Veduta

Kniha je věnována všem vojákům, kteří se ocitli za plotem tábora v Německém Jablonném (dnes Jablonné v Podještědí), ať už se jednalo o vojáky carské, britské, francouzské, italské či rakousko-uherské armády, a především pak těm, kteří se nedočkali svého návratu domů a odpočívají dodnes ve stínu borovic na zajateckém hřbitově na Ladech.

V období švédské fáze třicetileté války sehrávala řeka Odra velmi důležitou úlohu pro znepřátelené armády, a to jak na pomořanském území u jejího ústí, tak po obou březích proti proudu přes braniborskou Novou Marku až do nitra zemí Koruny české. Už na konci Dánské války správně vyhodnotilo císařské velení v čele s Valdštejnem možný směr švédského úderu a proti hrozícímu nebezpečí bezodkladně rozvinulo veškeré vojenské aktivity k obraně pomořanského a meklenburského pobřeží, aby znemožnilo vylodění nového protivníka.

Quirin Mickl, světským jménem Jan Kristián (*1711, †1767) patří mezi nejznámější a nejvýznamnější opaty cisterciáckého opatství Vyšší Brod. Tisíce návštěvníků kláštera každoročně obdivují tamější rokokovou knihovnu, kterou zmíněný opat založil a dal vybudovat. O jeho původu, životě a dalším díle je však všeobecně známo jen velmi málo. Mickl byl mužem vysoce učeným a nadaným. V mládí se projevil jako vynikající básník, byl ověnčen titulem „poeta laureatus" čili vavřínem ověnčený básník. Převážná část jeho poetického díla vznikla v krátkém období jeho studií na pražské filozofické fakultě. Jeho epos „Plus ultra" je považován za poslední novolatinský epos na téma objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Jako básník je znám především odborné veřejnosti a latiníkům. V žádné učebnici literatury však jeho jméno nenalezneme. Ve věku 20 let vstoupil mladý Mickl do vyšebrodského kláštera a po slibech studoval teologii a právo. Později sám působil jako profesor filozofie a teologie v arcibiskupském semináři v Praze. V roce 1747 byl zvolen opatem a tento úřad zastával až do své smrti. Připravovaná publikace přináší ve své první části výsledky rozsáhlého genealogického výzkumu rodových kořenů Quirina Mickla z otcovy i matčiny strany, jež vycházejí z Ostrolovského Újezda u Borovan a sahají do Českého Vrbného, Vyššího Brodu, Komařic a Benešova nad Černou. Práce dále mapuje Micklův život od dob dětství, přes gymnaziální a univerzitní studia až po vstup do kláštera. Zde je také představen zevrubný pohled na jeho básnické dílo. Následující část sleduje Micklovy životní osudy po vstupu do kláštera, zejména jeho působení za profesorskou katedrou. Nejrozsáhlejší část je věnována období Micklova opatského působení v letech 1747–1767 a následující se věnuje významnějším momentům v historii česko-moravsko-lužického vikariátu cisterciáckého řádu v době Quirina Mickla, a to na základě akt a statut provinciálních kapitul. Publikace dále obsahuje soupis rukopisné pozůstalosti opata Quirina, která je vskutku obdivuhodná. Poslední část se věnuje některým zachovaným dopisům adresovaným opatu Micklovy od významných osob jeho doby, a také různým drobnostem týkajícím se jeho osoby.

Autor bestseleru Důvěrná zpráva o Janu Žižkovi z Trocnova nabízí čtenářům novou cestu do české minulosti, tentokrát do doby vlády císaře Rudolfa II. Text je založen na důkladném studiu dobových kronik, dokumentů, soudních protokolů a především dosud nezveřejněných deníkových zápisků významných dvořanů. Poprvé se čtenář dozví neznámé detaily o císařově dlouholeté milence Kateřině Stradové, nechvalně známých komornících Jeronýmovi Makovském z Makova, Filipu Langovi a Kašparovi Ruckém a jejich neuvěřitelné cestě k moci. Autor shromáždil podrobnosti o několikaletém působení poněkud záhadných anglických alchymistů Johna Dee a Edwarda Kelleyho v Čechách. Popsány jsou drsné kriminální kauzy obyčejných měšťanů i významných dvořanů, nejslavnější milostné aféry, souboje i zpravodajské hry tehdejších tajných služeb.

Život Johany Peřkové (1703–1745), prosté ženy původem z jihočeského Suchdolu nad Lužnicí, se vyznačoval s doslova neklidným pohybem po jihočeském regionu (především Suchdolsko, Třeboňsko, Soběslavsko, Veselsko a Táborsko), ale také v Polabí a jinde. Její život, jednání a konání nenaplňovala jen práce, či žebrota. Ale v míře nemenší také dlouhá série drobných krádeží, nejedno sexuální dobrodružství s řadou mužů. Je pozoruhodné, že její kriminální aktivity se vyskytly v několika vlnách. Žena se svými společníky dokonce vykradla několik kostelů, což bylo považováno za smrtelný hřích a těžký hrdelní zločin. Byla odsouzena dokonce k trestu smrti, dostala milost přímo od královny Marie Terezie. To vše dokumentováno soudními spisy, kde najdeme nejednu vlastní reflexi Peřkové na svůj úděl, rodinu, či na kriminální činy, kterých se dopustila. Ale nejen o nich... Podobný příběh prostého člověka nebyl v české historiografii doposud prezentován.

