Volvox Globator strana 6 z 91

Ponořte se do života a díla Johna Deea, renesančního matematika a „kouzelníka královny Alžběty“! György E. Szőnyi přináší analýzu renesančního okultismu a jeho místa v evropských kulturních dějinách. Zabývá se vědeckými a duchovními spisy Johna Dee jako reflexními zdroji tradiční mystiky. Szőnyi zkoumá intelektuální základy magie a zaměřuje se na ideologii exaltatio , oslavování nebo zbožštění člověka. Tvrdí, že to byla touha po exaltatio, která formovala a spojovala dohromady i jinak rozmanité myšlenky a činnosti Johna Dee.

Rammstein je nepochybně jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších německých hudebních kapel všech dob. Vznikla v roce 1994 a všichni členové pocházejí z bývalé NDR. Jejich drsný hudební styl s prvky elektroniky byl pojmenován Neue Deutsche Härte, tedy doslova „nová německá tvrdost“. Většina textů je v němčině a kromě drsných kytarových riffů je jedním z hlavních poznávacích znaků zpěv Tilla Lindemanna s výrazně řinčivou výslovností písmene „r“, které je pro němčinu velmi netypické. Skupina získala mnoho významných hudebních ocenění, jako např. World Music Award, nebo MTV Europe Music Award a většina jejich alb byla několikanásobně platinová.

Bývalý policista, později mafián, takřka přes noc milionář, který později zase o všecko přišel, předseda extrémně pravicové strany, účastník války v bývalé Jugoslávii, podezřelý z vražd šedesáti čtyř Bosňáků, pokusil se i o atentát na Borise Jelcina, postupně štvanec, po němž pátrá ruská tajná služba FSA. V osmapadesáti letech se rozhodl zapojit do válečných operací separatistů v ukrajinském Luhansku. Zvláštní místo pro skrývání se před zákonem… Když se s ním Pierre Sautreuil setkává, vidí před sebou stárnoucího, poněkud unaveného muže, pravou ruku „velitele Batmana“ (odbojného vojenského velitele separatistů Alexandra Bednova, který 1. ledna 2015 podlehl atentátu objednanému nejspíš prezidentem samozvané Luhanské lidové republiky Igorem Plotnickým). Mezi novinářským elévem a ostříleným žoldákem se záhy vytváří podivný vztah, na jedné straně zřejmě motivovaný potřebou konečně se někomu svěřit s temnou minulostí, ulevit černému svědomí, na straně druhé zvědavostí, která postupně přerůstá až do skryté fascinace. Na pozadí napínavého osobního příběhu plného otazníků defilují události, které se v Rusku odehrávaly po rozpadu SSSR, až po špinavou válku v dnešní Ukrajině. Kniha získala literární cenu „Prix du Réel“ za rok 2018, což je ocenění udělované textům reportážního charakteru.

Peggy Casertová byla zakladatelkou slavného butiku Mnasidika na ulici Haight-Ashbury v San Francisku a milenkou a přítelkyní Janis Joplin. Po jejím boku stála například ve Woodstocku a v této knize vypráví její příběh z nejtěsnější možné blízkosti. V jejím obchodě se potkávali muzikanti z Grateful Dead a Big Brother and Holding Company, visely v něm plakáty Wesa Wilsona a Bill Graham prodával vstupenky na koncerty. Říká se o ní, že inspirovala firmu Levi´s k výrobě džín do zvonu, pomohla zpopularizovat termín "hippies" a byla jediným nehudebníkem, kterého na festival Woodstock dopravil vrtulník. Její život je příběhem celé generace. Její kniha přináší svědectví o světě psychedelického míru, lásky, LSD, závislosti na heroinu, vězení a zoufalství. Po smrti Janis Joplin byla nenáviděná a považovaná za zrádkyni. Po mnoha letech, když se dostala ze závislostí, se vrátila domů, aby se starala o matku s demencí.

