Vašut strana 77 z 79

Kruhy, čtverce, trojúhelníky a obdélníky najdeš všude kolem sebe. Umísti magnety na správnou stránku a správné místo a uvidíš, kolik zábavy si užiješ!

Přijedete-li do Paříže, určitě nebudete vědět, kam dřív: k Eiffelovce nebo do Louvru, k Vítěznému oblouku nebo honem na Champs-Elysées? A budete v nitru bojovat: odolat či neodolat lákavé vůni kávy a pečiva vycházející ze secesních kavárniček, nebo snad, dokud vás nohy ještě unesou, se projít po břehu Seiny… Ani tady však nenajdete potřebný klid - stačí jen pomyšlení na úžasnou nabídku módních obchodů v Lafayette. Kdo přijede do Paříže poprvé, atmosféra metropole ho zaplaví mocnými dojmy a tápe: rozhodně musím vidět Sacré-Coeur, La Défense a Monu Lisu a … Vždyť tahle kráska na Seině má tolik půvabů a pokladů, které se skrývají ve stínu oněch světoznámých památek, notoricky známých z tolika francouzských filmů. MERIAN live! vám podá pomocnou ruku: dovede vás k půvabné Sainte-Chapelle, křehkému zázraku utkanému ze skla, barev a světla; nabídne vám výběr z několika hospůdek v pověstné Latinské čtvrti, poblíž Sorbonny, ve kterých můžete ulevit unaveným údům třeba po procházce velkolepou Lucemburskou zahradou; poradí vám při nákupech v galeriích a v obchodech přetékajících knihami v Saint-Germain-des-Prés. A ty milovníky nočního života, kteří v sobě najdou po celodenním trmácení po památkách ještě sílu, nasměruje na diskotéky, kde každou buňku těla rozkmitávají africké rytmy či salsa a samba. I pro ctitele jazzu tu objeví podnik, kde se budou cítit jako v ráji.

Dva ostrůvky ve Středozemním moři, přibližně mezi Mallorcou a španělským pobřežím u Valencie. Dva ostrůvky, které tvoří nerovný sesterský pár, ačkoliv je dělí jen uzoučký průliv o šířce tří námořních mil. Ibiza je považována za ostrov naháčů a krasavců, útočiště dětí květin, ostrov radosti ze života s nekončícími karnevaly. Formentera je naproti tomu klidný `ostrov pro všechny, kdo hledají samotu`. To vše je a zároveň není pravda. Ibiza skutečně je jedním z nejmódnějších středisek Evropy. Hemží se to tu skutečnými umělci i falešnými proroky, zestárlými hippies a opálenými svalovci. Jsou tu zbohatlí hochštapleři i zchudlí šlechtici, ostrov je stále jevištěm pro všechny blázny i ty, kdo se již trochu usadili. Na ostrově o rozloze 541 čtverečních kilometrů je však stále dostatek prostoru i pro snová údolí rozkvetlých mandloní, pro malebné zátoky a příkré útesy, piniové lesy a terasovitá políčka. Obilí zde dozrává už v červenci. Zemědělci ho sklízejí starými metodami, natřásáním ve větru

Průzračné moře, bílé písečné pláže, zelené zálivy, stinné lesy, slunné roviny, idylická místa: Elba si právem zasluhuje označení `prázdninový ráj`. Svou pověst rajské zahrady si Elba, která je se svými 224 čtverečními kilometry největším ostrovem Toskánského souostroví, získala díky půvabné rozmanité krajině, nedotčené přírodě, mírnému středomořskému podnebí a přátelským lidem. Hodně toho nabízí i zdejší kuchyně a sklepy. Není divu, že se pro turisty od nás se Elba stala jedním z vyhledávaných prázdninových cílů, zvláště když může nabídnout perfektní turistickou infrastrukturu. Pro řadu návštěvníků se ostrov, který je od italského západního pobřeží vzdálen necelých deset kilometrů, stal celoživotní láskou a poklidného pobytu na ostrově si užívají ve vlastních čtyřech stěnách. Stavební pozemky se ovšem dnes již nedají tak snadno sehnat a tržní ceny apartmánů nesmírně vzrostly po vydání přísných zákonů zamezujících nekontrolovatelnému přelidnění. Stavebním nevkusnostem, které se jinde s

