Univerzita Karlova strana 8 z 22

Slavný humoristický román Zdeňka Jirotky navazuje na tradici českého humoru a autory, jakými byli J. Hašek, K. Čapek nebo K. Poláček, zároveň je zde také patrná inspirace anglosaskou humoristickou prózou J. K. Jeroma a P. G. Wodehouse. Humor, a především satira a parodie, jsou podstatnou součástí české literatury, Jirotka subverzivně využívá různé literární formy i žánry: od romantického čtení pro ženy a dobrodružné kovbojky pro chlapce až po zcela zlidovělé formy umění. Saturnin je příběhem zamilovaného mladého muže a jeho věrného sluhy Saturnina, sluhy, který mění zaběhnuté pořádky a obrací svému pánovi život naruby, připravuje mu výstřední životní situace a svérázně se dokáže vyrovnat s jakoukoli situací. Saturnin svým působením odhaluje slabosti druhých, a tak odkrývá jejich „pravou“ tvář – je sluhou, ale svým konáním si dokáže podmanit své okolí, které na jeho hru chtě nechtě přistupuje… Román Saturnin vyšel poprvé v roce 1942 za nacistické okupace a od té doby se dočkal více než dvaceti čtyř vydání v českém jazyce a byl přeložen do mnoha světových jazyků. Román se dočkal filmového i televizního zpracování a od svého vzniku se stále znovu objevuje také jako divadelní představení.V italském jazyce vychází ve třetím, upraveném vydání.

Mezinárodní vztahy v období od skončení studené války jsou poměrně neklidné. Přesto by nám nemělo uniknout, že intenzita konfliktů se v porovnání se situací v první i druhé polovině 20. století snížila. V posledních padesáti letech rozsah válek, genocid a terorismu klesl – nikoli k nule, ale citelně. Počet obětí na životech je stále vysoký a dopady válek jsou značné, přesto se jich vede stále méně.Ekonomie bezpečnosti mapuje mezinárodní bezpečnostní vztahy v době, kdy odeznívá pandemie a eskaluje válka na Ukrajině. Nejprve se věnuje základům ekonomie bezpečnosti, dále představuje USA jako supervelmoc, Čínu jako novou supervelmoc a Rusko jako upadající velmoc a také upozorňuje na úskalí vývozu demokracie. Knihu uzavírají kapitoly o globalizaci a paradoxu pokroku.

Tato publikace chce postihnout stěžejní momenty a směry hispanoamerických literatur od konce 19. století do počátku 21. století. Každou epochu zastupují klíčoví autoři a jejich zásadní díla. Text chce vyzdvihnout různorodost a modernost hispanoamerické literatury, sílu, již má v nejrůznějších žánrech a kterou vyzařují nejen velké země a metropole, ale jež v některých dějinných okamžicích přicházela i ze zemí menších, opomíjených. Jedná se o přehledovou knihu, která by měla sloužit nejen studentům programů zaměřených na hispanoamerický a iberoamerický region, ale rovněž všem těm, kteří se o tuto kulturní oblast zajímají jako čtenáři, cestovatelé a další.

Slovník žurnalistiky vysvětluje pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, včetně digitalizace a internetizace médií. Obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky a postihuje širokou nakladatelskou problematiku. U mnoha hesel je věcná, slovníková část doplněna o část popularizační, která nabízí pohled do historie pojmu nebo rozvíjí či jinak doplňuje vesměs strohé encyklopedické podání. Páté vydání této spolehlivé příručky přináší řadu nových hesel a rozšířený seznam literatury.

Oproti mechanismům, jimiž se panovník až do doby klasicismu snažil zajistit bezpečí svého teritoria, staví Foucault technologie bezpečnosti, resp. korelace mezi nimi a populací. „Teritorium“ a „populace“ slouží jako protikladné póly, mezi nimiž se jeho uvažování rozvíjí. Jak došlo k přechodu od svrchovanosti nad teritoriem k regulaci populace? Jaké byly účinky této proměny na rovině vládních praktik? Objevení se populace jako ideje a jako reality nebylo důležité jen na politické úrovni, mělo také dopad na epistemologické úrovni. Analýza bezpečnostních dispozitivů vztahujících se k populaci vedla Foucaulta postupně k tomu, že zdůraznil pojem „vlády“. Ve svém tradičním smyslu veřejné moci nebo výkonu svrchovanosti nakonec ztratil váhu a začal označovat techniky specifické pro správu populací. Problematický trojúhelník, který sloužil jako původní rámec výzkumu, tak byl nahrazen systematickou řadou bezpečnost–populace–vláda, spolu s níž Foucault v tomto přednáškovém cyklu zavedl pojem „guvernementalita“, jímž se od historie bezpečnostních technologií dostal až ke genealogii moderního státu.

