Volvox Globator strana 8 z 91

Slavné oběti, neslavní zločinci a notoricky známé látky: objevte tajnou historii jedu i to, jak formoval náš svět. Od řeckých filozofů po bývalé ruské špiony má použití jedu jako prostředku k ukončení života – ať už atentátem, vraždou, sebevraždou nebo popravou – historii sahající více než 2000 let nazpět. Ještě předtím, než Sokrates přijal svůj osud a vypil bolehlav, muselo bezpočet lidí zemřít, když pozřelo jed nalézající se v přírodě. A přesto mají jedovaté materiály často i prospěšné vlastnosti; například fluorovodík je vysoce toxický pro člověka, ale je také nezbytně důležitou součástí při výrobě herbicidů, léčiv a fluorescenčních žárovek. Jed: Ilustrovaná historie zkoumá povahu toxicity a odhaluje, jak rozhodující a často nečekanou roli – pro dobré i pro zlé – hrál jed v dějinách. Kromě toho zkoumá řadu jedovatých materiálů a líčí příběhy slavných i neslavných otrav.

Román Kurkul je rekonstrukcí historické paměti. Všechny příhody hrdinů byly jako dočasně skrytá informace otištěny v autorově podvědomí, až jednoho dne věty začaly samy sestavovat obrazy, rodily se a křísily minulost. Výsledkem je tento román, v němž je všechno pravda. Počínaje zimou třicátého roku byla rozkulačena sta tisíce hospodářství na celém území Sovětského svazu, lidem sebrali chleba a poslali je do vyhnanství na Sibiř a Dálný sever. Byla to poslední rána, kterou sověty zasadily všemu individuálnímu a soukromému. Sedláci, střední rolníci byli posledním zábleskem člověka relativně nezávislého na sovětském státu, bylo tedy nutné je zlomit. Kurkul vypráví příběh autorových prarodičů, kteří žili na začátku minulého století ve Slobodské Ukrajině.

Knížka brutálních kreslených vtipů, které opravdu, ale opravdu nejsou vhodné pro děti a mládež. Hugleikur Dagsson je islandský karikaturista, spisovatel a komik, který se narodil v roce 1977 a od té doby dýchá vzduch a dělá vtipy. Publikoval asi 20 knih, napsal 3 hry a 1 animovanou televizní show. Rovněž vystupuje jako komik. V zimě svítí na Islandu slunce jen tři hodiny denně. V létě na Islandu slunce vůbec nezapadá. Islandský národní nápoj se jmenuje "Černá smrt". Islandské národní jídlo je shnile žraločí maso. Na Islandu jsou jeho knihy kultovním bestsellerem. Je známý svým jednoduchým stylem a opravdu hodně černým humorem. V češtině mu vyšly už čtyři knihy, jejichž názvy A tomu se mám smát?, To má být legrační?, A to je nějaký vtip? a Lidové fláky, které jeho dílo trefně vystihují – buďto se budete válet po zemi smíchy, nebo vás Dagssonovy kresby okamžitě pohorší a odpudí. Nová kniha Jste nuly na ně navazuje a přináší další porci černých a brutálních vtipů o sexu, domácím násilí či vašich komplexech Jste-li opravdový loser, toto je kniha pro vás!

Neformální řada spisů Alfreda Brendela se uzavírá knihou rozhovorů a esejů, v nichž na sebe tento legendární klavírista prozrazuje mnohé, nikdy však nesklouzává k „autobiografii“ a bulváru. Prozrazuje své preference v literatuře, hudbě a filmu a hovoří též o svých sympatiích k surrealismu a absurdnu. Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavírista, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků. Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct.

