Veduta strana 4 z 9

Výpravná obrazová publikace známého fotografa jesenické přírody Ivo Netopila na 290 snímcích objevuje nevšední krásu Jeseníků od Králického Sněžníku po Hrubý Jeseník, místa a zákoutí méně známá nebo úplně neznámá. Kromě toho, že nám snímky v této knize evokují zážitek krásy, uklidňují nás, překvapují a inspirují, mají mnohé jaksi mimochodem i dokumentární hodnotu. Objevují i věci nové, nepopsané. Tak třeba skalní mísu na skalce u Ferdinandova, více skalních tvarů, o nichž ví a které zná snad jen hrstka zasvěcených, opomíjené ledové jevy… Kniha je opatřena německým a anglickým překladem.

Císař Ferdinand III. (1608–1657) se narodil v období, kdy vrcholil tzv. habsburský bratrský rozkol (mezi Rudolfem II. a Matyášem), a dospěl za třicetileté války, během níž se stal jako „generalissimus" nástupcem Albrechta z Valdštejna ve velení císařské armády. Jeho vítězství u Nördlingenu v roce 1634 vedlo o rok později k pražskému míru, ke smíření se Saskem a německými luterány.Jako císař (od roku 1637) pak Ferdinand marně usiloval o separátní mír se Švédy, kteří se nakonec dostali až před vídeňské brány, bojoval proti Francii kardinálů Richelieua a Mazarina, na prvním místě mu však šlo o jednotu „rakouského domu", totiž o spojení se Španělskem, pojící se s vyhlídkami na dědictví jeho světové říše, rozkládající se jak v Evropě, tak v zámoří. Nicméně při uzavření vestfálského míru (1648) byl okolnostmi donucen souhlasit s dočasným oddělením se od španělských příbuzných – a právě v tomto směru se stal mírovým císařem proti své vůli.Kulturně znamenala epocha jeho života vrchol italského vlivu, počínaje příbuzenstvím s Gonzagy a Medicejskými, přes protireformační Řím až k vysokým důstojníkům typu Piccolominiho či Montecuccoliho. Byla to epocha přechodová, od žoldnéřů a kondotiérů ke stálému vojsku, od aristokratického života s renesančním duchem ke dvorské kultuře baroka. Doba jistě ve všech ohledech pozoruhodná a neprávem opomíjená. Kniha rakouského historika Lothara Höbelta vyplňuje mezeru, která donedávna zela i v rakouském dějepisectví, monografie Ferdinanda III. je v českém prostředí vůbec první svého druhu. L. Höbelt je profesorem novějších dějin na vídeňské univerzitě a jako erudovaný autor celé řady publikací k politickým a vojenským dějinám (mj. „1848. Österreich und die deutsche Revolution“) jistě není zcela neznám ani českému publiku.

Ze severní Moravy pocházelo mnoho zajímavých osobností, které se zapsaly do naší moderní historie. Zvláštní skupinu tvoří vojáci – účastníci prvního i druhého odboje. Patřil mezi ně i rodák z Brníčka Karel Lukas, jehož osudy zůstávají poněkud zapomenuty. Jeho vojenská kariéra mu dala přitom prožít neobyčejné události a setkat se zajímavými lidmi. Zůstával přitom vždy českým vlastencem a severomoravským patriotem. Za svobodu vlasti bojoval jako legionář a v letech 1939–1945 jako příslušník československé zahraniční armády. Významným způsobem se podílel na přípravách obrany Československa ve třicátých letech, pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk zažil za druhé světové války bitvu u El Alameinu a boje v Itálii. Putování jeho životem je pro čtenáře zároveň jedinečnou příležitostí nahlédnout do dosud málo známých či dokonce neznámých kapitol našich moderních dějin a uvědomit s jakou nezištností dokázali naši předkové bojovat za svobodu a demokracii. Karel Lukas své znalosti a schopnosti dal plně do služeb Československa, v jehož budoucnost věřil. Tento milovník umění a člověk s kontakty v nejvyšších patrech anglické aristokracie jistě netušil, když se v roce 1947 vracel domů po několikaletém působení jako vojenský přidělenec v USA a Kanadě, jak smutný osud ho brzy potká. Pro komunisty, kteří Československo definitivně ovládli v únoru 1948, se stal nepohodlným člověkem. Způsob a okolnosti jeho tragické smrti v roce 1949 by přitom měly být dodnes výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu.

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických inspirací, a to počínaje nepatrnými podněty až po zřetelné strukturalistické formulace. Je opatřena úvodní teoretickou studií, v níž autorka vysvětluje způsoby, jakými byl strukturální výkladový princip historickým myšlením a historickou vědou absorbován, a ukazuje důsledky tohoto interpretačního přístupu pro výklad historických skutečností.

Kniha představuje české historické myšlení ovlivněné strukturalismem, a to nejen v kontextu historické vědy. Autorka se zabývá výraznými osobnostmi českého meziválečného vědeckého kontextu a představuje, místy s přesahem do druhé poloviny 20. století, jejich osobité přístupy k výkladu historické skutečnosti, jež nesou stopy strukturalismu, a to od nesmělých názvuků až po zřetelně strukturalistické koncepce, v nichž je jakýkoli historický fakt chápán jako složitý strukturovaný celek, jehož jednotlivé části jsou provázány vzájemnými vztahy, vazbami a funkcemi. Ukazuje, že tento přístup umožňoval nejen historikům odkrývat jinak snadno opomenutelné souvislosti a významy historického dění a ačkoli se nikdy nestal dominantní výkladovou linií české historické vědy, vždy sehrával roli cenné a pozoruhodné inspirace, zejména ve studiu nepolitických dějin.

Kniha přináší souhrn informací týkajících se dějin bývalého dominikánského kláštera a kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku, stavebního vývoje a rozsáhlé rekonstrukce objektu. Snaží se rovněž čtenáři přiblížit význam umělecké výzdoby kostela a poukázat na proměny dochovaného mobiliáře, přičemž je využíváno v hojné míře porovnání starých fotografických snímků s novými.