Volvox Globator strana 15 z 91

Kniha Umělec války je částečně autobiografickým příběhem současné Ukrajiny v roce 2014 na příkladu dvou bratrů, z nichž jeden bojuje za donbaské separatisty, organizované proruskými silami, a druhý žije v Evropě a podporuje nezávislost a samostatnost Ukrajiny. Příběh začíná obdobím po Euromajdanu, kdy padl režim bývalého prezidenta Viktora Janukoviče, a končí těžkými boji na východě Ukrajiny. V každé kapitole je možné pozorovat, jak s lidmi manipuluje ruská propaganda, proč obyvatelstvo, které se považovalo za Ukrajince, najednou změnilo svůj názor. Jak v současné době fungují mechanismy přesvědčování a mediální manipulace. Všechno je to vidět na základě životních příběhů obyvatel Donbasu, která je doprovázena podrobnostmi jejich všedního života a komplikované mentality. „Neprodyšně depresivní všední dny luganských horníků otevírají knihu a tvoří její hlavní pozadí až do samotného konce. Celou dobu čtenáře neopouští pocit nejasnosti, co je pro místní obyvatele strašnější – obyčejný život nebo válka. Díky tomu je knížka ještě zajímavější, stovky odstínů černě začíná člověk hodnotit jako druhy hořké čokolády“, píše se v jedné recenzi na knihu. Kniha se snaží dát odpověď na důležitou otázku – proč v dnešním světě, naplněném množstvím informací, je možné tak jednoduše člověka zmanipulovat. A za druhé to, že veškerá tragédie státu spočívá v milionech nezaznamenaných dramat obyčejných lidí, kteří v určitých chvílích tvoří historii.

Hledáte koníčka, který je zábavný a tvůrčí, ale k výtvarnu máte asi tak blízko jako k protinožcům? Zkuste s námi vařit pivo – kniha Řemeslné vaření piva Vám poradí jak na to. Možná se vám to napoprvé nepodaří stejně jako profíkům, ale určitě se toho o svém oblíbeném nápoji dozvíte víc, než vám prozradí sebelepší encyklopedie, pobavíte se a při čekání na výsledek zažijete i chvíle napětí. A s recepty, které autor pečlivě posbíral mezi nejúspěšnějšími zahraničními řemeslnými pivovary, máte půl úspěchu v kapse. Může se něco vyrovnat pocitu, když v horkém letním dni přiložíte k ústům půllitr piva „z vlastní zahrádky“?

Údiv – v pořadí druhý román Kamila Vondráška s podtitulem Červená knihovna pro chlapy. Podtitul do značné míry odráží macho pohled hlavního hrdiny na svět a samozřejmě na ženy. Není to ovšem 50 odstínů šedi, ale plnobarevná škála chvílemi až naturalistického pohledu do vztahů a intimity. Je to příběh o vzestupu a pádu, příběh o lehkosti žití i tíze bytí. Je možné, že si román překvapivě získá víc čtenářek než čtenářů – už jen kvůli ukojení jejich přirozené zvídavosti o tom, jak jsou ony samy nahlíženy chlapskou optikou.

Alfred Brendel je bezesporu jedním z nejvýznamnějších klavíristů a umělců 20. století. Je historicky prvním pianistou, který nahrál kompletní klavírní dílo Ludwiga van Beethovena. Když firma Philips v roce 1999 vydala prestižní edici „Velcí klavíristé 20. století“, Brendelovi jako jedinému interpretovi věnovala šest kompaktních disků (tedy více než Rachmaninovovi, Rubinsteinovi, Horowitzovi, Richterovi, Gouldovi atd.). Brendel svojí interpretací děl W. A. Mozarta a F. Schuberta zásadně změnil pohled na tyto skladatele. Souborné vydání jeho esejů se ve světě stalo velkou událostí. Brendel je skvělým spisovatelem, esejistou a básníkem. Umí své postřehy, bádání a celoživotní zkušenosti brilantně zformulovat, jeho eseje mají vytříbený literární styl. Je velkým znalcem literatury, filmu, malířství a architektury, jeho široké zaměření prostupuje celou jeho knihou. Brendel vnímá hudbu v širších historicko-kulturních souvislostech a proto je jeho práce objevná jak pro odbornou, tak laickou veřejnost. Brendel je posledním pojítkem s velkou tradicí – byl žákem legendárního Edwina Fischera, jehož učil žák Franze Liszta, jehož učil žák Ludwiga van Beethovena. Brendel je tedy posledním článkem této velké linie, která pochází od Beethovena. V Brendelových sebraných esejích se navíc vzácně propojuje zkušenost významného a zkušeného interpreta s nejvyšší odborností badatele.