Vzpomínková kniha Taliáni (vyšla roku 1978) je za srdce beroucí vylíčení Cavannova dětství před druhou světovou válkou v Nogent-sur-Marne u Paříže. A spíše než o italských přistěhovalcích ve Francii živících se jako zedníci je to kniha věnovaná přímo autorovu tátovi, negramotnému zedníkovi s velkým srdcem a lidovou moudrostí. S nenapodobitelným stylem píše otevřeně o své rodině, nogentské základní škole, kamarádech i o hrách nogentských dětí i o společenských a politických poměrech v předválečné Francii. Očima dítěte líčí dospívání chlapce z chudé rodiny na okraji Paříže v dětské partě hrající si ve stružkách u chodníku, první čtenářské i erotické zkušenosti i objevování světa dospělých. Cavannův pohled je pronikavý a jde do hloubky. Vnucuje se myšlenka, že Cavannovo vzpomínání je žánrově příbuzné s velkofilmem Federica Feliniho Amarcord. Jeho devíza je: poznej sám sebe, a přesto se nepřestaň mít rád.

„Nebesa zmizela, jako když se zavře kniha.“ Díky grafické podobě se sugestivní vize svatého Jana stává hmatatelnou a konkrétní. Komiks polských autorů si klade otázku, zda stojí za to číst apokalypsu sv. Jana dnes. Stojí? Ano, stojí, protože je to kniha, která pulzuje životem. Její obsah děsí nebo baví jen ty, kteří ji znají krátce. Ambiciózní čtenář zažije symfonii slávy, která nepřetržitě zaznívá nad hektickou válkou a lží démonů, protože síla, která proudí z apokalypsy, nepřináší sentimentální útěchu. Život věřícího není idyla. Bůh však spolehlivě zasahuje do nejkritičtějšího a rozhodujícího momentu dějin a reaguje na výkřiky mučedníků. Opomenutí příběhu konečného vítězství Krista může vést ke ztrátě smyslu všeho. Poselství k poslední knize Bible obdržel svatý Jan – autor čtvrtého evangelia a současně poslední žijící Ježíšův apoštol – během svého vyhnanství na ostrově Patmos. Jaký paradox! Hněv pronásledovatelů rané církve vedl ke vzniku mimořádně fascinujícího, nesmrtelného díla, které je završením Starého a Nového zákona. Ostrov vyhnanství a strachu se stal ostrovem štěstí a hlas pouště se stal posledním slovem, hlasem otevřeného nebe.

V dokumentárním románu francouzský novinář a spisovatel Lionel Duroy vypráví příběh svého alter ega, spisovatele Marka. Jeho cesty do Srbska a do Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Snaží se pochopit, proč se dcera generála Mladiče, velitele srbských sil při obléhání Sarajeva, obviněného z genocidy, střelila do hlavy oblíbeným otcovým revolverem. V zimě se v horách nad Sarajevem, ve vesničkách na několik dní odříznutých přívaly sněhu, setkává s neméně chladným přijetím a podezřívavostí, kontrastujícími se srdečnou a otevřenou povahou Srbů, jak ji popisují turistické bedekry. Popisuje setkání a rozhovory s muži, kteří měli více či méně něco společného s armádou generála Mladiće. Dnes se s tím snaží nějak žít. Bývalí důstojníci nepopírají, že se dopustili nejstrašnějších zločinů proti svým bývalým muslimským a chorvatským sousedům, ale věří, že jednali v sebeobraně. Aby se ospravedlnili, vyprávějí Marcovi příběh o jejich válce. Marc je nesoudí - poslouchá. Román Zima mužů (L'Hiver des hommes) získal v roce 2012 cenu Renaudot des lycéens a v roce 2013 Cenu Josepha Kessela.

I piva, stejně jako ostatní alkoholické nápoje, započala na úsvitu dějin své společné putování s člověkem jako spojenci, kteří pomáhali otevírat brány podsvětí a léčili neustále ohroženou smrtelnou tělesnou schránku. Podávání bylin fermentovaných do podoby piva patřilo už před tisíciletími do repertoáru bylinných léčitelů. Nejinak tomu bylo i v keltské Anglii, odkud pochází většina receptů obsažených v této knize. Publikace je určena i těm, kteří se o vztah mezi člověkem a kvašením zajímají, poslouží však především lidem, které zvědavost, směřující k oblasti piva, dovede až k realizaci tohoto prastarého nápoje. V knize je přes sto receptů na výrobu historických druhů bylinných piv a medoviny.

