěma či více jazyky, nad výhodami i nevýhodami vícejazyčného prostředí? Na základě čeho se rozhodují, který z jazyků užít v které situaci? A jaký mají ke „svým“ jazykům vztah? Publikace představuje českou menšinu v Chorvatsku v hlavních aspektech (dějiny, sociální status, jazyková situace). Současně se na základě výzkumu jazykových biografií snaží zodpovědět alespoň některé z položených otázek a přispět tak k poznání jazykového chování české minority v daném regionu. Sleduje jazykové procesy probíhající v krajanských rodinách a identifikuje faktory působící ve prospěch udržení menšinového jazyka, zároveň však v neprospěch asimilace.

Kniha podává přehled vývoje formálních pramenů kanonického práva (včetně východního) od počátků církve až do současnosti; připojeny jsou četné ukázky vybraných textů. Studium pramenů kanonického práva nám umožní objektivnější pohled na tehdejší právní úpravu, než jaký nám mnohdy poskytují učebnice dějin kanonického práva. Říkává se, že prameny nelžou; neplatí to však absolutně – i v církevním středověku se objevily zcela či částečně zfalšované právní sbírky, které měly na církevní dějiny značný vliv.

Kniha prezentuje hlavní rysy vývoje francouzského sociologického myšlení od poloviny 20. století do současnosti. V této souvislosti sleduje přechod od průmyslové společnosti ke společnosti postindustriální, od společnosti národní ke globální a od modernity k postmodernitě. Tyto proměny sleduje nejen v teoretické rovině, ale také v jednotlivých oblastech společenského dění a v rovině každodenního života. Sleduje přitom nejen to, jak se mění samotná sociální realita, ale prezentuje také zásadní spory a diskuse, které se v souvislosti s tím ve francouzské sociologii odehrály a odehrávají. Právě francouzská sociologie má pro takový rozbor ty nejvhodnější parametry. Jako jediná národní sociologie totiž disponuje právě již od poloviny 20. století nástrojem pro zachycení proměn sociální struktury. Má podobu „socioprofesních kategorií“ a umožňuje sledovat trendy vývoje profesní struktury a v souvislosti s tím dráhy sociální mobility. V tomto rámci jsou vyloženy proměny ve světě práce a zaměstnání, kdy se Francie proměnila ze země drobných podnikatelů a živnostníků v typickou zaměstnaneckou společnost. Součástí tohoto rozboru jsou důsledky masového vstupu žen na trh práce, zavádění nových typů pracovních kontraktů, zásadní proměny vzdělanostní a kvalifikační úrovně populace ale také nové formy pracovních konfliktů a návrat masové nezaměstnanosti. V této části je prezentována diskuse o perspektivách společnosti zaměstnání. Navazuje rozbor proměn fungování formálních organizací, a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Je rozebrán jednak vývoj sociologie organizace, jednak problematika managementu. V této souvislosti jsou představeny hlavní body diskusí o inovacích v oblasti způsobů řízení soukromých firem i veřejných institucí, ale také polemiky týkající se dopadů těchto nových forem managementu na zaměstnance a výsledků snah aplikovat je při řízení institucí veřejné sféry.

Autoři této knihy se zamýšlejí nad proměnami, k nimž od nepaměti dochází vlivem setkávání a střetávání odlišných kultur. Téma rozebírají v souvislostech propojených otázek kulturní svébytnosti, idejí a ideologií, respektive náboženství, a vývoje jazyků. Jednotlivé případové studie zahrnují dlouhé historické období od starověku do současnosti s těžištěm v několika disciplínách: historii, antropologii, islamologii, egyptologii a lingvistice. Různé způsoby hledání odpovědi na společné otázky umožňují postupně nahlédnout mezikulturní setkání v jejich rozmanitosti a doložit zásadní význam nikdy nekončícího procesu vzájemného působení různých kultur pro utváření lidské civilizace.