V této provokativní knize Anita Phillips inteligentně zachraňuje masochismus před klinickým diskurzem, který jej nazývá patologickou chorobou, a navrací jej do kontextu odlišné lidské zkušenosti a uměleckého vyjádření. Výsledkem je neotřelý a fascinující moderní náhled na touhu, zvědavost a erotično.Od té doby, co Baron Richard von Krafft-Ebing začal v devatenáctém století termín „masochismus“ razit, byl mylně pojímán jakožto slabší protějšek sadismu, avšak Anita Phillipsová, redaktorka britského akademického časopisu Interstice (Škvíra), tento mýtus vyvrací a tvrdí, že masochismus je „hluboce autonomní“. Umění, jak ztvárnit masochistické fantazie, píše, je „být zraňován tím správným způsobem a v ten pravý čas, a to podle sofistikovaného, člověkem vytvořeného scénáře“. Phillipsová jde zpátky k Freudovi, Jungovi, Foucaultovi a Leu Bersanimu, aby vytvořila novou definici masochismu, přičemž zkoumá populární kulturu, aby demonstrovala jak jeho nutnost, tak mocný vliv, jaký měl na západní kulturu – od Modrého sametu Davida Lynche k Zázraku růže Jeana Geneta, jakož i k obrazům umučeného Krista v Novém Zákoně. Ukazuje, že masochismus je zdravou součástí lidské psychiky, jež si užívá tajné rozkoše při vytrvalém imaginárním či reálném utrpení z rukou jiného člověka, který je zpraven o tom, že konečným výsledkem je uspokojení. Podle autorky nelze masochismus ztotožnit jen s pudem smrti – má totiž více společného se životem. Ve svém asi nejpůsobivějším argumentu se zaměřuje na vztah mezi kreativitou a masochismem, při němž spojuje složitost tvůrčího přetavení s komplikovaností masochistické touhy. Všichni umělci, odvažuje se Anita Phillipsová tvrdit, jsou v podstatě mistři v masochismu. Dle její definice se výraz masochismus ani tak moc netýká sexuální praktiky jako spíše touhy po sebezničujícím zážitku, po čemkoliv, co zbourá hranice ega a uvolní v jedinci cestu k jakési blaženosti či extázi. A právě masochisté jsou podle ní zběhlí v hledání takových zkušeností, přičemž si dokážou namíchat přímo koktejl ze života a smrti: strádání, bolest, rozkoš, rozpolcenost, trans. I když Anita Phillipsová vykládá velmi stylizované rituály sadomasochistických hrátek, jejím cílem je pouze zdůraznit jejich symbolický význam, nikoliv zredukovat masochismus na nějakou přijatelnou formu laskavosti. Chce pouze odejmout pejorativní osten, který slovo masochismus má, a zkoumá způsob, jakým by mohl masochismus zásobovat jedince nepřebernými možnostmi. Úchvatně dokazuje moc masochismu, který v sobě zahrnuje eros i thanatos, temnotu i světlo, touhu i její nevyhnutelnou ztrátu. Anita Phillipsová odhaluje odvěký vztah mezi bolestí a romantickou láskou. Svou studii završuje skvělým pohledem na souvislost mezi spiritualitou a sexualitou. Bravurně dává do souvislosti představy náboženského sebeumrtvování a masochismu. Kniha je psána s vtipem a znalecky a jistě vyvolá napjatou diskusi o tom, jaká je vlastně povaha sexuality. Anita Phillipsová je redaktorkou literárního časopisu Interstice a napsala řadu článků o současné sexualitě a umění jakož i o románové tvorbě. Žije v Londýně.