Kniha vycházející pod názvem Láska, smrt a vzkříšení obsahuje tři novely německého spisovatele Patricka Rotha (nar. 1953), který je u nás znám prvním vydáním románu Corpus Christi (1998) a později z vydání objemného svazku Východ slunce. Kniha Josefova (2018). Z rozsáhlého Rothova díla se nyní Volvox Globator rozhodl vydat tři novely, Moje cesta k Chaplinovi, Cizí jezdec a Magdalena u hrobu, jejichž souhrnným tématem je otázka vzkříšení, znovuzrození ve smyslu znovunalezení smyslu života. Roth se dlouhodobě zabývá tématem novodobého pochopení myšlenek bible v současnosti. Moje cesta k Chaplinovi (Suhrkamp 2013) je autobiografická novela z roku 1997, napsaná v tradici románu umělce a zachycující okouzlení Chaplinem a jeho filmy v době mládí až k uměleckému dospívání. Umělcova cesta za géniem se udála na Nový rok 1976 a autor se na ni rozpomíná se záměrem shrnout, jaké účinky mělo setkání s Chaplinem na jeho psychiku, uměleckou dráhu a celý život. V novele Cizí jezdec, která původně tvořila pátou část Rothových Frankfurtských přednášek z poetiky, jež byly proneseny na univerzitě J. W. Goetha v roce 2002, líčí autor oslavnou rekonstrukci střetnutí, které vešlo do dějin jako Picketts Charge (Pickettův výpad), k němuž došlo na závěr bitvy u Gettysburgu v roce 1863. Oslavný reenactement, uspořádaný v den výročí slavné bitvy, se nakonec zvrhnul v lítou řež a přivodil smrt jednoho z účastníků, mladého rekruta, který se pokusil přimět ještě i po mnoha letech znesvářené strany Konfederace a Unie ke smíření a byl v šarvátce rozvášněnými oslavenci ušlapán. V novele Magdalena u hrobu líčí Roth příběh mladých adeptů filmového umění, kteří mají nazkoušet známou pasáž z Evangelia sv. Jana (20, 118), v níž se Marie z Magdaly vydá ke skalnímu hrobu. Autor líčí setkání Marie s Ježíšem u prázdného hrobu a okamžik, kdy žena Vzkříšeného opět pozná. Tento okamžik je symbolem znovuzrození člověka a jeho víry v Boha.

Vzpomínková kniha Taliáni (vyšla roku 1978) je za srdce beroucí vylíčení Cavannova dětství před druhou světovou válkou v Nogent-sur-Marne u Paříže. A spíše než o italských přistěhovalcích ve Francii živících se jako zedníci je to kniha věnovaná přímo autorovu tátovi, negramotnému zedníkovi s velkým srdcem a lidovou moudrostí. S nenapodobitelným stylem píše otevřeně o své rodině, nogentské základní škole, kamarádech i o hrách nogentských dětí i o společenských a politických poměrech v předválečné Francii. Očima dítěte líčí dospívání chlapce z chudé rodiny na okraji Paříže v dětské partě hrající si ve stružkách u chodníku, první čtenářské i erotické zkušenosti i objevování světa dospělých. Cavannův pohled je pronikavý a jde do hloubky. Vnucuje se myšlenka, že Cavannovo vzpomínání je žánrově příbuzné s velkofilmem Federica Feliniho Amarcord. Jeho devíza je: poznej sám sebe, a přesto se nepřestaň mít rád.

Rammstein je nepochybně jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších německých hudebních kapel všech dob. Vznikla v roce 1994 a všichni členové pocházejí z bývalé NDR. Jejich drsný hudební styl s prvky elektroniky byl pojmenován Neue Deutsche Härte, tedy doslova nová německá tvrdost. Většina textů je v němčině a kromě drsných kytarových riffů je jedním z hlavních poznávacích znaků zpěv Tilla Lindemanna s výrazně řinčivou výslovností písmene r, které je pro němčinu velmi netypické. Skupina získala mnoho významných hudebních ocenění, jako např. World Music Award, nebo MTV Europe Music Award a většina jejich alb byla několikanásobně platinová.