Mimořádný význam Tábora jako strategicky položené městské pevnosti se za třicetileté války projevil v tvrdých bojích o jeho ovládnutí. Během českého stavovského povstání bylo město důležitou základnou rebelů a v letech 1620–1621 čelilo vleklému obléhání katolickými oddíly pod velením španělského válečníka dona Baltasara de Marradas y Vique. Kapitulaci Táborských z listopadu 1621 předcházel jejich obdivuhodně houževnatý odpor, který vzbudil pozornost i ve vzdálených oblastech Evropy. „Velká politika“ se s táborskými dějinami protnula rovněž v samém závěru třicetileté války. V srpnu 1648 na město zaútočil generál Arvid Wittenberg, jehož výpad do jižních Čech byl součástí švédských operací cílících na ovládnutí Prahy. Švédové Tábor obsadili a drželi jej až do přelomu září a října 1649. Jejich více než roční pobyt v dobytém městě přinesl místním obyvatelům nepřebernou řadu útrap s dalekosáhlými společenskými a ekonomickými důsledky. Kniha, založená na systematickém vytěžení dochovaných pramenů, přináší nový, ucelený pohled na táborské události z let 1620–1621 a 1648–1649. V širším kontextu dramatického dění za třicetileté války ukazuje nepřehlédnutelnou roli města nad Jordánem v zápasech první poloviny 17. století.

Tato velká monografie, má jednoduchý, a přitom nesmírně ambiciózní cíl – komplexně představit rozsáhlé Kašparovo knižní ilustrační dílo, které dosud v této podobě chybělo. Představuje nikoli výběr, ale soubor všech Kašparových knižních ilustrací, které byly až dosud rozptýleny v třiaosmdesáti knihách. Na více jak 3000 ilustracích, jimiž doprovodil většinu zásadních románů a sbírek povídek českých autorů 19. a počátku 20. století – Němcové, Jiráska, Raise, Nerudy, Vrchlického a dalších, vykreslil náladu národní historie i tehdejší přítomnosti, které mají také pro současnost historický a dokumentační význam. Kašparovo dílo, jež je uměleckou kritikou považováno za pokračování a završení mánesovské a alšovské tradice českého výtvarnictví, bylo hojně oceňováno již za jeho života. Přáním je, aby tato kniha znovu přilákala zájem odborné obce i široké veřejnosti ke Kašparově knižní ilustrační tvorbě.

Kniha se zabývá dějinami rodu Markvarticů od jejich prvních zmínek - cca od poloviny 12. století – do počátku 14. století, což zabírá prvních pět generací tohoto rodu. Jsou zde rozebírány jak genealogické záležitosti, které se snaží rozkrýt i určitá sporná místa markvartického rodokmenu, tak je značná pozornost věnována rodovým sídlům a vývoji majetkové základny.

Tato kniha je dalším navazujícím pokračováním úspěšných knih „Přežili svou dobu“, „Zapomenutí svědkové“, „Vzpomínky zůstaly“ a „Tíživá svědectví“ od autora Víta Lucuka. Obsahuje opět vzpomínky dalších třiapadesáti pamětníků ze severní Moravy z období 2. světové války, sovětské okupace, komunismu… Jde o jedinečné lidské osudy, je to kniha o zapomenutých hrdinech, o lidech, kteří se báli, nacházeli a ztráceli sílu, obětovali se za to, co si dnes tolik užíváme – svobodu. Příběhy vychází z autentických výpovědí pamětníků, které navazují na projekt občanského sdružení Post Bellum. Kniha také obsahuje bohatý fotodokumentační materiál.

První monografie vzniklá na území českých zemí navazuje na dlouholetý badatelský zájem Dr. Marka Vařeky věnujícího se dějinám rodu Lichtenštejnů. Monografie zaměřená na osobnost prvního knížete Karla podává jasné odpovědi na jednotlivé etapy jeho života. Smyslem monografie bylo podat vyčerpávajícím způsobem veškeré dostupné informace k jeho ekonomickým a hospodářským strategiím, které mu otevřely všechny politické dveře u tří císařů přelomu 16. a 17. století. Čtenář se na skoro osmi stech stranách dozví zajímavé ekonomicko-politické souvislosti předbělohorské a pobělohorské doby. (150 vyobrazení, 80 tabulek)

Jakkoli Rabštejn díky svým historickým památkám, úchvatné poloze na ostrohu nad řekou Střelou, nezpochybnitelnému geniu loci i soupeření o post nejmenšího evropského města patří u nás k dobře známým a oblíbeným turistickým, rekreačním i filmařským lokalitám, knižního sepsání svých bohatých a pohnutých dějin se dočkává až nyní. Velkoryse ilustrovaná kolektivní monografie dvacítky autorů provede čtenáře rabštejnskými osudy od středověkých počátků do současnosti a seznámí jej s dávno zapomenutými obyvateli v čele se zámeckými pány a rozvětvenou místní rodinou Müllingů i s pozoruhodným architektonickým souborem, jenž se tu do dnešních dnů dochoval, ať již jde o pozůstatky dvou hradů, zámek, servitský klášter s kostelem Panny Marie Sedmibolestné nebo o ikonický kamenný most.

