Univerzita Karlova strana 14 z 22

Spory ohledně množství andělů na špičce jehly bývají považovány za příslovečnou ukázku obskurity a směšnosti scholastických spekulací. Kniha T. Suarez-Naniové však ukazuje, že středověká filosofie andělských bytostí představuje zásadní spojnici mezi antickým novoplatonismem a novověkým myšlením. Andělé jsou vzorem čistě rozumového bytí, o něž má člověk usilovat, a angelologie je současně antropologií, jejíž dlouhodobý vliv prokazatelně sahá až po Leibnize a Kanta. Přehledným, ale přitom objevným srovnáním nauk Tomáše Akvinského a Dietricha z Freibergu autorka představuje klíčovou kapitolu evropského myšlení, do níž spolu s Tomášem, Dietrichem, Albertem Velikým a Jindřichem z Gentu patří také cenzurní komise pařížského biskupa Tempiera nebo Dantova Božská komedie.

Žákovské korpusy, čili korpusy, které dokumentují jazyk tak, jak jej používají nerodilí mluvčí, poskytují důležité informace pro výzkum osvojování jazyka i pedagogickou praxi. Tato monografie představuje CzeSL korpus češtiny nerodilých mluvčích, a to na pozadí teoretických a praktických otázek současného výzkumu v oboru žákovských korpusů. Jazyky s bohatou morfologií a volným slovosledem, včetně češtiny, jsou pro analýzu osvojovaného jazyka obzvláště náročné. Autoři se zabývají složitostí chybové anotace a popisují tři vzájemně se doplňující anotační schémata. Věnují se také popisu nerodilé češtiny z hlediska standardních jazykových kategorií. Kniha podrobně rozebírá praktické aspekty tvorby korpusu: proces sběru a anotace, potřebné nástroje, výsledná data, jejich formáty a vyhledávací rozhraní. Kapitola o aplikacích korpusu ilustruje jeho užitečnost pro výuku, výzkum akvizice i počítačovou lingvistiku. Každý, kdo se zabývá tvorbou žákovských korpusů, jistě ocení závěrečnou kapitolu, shrnující úskalí, kterým je třeba se vyhnout.

Svazek přináší souborné vydání studií prof. Zdeňky Hledíkové, přední specialistky v oblasti středověkých církevních dějin a pomocných věd historických, týkajících se středověké paleografie a kodikologie. Texty, vzniklé během několika desetiletí, byly rozptýleny v domácích i zahraničních periodikách a sbornících, namnoze obtížně dostupných. Soubor je doplněn bibliografií prací prof. Hledíkové od roku 2008 (tehdy vyšla její zatím poslední bibliografie) a předmluvou prof. Ivana Hlaváčka, předního odborníka v oblasti pomocných věd historických a dlouholetého kolegy Zdeňky Hledíkové.

České národní hnutí bylo již ve své době inspirací a povzbuzením pro obdobné tendence v jiných částech Evropy. Předkládaná kniha podává první souhrnný pohled na významný přínos českého národa pro emancipační procesy Slováků, Maďarů, karpatských Rusínů i Ukrajinců, Lotyšů a Litevců, Kašubů, Lužických Srbů, Finů a Dánů. Na základě archivních pramenů i dobového tisku v něm čeští i zahraniční badatelé ukazují, že Čechy byly symbolem úspěšného národního vzepětí a centrem výměny zkušeností a informací.