Azurově modré moře, sněhobílé vrcholky hor, zářivě červené skály, okouzlující hotelové paláce ze starých časů - pohádková krajina vzdorující současnosti. To vše je Azurové pobřeží. Jsou jen dvě možnosti: Azurové pobřeží buď milujete, nebo nemilujete. Jiná možnost není. Jestliže je milujete, musíte se obrnit proti ironii `znalců`, kteří vědí své: bohaté staré fifleny a darmošlapové se zlatými řetízky na bronzově snědých nohou nebo tlustých krcích tu prý jen plní kasina a drahé restaurace, jasně! A co ještě? Nával: pláže, města, ulice - všude je přecpáno. Taky jasné. Milovníci tohoto krásného proužku pobřeží a jeho zasněného zázemí si ale mohou oddychnout. Vždyť ono na té zdrcující kritice je přece kousek pravdy - a to může zabránit - naštěstí pro obdivovatele, aby sem nepřijelo ještě víc lidí. Naopak právě onen svár mezi všudypřítomnou vřavou a pohádkovou krásou francouzské Riviéry probouzí onen pocit neskutečnosti, který ke zdejší říši snů patří.

Památky z doby římské i benátské, navíc krásná středomořská příroda, rozeklané pobřeží a množství ostrůvků - to je charakteristická tvář chorvatského pobřeží. Pokud ještě neznáte Chorvatsko a jeho pobřeží, rozprostřete před sebou mapu a dívejte se: souostroví vedle souostroví, skalnaté a zalesněné ostrovy se zářezy zátok, protáhlé i oblé, obydlené i neobydlené, Ugljan, Pašman, Žut, Dugi Otok, Kornati se statutem národního parku, Žirje, Kaprije, Zlarin, Šolta, Vis, Brač, Hvar, Korčula, Lastovo, Mljet, Šipan, Lopud, Koločep - a to je jen zlomek z nich. S tímto scénářem před očima člověk sám přijde na myšlenku, že musí mít k dispozici člun nebo jachtu, aby mohl tuto středomořskou nádheru chorvatského pobřeží lépe prozkoumat. Nebo může cestovat od ostrova k ostrovu trajektem, chodit pěšky a vnímat krásu krajiny i vesnic a měst, těšit se z dalekých výhledů na Jadran. Kdo se sem vydá, rychle podlehne krásám tohoto koutu země.

Řím je prosycen opojně italským chaosem, hraničícím s drzostí, má neodolatelné kouzlo a vždy něčím vás dokonale překvapí. Řím otevírá svou náruč pro každého: nejen milovníkům starověkých či církevních památek, ale i těm, kteří se sem vypravili za nák upy módních novinek či za kulinářskými zážitky. Zmiňovat se o předlouhé historii metropole na Tiberu je, myslím, zbytečné stačí se jen pozorně dívat a svědky antického Říma nemůžete přehlédnout. A pokud byste přeci jen chtěli vědět něco bližšího, s tačí si z batůžku vybalit průvodce MERIAN live!, který vás bezpečně provede po takových význačných památkách jakými jsou Koloseum a Španělské schody (tady se konají ty oslňující módní přehlídky!), Svatopetrský dóm či Sixtinská kaple... Upozorní vás v šak i na méně známé architektonické poklady, půvabná náměstí, útulné tratorie s vynikající kuchyní, pouliční kavárničky v krásném prostředí nebo na butiky, kde lze nakoupit za slušné ceny. 10 míst, která nesmíte vynechat: Scalinata della Trinita d ei Monti (Španělské schody) Nejrozpálenějším místem k posezení v Římě jsou stupně tohoto schodiště. Gianicolo Gianicolo je 80 metrů vysoký pahorek, odkud je nejkrásnější výhled na město. Fontana di Trevi Nepřetržitě tekoucí voda je symbolem ži votní síly Věčného města. Piazza Navona Když podvečerní světlo ozáří paláce načervenalým světlem je nejlepší vychutnávat si život Říma na jeho nejkrásnějším náměstí. Pantheon Zkuste si představit, jak asi stál císař Hadrian po dokončení chrám u v roce 125 uprostřed tvarově dokonalé a harmonické stavby a hrdě vzhlížel dodnes největší kupolí na světě na modrou oblohu. Trastevere Malé uličky, řemeslnické dílny, charakteristické tratorie zde je Řím prostě ještě vesnicí. Citta del Vatic ano Nikde neuvidíte tak těsné spojení víry a umění jako ve Vatikánu, jehož centrem je chrám sv. Petra. Museo e Galleria Borghese Zde můžete obdivovat mistrovská díla Raffaela, Tiziana a Caravaggia či nejkrásnější sochy Berniniho. Palazzo Massim o Překrásní mladíci z nádherného bílého mramoru, tisíce pestrých kamínků tvořících mistrovské mozaiky. Colosseo Už Goethe v roce 1786 stál v úžasu před tímto amfiteátrem, který je symbolem Říma.

