Volvox Globator strana 7 z 91

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů.

Antologie polské fantastiky známých i dnes méně známých polských autorů z přelomu 19. a 20. století. Mezi ty známé patří bezesporu dva polští nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Władysław Reymont a Henryk Sienkiewicz -, ke známým autorům rozhodně patří i Bolesław Prus. Mezi ty méně známé, ale stále velmi kvalitní se řadí například Karol Irzykowski nebo Stefan Grabiński, jehož dílo je v Polsku i u nás znovu objevováno a vydáváno. A je zde i několik zajímavých děl daleko méně známých polských literátů, kteří své řemeslo perfektně ovládali a jež můžeme spolu s těmi známějšími a proslulejšími s čistým svědomím zařadit mezi duchovní dědice díla E. A Poea.

Zenové učení je jako okno. Nejprve v něm vidíme pouze nejasný odraz vlastní tváře. Časem se však náš zrak postupně projasňuje a spolu s tím je nám čím dál jasnější také zenové učení. Až je nakonec docela čiré a průzračné. Vidíme skrz. Vidíme všechny věci: svou vlastní tvář. Tato kniha je sbírkou různých textů z doby, kdy zenový mistr Seung Sahn působil ve Spojených státech. Obsahuje dialogy, příběhy, formální zenové rozhovory, řeči dharmy i korespondenci se studenty. Slova jsou vždy adekvátní dané situaci, přičemž každá z těchto situací je jen hra – a zároveň je to i zásadní otázka života a smrti. Zenový mistr Seung Sahn je prvním korejským zenovým mistrem, který žil a učil na Západě. Osvícení dosáhl ve věku 22 let. Po pětileté službě v armádě se stal předsedou komise, jejímž úkolem byla reforma korejského buddhistického řádu Čogje a byl opatem pěti klášterů v Soulu. Devět let učil v Japonsku a založil chrámy v Tokiu a Hongkongu. V roce 1972 přijel do USA, bez peněz a znalosti angličtiny, a začal se živit jako opravář praček v jedné z místních prádelen. Během pěti let se svými žáky postupně založil zenová centra v amerických městech Providence, Cambridge, New Haven, New York, Los Angeles a Berkeley. Dnes ke škole Kwan Um, kterou založil, patří již více než sto zenových center a skupin v Severní Americe, Evropě a Asii.

Slova matky byla dána každému z nás do vínku. Po celou dobu mládí jsme je přijímali jako něco zcela samozřejmého. Pomáhala nám orientovat se v životě a nezabloudit na křižovatkách naší životní cesty. Ke každému slovu - ať k těm, která slyšíme, tak k těm, která čteme - si vytváříme vlastní postoj. Tak tomu bude i při čtení této knihy. Ten, kdo se snaží vyposlechnout ze čteného hlubší tóny života, může zde načerpat mnohé věci moudré a dobré.

Další kniha slovinského etnologa Božidara Jezernika Goli otok - Titův gulag systematicky a uceleně popisuje jugoslávský vězeňský tábor v Kvarnerském zálivu, kam byli společně s kriminálními delikventy posíláni odpůrci politického režimu (ať už šlo o sympatizanty stalinismu, odpůrce demokratických změn či další skupiny obyvatel). Místo, kam byli často bez řádného rozsudku lodí přepravováni, aniž by sami tušili, kam za účelem výkonu trestu směřují, v autorově podání vykazuje podobnosti se stalinskými gulagy a metody zastrašování a stíhání nepohodlných občanů ve společnosti obecně se jeví jako podobné způsobům, k nimž se uchylovali fašisté. Jezernik přibližuje vysilující fyzickou práci v kamenolomu, k níž byli odsouzení nuceni, aniž by k ní měli dostatečné nástroje, i každodenní aspekty života ve vězeňských barácích - od stravování a vykonávání denní hygieny až po způsoby psychologického nátlaku, ponižování a mučení, jemuž byli pravidelně vystaveni. Na osudech jak vězňů, tak jejich věznitelů a v neposlední řadě samotných stranických funkcionářů přibližuje padesátá léta v Jugoslávii jako dobu plnou nenávisti a strachu, kdy se jakákoliv věta či pouhé slovo mohly stát člověku osudným a kdy jedinou racionální reakcí na veškeré dění bylo mlčení. Autor ve své knize s bohatým citačním aparátem expresivně přiblížil temné obrazy z jedné epochy jugoslávských dějin, o níž se zahraniční veřejnost začala dozvídat až koncem dvacátého století.