Jak se rýmuje život, svět a mé místo v nich? Jak vstupuje do světa Dobro a jak může být i Zlo? To jsou jedny z otázek, které si profesor Erazim Kohák klade ve své meditativní knize Oheň a hvězdy. Její původ sahá až do roku 1984, kdy v americkém exilu vydal knihu Embers and the Stars, která vzbudila velký ohlas. K českým čtenářům se její části dostávaly v samizdatovém překladu. Současná kniha Oheň a hvězdy však není pouhým překladem původního díla, ale spíše jakýmsi převodem, obohaceným o osobní zkušenost dalších 32 let života. Je o něco méně vědecká, ale o to více naplněná hledáním moudrosti a pro vnímavého čtenáře plná silných podnětů. Veškeré úvahy jsou rámovány životem v přírodě, odrážejí se od žhnoucích uhlíků pohostinného ohniště, zrcadlí se v záři hvězdné oblohy takové, kterou ve městech nikdy neuvidíme, neboť civilizace nám mnohé dala (například noční osvětlení), ale i vzala (hvězdnou oblohu, která je zastíněna světelným smogem). Příroda je mu místem hlubokého otevření se světu, životu, lásce a porozumění. Erazim Kohák, jeden z nejvýznamnějších představitelů ekologické etiky, však nikdy nemoralizuje a nevidí věci černobíle; to, co hledá, je vzájemný respekt, rovnováha mezi moderním životem a přírodou.

Environmentální regulace, uplatňované od šedesátých let, byly v mnohém úspěšné a nejhorší průvodní jevy rychlé industrializace se tedy podařilo zmírnit. V řadě zemí je dnes prostředí méně kontaminováno škodlivinami, vzduch čistší a voda v řekách méně zamořená. Základní trendy vývoje planetárního ekosystému jsou však naproti tomu stále negativní, ztrácí se biologická rozmanitost, ohroženy jsou mnohé ekosystémy, dokonce se mluví o počínajícím šestém planetárním vymírání. Velké obavy vzbuzuje prohlubující se krize klimatu, která se dostává na první místa politických jednání na všech úrovních, od globální po národní. Přitom je stále zřejmější, že na rozdíl od opatření zaváděných v minulosti je tentokrát zapotřebí dosáhnout zásadně hlubších změn. Jsme svědky začátku dalekosáhlé společenské proměny a k jejímu pochopení by tato kniha měla přispět. Druhé vydání bylo doplněno o kapitolu Aktuální trendy, která stručně pojednává o environmentálně významných událostech a změnách současných dnů. Kniha profesora Bedřicha Moldana vychází z jeho přednášek na Přírodovědecké fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a přehledně představuje klíčové aspekty environmentální problematiky.

Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století. Tuto letitou krizi přitom chápe jako průvodní jev přechodu k novému společenskému řádu, jenž dal vzniknout zastupitelským institucím, jimiž byly generální stavy. Současně s tím vykládá stoletou válku jako milník v dějinách monarchie, neboť v důsledku své délky, křehkosti rodu Valois, utrpení obyvatelstva i anglické okupace posílila pocit příslušnosti k francouzskému národu. Položila tak základy národního státu, jenž se utvářel až do 19. století.

Kniha se zabývá dopady jedné z největších sociokulturních změn druhé poloviny 20. století, nebývalého nárůstu nové společenské kategorie adolescentů. Autor rozebírá mentalitu těch, kdo se nalézají v přechodné životní fázi, pro kterou je charakteristická neuzavřenost životních voleb. Tato nová sociální kategorie co do svého počtu i významu neobyčejně sílí po druhé světové válce, tedy v období, které je přechodné též z hlediska celé společnosti na cestě od společnosti průmyslové k postindustriální. Kniha analyzuje, jak v této situaci došlo ke vzniku kultu věčného mládí, koncentrovaného kolem motivů touhy bez hranic, popření autorit a iluze neomezené individuální volby. Autor dokládá, nakolik kult věčného mládí inspiroval takzvané postmoderní myšlení. Dále ukazuje, jak tento způsob myšlení přetrvává i v situaci, kdy se od přelomu 70. a 80. let vynořují obrysy společnosti hypermoderní. Pečlivě budovaný kult mládí převrací skutečné vztahy ve společnosti. Pomáhá zakrývat fakt, že vlastnosti, které jsou přičítány mladé generaci, jsou ve skutečnosti požadavky přicházející zvenčí a vyvolávané logikou fungování firem, politiky a médií. Kult věčného mládí pomáhá zastírat poměry, ve kterých vyrůstají nové generace, a odvádí pozornost od skutečných problémů, jimž musejí čelit. Tento uměle pěstovaný kult neúprosně popohání k vyšší výkonnosti příslušníky všech generací v zájmu zvyšování profitu především velkých firem a finančních trhů.