Na západním okraji Vysočiny, v Železných horách, začíná léto. Tři přátelé, co tu vyrostli, se v malátném bezčasí, které zdánlivě nespěje k žádnému rozuzlení, potýkají se svými problémy. Čelí postupující alkoholové závislosti, potížím se ženami i se zákonem, neschopností rozloučit se se svými dospívajícími dětmi a vlastně i neschopností dospět. V ohrožení se ale ocitají i staré instituce venkovského života: bývalé zemědělské družstvo nebo skomírající evangelický sbor, který už je pro tři kamarády jen připomínkou dávné tradice předků. Hlavní hrdina Jan Chlumecký se pokusí s tím vším něco udělat, zároveň se ho ale zmocňují obavy, že starý svět odchází a on tomu nedokáže zabránit.

Listopad 2014. Za šest týdnů přijde útok islamistů v Paříži; na internetu se nedávno začal šířit další klip se záběry maskovaného člověka, před nímž klečí jeho bližní, a on mu podřezává krk. Poslední den onoho měsíce se však světová média zabývala něčím jiným. () Soustředila se na návštěvu hlavy katolické církve v Istanbulu, kde papež prohlásil, že muftí mu všechno vysvětlil a že v Koránu se píše o Marii a o Janu Křtiteli. A že po těch slovech pocítil spontánní potřebu modlitby. Co asi tenkrát cítili křesťané, kteří umírají pro svou víru? Cítili se zrazeni, odvrženi, vydáni na pospas pronásledovatelům? Proč mají umírat kvůli tomu, že neochvějně odmítají vzývat a uctívat Alláha v mešitách, když Svatý otec demonstroval, jak je to přirozené a normální?

Syn sovětského spisovatele obdrží rukopis posledního otcova díla. V něm Ivan Ivak líčí vlastní tvůrčí dráhu i události, které jí předcházely: zážitky dospívajícího chlapce z chudé kyjevské čtvrti po příchodu Němců i svou následující profesi popravčího v sovětských orgánech. Ivak ke konci 40. let pracoval jako vykonavatel trestu smrti a teprve setkání s nadpřirozeným jevem, o němž nesměl celý život hovořit, ho přimělo vykročit zcela jiným směrem Román současné ukrajinské autorky Jevhenije Kononenko Katovo poslední přání vypráví autobiografii starého spisovatele, ale sleduje i reakce potomků na otcovo doznání. Na pozadí příběhu jedné rodiny jsou v knize vylíčeny moderní dějiny Kyjeva, Města pochmurných domů zásadní historické zvraty i životy obyčejných lidí.

Povinnost vést stavební deník vyplývá ze zákona. Je-li veden výtvarníkem, není divu, že smíchá technická data s vlastní fantazií. Iracionální představy mají větší naléhavost než suchý pracovní výkaz. Polovinu knihy tvoří 36 kreseb tesařskou, zednickou a truhlářskou tužkou, formát je čtvercový o straně 20 cm: geometricky univerzální dlaždicová kukátka otevírají čtenáři poněkud patafyzický pohled na průběh stavby v Jižních Čechách. Autorská knížka Františka Štorma Stavitelé je volnou kompilací všedních zápisků a vnitřních pocitů zažívaných během rekonstrukce starého domu, jehož hlavní část se právě proměňuje v ateliér. Anticipace tvůrčího prostoru vyvolává řadu barvitých představ zachycených v cyklu ilustrací. Na pozadí banálního chalupaření se odehrávají existenciální dramata umocněná návštěvami podivných tvorů na staveništi. Autor ztotožňuje své tělo s domem a vyhlíží ukončení stavby jako zahojení jizev po bagrech, kladivech i pilách. Umělec přinucený okolnostmi k manuální práci je na konci martyria odměněn novou inspirací, která přijde z nečekaného směru - od stavitelů.

Dějiny metalu zpracované formou komiksu! Díky téhle knize dokážete identifikovat spoustu odnoží heavymetalové komunity od thrashe po black metal. Naučíte se rozlišovat jejich poznávací znamení, od paroháče po ďábla v hudbě. Pochopíte, jak vedle sebe mohou existovat satanistický a křesťanský metal. Objevíte žánry, které vznikly mimo západní svět, například japonský nebo íránský metal. A mnohem, mnohem víc vaše cesta do heavy metalu právě započala.