Druhé, doplněné vydání učebnice English for Medical Students je určena studentům prvního ročníku lékařské fakulty s pokročilou znalostí anglického jazyka. Prioritou učebnice je seznámit studenty s anglickou odbornou terminologií, a to zejména na základě anatomických popisů jednotlivých tělních systémů. Texty jsou doplněny cvičeními, která slouží k zvládnutí a upevnění odborné slovní zásoby a k shrnutí témat jednotlivých lekcí. K jednotlivým kapitolám jsou přiřazeny Language spots (vybrané lingvistické jevy v lékařské angličtině), Reading spots (informace z lékařské praxe) a Grammar spots (vybraná gramatika v lékařském kontextu). Učební texty jsou doplněny o poslechová cvičení. Připojen je rovněž textový materiál, který se vztahuje k probíraným odborným tématům a obsahuje kontrolní cvičení. Na konci učebnice je zařazen přehled nejužívanějších zkratek a anglicko-český slovník. Učebnice je určena zejména posluchačům Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, ale může sloužit i studentům ostatních lékařských fakult a odborné veřejnosti.

Předložená monografie si klade za cíl představit vývoj pravidel chování v silničním provozu v éře socialismu, tedy v letech 1948–1989. Ve zkoumaném období prošel motorismus bouřlivým rozvojem, provoz na silnicích a ulicích zhoustl a úměrně tomu stoupala nehodovost. Ta se stávala impulsem ke změnám, v nichž se promítala ideologická, politická, dopravněbezpečnostní a ekonomická hlediska. Vedle vlastních pravidel silničního provozu se monografie zabývá i problematikou dopravních nehod, technického stavu vozidel, dopravního značení či pojištění. Pozornost je věnována také praktickým detailům, jako je používání ochranných přileb nebo bezpečnostních pásů, obsah výcviku řidičů a jejich zkoušek či testování alkoholu za volantem.

Prvá polovica 20. storočia predstavuje z pohľadu vývoja automobilizmu veľmi dynamické obdobie. Ide o časový horizont, počas ktorého sa automobily stali prostriedkom každodennej spotreby. Predmetná publikácia vysvetľuje tento proces a jeho špecifiká na území dnešného Slovenska. Automobilitu chápe v celej jej komplexnosti a v medzinárodnom kontexte. Do obsahu preto boli zaradené aj podkapitoly vzťahujúce sa k vývoju legislatívy či modernizácie dopravnej infraštruktúry.

Předkládaný učební text nabízí přehled moderních znalostí z oboru foniatrie, který sice úzce souvisí s oborem otorinolaryngologie, ale má vazby na další obory. Učebnice obsahuje tři základní kapitoly o poruchách řeči, sluchu a hlasu. Kapitola o řeči je zaměřena zejména na komplex poruch, které se týkají centrální nervové soustavy. Kapitola o sluchu zdůrazňuje diagnostiku a péči o trvalé postižení sluchu a podává zasvěcený pohled na sluchovou protetiku. U poruch hlasu jsou popisovány nemoci fonačního ústrojí z hlediska speciální foniatrické diagnostiky a se zaměřením na rehabilitaci hlasově chronicky nemocných. Skripta jsou určena pro studenty otorinolaryngologie, ale i pro postgraduální vzdělávání (ORL, praktické lékařství, klinická logopedie, hlasová výchova).

Publikace prostřednictvím uceleného souboru mezioborově pojatých statí dokumentuje inovace, které tzv. digitální obrat přináší do práce českých sociálněvědních a humanitních badatelů. Rozvoj digitálních technologií totiž netransformuje pouze společnost a kulturu, ale mění i vědní obory, které se těmto oblastem lidského soužití věnují. Část studií se zabývá novými digitálními fenomény a jejich dopady na škálu problémů, kterými se sociální a humanitní vědy musí zabývat. Empiricky laděné kapitoly pak sledují jednotnou linii výkladu, v níž čtenářům nejprve představí jevy vymezené v tradiční oborové perspektivě a následně názorně předvedou uplatnění digitálních postupů, s jejichž pomocí lze zkoumanou oblast uchopit prostřednictvím počítačové analýzy. Kniha zůstává přístupná i pro čtenáře, kteří nemají předchozí znalosti programování a odborných digitálních aplikací, ale mají zájem seznámit se blíže se způsoby, jak zkoumat společnost a kulturu s využitím dat a počítačů.

