Volvox Globator strana 16 z 91

Bezesporu nejlepší román amerického prozaika Nathanaela Westa, který svým černým, groteskním viděním americké reality, podtrhujícím roli násilí, sexu a pocitu životního prázdna, ovlivnil celý proud autorů od Josepha Hellera a Kurta Vonneguta až k Richardu Brautiganovi.

Vynikající syntéza okultního esoterismu pojednávající o prokletých vědách. Je psána podle tarotového klíče a rozdělena do tří sedmic. Druhá sedmice má název Klíč k černé magii. Jedno z nejhlubších děl o magii, které je právem nazýváno vynikající studií astrálního světa.

Hlavní postavou novely Josepha Rotha (česky Pochod Radeckého, Kapucínská krypta) je hrabě Xaver Morstin, člověk celou svou bytostí spjatý s bývalou rakousko-uherskou monarchií; tento nejvýraznější rys jeho konzervativní, charakterní a svébytné osobnosti bezprostředně vyjadřuje životní postoj Rotha samého. Novela líčí Morstinovy zážitky, potíže a útrapy, do kterých se dostává, když se poněkud donkichotským způsobem pokouší vyrovnat se s podstatně (a pro hraběte nepochopitelně) proměněným světem po roce 1918. Mistrovsky napsaná novela vrcholí bizarní pointou.

Nejsou to paměti v obvyklém slova smyslu. Z. K. Slabý se v průběhu své literární práce setkával (už od mládí) s řadou českých, slovenských, ruských, německých, japonských, polských, francouzských a dalších zajímavých osobností – spisovatelů, výtvarníků, hudebníků, herců, kritiků a podobně. Někteří z nich se stali jeho celoživotními přáteli, s jinými se setkával průběžně, s dalšími alespoň při určitých příležitostech. Aby tato potkávání nebyla zapomenuta (o což ho žádala řada přátel a známých), věnoval některým z oněch tvůrců kapitolu v této knize. A aby nespočívalo vše pouze na útržcích vzpomínek, doplnil je ukázkami z korespondence, dobovými dokumenty, výňatky z recenzí, pasážemi z rozhovorů, které mají svá vročení, což bezesporu přispívá k celkové věrohodnosti i po stránce faktografické. Tato samostatná první část oněch portrétů je zaměřena především na osud básníka Konstantina Biebla, který vyvstává i z několika dalších kapitol, věnovaných jeho nejbližším včetně nakladatele Karla Janského, ale také zprostředkuje osobní pohled na život a dílo Karla Konráda, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta, Viléma Závady, Františka Halase a Vladimíra Holana; z dalších českých autorů jsou tu zařazeny profily Marie Pujmanové, Jana Skácela, Václava Řezáče, Oty Šafránka, Václava Čtvrtka, Vlasty Váňové nebo Jarmily Svaté, k těm starším zde náleží A. M. Tilschová a J. Š. Kubín. Autor neodlišuje pohádkáře a vypravěče dětských příběhů od lyriků a romanopisců, zaměřujících se na dospělé, protože celek literatury a literárního dění je mu právem nedělitelný. Ze zahraničních spisovatelů se k uvedeným jménům přiřazuje kyrgyzský Čingiz Ajtmatov, ruská Agnija Barto, německý Otfried Preussler, jugoslávský Dušan Radović, japonský Yoshitomo Imae a slovenský Ľudo Ondrejov, najdete tu malíře (Františka Tichého, Jiřího Trnku, ale i Radka Pilaře, Milana Albicha a Evu Bednářovou), sochaře (Karla Dvořáka), herečku (Růženu Naskovou). Každé z těch setkání bylo jiné, proto ani jejich zachycení není stereotypní, má svoji osobitou polohu, návraty k zúčastněným chtějí být co nejbezprostřednější (ať jde o Nicolae Labise nebo Ovseje Drize). Jestliže se v nich objevuje odezva časů, o které šlo, je to příznačné; jsou-li tu i zmínky méně lichotivé, je právě nutno je tak brát: jako dobové úsudky (aniž v některých případech ztrácejí svoji právoplatnost podnes). Samozřejmě těchto čtyřicet osobností zahrnuje pouze menší část pozoruhodných setkání, k nimž docházelo. Proto se autor ve svých vzpomínkách chce vracet k další plejádě umělců, s nimiž měl příležitost se poznat, ať doma nebo při pobytech v cizích zemích.