Rádi nasloucháte příběhům ze starých časů? U krbu, ve kterém praskají polena, zatímco vítr ohýbá koruny jedlí v hlubokém šumavském hvozdu? Rytíř a láska, padouch a žvanivý sluha, bytosti lesa a noci... Petr Motýl, zkušený prozaik, prožil dětství v „bráně Šumavy“ v městečku Klatovech a této knize se vrací do světa vyprávění, které slýchával jako malý kluk, do světa dobrodružných knih z dávných dob, které si půjčoval v klatovské knihovně. Na přelomu 13. a 14. století se odehrává historie zemanského rodu z Třešňové, která se začíná i končí na tvrzi pod hlubokým hvozdem. Z textu čiší autorova radost z vyprávěčství, po svém se pouští do starých pověstí, uvádí na stránky knihy šumavské obry, nechává zemana zpod Šumavy bojovat s Karlem IV. v Itálii, líčí krásu šumavské přírody. Hlásí se k mnohým svým literárním předchůdcům, od Zbraslavské kroniky přes Vančurovu Marketu Lazarovou po pohádky v Čechách zdomácnělého francouzského venkovana Henri Pourrata. „Na ramenou gigantů“ stojí ovšem Petr Motýl na vlastních nohou a jeho práce se stylem je navýsost přesvědčivá a osobitá.

STEAM je steampunkový příběh z viktoriánské Anglie. Hlavní hrdina se jmenuje Štern. Je šlechtic. Zvládá věci, které se obyčejným lidem mohou jevit jako nadpřirozené. Štern je vězněn. Se svým uvězněním je smířen, protože ho bere jako trest. Když se dozví, že mu nepřátelé unesli dceru, uteče z vězení. Má jediný cíl – najít ji a pomstít se. V příběhu se objevují nadpřirozené bytosti – lycanti, zombie, ghůlové apod. Velká část děje je spojena s železnicí. Parní lokomotivy apod. Láska, zrada, pomsta, souboj, napětí a nadpřirozeno. A do toho parní stroje a technické vynálezy, připomínající Švankmajerovy mechanické strojky z filmu Tajemný hrad v Karpatech. Přesně z těchto „ingrediencí“ je tento dobrodružný steampunkový příběh složen.

Sbírka básní Houby z Yuggothu (Fungi from Yuggoth) je výjimečná kniha. Je to jediná známá Lovecraftova sbírka poezie. Jde o věnec sonetů, šestatřicet tematicky i dějově provázaných textů, stylově mezi Petrarkou a Shakespearem, napsaných z valné většiny v devíti dnech na přelomu let 1929 a 1930. Dnes funguje jednak jako metatext, tedy jako poezie odvozená motivicky i v konkrétních obrazech od jiných, předcházejících Lovecraftových prozaických textů, jednak jako prototext, který motivy i obrazy nabízí pro další využití. A přímé i volnější odkazy nemíří jen za H. P. Lovecraftem, ale i za jeho druhy v hororové zbrani, jimiž byli lord Dunsany nebo Robert W. Chambers. Sbírka vznikla v době, kdy se Lovecraftův specifický fikční svět rozvíjel, probarvoval, konkretizoval – ovšem nebyl ještě zdaleka hotový. Jednotlivá čísla sbírky jsou výpravná, dějová, navazují na sebe, gradují, takže ve finále navozuje kniha dojem spíše povídky než básnické práce ve formátu znělky. Houby mají k Lovecraftově próze blíž, než by se mohlo navenek zdát. Kniha vychází dvojjazyčně, každou báseň doprovází ilustrace Františka Štorma.