Stát se lékařem či lékařkou nebylo po první světové válce jednoduché. Generace mladých (kohorta narozená na přelomu 19. a 20. století, nastupující do prvního ročníku studia lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy na podzim roku 1920) si však nenechala vzít své ideály a přetavila je ve zcela specifický étos, jehož pevnost později prověřily dva totalitní režimy. Společně prožili dvacáté století – jako spolužáci, kolegové, přátelé, spolubojovníci v zákopech i spoluvězni. Společně byli také zavrženi jako překonaný model lékaře, pro nějž není v socialismu místo. Prosopografie – kolektivní historie této generace mediků a lékařů – je prezentována v monografii, v níž autorka za pomoci velkých pramenných souborů doprovází své „hrdiny“ do poslucháren a piteven, nemocnic a ordinací, do koncentračních táborů, do emigrace i na popraviště.

Kniha Jarmily Navrátilové přístupnou formou přibližuje vývoj odívání v nejstarších dobách. Zachycuje ranou fázi výroby oděvů, techniku jejich zpracování, postupné formování různých tvarů oděvu i měnící se způsob oblékání – od tepelně ochranného krytí těla přes jednoduché typy šitých oděvů až k často luxusní starověké módě. Upozorňuje na dlouhý proces zlepšování funkčnosti oděvů i na způsob, jak rozdílně jej jednotlivé kultury a etnika řešily. Na základě archeologických nálezů a dochovaných uměleckých předmětů rekonstruuje autorka na stovkách kreseb, do čeho se oblékali lidé v pravěku a starověku v Evropě, Asii i Africe.

Tradiční kultury znají cvičení, která člověku vštěpují kázeň. Rovněž moderní autoři, Hegel, Nietzsche nebo Kierkegaard, ještě věnovali zvláštní péči vlastnímu úsilí o duchovnost, byť mimo náboženské rámce. Máme-li ale skutečně růst, je naopak třeba rozvolnit vztah k sobě samému. Sem vstupuje pojem rezignace. Rezignovaná vůle není slabá, umí sama sobě – a potažmo i druhým – odolávat. Taková rezignace je obranou před tím, že se člověk stane pouhým článkem v řadě událostí či dějů. Umění, filosofie, ale především svoboda tkví ve schopnosti vytvářet distanci. Tereza Matějčková ve své nejnovější knize nabízí víc než dějiny pojmu nebo tematické čtení odkazu známých myslitelů – svěží pohled na nově položenou otázku po sebepřijetí a růstu.

Kniha podává výklad dějin sociologického myšlení s přihlédnutím k proměnám, jimiž prochází moderní společnost v dnešní době. Autor vychází z analogie mezi krizí tradiční společnosti, z níž se zrodila modernita, a současnou krizí organizované modernity, jejíž příchod byl z různých úhlů zachycen v teoriích klasiků sociologie. Kniha se tak snaží na jedné straně podat výklad základních kategorií sociologického myšlení u zhruba desítky předních sociologů 19. a počátku 20. století. Zároveň na druhé straně usiluje o teoretické propojení této myšlenkové tradice s nejaktuálnějšími problémy dnešní doby. Autor dospívá k názoru, že mnohé prvky sociologické tradice mohou posloužit k orientaci v současných proměnách modernity. Je dnešní vývoj triumfem modernity, anebo jejím selháním? Lze ještě vymyslet něco nového po Marxovi, Weberovi a Paretovi? Znamená proces individualizace nárůst svobody? Mýlili se více osvícenci, anebo konzervativní myslitelé? Byly organizace nadějí modernity, anebo jejím prokletím? Pohybuje se modernita v kruhu?