Vynikající syntéza okultního esoterismu pojednávající o prokletých vědách. Je psána podle tarotového klíče a rozdělena do tří sedmic. První nazvaná Chrám Satanův je velkolepým historickým přehledem černomagických praktik. Jedno z nejhlubších děl o magii, které je právem nazýváno vynikající studií astrálního světa.

Předmětem zájmu Bohuslava Brouka v eseji O pošetilosti života i smrti je fenomén úmyslné smrti neboli sebevraždy. Autora zajímá jak fenomén samotný, jeho historie, tak rovněž vývoj názorů na něj. Svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem postupně ve čtyřech kapitolách zkoumá sebevraždu z pohledu psychologického, eticko-náboženského, filozofického, sociologického či právního. Přitom, jak uvádí Jindřich Štyrský, při myšlení a tvorbě vede Brouka jeho "odvaha domysliti vše do konce, odvaha zpřetrhati společenské předsudky, nebáti se brutality ani cynismu, neboť teprve naprosto svobodný, nespoutaný intelekt je schopen proniknouti do nejzazších intimních koutů naší duše", a proto platí, že "podstatným rysem Broukovy kritiky úmyslné smrti je naprostá nezaujatost myšlení, naprostá svoboda rozumu, nezastavujícího se před žádnými mravními dogmaty". Na základě takovéhoto přístupu dochází Brouk k mnohým logickým, nicméně odvážným a na tehdejší dobu příliš provokativním závěrům - důkazem budiž soudní zabavení knihy, proběhnuvší krátce po jejím vydání v roce 1936, které shledalo, že esej "veřejně podněcuje ke zločinu".

Publikace zahrne část dosud nepublikovaného spisu Bohuslava Brouka, na němž autor, významný představitel kulturního života třicátých a čtyricátých let, pracoval v letech 1954–1958 a který zamýšlel předložit jako habilitační práci. V textu se zabývá svým svébytným a provokativním způsobem navýsost aktuálním tématům svobody, filosofie a demokracie. Realizováním publikace by došlo k završení editace Broukova díla – předkládaný rukopis tvoří poslední dosud nalezený a nepublikovaný autorův text.

Publikace, edičně volně navazující na titul "Tajné figury Rosikruciánů z XVI. a XVII. století", je vyčerpávajícím souhrnem informací o činnosti a působení jednoho z nejvýraznějších esoterních celků vyskytujících se na území Evropy v době vrcholného osvícenství. Kniha se věnuje jak historii a různým legendám, tak i struktuře samotného řádu, jeho vztahu ke svobodnému zednářství a esoterické nauce, opírající se o alchymii, kabalu a magii.

Významné astrologické dílo, sepsaná proslulým anglickým astrologem Williamem Lillym (1602-1681), který se nejvíce proslavil předpověďmi požárů Londýna a osudy anglických králů i šlechticů, vychází v českých zemích poprvé, přičemž text je překladem původního renesančního díla, z nějž současní astrologové stále čerpají. Tato úchvatná práce seznamuje čtenáře s horární astrologií. První část nás uvádí do umění astrologie a za použití efemerid pojednává o charakteru dvanácti znamení zvířetníku i jednotlivých planet. Druhá část podrobně seznamuje s jednotlivými domy a podává metodický návod, jak pracovat s dotazy klientů; Lilly na jednotlivých příkladech detailně rozebírá otázky týkající se manželství, majetku, zdraví a nemoci, délky života, úmrtí a mnoho dalších. Část třetí je zasvěcena práci s nativním horoskopem a představuje několik různých způsobů posuzování hvězdného vlivu na osud zrozence, rozebírá význam tranzitů a progresí planet.

Čtenáři se poprvé nabízí možnost poznat v českém jazyce práci předního rakouského ariosofa konce 19. stol., G. von Lista (1848-1919). Unikátní dílo, sestávající z části věnované runáma části věnované heraldice a etymologii, bylo zamýšleno jako předmluva pro rozsáhlou autorovu tvorbu k tomuto tématu a dovoluje komplexní průnik domentality autora a jeho filosofického pojetí metafyzického symbolismu germánského písma - run. V celé práci je vysoce patrná Listova intuitivní schopnost dedukce, která dovoluje znovu zprostředkovat duchovní tradici, jež promlouvá germánskou mystikou, a vytěžit tak z tradičních textů aminimálně dochovaných poznatků obsahové maximum. Teprve na základě prožitku, niterného procítění studovaného symbolu, vytváří List jeho intelektuální formu - jeho výklad, charakteristiku. Jakýkoliv hieroglyfický symbol se stává syntézou polarit protikladných sil udržovaných v rovnováze samotnou runou - informací. A v tomje jeho originalita, tím se liší od mrtvých encyklopedických znalostí většiny literátů z řad tehdejší i současné akademické obce.