První kniha z trilogie populární britské dětské autorky Diany Wynne Jonesové, která se stala předlohou pro celosvětově úspěšný animovaný film, u nás uvedený jako Zámek v oblacích (režie Hayao Miyazaki), je příběhem o lidské svobodě a o lásce. Dívenku Sofii zakleje zlá Čarodějnice z Pustiny ve vetchou stařenku, která se vydá do světa za štěstím. Dostane se až do obydlí obávaného čaroděje Howla, do zámku, jenž cestuje krajem. Sofie u Howla zůstane jako hospodyně a tak je vtažena do spletitých a záhadných událostí a vztahů. Do krásného mladého čaroděje se zamiluje, ale vymanit se z moci silné kletby je nesmírně obtížné. Zda se to nakonec podaří, nebudeme čtenáři prozrazovat.

Cílem Knih Živých je ukázat skutečnou podobu našich budoucích osudů. Co tvoří podstatu trvání lidského života? Jak pochopit vědomí a život člověka jakožto určité fenomény přírody? Je život jedince dočasný, nebo koneckonců věčný? A jak vůbec chápat význam slov „dočasný“ a „věčný“, hovoříme-li o životě jedince? To vše jsou prastaré otázky, na které se Knihy Živých dívají bez předsudků a novýma očima a které střízlivě řeší na základě toho, co o přírodě a lidském vědomí víme a co můžeme rozumně dovodit. Nalézané odpovědi odkrývají život každého z nás jako cosi, co trvá víceméně věčně a co je vlastně nesmrtelné, byť se tato nesmrtelnost v mnohém liší od toho, jak ji představují různá náboženství, filozofické systémy i prostá intuice. Na cestě za svým cílem Knihy Živých nutně narážejí na mnohé dílčí problémy, opět často na takové, se kterými se lidské myšlení potýká celé věky. Proč existuje svět, namísto toho aby neexistovalo vůbec nic? Je svět dočasný, nebo věčný? Jaký je konečný osud lidského druhu? I v tomto případě je způsob, jímž Knihy Živých hledají správné odpovědi, originální a závěry jsou bezesporu zajímavé.

Ivan Jackanin je ukrajinský spisovatel, prozaik, překladatel a publicista, který žije a tvoří na Slovensku. Už více než třicet let přitahuje čtenáře svérázným světem, který nabízí ve své próze. Přibližuje putování do svědomí a cti, útěk od falešného a návrat ke skutečnému, které ještě nezaniklo v tomto světě. Povídky Ivana Jackanina mají v sobě pečeť hluboké tragičnosti, kde se všechno děje v mezích jedné rozšířené metafory, která někdy objímá celý lidský život. „No a život… Žiješ… A co dál? Zbytečná otázka. Snad kvůli takovému životu dala spousta lidí životu sbohem? Život… Až z toho hlava třeští…“ Úvodní slova jedné z povídek snad nejlépe vystihují náladu knihy. Témata dvaceti pěti povídek nejen z ukrajinského venkova, odehrávajících se v časovém rozmezí od druhé světové války až po současnost, se často soustředí na nešťastné osudy svých postav, tápání ve vztazích a vlastní existenci, ale i na zdánlivě obyčejný život. Celou knihu charakterizuje autorův vyzrálý jazykový styl a způsob vyprávění, které čtenáře zcela pohltí.

Syn sovětského spisovatele obdrží rukopis posledního otcova díla. V něm Ivan Ivak líčí vlastní tvůrčí dráhu i události, které jí předcházely: zážitky dospívajícího chlapce z chudé kyjevské čtvrti po příchodu Němců i svou následující profesi popravčího v sovětských orgánech. Ivak ke konci 40. let pracoval jako vykonavatel trestu smrti a teprve setkání s nadpřirozeným jevem, o němž nesměl celý život hovořit, ho přimělo vykročit zcela jiným směrem… Román současné ukrajinské autorky Jevhenije Kononenko Katovo poslední přání vypráví autobiografii starého spisovatele, ale sleduje i reakce potomků na otcovo doznání. Na pozadí příběhu jedné rodiny jsou v knize vylíčeny moderní dějiny Kyjeva, „Města pochmurných domů“ – zásadní historické zvraty i životy obyčejných lidí.