Belgický autor napsal poutavou knihu, v níž kriminální příběh provází čtenáře od počátků rock and rollu a jeho prvních představitelů Billa Haleyho, Little Richarda, Jerryho Lee Lewise, Chucka Berryho a samozřejmě Elvise Presleyho přes úžasná šedesátá léta s beatovými kapelami Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd až do doby U2 a dalších. Dojemný hrdina knihy je vlastně stále na útěku, z Bruselu do Berlína a do Londýna a nakonec do Švýcarska. Krvavý příběh, který je ve francouzských knihkupectvích zařazován do regálu románu noir, se odehrává v několika časových a vypravěčských rovinách zároveň a směřuje k překvapivému vyústění.

Belgický autor napsal poutavou knihu, v níž kriminální příběh provází čtenáře od počátků rock and rollu a jeho prvních představitelů Billa Haleyho, Little Richarda, Jerryho Lee Lewise, Chucka Berryho a samozřejmě Elvise Presleyho přes úžasná šedesátá léta s beatovými kapelami Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd až do doby U2 a dalších. Dojemný hrdina knihy je vlastně stále na útěku, z Bruselu do Berlína a do Londýna a nakonec do Švýcarska. Krvavý příběh, který je ve francouzských knihkupectvích zařazován do regálu románu noir, se odehrává v několika časových a vypravěčských rovinách zároveň a směřuje k překvapivému vyústění.

Próza Patrika Ouředníka, jejíž děj je zasazen do současné Prahy. Na půdorysu fabulační hříčky s detektivní zápletkou virtuózně rozehrává pestrou škálu stylistických i myšlenkových vtipů, jež mu slouží k sarkastickému pojednání českého dneška.

Mystéria starověkého Egypta nás fascinují už stovky let. S každým archeologickým objevem se však tajemství prohlubuje: co pobízelo tuto pradávnou civilizaci, aby vytvořila tolik neobyčejně krásných promyšlených chrámů, hrobek a pyramid? Skutečný význam a účel skrytý za těmito velkolepými díly je pravým pokladem Egypta, a právě ten je v této knize odhalen až do nejmenších podrobností.Posvátná tradice ve starém Egyptě zjevuje, že srdcem vší světské nádhery byl duchovní cíl – vykoupení lidstva z podmíněnosti a připoutání k zemi a jeho přivedení k prapůvodní božské podstatě. Prostřednictvím pečlivého výzkumu, pronikavého čtení hieroglyfů a intuitivního pochopení tajuplné moudrosti nám dnes egyptoložka Rosemary Clarcková představuje duši pradávného světa. Uvidíme, že tím nejvyšším dědictvím starověkého Egypta je praktická stezka k porozumění naší multidimenzionální existenci a život v souladu s viditelnými i neviditelnými světy.

Není tomu ani dvacet let od chvíle, kdy jsme začali psát na začátku letopočtu dvojku, po deseti letech od poslední velké změny v evropských dějinách – pádu železné opony. Přízrak padesátých let, pachuť normalizace stejně jako kocovina z poslední dekády dvacátého století nás však pronásledují dodnes. Přestože byla tato doba, ostatně jako mnohé před ní, plná tragických událostí vyvolávajících vlny napětí a emocí, hrdinové několika povídek poskládaných do mozaiky s detektivní zápletkou řeší z hlediska přežití lidského druhu důležitější problémy. Vztahy mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci se v konfrontaci s geopolitickými kulisami nakonec ukazují jako rozhodující motor lidského konání. Jednotlivé povídky Pavla Špačka v knize Polotec se vracejí k několika epizodám novodobých českých dějin, splétají prameny napínavého příběhu - po kterých k nám vrávorají karikatury Marka Douši -, a přinášejí vnímavému čtenáři svůj nadhled i varování.

