Volvox Globator strana 9 z 91

Komiks s autobiografickými prvky a se silným psychologickým nádechem se odehrává převážně v osmdesátých a devadesátých letech 20. století v Polsku. Postupně se před námi odhaluje pohled na život na polském venkově, který se sice v mnohém podobá tomu českému, ale zároveň je zcela svůj a autentický. Příběh začíná v městečku Wilczyn, tedy Vlčín, v němž se běžný život takřka každodenně prolíná s magickým snovým světem. V městečku, ve kterém bylo setkání předsedy komunistické strany, policajta a kněze nad skleničkou vodky a kvašenými okurkami běžnou záležitostí. Městečko, do něhož se narodila malá velká holčička, poskytuje kulisy pro nevšední příběh, který můžeme chápat i jako psychologickou sondu do často temných zákoutí duší sužovaných depresemi a stavy bezmoci, do světa hádek, ale také do světa nevšedních dobrodružství doprovázených nezřídka černým až morbidním humorem. Příběh ukazuje, jak rané události, nejen příznivé a veselé, ale často také ubíjející, ohrožující a nepochopitelné, utvářejí náš následující život, svět okolo nás a nás samé. Vyprávění, pro něž jsou typické průniky do světa za běžnou realitou, do světa rituálů, symbolů, zvířecích bytostí, nás v podstatě vede až k našim stále přítomným divokým instinktům a touze po svobodě.

První kniha z trilogie populární britské dětské autorky Diany Wynne Jonesové, která se stala předlohou pro celosvětově úspěšný animovaný film, u nás uvedený jako Zámek v oblacích (režie Hayao Miyazaki), je příběhem o lidské svobodě a o lásce. Dívenku Sofii zakleje zlá Čarodějnice z Pustiny ve vetchou stařenku, která se vydá do světa za štěstím. Dostane se až do obydlí obávaného čaroděje Howla, do zámku, jenž cestuje krajem. Sofie u Howla zůstane jako hospodyně a tak je vtažena do spletitých a záhadných událostí a vztahů. Do krásného mladého čaroděje se zamiluje, ale vymanit se z moci silné kletby je nesmírně obtížné. Zda se to nakonec podaří, nebudeme čtenáři prozrazovat.

Vynikající životopis největšího kytaristy rockové historie z pera renomovaného hudebního publicisty zachycuje Hendrixův život od neradostného dětství v převážně černošské čtvrti Seattlu přes první hudební pokusy na postu doprovodného kytaristy v dnes již zapomenutých skupinách až k závratné hvězdné kariéře, která až příliš brzy tragicky skončila.

V dokumentárním románu francouzský novinář a spisovatel Lionel Duroy vypráví příběh svého alter ega, spisovatele Marka. Jeho cesty do Srbska a do Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Snaží se pochopit, proč se dcera generála Mladiče, velitele srbských sil při obléhání Sarajeva, obviněného z genocidy, střelila do hlavy oblíbeným otcovým revolverem. V zimě se v horách nad Sarajevem, ve vesničkách na několik dní odříznutých přívaly sněhu, setkává s neméně chladným přijetím a podezřívavostí, kontrastujícími se srdečnou a otevřenou povahou Srbů, jak ji popisují turistické bedekry. Popisuje setkání a rozhovory s muži, kteří měli více či méně něco společného s armádou generála Mladiće. Dnes se s tím snaží nějak žít. Bývalí důstojníci nepopírají, že se dopustili nejstrašnějších zločinů proti svým bývalým muslimským a chorvatským sousedům, ale věří, že jednali v sebeobraně. Aby se ospravedlnili, vyprávějí Marcovi příběh o jejich válce. Marc je nesoudí - poslouchá. Román Zima mužů (L`Hiver des hommes) získal v roce 2012 cenu Renaudot des lycéens a v roce 2013 Cenu Josepha Kessela.

Román Kurkul je rekonstrukcí historické paměti. Všechny příhody hrdinů byly jako dočasně skrytá informace otištěny v autorově podvědomí, až jednoho dne věty začaly samy sestavovat obrazy, rodily se a křísily minulost. Výsledkem je tento román, v němž je všechno pravda. Počínaje zimou třicátého roku byla rozkulačena sta tisíce hospodářství na celém území Sovětského svazu, lidem sebrali chleba a poslali je do vyhnanství na Sibiř a Dálný sever. Byla to poslední rána, kterou sověty zasadily všemu individuálnímu a soukromému. Sedláci, střední rolníci byli posledním zábleskem člověka relativně nezávislého na sovětském státu, bylo tedy nutné je zlomit. Kurkul vypráví příběh autorových prarodičů, kteří žili na začátku minulého století ve Slobodské Ukrajině.