Kniha českému čtenáři zprostředkovává původní historický pramen Učené a pravdivé vyprávění o některých změnách, jež se v nedávných letech udály v Moskevském velkoknížectví, napsaný švédským vyslancem na moskevském dvoře a poprvé vydaný tiskem ve Stockholmu roku 1608. Autor ve své diplomatické zprávě barvitě líčí politickou krizi v moskevské říši, tragické události smuty a intriky kolem následnictví na carském trůnu, jejichž očitým svědkem se stal. Popisuje také předcházející události, jež interpretuje v souladu s územní i konfesní politikou Švédského království. Kniha vedle překladu švédského originálu do češtiny obsahuje též doprovodnou filologickou a historiografickou studii, zasazující autorovo dílo do kontextu švédské literatury i politických souvislostí na přelomu 16. a 17. století. Díky širokým interpretačním možnostem představuje vhodný materiál pro studium filologických i historických oborů.

Tato monografie, která je druhou částí třídílného komplexu, se věnuje formování řečových dovedností při výuce ruštiny jako druhého cizího jazyka v prostředí českého jazyka. Hlavní kapitoly knihy se zabývají jednotlivými řečovými dovednostmi v procesu jejich vzdělávání na českých základních a středních školách v kontextu požadavků stanovených v učebních osnovách České republiky. Je vysvětlen vztah mezi jednotlivými řečovými dovednostmi a jejich vztahem k jazykovým prostředkům, pozornost je věnována také významu textů a vizuálním prostředkům při jejich tvorbě.

Učební text Psycholog ve zdravotnictví je určen posluchačům stejnojmenného kurzu, akreditovaného Ministerstvem zdravotnictví ČR. Úspěšné zakončení tohoto kurzu umožňuje posluchačům jednooborového studia psychologie završit proces získávání odborné způsobilosti k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví, kterou mohou získat absolvováním akreditovaného magisterského jednooborového studijního oboru psychologie. Publikace je výsledkem spolupráce desetičlenného autorského týmu lékařů a psychologů a přináší souhrn informací o možnostech vymezení a pojetí zdraví a jeho determinant, o organizaci a řízení zdravotní péče, o úloze a významu zdravotní politiky a představuje hlavní vývojové trendy zdravotního stavu české populace včetně srovnání těchto trendů na úrovni mezinárodní. Další část publikace shrnuje zásady, postupy a praktická doporučení při poskytování první pomoci a zajišťování zdravotní péče v mimořádných a krizových situacích. Pozornost je také věnována požadavkům kladeným na obsah a zásady vedení zdravotnické dokumentace. V publikaci lze též nalézt přehled hlavních právních norem relevantních pro zdravotnictví. Další významnou částí publikace je představení základů farmakologie, jež seznámí psychology s účinky léčivých látek a léčivých přípravků na lidský organismus včetně otázek lékových interakcí, klasifikace léčiv a možných nežádoucích účinků. Další pasáž publikace je věnována možnostem psychologického ovlivnění zdravotního stavu, představuje východiska a hlavní koncepce změn chování souvisejícího se zdravím, podává výklad principů podpory a ochrany zdraví a uvádí též problematiku postupů založených na důkazech (evidence-based). Důraz je kladen i na etické otázky psychologické práce ve zdravotnictví, které představují počátky a rozvoj etických úvah v psychologii. Publikace přináší přehled etických kodexů, uvádí Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti (ČMPS) a Metakodex psychologické etiky Evropské federace psychologických asociací (EFPA). V závěru se pozornost autorů obrací k vymezení podmínek, průběhu a výsledků zdravotnické praxe, jejíž absolvování je součástí kurzu Psycholog ve zdravotnictví.