Anesteziologie i perioperační a intenzivní medicína jsou dynamicky se rozvíjející obory, které mají přesah do většiny ostatních odvětví medicíny. Učební text obsahuje souhrn látky prezentované studentům všeobecného lékařství během předmětu „Anesteziologie a neodkladná péče“. Zahrnuje přehled kardiopulmonální resuscitace podle platných doporučení, anesteziologickou anatomii, fyziologii, patofyziologii i farmakologii a také stručné postupy perioperační a pooperační anesteziologické péče u jednotlivých operačních oborů. Velká část textu je věnována postupům urgentní a intenzivní medicíny, včetně diferenciální diagnostiky a komplexní terapie.Kniha významným způsobem rozšiřuje možnosti pregraduálního vzdělávání pro studenty lékařských fakult, ale bude jistě výrazným obohacením i pro již erudované a zkušené lékaře mnoha oborů.

Píše se rok 1992, od pádu komunismu uběhly tři roky, Československo se chystá rozdělit na dva samostatné státy a věhlasná tanečnice a choreografka Leonora Marty se vrací domů. Po návratu do země, kterou opustila, musí čelit třem vztahům: k městu svého mládí, k minulosti své vlasti a novému románku s německým ctitelem, Thomasem Aspergerem. Vzhledem k tomu, že Thomas je potomkem odsunutých sudetských Němců, jsou všechny tři vztahy neoddělitelně propojeny.Román, který poprvé vyšel v roce 1995 v němčině, vypráví příběh hrdinky, která sdílí stejný osud s jeho autorkou. Provádí čtenáře jejím rodným městem a současným světem. Transfigured Night je mistrovským dílem české literatury, které čerpá inspiraci z osobitého stylu Leoše Janáčka a Thomase Pynchona. Je důkazem toho, že národní literatura nemusí být psaná v jediném jazyce.

Konečnost patří mezi výrazné motivy soudobého myšlení i ústřední témata Pavla Kouby. Kniha přináší soubor filosofických úvah, básní, uměleckých fotografií a ohlédnutí, které vznikly u příležitosti jeho životního jubilea a pocházejí od významných českých i zahraničních autorů. Některé přímo navazují na vybrané teze Koubových textů (k pojmu pravdy, subjektu, vztahu času a prostoru či kritice morálního vidění světa) či se vymezují vůči jeho filosofické pozici vcelku, jiné se vyjadřují ke stěžejním myšlenkám pro Koubu určující filosofické tradice (fenomenologie, hermeneutika, Nietzsche). Shodně tak činí v návaznosti na to, co jejich autoři s Pavlem Koubou promýšleli a prožívali. Knihu uzavírá dialog o povaze duše mezi aristotelským a platónským filosofem, do něhož se zapojí i postava anonymního hermeneutika.

Kniha sleduje dějiny švamberského rodu od 13. století až do počátku století 18., a to nejen v hlavní linii od Ratmíra ze Skviřína po Polyxenu z Paaru, roz. ze Švamberka, ale v dílčích tématech se věnuje i poboční borské a zvíkovské větvi. Jaroslav Čechura na základě houževnatého výzkumu třeboňského archivu zachycuje osudy jednotlivců, jejichž každodenní život se zde střetává s významnými dějinnými událostmi ovlivňujícími celkovou situaci v Českém království – husitstvím, dobou polipanskou nebo Bílou horou, po níž se Švamberkové uchýlili do emigrace, a rod postupně zanikl.

Učebnice je určena zejména vysokoškolským studentům sociálních a humanitních věd bakalářského a magisterského stupně. Jde o práci kolektivní a svým pojetím i rozsahem v českém prostředí ojedinělou. Je rozdělena do čtyř částí. V první části je politika vykládána očima nejrůznějších disciplín – od politologie přes filosofii, psychologii, antropologii, právo, geografii a ekonomii až po historii. Obsahem druhé části jsou úvody do vybraných subdisciplín politické vědy, jako je komparativní politologie, teorie mezinárodních vztahů a správní věda. Ve třetí části jsou zpracovány úvody do kvantitativních a kvalitativních metod v politické vědě, včetně tzv. kvalitativní srovnávací analýzy. Čtvrtá část pak pojednává o některých velkých tématech politiky, jako jsou stranické a volební systémy, národy a nacionalismus nebo demokracie a nedemokratické režimy. Učebnice tvoří vnitřně propojený celek, i když se názory, pojetí nebo hodnocení autorů jednotlivých kapitol od sebe mohou poněkud lišit.