Kniha Pavly Jonssonové přináší dvacet rozhovorů s předními českými muzikantkami, které spojuje příslušnost k české hudební alternativní scéně. Autorka se v nich snaží zjistit odpovědi například na tyto otázky: Proč je tak málo dívčích skupin? Kam se ztrácí většina nadaných děvčat? Je tvořivost žen odlišná od kreativity mužů? Co zajímavého a nového přinášejí ženy do hudební tvorby? Jak jinak řeší klasické otázky spojené s hudební produkcí? Existovala nějaká česká odpověď na americké hnutí riot grrrls z devadesátých let? Rozhovory zkoumají jejich osobní historii, tvůrčí metody, názory na situaci žen v hudbě a v životě vůbec a jak spiritualita ovlivňuje jejich práci. Ukazují provázanost zúčastněných a spřízněnost hudební i lidskou. Odpovídaly Zuzana Fuksová, Monika Načeva, Beáta Hlavenková, Mary C, Eliška Kohoutová, Marka Míková, Vladivojna La Chia, Stinka, Katka Šarközi, Dagmar Andrtová, Mucha, Marka Kovářová, Iva Bittová, Eva Turnová, Kristýna Skalická, Iva Bittová, Radůza, Lenka Dusilová, Pavla Milcová, Gaia Mesiah (Katka Pelíšková Morella) a Jana Tóthová, poslední rozhovor vedl hudební publicista Petr Ferenc přímo s autorkou.

„Konečně jsme se dostali na pódium, asi o dvacet minut později, podívali se do davu – pokud se to tak dá nazvat – a tam byli úplně vepředu všichni moji kámoši a pokřikovali na mě: ,Čááááu, Hoooky. Jak to jde, Hooky?´ Culili se na mě a zdvihali palce. Pomyslel jsem si, že je fajn, že se ukázali, ale ty úsměvy a palce si mohli odpustit. My v Joy Division jsme byli velice vážní. Spíš jsme preferovali mračení se.“ Těmito slovy líčí první koncert Joy Division Peter Hook, basák a autor této knihy. V jeho autobiografii se čtenář samozřejmě ale dozví i to, co předcházelo i co následovalo, tedy jak vznikla skupina Warsaw Pakt a proč se přejmenovala na Joy Division, jaké byly další koncerty a co zapříčinilo smrt Iana Curtise.

Komiks s autobiografickými prvky a se silným psychologickým nádechem se odehrává převážně v osmdesátých a devadesátých letech 20. století v Polsku. Postupně se před námi odhaluje pohled na život na polském venkově, který se sice v mnohém podobá tomu českému, ale zároveň je zcela svůj a autentický. Příběh začíná v městečku Wilczyn, tedy „Vlčín“, v němž se běžný život takřka každodenně prolíná s magickým snovým světem. V městečku, ve kterém bylo setkání předsedy komunistické strany, policajta a kněze nad skleničkou vodky a kvašenými okurkami běžnou záležitostí. Městečko, do něhož se narodila malá „velká“ holčička, poskytuje kulisy pro nevšední příběh, který můžeme chápat i jako psychologickou sondu do často temných zákoutí duší sužovaných depresemi a stavy bezmoci, do světa hádek, ale také do světa nevšedních dobrodružství doprovázených nezřídka černým až morbidním humorem. Příběh ukazuje, jak rané události, nejen příznivé a veselé, ale často také ubíjející, ohrožující a nepochopitelné, utvářejí náš následující život, svět okolo nás a nás samé. Vyprávění, pro něž jsou typické průniky do světa za běžnou realitou, do světa rituálů, symbolů, zvířecích bytostí, nás v podstatě vede až k našim stále přítomným divokým instinktům a touze po svobodě.