Praktická skládací mapa s průvodcem na zadní straně. Měřítko 1:170 000  880×480 mm Hotely a jiné ubytování? Jídlo a pití? Pamětihodnosti? Slovníček? Svátky Plány měst: Palma de Mallorca? Andrax? Sóller? Manacor? Felanitx Něco navíc: Autem pohořím Tramuntana.

Praktická skládací mapa s průvodcem na zadní straně. Měřítko 1:400 000  770×600 mm Hotely a jiné ubytování? Jídlo a pití? Pamětihodnosti? Slovníček? Svátky Plány měst: Arezzo, Florencie, Lussa, Pisa, Pistoia, Siena Něco navíc: Vinnou stezkou přes Chianti.

Korfu a další Jónské ostrovy, nejzápadnější výspa Řecka ve stejnojmenném Jónském moři, jsou jiné než většina egejských ostrovů: nejsou holé a skalnaté, ale rovnoměrně zelené. Prší zde mnohem častěji než na pevnině nebo v jižním Středomoří. Proto právě zde prospívají olivovníky, cypřiše a středomořské pinie, poskytující chladivý stín, mezi nimi se daří zimním dubům a rohovníkům; výšiny pokrývají neprostupné keře macchie. Řekové nazývají tuto část svého ostrovního světa Eptanisa, což značí "Sedm ostrovů". Ve skutečnosti jich je víc, neboť k nim patří i mnohé maličké, z části neobydlené ostrůvky. Počítá se však jen oněch "klasických Sedm", jež na počátku 19. století společně bojovalo za svobodu a s evropskou pomocí pak vyhlásilo "Republiku sedmi ostrovů". Od severu k jihu jsou to tyto ostrovy: Korfu, Páxos, Lefkáda, Kefalloniá, Ithaka, Zákynthos a Kíthira. Po 400 let ovládali tuto oblast Janované, po nich přišli Francouzi, a ještě později zde zanechali své stopy Angličané. Dnes je většina ostrovů - přinejmenším v létě - pevně v rukou cizinců, kteří zde tráví dovolenou; především se jedná o ty ostrovy, kam se dá přímo doletět letadlem: Korfu, Zákynthos a Kefalloniá. Významnou tradici prázdninového ostrova má Korfu. Už králové a císařové zde odpočívali od svých úředních záležitostí, dnes si zde slunce a moře užívají rodiny s dětmi. Anglické mládeži patří Kávos na jihu ostrova, kde nekonečné mejdany přecházejí z večera do rána a z rána do večera. A aby se ani ostatní hosté nenudili, vymysleli si korfští manažeři turistického ruchu aqualand, zábavní vodní park u Agios Ioannis. S takovým trendem nemohou ostatní ostrovy držet krok, zato však nabízejí něco jiného: třeba na Ithace v ústraní poznáte alespoň něco z toho, co dělá Řecko Řeckem: rozjímavý, klidný a jednoduchý způsob života, nezastavěnou krajinu, daleké modré moře a jedinečně jasné světlo. "Řecko je takové, jak by člověk předpokládal, že by Země měla vypadat - kdybychom jí k tomu dali příležitost," napsal jednou surrealistický prozaik Henry Miller. A v tom si jsou všechny řecké ostrovy rovny.

Chybí kočce lov na pravou myš, když si může v bytě chytit kožešinovou? Potřebuje jako vyhlídku živý plot, má-li mezi „čtyřmi stěnami“ báječný škrabací strom a velkolepou kočičí stezku? Určitě ne. V této příručce najdete mnoho tipů a námětů, jak byt proměnit ve vzrušující revír a současně kočičí wellness oázu. Rádce samozřejmě obsahuje i veškerý program pro uspokojení nároků pokojových koček, široce se věnuje době her a mazlení s člověkem, uvolňujícím masážím i správné péči.

Alsaská metropole je plná půvabných kontrastů: středověké fasády domů (historické centrum bylo zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO) střídají moderní muzea, rušné obchodní centrum a "hlavní město Evropy" s neosobitým skleněným průčelím Evropského parlamentu stojí v přímém protikladu ke kouzelné krajině kolem. Historie Štrasburku sahá hluboko do minulosti, jako Argentoratum ho v roce 12 př. n. l. založil římský císař Augustus. Dědicové Karla Velikého tu v roce 842 uzavřeli tzv. štrasburské přísahy o rozdělení říše. Je to místo, kudy procházely a kde se psaly dějiny. Snad i proto právě zde začaly v roce 1949 působit první evropské instituce. Obyvatelé Štrasburku vždy žili "mezi", po staletí byl jejich život určován snahou vycházet dobře jak s Němci, tak s Francouzi. Výsledek je patrný dokonce i na místní kuchyni. Říká se, že Francouzi jedí málo a dobře, Němci zase hodně a špatně. Alsasané jedí hodně a dobře! Povýšili totiž jídlo a pití na uměleckou formu - přesvědčte se sami. Štrasburk prostě nabízí požitky kulturní i kulinářské. Nenechte si to ujít!