Kdo byl ve skutečnosti Jan Žižka? Kým byli doopravdy husité, jejich velitelé, správci duchovní i vojenští? Na základě obsáhlých rešerší a důkladné revize původních pramenů nabízí autor zcela nový, syrový a nelítostný pohled do zákulisí života Jana Žižky. Polemizuje s českými historiky, kteří ve svých dílech obcházejí, zlehčují nebo zamlčují hejtmanovy vojenské neúspěchy a prohry, nepochopitelné zrazování přátel a spojenců i bezostyšné obohacování. Autor rozmetává mýtus o „lidovém“ králi Václavovi IV. a na příkladech demonstruje katastrofální ekonomický, kulturní a sociální úpadek českého státu v době jeho vlády i později v důsledku husitské revoluční bouře. Sleduje osudy známých i méně známých husitských hejtmanů a „revolučních“ kněží a odhaluje jejich nikdy nekončící vzájemnou řevnivost, mstivost, nenávist i jejich destruktivní působení na ekonomiku a mezinárodní postavení českého státu.

Královské město Nymburk ležící ve středním Polabí bylo během třicetileté války dvakrát obléháno saským vojskem. Následky pro něj byly katastrofální, v prvním případě téměř zcela vyhořelo, ve druhém přišly o život dvě stovky civilních obyvatel. V knize jsou obě události sledovány v souvislostech „švédské" fáze třicetileté války a pozornost je věnována i jejich vnímání ze strany současníků, stejně jako jejich roli v lokální historické paměti.

Výpravná publikace pojednává o vývoji hranice v Rychlebských horách a Masívu Králického Sněžníku. Popis začíná od zemských hranic Koruny české, které se tady stýkaly (Čechy, Morava, Slezsko, Kladsko) přes územní ztráty hranic v 18. století a jejich právní zformování v 19. století. Následuje prvorepublikové rozhraničení v horách na československo-německé hranici a události spjaté s německou agresí v roce 1938. Poválečná politika přiřkla v pohoří německé území Polsku. Nová hranice mezi Československem a Polskem si vyžádala další úpravu. Podepsaly se na ní napjaté vztahy mezi oběma komunistickými zeměmi, a proto byla pečlivě hlídána polskými pohraničníky. I přesto se turisté dostali až ke hraniční čáře. Živlem však byli disidenti z obou republik, kteří se v horách tajně scházeli a pašovali nelegální dokumenty. Na přelomu 20. a 21. století vyvstala potřeba uvolnění hranice a její stabilizace. Ve druhé části kniha rozebírá místa na hranici rychlebského a králického pohoří, a je tak zároveň turistickým průvodcem. Publikace je vybavena bohatou fotografickou přílohou, z nichž větší část je věnována historickým archiváliím.

Rytířská dvorská kultura je mimořádně vděčným a populárním tématem. Díky moderním přepracováním středověkých látek známe příběhy o králi Artušovi, nesmrtelné lásce mezi Tristanem a Izoldou a hrdinských činech Alexandra Velikého. Autoři této publikace propojili své zkušenosti z oblasti germanistické medievistiky a historie a zaměřili se na zmíněné okruhy v německy psaných rytířských románech v kontextu mecenátu závěru přemyslovské éry. Zvláštní pozornost je věnována dílu Oldřicha z Etzenbachu a jeho spojení s Borešem (III.) z Rýzmburka a Jindřichovi z Freiberka a jeho mecenáši Rajmundu z Lichtenburka. Pozornosti neušla ani rodová pověst Šternberků, která se vrací k událostem z 40. a 50. let 13. století. Kniha je určena nejen historikům a literátům, ale i širšímu publiku.

Cestovateľský denník, ako priestor na trvalé zachytenie spomienok v podobe poznámok, fotografií, drobných papierových suvenírov a hodnotení cez značky a piktogramy. Ideálne do knižnice pre každého cestovateľa. Formát, väzba a obálka cestovateľského denníka poskytuje väčšie možnosti kombinovať fotografie s textom a hodnoteniami cesty. Počet fotografií formátu 15 cm x 10 cm – na šírku: 18. Počet fotografií formátu 10 cm x 15 cm – na výšku: 7. Počet fotografií formátu 13 cm x 9 cm – na šírku: 15. Počet fotografií formátu 9 cm x 13 cm – na výšku: 3.