Zenové učení je jako okno. Nejprve v něm vidíme pouze nejasný odraz vlastní tváře. Časem se však náš zrak postupně projasňuje a spolu s tím je nám čím dál jasnější také zenové učení. Až je nakonec docela čiré a průzračné. Vidíme skrz. Vidíme všechny věci: svou vlastní tvář. Tato kniha je sbírkou různých textů z doby, kdy zenový mistr Seung Sahn působil ve Spojených státech. Obsahuje dialogy, příběhy, formální zenové rozhovory, řeči dharmy i korespondenci se studenty. Slova jsou vždy adekvátní dané situaci, přičemž každá z těchto situací je jen hra a zároveň je to i zásadní otázka života a smrti. Zenový mistr Seung Sahn je prvním korejským zenovým mistrem, který žil a učil na Západě. Osvícení dosáhl ve věku 22 let. Po pětileté službě v armádě se stal předsedou komise, jejímž úkolem byla reforma korejského buddhistického řádu Čogje a byl opatem pěti klášterů v Soulu. Devět let učil v Japonsku a založil chrámy v Tokiu a Hongkongu. V roce 1972 přijel do USA, bez peněz a znalosti angličtiny, a začal se živit jako opravář praček v jedné z místních prádelen. Během pěti let se svými žáky postupně založil zenová centra v amerických městech Providence, Cambridge, New Haven, New York, Los Angeles a Berkeley. Dnes ke škole Kwan Um, kterou založil, patří již více než sto zenových center a skupin v Severní Americe, Evropě a Asii.

Neformální řada spisů Alfreda Brendela se uzavírá knihou rozhovorů a esejů, v nichž na sebe tento legendární klavírista prozrazuje mnohé, nikdy však nesklouzává k autobiografii a bulváru. Prozrazuje své preference v literatuře, hudbě a filmu a hovoří též o svých sympatiích k surrealismu a absurdnu. Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavírista, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků. Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct.

Ivan Jackanin je ukrajinský spisovatel, prozaik, překladatel a publicista, který žije a tvoří na Slovensku. Už více než třicet let přitahuje čtenáře svérázným světem, který nabízí ve své próze. Přibližuje putování do svědomí a cti, útěk od falešného a návrat ke skutečnému, které ještě nezaniklo v tomto světě. Povídky Ivana Jackanina mají v sobě pečeť hluboké tragičnosti, kde se všechno děje v mezích jedné rozšířené metafory, která někdy objímá celý lidský život. No a život Žiješ A co dál? Zbytečná otázka. Snad kvůli takovému životu dala spousta lidí životu sbohem? Život Až z toho hlava třeští Úvodní slova jedné z povídek snad nejlépe vystihují náladu knihy. Témata dvaceti pěti povídek nejen z ukrajinského venkova, odehrávajících se v časovém rozmezí od druhé světové války až po současnost, se často soustředí na nešťastné osudy svých postav, tápání ve vztazích a vlastní existenci, ale i na zdánlivě obyčejný život. Celou knihu charakterizuje autorův vyzrálý jazykový styl a způsob vyprávění, které čtenáře zcela pohltí.

Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavirísta, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků. Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct. Od doby, kdy Alfred Brendel přestal koncertovat, se soustředí na předávání svých zkušeností ostatním. Vedle přednášek, workshopů apod. je výsledkem kniha Abeceda klavíristy, která potěší každého, kdo má zájem o techniku, historii klavíru a klavírní repertoár. Erudovaný, vtipný, poučný a hluboce osobní pohled je ideální pro všechny milovníky klavíru, hudebníky a fanoušky hudby. Jakýkoli hudební nástroj je zřídkakdy popsán tak zábavným a inteligentním způsobem.

Autor knihy MUDr. Pavel Bedrníček (1930-2010) zasvětil svému koníčku historii Prahy a jejím památkám celý svůj život. A právě v této, v mnoha ohledech výjimečné knize nabízí čtenářům výsledek své dlouholeté práce. Vypráví příběhy jednotlivých svatyní, rozebírá okolnosti jejich vzniku i následných osudů, pojednává o zakladatelích a tvůrcích, popisuje vnější i vnitřní výzdobu, líčí pověsti, legendy i zkazky, které se vážou k jejich osudovým momentům a rozhodujícím zvratům, jak je zachytili doboví vypravěči. V abecedním pořádku jsou zde uvedeny veškeré sakrální objekty na území hlavního města Prahy, ať už se jedná o kostely různých vyznání, synagogy, kaple, ale i další, a to včetně objektů, které v současnosti již náboženským účelům neslouží, je-li původní účel dosud zjevný. Kniha je vybavena obsáhlým jmenným rejstříkem a pro lepší orientaci je připojen i rejstřík místních názvů.