Slunce od října do dubna. Pouště a savany, téměř žádné zácpy. Pláže, divoké moře, vinice a hory. Žádné problémy s časovým posunem. Vítejte v Jihoafrické republice! Národ starého prezidenta Nelsona Mandely se - téměř přes noc - stal z bezprávné oběti apartheidu milovaným dítětem. Jihoafrická republika, to je země prvního i třetího světa. Jejích 45 milionů obyvatel představuje ohromující směs liberální moderny a zaostalosti, směs naprosto rozdílných zvyklostí, náboženství i jazyků. Mnoho návštěvníků si jižní výspu Afriky - zemi mezi Atlantským a Indickým oceánem - oblíbilo právě pro její neuvěřitelnou rozmanitost. Musíte si zkrátka vychutnat výhled ze Stolové hory u Kapského Města, projet se po Gardenroute a v Knysně, městě na laguně, si objednat ústřice; musíte prochodit Dračí hory (Drakensberge - tyto africké Alpy dosahují výšky až 3500 metrů); musíte vyjet na safari do národních parků, které nyní překračují i státní hranice - např. do Greater Limpopo (dříve Krügerův národní park), do Hluhluwe-Umfolozi nebo do Pilanesbergu, musíte zažít "velkou pětku" (slony, nosorožce, lvy, leopardy a hrochy); musíte zavítat do polopouště Karoo, do liduprázdné Kalahari nebo na dlouhé pláže, poskytující únik před spěchem a shonem Evropy. Pak teprve poznáte a pochopíte Jižní Afriku!

Nevelká země, dokonce ještě o něco menší než Česká republika, leží na východě Evropy. Její tmavé hluboké lesy, bezpočetná jezera a řeky, mírné pahorky a zelená údolí i duny na Kurské kose, lákají turisty do bezmála mytické oblasti, již kdysi obývala pohanská božstva. Poznamenaná staletími cizí nadvlády vstupuje dnes po zmatcích postkomunistického desetiletí do současné Evropy. Litva je zemí, kde může cestovatel nechat srdce. Je to zvláštní kouzlo litevské krajiny – nedotčené, opatrované a chráněné – jsou to lidé, kteří vyjdou hostu přátelsky vstříc, je to klid, který země a lidé vyzařují – to všechno vás hluboce zasáhne. Země se otevírá turistickému ruchu, přesto ruch, který se zde rozvinul, je jen nepatrný. Láska k přírodě je v Litvě přímo příslovečná. Podrobné vědomosti o životě rostlin a zvířat má téměř každý – vždyť se předávají z generace na generaci. Litva přijala křesťanství jako poslední země v Evropě, lidová víra a uctívání přírody tu jsou dosud mimořádně živé. „Krásně jako v

Vydejte se s námi na vzrušující výpravu do žiovčišné říše. Poznáte zvířata celého světa v jejich přirozeném prostředí, dozvíte se spoustu zajímavostí o jejich chování, společenstvích a hierarchii, ale i o způsobech komunikace mezi nimi. Seznámíte se s ohroženými druhy i s živočichy, kteří už vyhynuli. Zavedeme vás však i mezi bájné a pohádkové tvory, kteří žili jen ve fantazii našich předků. Objevíte tak souvislosti mezi světem zvířat a světem symbolů a půvab legend a mýtů ze všech koutů světa.

Vídeňské dortíky a sachry, lipicáni, vídeňský šarm a útulnost: to bylo vše, co Evropa věděla o rakouském hlavním městě - a co na ní milovaly miliony turistů. Téměř padesát let byla Vídeň městem v nejvýchodnějším cípu západního světa. Za Vídní už byla jen železná opona. Vídeň sice nebyla zapomenuta, ale ve srovnání s rytmem doby, s módními trendy londýnské nebo newyorkské scény zůstávala poněkud pozadu. Zatímco jiná světová velkoměsta se stávala moderními metropolemi, Vídeň zůstala staromódní a šarmantní, ačkoliv se na mnohých místech drolila, rezivěla a rozpadávala se. Ale železná opona padla. Vídeň už není na `okraji světa`, znovu se stala dunajskou metropolí v srdci Evropy, proměnila se `místní velitelství multimilionářů`. Vídeň se dala do gala, upravila se a stala se z ní žijící diva s často probíraným kulturním programem a nočním životem, jenž patří k těm nejvzrušujícím ve Starém světě. Zachovala si však své charisma, zřejmě proto, že je to mnohonárodnostní město, jehož české, sr