Howard Phillips Lovecraft, tvůrce mýtu Cthulhu, Arkhama a zlověstného Necronomiconu, je jedním z nejvlivnějších hororových spisovatelů. Komiks francouzského spisovatele Alexe Nikolavitche a týmu argentinských výtvarníků Gervasio-Aon-Lee přináší čtyři kapitoly z Lovecraftova života z let 1925 až 1937, kdy se Lovecraft snažil stát spisovatelem, jak ho známe dnes. Znalci jeho díla v nich najdou motivy známé z jeho povídek a románů. Nakolik jsou tyto povídky autobiografické? Prožil je jejich autor? Nebo se vše odehrálo jen v jeho temné fantazii? Lovecraft v tomto komiksu překračuje hranice prostoru a času a před očima se nám objevuje s jeho finančními problémy, sklony, zálibou ve zmrzlině, kočkách a mládí.

Ponořte se s touto knihou do světa léčivých krystalů. Sestavte si jednoduchou sadu krystalů a odhalte jejich nádheru a zázračnost. Dozvíte se, které krystaly jsou základní a jak se používají. Autorka Kiera Foggová též přináší 30 obrazců. Jejich posvátná geometrie je odhalena v doprovodných ilustrovaných mapách, díky nimž si můžete tyto krystalové obrazce u sebe doma udělat. Nebo k meditacím jednoduše použijte fotografie. Schéma léčivých krystalů kombinuje sílu mnoha krystalů tak, aby vznikla energetická mapa, která nás nasměruje k našim cílům a působí skutečné a trvalé změny v životě. A co víc, když své úmysly stanovíme skrze opravdu pečlivě vytvořené krystalové schéma, mohou se tyto změny odehrát velice záhy.

Univerzitní profesor literatury se stěhuje i s rodinou na venkov, kde se chystá věnovat chovu ovcí. Opouští svůj život mladého městského intelektuála, aby se ponořil do úplně jiného světa – toho ovčího – a zjišťuje, že vytvořit si vztah s ovcemi může být stejně složité jako číst Prousta. Kniha-deník zachycuje krátká zamyšlení, místy až existenciální úvahy založené na strohých reflexích každodenních činností, které tvoří nutnou součást (venkovského) života, i na hloubání o psychologii ovčího stáda. Z poznání, že co se jeví jako jednoduché, může být ve skutečnosti nesmírně složité a rozmanité, vzniká nová – a přesto dávná – životní moudrost, neokázalá, prostá jakékoli pompéznosti, romantiky a klišé. Je proto trochu překvapivá, ale postupně se stává čím dál samozřejmější. Rodí se moudrost člověka, který o životě přemýšlí, ale ve svých úvahách stojí nohama pevně na zemi, a to natolik, že se nebojí přiznat, že možná nemá on ovce, nýbrž že ovce mají jeho.

Na západním okraji Vysočiny, v Železných horách, začíná léto. Tři přátelé, co tu vyrostli, se v malátném bezčasí, které zdánlivě nespěje k žádnému rozuzlení, potýkají se svými problémy. Čelí postupující alkoholové závislosti, potížím se ženami i se zákonem, neschopností rozloučit se se svými dospívajícími dětmi a vlastně i neschopností dospět. V ohrožení se ale ocitají i staré instituce venkovského života: bývalé zemědělské družstvo nebo skomírající evangelický sbor, který už je pro tři kamarády jen připomínkou dávné tradice předků. Hlavní hrdina Jan Chlumecký se pokusí s tím vším něco udělat, zároveň se ho ale zmocňují obavy, že starý svět odchází a on tomu nedokáže zabránit.