Víkend strana 18 z 51

Srnec, nepravidelný šesterák, vkročil na palouk. Uvyklý na klidné a bezpečné místo se ani příliš nerozhlížel, hned se začal pást. Jen čas od času zvedl hlavu a jistil. Nadlesní Baryška pozvolna zvedl zbraň do střelecké pozice. S prstem na spoušti hledal nejpříhodnější místo pro umístění střely. Srnec však z jakéhosi popudu náhle poodskočil. V té chvíli nadlesní s úlekem viděl, že míří přímo na člověka na protější straně mýtinky. Byl tam v pokleku pytlák, a když srnec odběhl, mířil přímo na nadlesního. V následujícím okamžiku se ti dva poznali. Nadlesní měl na mušce Vojtina Vlčka. Ten měl zase na mušce nadlesního. Kdo stiskne spoušť jako první? Nikdo by se nikdy nedozvěděl, co se v té chvíli odehrávalo těm dvěma v mysli. Živý by svědectví nevydal. A mrtvý, ukrytý kdesi v jámě, zaházený hlínou a roštím, ani ten by nikdy nepromluvil. Poutavé příběhy jsou zarámovány nekonečnou zelení lesů a hor Beskyd, obdivuhodnou přírodou, která si, stejně jako samotný příběh o věčném soupeření pytláků a myslivců, podmaní srdce čtenáře.

Kniha je určena nejen pro začínající, ale i pro zkušené chovatele, kteří myslí na dobro svých opeřenců a rádi si rozšiřují vědomosti. Naleznou zde praktické rady k držení a výživě slepic, hus a kachen, přirozenému a umělému odchovu, získávání produktů a zacházení s nimi, ke stavbě chovatelských zařízení i pomůcek a k opatření proti nemocem.

Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé. Tisův režim na Slovensku za 2. světové války se podílel na deportacích více než osmdesáti procent tamní židovské populace. Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích. Než byl tábor v roce 1945 osvobozen, zahynulo pětatřicet Tomiho příbuzných v koncentračních táborech v Německu a Polsku. Na vlastní oči viděl, jak odtáhli tělo jeho mrtvé babičky a hodili je na hromadu mrtvol před barákem, mezi nimiž si s ostatními dětmi hráli. A co se dělo s otcem, o němž naposledy slyšel, než ho dobytčákem odvezli do Osvětimi? Tomi Reichental žije od roku 1959 v Dublinu. Pětapadesát let nemluvil o svých válečných zážitcích, „ne protože bych nechtěl, ale protože jsem nemohl.“ Od chvíle, kdy se rozhodl porušit mlčení, se byl podívat v Bergen-Belsenu i v rodné vesnici Merašice. Často přednáší ve školách jako živoucí svědectví pravdy o holokaustu pro všechny nové generace.

Možná to bylo štěstí, nebo přízeň osudu, že autor této knihy prožil lesnický a myslivecký život v horách Velké Fatry a Nízkých Tater. Za čtyři desítky let tady zažil neopakovatelná lovecká setkání. Jako ve filmu se mu před očima promítají střetnutí s medvědy, vlky či opatrnými rysy. Nechybějí ani zážitky s ostatní zvěří, ať už jde o jeleny, srnce či divočáky. Jak ubíhaly roky a událostí přibývalo, cítil autor potřebu podělit se o ně s lidmi kolem sebe. Kromě vlastních zaznamenal i několik zajímavých příběhů loveckých kamarádů. Vydejme se proto s Michalem Štefančíkem po stopách jeho neopakovatelných loveckých příhod.