Mariáš, karetní hra pro dva až čtyři hráče, se do našich zemí dostala s francouzskými vojáky za Napoleonových tažení. Zdomácněla v klubech, kavárnách i hospodách. Mariášem se rád bavíval i Karel Poláček, který jednou dokonce promeškal novinářskou příležitost, když namísto za zvukem nedalekého výstřelu spěchal na smluvenou partičku do kavárny. Až večer se v redakci dozvěděl, že to mohl být on, kdo by první informoval o atentátu na Aloise Rašína. Jako vášnivý karbaník a zároveň vynikající pozorovatel, glosátor a humorista nechává ve svých Hráčích s vtipem a nadhledem vzpomínat hlavního hrdinu Jindřicha Kobosila na mládí a uplynulý život, jako by šlo vždy ze všeho nejvíc právě o mariáš a s ním související situace. Mistrně sestavené dialogy jsou vlídnou a chápavou karikaturou lidí, kteří propadli kouzlu této hry, a to nejen v autorových časech. Mnohá rčení lze totiž v hospodách u karet zaslechnout dodnes a ti, kdo ďáblovým obrázkům propadli, potvrdí, že mnohdy podobně probíhají i jejich sešlosti. Vynikající humoristický román, veselé čtení o karbanu, především o mariáši.

Sam Harris a Mádžid Nawáz napsali svou knížku jako pozvánku pro každého, kdo se chce připojit k této naléhavě potřebné debatě: Je islám náboženstvím míru, nebo války? Je toto náboženství ochotné reformovat se? Proč se zdá, že tolik muslimů přitahuje extremismus? Co znamenají slova islamismus, džihádismus a fundamentalismus v současném světě? Kniha je pozoruhodná šířkou a hloubkou své analýzy, a navíc je tento dialog mezi věhlasným ateistou a bývalým radikálem o to více překvapivý svou oboustrannou slušností. Harris a Nawáz vytvořili něco skutečně nového: zabývají se totiž jednou z nejpřitažlivějších otázek naší doby – a to odvážně a s plným nasazením – a opravdu se jim to daří. Kniha Islám a budoucnost tolerance byla vydána s jasným cílem podnítit širokou veřejnou diskusi vlastním příkladem. Ve světě rozpolceném neporozuměním a násilím Harris a Nawáz ukazují, jak mohou dva lidé s různými názory najít společné východisko. "Vynikající, otevřený a pestrý rozhovor o několika klíčových otázkách týkajících se náboženství, reformy a islámu v současném světě." šajch Dr. Usáma Hasan "V tomto rozhovoru o islámu a Západu se Samu Harrisovi a Mádžidu Nawázovi podařilo dosáhnout toho, v čem řada jiných selhala – poctivého a otevřeného dialogu. Vezmeme-li v úvahu důležitost a naléhavost tématu, je nutné knihu přečíst a jít v jejich stopách." Ayaan Hirsi Ali, autorka knihy Rebelka, Odvrácená strana islámu "Ukazuje se, že reforma islámu bude nejvýznamnější záležitostí v politické ideologii 21. století. Tento upřímný a bystrý dialog je jedinečným průzkumem intelektuálních a morálních otázek, kterých se tato kniha týká." Steven Pinker, autor knihy The Better Angel of Our Nature