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně úderné, vypointované grotesky, protože humor a horor mají k sobě mnohdy nebezpečně blízko. Tam, kde se osnuje ďábelská pomsta, nechybí satirický osten, nebo dokonce úsměvný záblesk šílenství. Ostatně koho muže napadnout udělat z pacientů blázince zároveň ošetřovatele (Šílený psychiatr), z nevěřícího Tomáše hrdinu nejnepravděpodobnějších bizarních situací (Anděl pitvornosti) anebo nechat přijít chvástavého idiota doslova o hlavu? U některých kousků se nasmějete tak, až vás bude píchat v bránici, mrazit v šíji, a nakonec budete i soucítit se šíleným vrahem, který se rozhodne pomstít bezpočet příkoří zvláště zavrženíhodným způsobem, pohrbením zaživa. Obět v rolničkách Kašpárka, příšerný klaun Skokan, který má v oblibě obzvláště krutý humor. Ptáte se proč? Vždyť přece Vrah jsi ty!, tak proč by ses, čtenáři, nemohl smát i s Poem naposledy? Anebo tě mají společně s hrdinou prodat jako žrádlo pro psy?

Soubor čtyř achymicko-teosofických traktátů jedné z nejvýraznějších postav okultní scény rudolfinského období Heinricha Khunratha (cca 1560–1605), autora slavného Divadla věčné moudrosti. Khunrath se v nich zabývá hlavními principy alchymické filosofie, jimiž jsou výchozí matérie a oheň, užívaje přitom hojně práce dalších autorit v oboru alchymie a teosofie. První český překlad těchto Khunrathových textů je pořízen z opravených a redakčně upravených lipských vydání, publikovaných v osmdesátých letech 18. století.

Antologie polské fantastiky známých i dnes méně známých polských autorů z přelomu 19. a 20. století. Mezi ty známé patří bezesporu dva polští nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Władysław Reymont a Henryk Sienkiewicz -, ke známým autorům rozhodně patří i Bolesław Prus. Mezi ty méně známé, ale stále velmi kvalitní se řadí například Karol Irzykowski nebo Stefan Grabiński, jehož dílo je v Polsku i u nás znovu objevováno a vydáváno. A je zde i několik zajímavých děl daleko méně známých polských literátů, kteří své řemeslo perfektně ovládali a jež můžeme spolu s těmi známějšími a proslulejšími s čistým svědomím zařadit mezi duchovní dědice díla E. A Poea.

Konečně jsme se dostali na pódium, asi o dvacet minut později, podívali se do davu pokud se to tak dá nazvat a tam byli úplně vepředu všichni moji kámoši a pokřikovali na mě: ,Čááááu, Hoooky. Jak to jde, Hooky?´ Culili se na mě a zdvihali palce. Pomyslel jsem si, že je fajn, že se ukázali, ale ty úsměvy a palce si mohli odpustit. My v Joy Division jsme byli velice vážní. Spíš jsme preferovali mračení se. Těmito slovy líčí první koncert Joy Division Peter Hook, basák a autor této knihy. V jeho autobiografii se čtenář samozřejmě ale dozví i to, co předcházelo i co následovalo, tedy jak vznikla skupina Warsaw Pakt a proč se přejmenovala na Joy Division, jaké byly další koncerty a co zapříčinilo smrt Iana Curtise.

Konečně jsme se dostali na pódium, asi o dvacet minut později, podívali se do davu pokud se to tak dá nazvat a tam byli úplně vepředu všichni moji kámoši a pokřikovali na mě: ,Čááááu, Hoooky. Jak to jde, Hooky?´ Culili se na mě a zdvihali palce. Pomyslel jsem si, že je fajn, že se ukázali, ale ty úsměvy a palce si mohli odpustit. My v Joy Division jsme byli velice vážní. Spíš jsme preferovali mračení se. Těmito slovy líčí první koncert Joy Division Peter Hook, basák a autor této knihy. V jeho autobiografii se čtenář samozřejmě ale dozví i to, co předcházelo i co následovalo, tedy jak vznikla skupina Warsaw Pakt a proč se přejmenovala na Joy Division, jaké byly další koncerty a co zapříčinilo smrt Iana Curtise.

Howard Phillips Lovecraft, tvůrce mýtu Cthulhu, Arkhama a zlověstného Necronomiconu, je jedním z nejvlivnějších hororových spisovatelů. Komiks francouzského spisovatele Alexe Nikolavitche a týmu argentinských výtvarníků Gervasio-Aon-Lee přináší čtyři kapitoly z Lovecraftova života z let 1925 až 1937, kdy se Lovecraft snažil stát spisovatelem, jak ho známe dnes. Znalci jeho díla v nich najdou motivy známé z jeho povídek a románů. Nakolik jsou tyto povídky autobiografické? Prožil je jejich autor? Nebo se vše odehrálo jen v jeho temné fantazii? Lovecraft v tomto komiksu překračuje hranice prostoru a času a před očima se nám objevuje s jeho finančními problémy, sklony, zálibou ve zmrzlině, kočkách a mládí.