Australský publicista Jesse Fink (43) se pouští do nesnadného úkolu – napsat neotřelou biografii proslulé hardrockové skupiny, která se svými životopisci zásadně nekomunikuje. Autor se přitom soustředí na trojici bratrů Youngových, kteří v příběhu AC/DC představují ústřední postavy. Jedná se o zakládající členy kapely Malcolma s Angusem, které doplňuje jejich starší bratr George, působící jako šedá eminence v pozadí. Fink nezapírá, že je nadšeným fanouškem skupiny, ale zároveň si dokáže zachovat kritický odstup. Místo běžných biografických dat, která jsou snadno dostupná, se autor zajímá spíše o skryté části příběhu AC/DC, které mapuje prostřednictvím rozhovorů s bývalými členy skupiny a také s lidmi, kteří měli v historii skupiny klíčovou roli, ale často se nedočkali zaslouženého ocenění. Řada těchto osob tak dostává vůbec poprvé příležitost vydat své svědectví. Na základě své osobní zkušenosti, kdy mu hudba AC/DC pomohla překonat životní krizi, si Fink také klade otázku, v čem tkví tajemství obrovského úspěchu této skupiny, která má na kontě více než 200 milionů prodaných nosičů. Čím je tato kapela tak zvláštní a podmanivá, že si dokáže získat srdce milionů fanoušků po celém světě? Autor dochází k závěru, že přímočará a poctivá muzika AC/DC je univerzálně srozumitelná a dotýká se čehosi niterného a prapůvodního, co je skryto v každém z nás.

Soubor grafických cyklů vynikajícího německého malíře a grafika přelomu patnáctého a šestnáctého století. Stručné vyprávění o životě Panny Marie v obrazech Malíře A. Dürera uspořádané s připojenými verši Chaledoniovými. Kniha obsahuje studii k mariánskému cyklu, dále český, latinský a německý text.

Výbor 109 příběhů o Krakonošovi byl pořízen z knih Paula Johannesa Praetoria, a to z třísvazkového díla Daemonologia Rubenzalii Silezii (Lipsko, 1662-1665) a z knihy Satyrus Etymologicus (Lipsko, 1672). Tento autor podle obecně přijímaného názoru zachovává nejvěrohodněji nejstarší Krakonošovu podobu, jak se o ní vypravovalo mezi českými a německými obyvateli celé oblasti Krkonoš, v severovýchodních Čechách a v přilehlé části Slezska. V příbězích o Krakonošovi Praetorius organicky skloubil naivně realistický pohled na skutečnost se smyslem pro grotesknost situací, jejich vtipné zápletky a jadrný, lidový humor. Obratně střídá příběhy, v nichž vítězí lidová moudrost, étos lidu s jeho názorem na vítězství dobra nad zlem, spravedlnosti nad křivdou a podvodem, s příběhy, které ukazují hrůzu, úděs, démonii, zlo.

Soubor grafických cyklů vynikajícího německého malíře a grafika přelomu patnáctého a šestnáctého století. Kniha obsahuje český, latinský a německý text.

Román z prostředí Vídně 19. století mistrně vykreslující neblahé osudy a charaktery postav, kterým do života zasáhl příjezd perského šáha. Šáh ve Vídni zatouží po noci s jednou z vdaných žen a tuto společensky nepřijatelnou situaci pomůže vyřešit baron Taittinger, dragoun, přidělený do Vídně ke zvláštní službě. Doporučí dvojnici Mizzi, s kterou má nemanželského syna a která žije v nevěstinci. Šáh je spokojený a malá Mizzi dostane dárek – perlový náhrdelník. Baron je odvelen zpátky do kasáren, Mizzi se cítí bohatá a má velké plány...

Dnes již klasické dílo hermetických věd, literatury vztahující se k tajným učením o podstatě a příčinách věcí, určených pouze zasvěceným, mapuje danou oblast od základních pojmů, jakými je definice magie, přes teprie realizace až ke kapitolám zahrnujícím oblast adaptace, včetně problematiky soustředění, vyzařování, zmagnetování a vztahu mága a mikrokosmu a makrokosmu. Jde tedy o jakousi syntézu klasických pramenů o magii, operující na úrovni astrálního světa.