Univerzita Karlova strana 14 z 16

Kniha Papyrologie (řecká, latinská, koptská) je prvním českým úvodem do nejmladší discipliny věd o antickém starověku. Podává základní informace o řecké, latinské a - na rozdíl od jiných úvodů - i o koptské papyrologii, která z velké části používá řeckou abecedu. Informuje o organizaci veřejného i soukromého života v helénistickém i římském Egyptě až do jeho obsazení Araby. Čtenáři se seznámí s osudy nejvýznamějších koptských papyrusových sbírek, s ekonomickými a právními dokumenty, dále doklady o soukromém životě, o školství a náboženství od pohanských kultů, přes judaismus po křesťanství. Publikace obsahuje i přehled autorů děl, jejichž zlomky se nacházejí na literárních papyrech, i stručný úvod do struktury koptského jazyka. Vedle výkladu o vývoji písma od 3. stol. př. Kr. do 7.-8. stol. po Kr. je téměř ke každé reprodukci podán i tištěný příslušný text, dále informace o ediční praxi při vydávání papyrů, o základních edicích a o elektronických pomůckách. Výklad doprovází 50 obrazových příloh a bibliografie základních prací k danému problému. Kniha poslouží papyrologům-začátečníkům, ale historikům starověku, literárním historikům, koptologům a lingvistům sledujícím vývoj od staré k nové řečtině a od latiny k románským jazykům.

V oblasti sociální antropologie je etnicita hlavním tématem už od konce šedesátých let a rovněž dnes zůstává centrálním objektem výzkumů. Přestože tato kniha vychází zejména z příspěvků antropologie ke studiu etnicity a spřízněných fenoménů, její záběr přesahuje hranice akademické antropologie. Díky dlouhodobému terénnímu výzkumu a perspektivě zdola získává antropologie možnost generovat bezprostřední poznatky o sociálním životě přímo z oblasti každodenních interakcí, která je do značné míry sférou, kde se fenomén etnicity rodí. Etnické vztahy vznikají a nabývají na významu v sociálních situacích a kontaktech coby produkt lidské snahy odpovědět na životní nároky a výzvy. Sociální antropologie nabízí jedinečnou možnost zkoumat tyto procesy v samém středu lokálního dění, přestože k tomu, abychom o etnicitě a nacionalismu získali úplnou představu, je třeba ji doplnit historickými a makrosociologickými přístupy. Antropologické přístupy nadto umožňují zjišťovat, jakými způsoby lidé definují a vnímají etnické vztahy; jak hovoří a uvažují o své vlastní skupině, o skupinách ostatních, o jejich hlavních charakteristikách, a také o tom, jak jsou udržovány, vyjednávány a proměňovány odpovídající světonázory. Význam, jaký lidé přikládají svému členství v etnické skupině, je vědeckému zkoumání nejdostupnější prostřednictvím detailního, na osobní participaci založeného výzkumu, který je doménou antropologie. A nakonec, sociální antropologie jako komparativní disciplína věnuje pozornost jak podobnostem, tak rozdílům mezi jednotlivými mezietnickými situacemi a jejich kontexty, je tedy schopna nabídnout mnohovrstevnou a komplexní vizi etnicity v současném světě.

Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith Shklarová vypůjčuje Montaignovo označení „obyčejné neřesti“. Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen přímočarým zlem. Ukazují dvojznačnost a náročnost liberální morálky, ochotné přijmout rozpory a hrozby plynoucí z osobní svobody. Obyčejné neřesti jsou vetkány v nejrůznějších způsobech jednání vládců i poddaných a k představení této mnohosti pomáhá Shklarové dlouhá řada autorů, mezi něž patří Montaigne, Montesquieu nebo Nietzsche, stejně jako Shakespeare, Dickens, Hawthorne a Jane Austenová. Místo „velké teorie“ vyžadují tyto neřesti zájem o zdánlivé drobnosti, vyjevující skutečnou a často rozpornou motivaci všech, kdo se účastní společenského života.

Mluvní projev v českém veřejném prostoru se vyznačuje preferováním určitých jazykových praktik, jež ve svém souhrnu odrážejí a reprodukují polarizovaný, vzájemně hierarchizovaný obraz dvou sociálních pohlaví se specificky „ženskými“ a „mužskými“ charakteristikami a doménami. Autorka se soustředila na vyjadřovací praxi ve veřejném prostoru z hlediska reprezentací ženství: k základním otázkám patří, do jaké míry si uvědomujeme vevázanost mluvního jednání do sociálního kontextu, jak se genderové normy a očekávání promítají do jazyka a jak je lze prolomit.Český jazyk disponuje mimořádně bohatým rejstříkem prostředků a strategií jak pro konstruování tzv. tradičních genderových a sexuálních identit, tak i k pěstování kultury vyváženého vyjadřování; chceme-li utvářet svůj mluvní projev svobodně, učinit jej výrazem své osobnosti a nenechat se manipulovat stereotypy a koncepty, je kritická reflexe vnějších vlivů nezbytná. Lingvistika genderových a sexuálních identit se v české jazykovědě řadí k novějším oborům – na interdisciplinární výzkumy a účast české jazykovědné obce v nich čeká mnoho zajímavých témat s významným aplikačním potenciálem pro média, instituce i veřejnost. Svými texty do knihy přispěli Dennis Scheller-Boltz a Pavla Špondrová.