Kniha Umělec války je částečně autobiografickým příběhem současné Ukrajiny v roce 2014 na příkladu dvou bratrů, z nichž jeden bojuje za donbaské separatisty, organizované proruskými silami, a druhý žije v Evropě a podporuje nezávislost a samostatnost Ukrajiny. Příběh začíná obdobím po Euromajdanu, kdy padl režim bývalého prezidenta Viktora Janukoviče, a končí těžkými boji na východě Ukrajiny. V každé kapitole je možné pozorovat, jak s lidmi manipuluje ruská propaganda, proč obyvatelstvo, které se považovalo za Ukrajince, najednou změnilo svůj názor. Jak v současné době fungují mechanismy přesvědčování a mediální manipulace. Všechno je to vidět na základě životních příběhů obyvatel Donbasu, která je doprovázena podrobnostmi jejich všedního života a komplikované mentality. "Neprodyšně depresivní všední dny luganských horníků otevírají knihu a tvoří její hlavní pozadí až do samotného konce. Celou dobu čtenáře neopouští pocit nejasnosti, co je pro místní obyvatele strašnější - obyčejný život nebo válka. Díky tomu je knížka ještě zajímavější, stovky odstínů černě začíná člověk hodnotit jako druhy hořké čokolády", píše se v jedné recenzi na knihu. Kniha se snaží dát odpověď na důležitou otázku - proč v dnešním světě, naplněném množstvím informací, je možné tak jednoduše člověka zmanipulovat. A za druhé to, že veškerá tragédie státu spočívá v milionech nezaznamenaných dramat obyčejných lidí, kteří v určitých chvílích tvoří historii.

Proslulý německý fantasta Hoffmann, jeden z největších klasiků literárního hororu, považovaný za mistra svého oboru a zároveň průkopník moderní povídky. Poté, co napsal jeden ze svých nejhrůzostrašnějších románů Ďáblovy elixíry (Die Elixiere des Teufels –1815/1816), vstoupil na půdu ještě hrozivější hrůzy, aby své ctitele uvrhl do vší ponurosti, do spárů záhadného Pískaře (Der Sandman), bytosti, která se vkrádá za tmy k nemluvňatům, aby jim vydloubala z očních důlků bulvy, kterými krmí své krvelačně potomky. Sbírka povídek, jejichž je Pískař součástí, vychází z touhy zaznamenat temná zákoutí lidské duše. Samotný název Nočních kousků iniciovaných rytinami malíře Jacquese Callota, vychází z inspirace malířským stylem – šerosvitem, kdy řada postav je uvrhnuta do tmy, pouze některé detaily jsou jako rozum jasné myšlenky osvícené. Není bez zajímavosti, že klíčová povídka Pískař posloužila za inspiraci řadě tvůrců, od psychoanalytika Sigmunda Freuda až po žijící legendu italského hororu Daria Argenta, který podle ní připravuje svůj nejnovější opus s proslulým zpěvákem Iggym Poppem v hlavní roli. V souhrnném celku vychází tato klasická sbírka v češtině vůbec poprvé od doby svého vydání v roce 1817.

Jeremias Gotthelf (1797–1854) je považován za nejvýznačnějšího švýcarského prozaika před Gottfriedem Kellerem. Nejvíce jsou oceňovány jeho povídky a kratší román Černý pavouk. Ten vypráví o hrůzách na švýcarské vesnici před několika sty lety. Celý děj je vsazen do poklidného rituálu křtu dítěte a následné bohaté hostiny se zajímavými obyčeji někdejšího švýcarského venkova.

Víte, který slavný spisovatel sci-fi se může chlubit tím, že jeho jméno nese jistý druh dinosaura? O kterém světoznámém příběhu o setkání lidstva s mimozemšťany se dá říct, že jeho nejvěrnější adaptací je progresivní rockové album? A Víte, který slavný spisovatel sci-fi se může chlubit tím, že jeho jméno nese jistý druh dinosaura? O kterém světoznámém příběhu o setkání lidstva s mimozemš-ťany se dá říct, že jeho nejvěrnější adaptací je pro-gresivní rockové album? A v čem se liší pohledy na budoucnost u H. G. Wellse, Aldouse Huxleyho, Raye Bradburyho a řady dalších? Na tyto i další otázky poskytne odpověď Kronika sci-fi, přehledný, chronologicky zpracovaný průvodce tímto zdaleka nejen pokleslým žánrem.