Kniha vycházející pod názvem Láska, smrt a vzkříšení obsahuje tři novely německého spisovatele Patricka Rotha (nar. 1953), který je u nás znám prvním vydáním románu Corpus Christi (1998) a později z vydání objemného svazku Východ slunce. Kniha Josefova (2018). Z rozsáhlého Rothova díla se nyní Volvox Globator rozhodl vydat tři novely, Moje cesta k Chaplinovi, Cizí jezdec a Magdalena u hrobu, jejichž souhrnným tématem je otázka vzkříšení, znovuzrození ve smyslu znovunalezení smyslu života. Roth se dlouhodobě zabývá tématem novodobého pochopení myšlenek bible v současnosti. Moje cesta k Chaplinovi (Suhrkamp 2013) je autobiografická novela z roku 1997, napsaná v tradici románu umělce a zachycující okouzlení Chaplinem a jeho filmy v době mládí až k uměleckému dospívání. Umělcova cesta za géniem se udála na Nový rok 1976 a autor se na ni rozpomíná se záměrem shrnout, jaké účinky mělo setkání s Chaplinem na jeho psychiku, uměleckou dráhu a celý život. V novele Cizí jezdec, která původně tvořila pátou část Rothových Frankfurtských přednášek z poetiky, jež byly proneseny na univerzitě J. W. Goetha v roce 2002, líčí autor oslavnou rekonstrukci střetnutí, které vešlo do dějin jako Pickett‘s Charge (Pickettův výpad), k němuž došlo na závěr bitvy u Gettysburgu v roce 1863. Oslavný reenactement, uspořádaný v den výročí slavné bitvy, se nakonec zvrhnul v lítou řež a přivodil smrt jednoho z účastníků, mladého rekruta, který se pokusil přimět ještě i po mnoha letech znesvářené strany Konfederace a Unie ke smíření a byl v šarvátce rozvášněnými oslavenci ušlapán. V novele Magdalena u hrobu líčí Roth příběh mladých adeptů filmového umění, kteří mají nazkoušet známou pasáž z Evangelia sv. Jana (20, 1–18), v níž se Marie z Magdaly vydá ke skalnímu hrobu. Autor líčí setkání Marie s Ježíšem u prázdného hrobu a okamžik, kdy žena Vzkříšeného opět pozná. Tento okamžik je symbolem znovuzrození člověka a jeho víry v Boha.

Soubor čtyř achymicko-teosofických traktátů jedné z nejvýraznějších postav okultní scény rudolfinského období Heinricha Khunratha (cca 1560–1605), autora slavného Divadla věčné moudrosti. Khunrath se v nich zabývá hlavními principy alchymické filosofie, jimiž jsou výchozí matérie a oheň, užívaje přitom hojně práce dalších autorit v oboru alchymie a teosofie. První český překlad těchto Khunrathových textů je pořízen z opravených a redakčně upravených lipských vydání, publikovaných v osmdesátých letech 18. století.

Kniha Cizinci, kterou Stanislav Struhar navazuje na svou úspěšnou, ze strany čtenářů i kritiky přívětivě přijatou knihu Cizinky, přináší dvě další znamenitě psané prózy, vyprávějící s poetickou lehkostí a intelektuální precizností o lásce i ztrátě nejen v Rakousku a Německu, ale i v současné České republice.

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů.

Antologie polské fantastiky známých i dnes méně známých polských autorů z přelomu 19. a 20. století. Mezi ty známé patří bezesporu dva polští nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Władysław Reymont a Henryk Sienkiewicz -, ke známým autorům rozhodně patří i Bolesław Prus. Mezi ty méně známé, ale stále velmi kvalitní se řadí například Karol Irzykowski nebo Stefan Grabiński, jehož dílo je v Polsku i u nás znovu objevováno a vydáváno. A je zde i několik zajímavých děl daleko méně známých polských literátů, kteří své řemeslo perfektně ovládali a jež můžeme spolu s těmi známějšími a proslulejšími s čistým svědomím zařadit mezi duchovní dědice díla E. A Poea.

Zenové učení je jako okno. Nejprve v něm vidíme pouze nejasný odraz vlastní tváře. Časem se však náš zrak postupně projasňuje a spolu s tím je nám čím dál jasnější také zenové učení. Až je nakonec docela čiré a průzračné. Vidíme skrz. Vidíme všechny věci: svou vlastní tvář. Tato kniha je sbírkou různých textů z doby, kdy zenový mistr Seung Sahn působil ve Spojených státech. Obsahuje dialogy, příběhy, formální zenové rozhovory, řeči dharmy i korespondenci se studenty. Slova jsou vždy adekvátní dané situaci, přičemž každá z těchto situací je jen hra – a zároveň je to i zásadní otázka života a smrti. Zenový mistr Seung Sahn je prvním korejským zenovým mistrem, který žil a učil na Západě. Osvícení dosáhl ve věku 22 let. Po pětileté službě v armádě se stal předsedou komise, jejímž úkolem byla reforma korejského buddhistického řádu Čogje a byl opatem pěti klášterů v Soulu. Devět let učil v Japonsku a založil chrámy v Tokiu a Hongkongu. V roce 1972 přijel do USA, bez peněz a znalosti angličtiny, a začal se živit jako opravář praček v jedné z místních prádelen. Během pěti let se svými žáky postupně založil zenová centra v amerických městech Providence, Cambridge, New Haven, New York, Los Angeles a Berkeley. Dnes ke škole Kwan Um, kterou založil, patří již více než sto zenových center a skupin v Severní Americe, Evropě a Asii.