Slavná kniha Erazima Koháka představuje významný vklad do diskuse o ekologické etice. Začíná pohledem na vztah lidstva k ostatním obyvatelům země, „zvířatům“, ve vší jeho krutosti, něze a dvojznačnosti. Z rozboru těchto vztahů přechází autor k zamyšlení nad vztahem lidstva k přírodě jako celku. Provádí čtenáře soudobými představami o přírodě a její hodnotě. Kniha dále obsahuje přehled strategií ekologického aktivismu – jak strategií „subjektivizujících“ (praktické „flanelové“ přístupy, hlubinná ekologie atd.), tak „objektivizujících“, které hledají kořen krize v objektivních podmínkách života na Zemi (teorie GAIA, sociobiologie, systémová teorie). V závěrečné kapitole čtenář nalezne osobní názory a vyznání autora.

Zaniklé středověké vsi jsou fascinujícím historickým pramenem, někdy považovaným za klíčový doklad krize tehdejší evropské společnosti. Předkládaná monografie shrnuje hlavní poznávací přístupy zainteresovaných oborů, relevantní ekonomické teorie a také dosavadní interpretace pustnutí a zániku. Navrhuje zaniklé vsi vnímat jako indikátor adaptability a odolnosti předindustriálních rolnických komunit a s tímto prizmatem přistupuje k analýze vybraných regionů a lokalit na pomezí Čech a Německa. Studie má jedinečný a experimentální charakter, neboť kombinuje hlubokou analýzu písemných, kartografických i onomastických pramenů, výsledky tradičního povrchového průzkumu a analýzu reliktů identifikovaných na základě moderních metod dálkového průzkumu země.

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou

Kniha představuje průřez životního díla francouzské historičky a bohemistky Marie-Élizabeth Ducreux. Výbor textů si klade za cíl umožnit českému čtenáři plně pochopit rozsah badatelských zájmů Marie-Élizabeth Ducreux i způsob a metodu jejího přemýšlení o české historii důsledně zasazené ve středoevropském kontextu, neboť je sice historičkou, která zná příslušné prameny a dobovou literaturu středoevropské provenience hlouběji než mnozí „domácí“ autoři, ale současně jako Francouzka dokáže nahlížet zdejší dějiny „zvenčí“, bez zátěže našich traumat a stereotypů.

Svým vstupem do světa báseň utváří prostor, v němž se ocitá. Prostřednictvím lyrických gest klade otázky, otevírá, volá, slibuje, dává či uchovává. Dominique Rabaté v sérii esejů ukazuje na příkladech autorů jako Baudelaire, Apollinaire, Frénaud, Bonnefoy nebo Michaux způsob, jímž tato gesta-pohyby napomáhají překračovat hranice řeči směrem k obrazovosti a navracejí jazyku jeho účinnost ve snaze dospět k něčemu, co stojí zcela mimo něj. Čtením básně se tak podílíme na dobrodružství, jež započal autor, když pokynul svou rukou směrem za obzor, o němž jsme si doposud mysleli, že je nedosažitelný.

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, tj. vyvraždění deseti milonů Evropanů v nacistických koncentračních táborech. Možnosti prevence budoucích genocid. Bauman chápe holocaust jako „židovskou tragédii“, zdůrazňuje však její specifické rysy, které ji odlišují od všech ostatních genocid. Konstatuje, že holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury – ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury. Holocaust je tak pochopen nikoliv „pouze“ jako historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita. Baumanova kniha zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu, ale překračuje je tím, že dokládá tragickou dialektiku „výjimečnosti a normality“ holocaustu. Autor bez moralizování prokazuje, jak se v polovině 20. století dostal osvícenský racionalismus do ostrého konfliktu s morálkou a nenalezl z něj východisko. Bibliografie prací Zygmunta Baumana čítá několik desítek knižních monografií, avšak právě kniha Modernita a holocaust z roku 1989 je pokládána veřejností (nejen akademickou) i autorem samým za dílo přelomové: touto knihou se stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Kniha byla v roce 1990 oceněna Cenou města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo roku. Byla přeložena do několika desítek jazyků. Pro české vydání napsal Zygmunt Bauman zvláštní předmluvu.