Kniha Papyrologie (řecká, latinská, koptská) je prvním českým úvodem do nejmladší discipliny věd o antickém starověku. Podává základní informace o řecké, latinské a - na rozdíl od jiných úvodů - i o koptské papyrologii, která z velké části používá řeckou abecedu. Informuje o organizaci veřejného i soukromého života v helénistickém i římském Egyptě až do jeho obsazení Araby. Čtenáři se seznámí s osudy nejvýznamějších koptských papyrusových sbírek, s ekonomickými a právními dokumenty, dále doklady o soukromém životě, o školství a náboženství od pohanských kultů, přes judaismus po křesťanství. Publikace obsahuje i přehled autorů děl, jejichž zlomky se nacházejí na literárních papyrech, i stručný úvod do struktury koptského jazyka. Vedle výkladu o vývoji písma od 3. stol. př. Kr. do 7.-8. stol. po Kr. je téměř ke každé reprodukci podán i tištěný příslušný text, dále informace o ediční praxi při vydávání papyrů, o základních edicích a o elektronických pomůckách. Výklad doprovází 50 obrazových příloh a bibliografie základních prací k danému problému. Kniha poslouží papyrologům-začátečníkům, ale historikům starověku, literárním historikům, koptologům a lingvistům sledujícím vývoj od staré k nové řečtině a od latiny k románským jazykům.

Aurelius Augustinus (354–430) není jen největším teologickým učitelem západního křesťanství, ale zároveň originálním filosofickým myslitelem, který v mnohém navázal na antické zdroje platonské, stoické a částečně aristotelské a v zajímavé křesťanské syntéze je zprostředkoval středověkému i novověkému myšlení. Stěží bychom našli téma evropské filosofie, pro něž by Augustin nebyl jednou z hlavních inspirací, ať už je to motiv času, svobody nebo lásky, ba dokonce hlubiny lidského nevědomí. Tato kniha si v sedmi dílčích studiích všímá nejen těchto typicky augustinovských témat, ale i některých méně známých otázek, jako je pozornost mysli, promýšlení aristotelské kategorie relace nebo pojetí umění.

Každý obor má svůj profesní základ, své odborné výrazy, své osvědčené a doporučené postupy. Základy klinické medicíny jsou zamýšleny jako stručná, přehledná příručka určená pro pochopení základních pojmů a dějů odehrávajícími se za dveřmi ambulancí a nemocničních oddělení. Kromě principů diagnostiky a léčby osvětluje také fungování zdravotnického systému a způsoby jeho vyrovnávání se s požadavky moderní informační společnosti. Jako bonus je přidán základní přehled interních onemocnění.

Poslední vydání obdobného textu pocházejícího z autorského kolektivu hradecké farmaceutické fakulty, tj. Farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících kardiovaskulární, trávicí a vylučovací systém, vyšlo již v roce 2000. Za uplynulých více než dvacet let došlo ve většině farmakoterapeutických skupin ke značným změnám, autoři se proto snažili popsat nové poznatky, zachytit vývojové trendy v jednotlivých skupinách, a především je zobecnit pomocí studia závislosti mezi chemickou strukturou a účinkem léčiv. Důraz byl kladen na zřetelné logické vztahy mezi jednotlivými léčivy, resp. na jejich podobnost s cílovými mediátory. Pro úplnost je na konci jednotlivých kapitol uveden stručný přehled v praxi používaných léčiv s jejich INN názvy, lékopisnými, chemickými (IUPAC) a chráněnými názvy léčivých přípravků registrovaných v ČR do května 2021. Kniha je primárně určena studentům farmaceutických fakult, může však být užitečnou příručkou pro všechny odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.

Kniha hledá koncepční rámec pro takové pochopení obrazových médií, jejich vizuality a percepce, jaké odpovídá situaci, kde člověk nefiguruje jako objekt, aktér ani adresát. V tomto ohledu jsou totiž klasické teorie fotografie, které se zaměřují na indexikalitu nebo pěstují konvenční narativ člověk versus stroj, už bez užitku. Zylinska proto přesouvá pozornost na ne-reprezentativní aspekty fotografické tvorby. S jejich pomocí představuje fotografii jako životodárnou sílu, formativní životní činnost i médium, které má moc adekvátně reagovat na mezní situaci, v níž se lidstvo a tato planeta ocitají.

Kniha je syntetickým výkladem národotvorných procesů v Evropě 19. století. Snaží se zachovat rovnováhu mezi využíváním empirických poznatků a výsledky teoretických analýz moderních společenských věd. Odmítá jednostranné spekulace o národu jako výsledku manipulace mas a zdůrazňuje, že utváření moderních národů je možno pochopit a vysvětlit pouze kombinací poznatků o vývoji etnických, politických i ekonomických vztahů od středověku s poznatky o národních aktivitách a snahách o národní mobilizaci obyvatelstva. V prvé části podává autor kritický přehled dosavadního vývoje názorů a teoretických koncepcí národa a nacionalismu. Ve druhé se zabývá objektivními faktory, o které se národní identita opírala - jazykovou a kulturní tradicí, odkazem minulosti, občanskou a ekonomickou modernizací společnosti. Třetí část je věnována aktivitám ve jménu národa, jazykovým požadavkům, budování kultury, zpracování a instrumentalizaci dějin, zápasům o politickou moc a hospodářské pozice, kulturní a na emoce orientované agitaci.