Slova matky byla dána každému z nás do vínku. Po celou dobu mládí jsme je přijímali jako něco zcela samozřejmého. Pomáhala nám orientovat se v životě a nezabloudit na křižovatkách naší životní cesty. Ke každému slovu - ať k těm, která slyšíme, tak k těm, která čteme - si vytváříme vlastní postoj. Tak tomu bude i při čtení této knihy. Ten, kdo se snaží vyposlechnout ze čteného hlubší tóny života, může zde načerpat mnohé věci moudré a dobré.

Další kniha slovinského etnologa Božidara Jezernika Goli otok - Titův gulag systematicky a uceleně popisuje jugoslávský vězeňský tábor v Kvarnerském zálivu, kam byli společně s kriminálními delikventy posíláni odpůrci politického režimu (ať už šlo o sympatizanty stalinismu, odpůrce demokratických změn či další skupiny obyvatel). Místo, kam byli často bez řádného rozsudku lodí přepravováni, aniž by sami tušili, kam za účelem výkonu trestu směřují, v autorově podání vykazuje podobnosti se stalinskými gulagy a metody zastrašování a stíhání nepohodlných občanů ve společnosti obecně se jeví jako podobné způsobům, k nimž se uchylovali fašisté. Jezernik přibližuje vysilující fyzickou práci v kamenolomu, k níž byli odsouzení nuceni, aniž by k ní měli dostatečné nástroje, i každodenní aspekty života ve vězeňských barácích - od stravování a vykonávání denní hygieny až po způsoby psychologického nátlaku, ponižování a mučení, jemuž byli pravidelně vystaveni. Na osudech jak vězňů, tak jejich věznitelů a v neposlední řadě samotných stranických funkcionářů přibližuje padesátá léta v Jugoslávii jako dobu plnou nenávisti a strachu, kdy se jakákoliv věta či pouhé slovo mohly stát člověku osudným a kdy jedinou racionální reakcí na veškeré dění bylo mlčení. Autor ve své knize s bohatým citačním aparátem expresivně přiblížil temné obrazy z jedné epochy jugoslávských dějin, o níž se zahraniční veřejnost začala dozvídat až koncem dvacátého století.

Rádi nasloucháte příběhům ze starých časů? U krbu, ve kterém praskají polena, zatímco vítr ohýbá koruny jedlí v hlubokém šumavském hvozdu? Rytíř a láska, padouch a žvanivý sluha, bytosti lesa a noci... Petr Motýl, zkušený prozaik, prožil dětství v „bráně Šumavy“ v městečku Klatovech a této knize se vrací do světa vyprávění, které slýchával jako malý kluk, do světa dobrodružných knih z dávných dob, které si půjčoval v klatovské knihovně. Na přelomu 13. a 14. století se odehrává historie zemanského rodu z Třešňové, která se začíná i končí na tvrzi pod hlubokým hvozdem. Z textu čiší autorova radost z vyprávěčství, po svém se pouští do starých pověstí, uvádí na stránky knihy šumavské obry, nechává zemana zpod Šumavy bojovat s Karlem IV. v Itálii, líčí krásu šumavské přírody. Hlásí se k mnohým svým literárním předchůdcům, od Zbraslavské kroniky přes Vančurovu Marketu Lazarovou po pohádky v Čechách zdomácnělého francouzského venkovana Henri Pourrata. „Na ramenou gigantů“ stojí ovšem Petr Motýl na vlastních nohou a jeho práce se stylem je navýsost přesvědčivá a osobitá.