V publikaci její autoři mapují některé z osudů devětaosmdesátého ať už jako étosu, souboru hodnot či události otevírajícího pole pro aktualizaci různých potencialit vývoje v českém veřejném prostoru. Ptají se, kde přebývá devětaosmdesátý, přičemž přebývání v sobě skrývá dvě podoby. Může naznačovat pátrání po posledních zbývajících prostorech, kde lze devětaosmdesátý ještě nalézt, ale také identifikaci míst, kde devětaosmdesátý přebývá v tom smyslu, že je ho tam přespříliš. To je rámec, ze kterého vycházejí jednotlivé studie v knize. Ty promýšlejí ideu revolučního období jako času otevření široké škály možností společenského vývoje, věnují se konkrétním diskursům vycházejícím z revoluční situace či ovlivněným dědictvím devětaosmdesátého a zaměřují se i na porevoluční společenská štěpení a na jejich souvislost se současnými interpretacemi historických událostí.

Učebnice Přehled patologie je určena především pro studenty bakalářských a navazujících magisterských stupňů studia různých směrů na lékařských fakultách. Jejím úkolem je seznámit studenty jak se základními pojmy obecné patologie, tak s nejdůležitějšími nozologickými jednotkami v části speciální. Cílem je vytvořit studentovi základní představu o nemoci a jejích projevech. Protože zmínění studenti podle současných osnov nemají do výuky zařazenou histologii, omezuje se výklad jen na makroskopickou úroveň. Na této úrovni by učebnice mohla sloužit jako repetitorium základních pojmů také pro jiné směry studia na lékařských fakultách. Do textu jsou zařazena černobílá schémata a přehledné tabulky. Kniha je doplněna barevnou přílohou, do níž byly vybrány makrofotografie přibližně sedmdesáti častějších patologických nálezů.

Autor monografie zastává názor, že existují tři oblasti, které je třeba mít v oboru didaktiky literatury i školním literárním vzdělávání na zřeteli a které je třeba udržovat v rovnováze, aby obor ani školní předmět neztratily estetické, resp. estetickovýchovné zaměření: 1. četba (četba literárních textů a její reflexe), 2. tvorba (konstrukce a rekonstrukce textu a jejich reflexe), 3. nauka (poznávání kontextů relevantních pro interpretaci textu, udržení kulturní kontinuity a kulturní identity). V současném pojetí literárního vzdělávání stále převládá naukový přístup (redukovaný navíc na literární historii a frontální organizační formu výuky). Kniha ukazuje, že je třeba rozvíjet všechny významné oblasti literárního vzdělávání (z nauky např. literární teorii; četbu a tvorbu a jejich reflexi) a jiné přístupy než (tradičně) naukové, a to především z toho důvodu, že žáci mají rozumět literatuře tak, jak převládá v reálném životě, ve čtenářství, v kultuře.

Michel Foucault je známý jako autor, jenž zdůrazňuje závislost lidských subjektů na neosobních strukturách, nad nimiž nemají žádnou moc. Zároveň však je celé jeho dílo neseno kritickým záměrem a skutečným étosem svobody; jako by nás chtěl osvobodit přesně od těch omezení, která s takovou pečlivostí popisuje. Předkládaná kniha si bere za východisko právě tento paradox, jenž se konkretizuje ve Foucaultově projektu filozofické kritiky. Ta má za cíl nejen poznání současných apriorních podmínek našeho myšlení a jednání, ale i jejich narušování a překračování. Kde se však bere možnost svobody, kterou tento podnik předpokládá? To je kardinální otázka, již se kniha snaží soustavně sledovat, především se zaměřením na období Archeologie vědění a pozdějších svazků Dějin sexuality. Nespokojuje se přitom s pouhým referováním, nýbrž se chce skutečně konfrontovat s filozofickými otázkami, které zkoumaná díla nastolují, a samostatně domýšlet ty jejich koncepce, které Foucault sám načrtl jen v náznacích.

Monografie se zabývá dialekty v evropské portugalštině a přináší výzkum diatopických variant verbální flexe na území kontinentálního Portugalska. Vychází z korpusu sestaveného z dialektologických dizertačních prací a dialektologických dotazníků Manuela de Paiva Boléa a Luíse F. L. Cintry, ve kterém tyto varianty identifikuje, následně popisuje jejich historický vývoj a pak je lokalizuje s cílem odhalit jejich příslušnost k severním či jižním portugalským dialektům. V závěru je systematizuje podle jejich charakteru na jevy rázu fonetického, morfologického či morfonologického.